Smíchání světů = pořádnej problém 02: První střetnutí

Nish s malou dušičkou ale odhodlaním nasledovala Joruni. Po tom ako vošla dnu sa cítila akoby sa vznášala.
Ostré svetlo jej prudko zasvietilo do očí a tak ich musela privrieť. Po chvíli však opäť ucítila pod nohami pevnú zem...
Stratila rovnováhu a spadla na zem. Po chvíli si jej oči začali privykať na svetlo. Rozhliadla sa okolo seba. Bola tesne pri okraji lesa, na mieste kde sa končia stromy a pred vami sa zjaví otvorený priestor, a pár metrov za jej chrbtom sa týčil asi päť metrový múr.
Na pravo od nej sa zo zeme zbierala Joruni. Postavila sa a v tom si všimla, že jej oblečenie sa zmenilo.
„Hej, tie botasky boli značkové. Mesiac som kvôli nim musela umývať auto. Treba ale uznať, že to nevyzerá až tak zle! Aj do obľúbenej farby sa trafili.“ povedala obzerajúc si oblečenie z každej strany.
Nish sa na ňu pozrela a nemohla uveriť svojim očiam.
Namiesto jej džínsov a zeleného trička, mala na sebe čierne tričko s trochu hlbším výstrihom pod ktorým mala ešte sieťkované tielko. Pod prsiami mala obviazanú širokú zelenú stuhu, ktorú mala zaviazanú na mašličku. Na krátkych čiernych šortkách mala ešte čiernu vrstvenú sukňu. Vzadu na páse mala malú sivú brašničku. Na nohách mala podkolienky rovnakej farby ako stuhu na tričku a čierne sandále. Vlasy, ktoré mala predtým voľne rozpustené mala teraz vzadu stiahnuté gumkou a dve pramienky vlasov jej lemovali tvár z každej strany.
Nish sa automaticky pozrela na svoje šaty, nič sa na nich ale nezmenilo.
„Kde to sme a ako je možné že sa ti zmenilo oblečenie? Že ja som tu s tebou liezla!“ povedala trochu naštvane Nish.
„Tebe aspoň nezmizli všetky tvoje veci, tak nechápem prečo sa sťažuješ!“ Odpovedala jej.
Škaredo sa na seba pozreli a afektovane sa obrátili chrbtami.
Z lesa sa zrazu ozvalo zahúkanie. Nahlas preglgli a s krikom sa pritlačili k sebe.
„Čo to bolo?“ spýtala sa opatrne Joruni.
„Vyzerám na znalca divokej zveri, neznámej vesmírnej planéty?“
Húkanie sa ozvalo znova.
„Vysvetlíš mi prečo sme ešte stále tu?“ spýtala sa Joruni a po krátkom pohľade dvojčiat na seba sa naraz rozbehli popri múre. Asi po desiatich minútach behu (skôr po dvoch, zvyšok sa plazili ) dobehli k niečomu čo sa podobalo na bránu. Zastavili sa v strede cesty prechádzjúcej bránou a priamo pred nimi sa im ukázal mesto v najrušnejšej dobe dňa.
„Kde to vlastne sme?“ spýtala sa Nish a mierila si to do mesta, aby sa niekoho na to spýtala. Joruni však ostala stáť. Pomali zdvihla ruku a ukázala smerom na mesto.
„Ty...ty to nepoznávaš. To mesto, tá brána, to moje divné oblečenie, prosto všetko skús si to predstaviť kreslené! Alebo ti pomôže toto?“ Povedala Joruni a ruku dala do brašne. Po chvíľke hrabania sa v nej ruku vytiahla a rýchlim pohybom ňou trhla smerom k Nish. Pustila niečo čo zvierala v ruke a zabodlo sa to do zeme pri Nishiných nohách.
