Kdo jsem? 06

Jak se domluvili, tak taky udělali. V sedm ráno se sešli u hlavní brány a vydali se na cestu.
Děvčata měla z téhle mise velkou radost a byla ztřeštěnější než obvykle. Naruto si je za tu chvilku docela oblíbil a možná by se i dalo říct, že je má rád. Kai sensei měl taky radost, když viděl své studentky takhle rozzářené. Možná to tak někdy nevypadalo, ale měli se navzájem rádi. Byli pro něj něco jako neteře a on pro ně zase jako strýc.
Děvčata se po cestě Naruta ptali na různé věci v naději, že si třeba na nějakou maličkost vzpomene.
Ale bylo to k ničemu. Žádné další vzpomínky se mu už nevrátili.
Byla to docela zábava. Moc nespěchali, a tak měli dost času na trénink a sem tam se chodili koupat do řeky, podél níž putovali.
Večer seděli u ohně a bavili se dlouho do noci. Byl to spíš výlet nežli mise. Už to je týden co se vydali na cestu, ale ani v jedné ze dvou vesniček kterými procházeli Naruta nikdo neznal. Neptali se každého, jestli ho náhodou odněkud neznají. Mysleli si totiž, že kdyby ho někdo poznal, tak ho alespoň pozdraví. Ale zatím si nezoufali, protože jejich cílem byla skrytá Kamenná, ve které žili téměř všichni shinobi, této země.
Ale když tam dorazili a vyptávali se pár místních ninjů, všichni jen kroutili hlavami, že Naruta nikdy neviděli.
Teď už byli trochu zoufalí, ale kvůli Narutovi se jim to nechtělo vzdávat.
Po třech dnech, kdy se ve vesnici zdržovali, prošli ji křížem krážem a na Naruta se zeptali nespočet lidí, to byl právě Naruto, kdo řekl, že už by se měli vrátit.
„Ale co teda chceš dál dělat? Tahle země byla jediný záchytný bod,“ zajímala se Yuyu.
„No, ani nevím. Nejspíš se vydám prozkoumat jiné ninja země,“ odpověděl Naruto.
Už pár dní ho ale trápila jiná věc.
Když ho našli, neměl na sobě žádnou ochranou čelenku. Ve skryté vodopádové ho nikdo neznal a zrovna tak i ve skryté Kamenné. A tak došel k závěru, že možná žádné přátele nebo rodinu ani nemá.
Přeci jen ho nikdo nehledal. Z toho všeho mu vzešli jen dvě možnosti.
A to, že je uprchlí ninja, nebo pochází z jiné země.
Ať se na to díval, jak chtěl, pravděpodobnější mu přišla ta první a horší možnost. Ale vždy tyhle myšlenky raději rychle zahnal. Nechtěl se vzdát naděje, že na něj někde někdo čeká a bojí se o něj. „Ale to už se možná nikdy neuvidíme!“ zoufala si děvčata.
Naruto se na ně jen zeširoka usmál a odpověděl: „Tak toho se bát nemusíte holky. Já na vás určitě nezapomenu. Jak bych taky mohl, když jste mí jediní přátelé.“ A usmál se na ně ještě víc. „U vás je jediné místo kam se můžu vrátit. A i kdybych našel svůj domov, tak vás budu navštěvovat. To vám slibuju. Krom toho se s vámi ještě neloučím. Doprovodím vás až do vesnice a teprve pak se vydám na svou cestu.“
Po tomhle slibu se už holky tvářili šťastněji a tak se vydali na zpáteční cestu.
Zpáteční cesta probíhala podobně jako cesta do skryté Kamenné, až na to, že byla mnohem zábavnější. Naruto se s nimi znal přeci jenom mnohem líp než na začátku.
Byli už jen dva dny od skryté Vodopádové, když se k nim najednou snesl orel se správou na chodidle. Kai natáhl ruku, aby si na ni mohl pták sednout a vzal si od něj jeho správu.
„To je přímo od vůdce,“ konstatoval Kai.
Všichni mlčeli a čekali až Kai Sensei dočte.
Jakmile dočetl, hodně se zamračil.
„To je velmi zlé. Tady se píše, že Travnatá země napadla naše pozice na hranicích a máme se okamžitě vrátit zpět do Vodopádové.“
„To snad ne!!“ vyděsila se děvčata.
„Jak je to možné, že nás napadli takhle z ničeho nic?“ zeptala se senseie Miya.
„To nevím, ale naše vztahy s Travnatou zemí nikdy nebyli dobré. Každopádně se musíme co nejdříve vrátit. Naruto pokud chceš vyrazit na svou cestu, tak by to mělo být teď,“ poradil mu Kai.
Naruto o tom přemýšlel jen chvilku, než odpověděl: „Ne, jdu s vámi.“
Kai tým se na něj tázavě podíval.
A na to Naruto řekl: „Nenechám ve válce umřít své jediné přátele kvůli hledání někoho, kdo možná ani neexistuje.“
Tahle jednoznačná a rychlá odpověď je trochu šokovala, ale byli rádi.
„Tak jdeme!“ zavelel konečně Kai.

Rychlostí, jakou šli předtím by jim ta cesta trvala ještě dva dny, ale když pospíchaly, tak to zvládly za půl dne.

U vstupu do vesnice vládla zpřísněná bezpečnostní opatření a bylo tam mnohem víc ninjů než obvykle.
Jakmile zahlédli, jak se blíží, okamžitě byli všichni ve střehu.
Ale když uviděli, že je to Kai a jeho tým okamžitě se uklidnily.
„Máte se okamžitě hlásit u vůdce,“ sdělil jim jeden strážný.
Ani se nezastavovali a běželi dál.
„Tak co se stalo Kaiene?“ zeptal se vůdce chvíli nato Kai a pozdravil ho jen tak letmo.
„Jsem rád, že jsi to stihl tak brzy Kaii. Čekal jsem tě až za pár dní,“ oznámil mu jeho přítel.
„Dnes ráno mi přišla zpráva od jednotky, která pozorovala pohyb na hranicích s Travnatou zemí. Vypadá to, že je napadli a všechny pobili. Naštěstí nás stihli informovat včas. Už jsem sestavil oddíl, který se tam vydá hned zítra ráno pro nějaké informace. Nebo v nejlepším případě dobít zpět naše pozice.
A protože jsi se vrátil tak brzo,byl bych rád, kdyby jsi jim velel. Jsi jeden z mých nejschopnějších mužů.
A pokud chceš, můžeš si s sebou vzít i svůj tým. A-a.“
Potom se zarazil, protože mu pohled padnul na Naruta.
„To je ten, o kterém jsi mi říkal. Že ano? Ten s tou pamětí co jste ho našli,“ optal se Kaien-sama.
Kai přikývl.
„Není ze skryté Kamenné. Nikdo ho tam neznal,“ objasnil mu jeho přítel situaci, „když jsme dostaly tvoji správu, tak trval na tom, že půjde s námi. Staly se z nás přátelé.“ Dopověděl to Kai. „Opravdu? A co teď máte v plánu mladíku?“ zeptal se ho trochu podezřívavě vůdce vesnice.
„Než sem se dozvěděl o blížícím se konfliktu, tak jsem chtěl začít pátrat po své minulosti v jiných zemích, ale pokud se bude bojovat, chci jít s nimi,“ odpověděl mu Naruto a ukázal na celý Kai tým.“
„To je zajímavé. Takže ty říkáš, že se chceš zaplést do války a riskovat svůj život kvůli cizí zemi?“ vyzvídal vůdce dál.
„Ano.“ řekl okamžitě Naruto.
„Už toho nech Kaiene. Já mu stoprocentně věřím,“ okřiknul ho trochu Kai. „Pokud mu věříš ty, tak už nemám žádné námitky.
Máš ho na starost. Do té doby než se rozhodne jinak, patří do tvého týmu. A teď už byste měli jít spát. Zítra v šest ráno vyrážíte. Uvědomím ostatní, že budeš velitelem téhle akce,“ popřál jim dobrou noc a tím ukončil celou jejich debatu.