„Kunai? Takže...?“ nedopovedala a otočila sa smerom k mestu: „...toto je Konoha?“
„Ne ty trubko, to je město které se nachází na Marsu. Samozřejmě že je to Konoha.“
„Hele já nejsem žádná trubka ty trubko.“
Takhle by se hádali asi ještě hodně dlouho kdyby kolem nich někdo neproběhl a nesrazil obě k zemi.Ten někdo se zastavil a otočil se na ně. Když uviděl tu podivnou dvojici tak povytáhl obočí.
„Omlovám se. Já sem vás nechtěl porazit, ale du pozdě na trénink.“
Nish se nadechovala že něco řekne, ale přesně v tu chvíli se jim za zády ozvalo: „Choji to neumíš dávat pozor na cestu? Bože to je ale otrava.“
Nish upa ztuhla a Joruni z ní chytla strašný záchvat smíchu. Po chvíli se vzpamatovala a uvědomila si, že Choji a Shikamaru těkaj pohledem od Joruni, která se válela po zemi v záchvatu smíchy, k Nish která koukala někam do neznáma.
„Na co tak civíte vy dva? A co ti tady příde k smíchu ty jedno dvojče.“
„My necivíme, my se díváme. A díváme se na dvě neznámý holky, který se tady určitě objevili úpnou náhodou. Navíc tahle“ukázal na Joruni“vypadá úplně jako ninja a přitom nemá žádnou čelenku.“odpověděl na její otázku Shikamaru.
„Hmm fajn. Tak to bychom měli. Takže Joru???“
Joruni se snažila ovládnou smích ale mo dobře jí to nešlo.
„Fajn asi tě tady nechám. Takže čao.“
Šla směrem do lesa a nevnímala ty dva co za ní házej zmatený pohledy a ani Joruni která za ní volala ať jí tady nenechává. Joruni se za ní chystala běžet, ale odrazila se trochu víc než chtěla a vyskočila do výšky. Po chvilce dopadla na zem a zakřičela. Nish se k ní rychle rozběhla.
„Joru se v pořádku?“
„Jak se to vezme.“
„Fajn. Takže co ti je?“
„No bolí mě noha. Řekla bych, že to asi bude zlomený.“
„Že si děláš srandu?“
„Bohužel bych řekla, že ne.“
„Ale kde tady jako seženu nějakýho doktora?“
„A co kdybychom jí vzali za Tsunade-sama?“ozval se Choji.
„Jo to je fakt. Vlastně bysme vás za ní měli dovést.“přidal se Shikamaru.
„A proč zrovna za ní?“zaúpěla Joruni.
„No tak Joru nebuď srab. Přece něco vydržíš.“
To už ji ale Nish s pomocí kluků zvedla a společně ji vedli ulicemi Konohy směrem k budově hokage.Všichni na ně koukali. Teda spíš koukali na Nish, protože přece jenom nebyla oblečená jako oni. Její modré tričko a černá džíny se lišili od jejich oblečení.
„Aaachjo. Nesnášim když na mě lidi koukaj.“
„Divíš se? Vypadáš úplně jinak než my všichni.“ Řekl Shikamaru který šel hned vedle mě.
„No, vlastně ani ne.“
„A jakto, že tvoje sestra je ninja a ty ne?“zajímal se dál Shikamaru.
„No to by mě vlastně taky zajímalo. Víš my vlastně nejsme vůbec odsud.“
„Takže když nejste z Konohy tak odkud ste?“
„Ne my nejsme vůbec z vašeho světa. My sme...ee to se špatně vysvětluje.“
„Takže oni existujou ještě jiné světy? Ne jen ten náš?“
„No dalo by se říct že ano. No vlastně v našem světě ste jen kreslené postavičky.“
„takže tam u vás vůbec neexistujem?“
„Ne. Ale spousta lidí se přeje aby ste existovali.“
„Aha. No a sme tu.“
„Páni.Opravdu sem si nemyslela, že je ta budova fakt tak obrovská.“
„Jo to je fakt. Není zrovna nejmenší.“ souhlasila Joruni.
Všichni čtyři vešli do budovy. Šli pomalu, ale cesta jim ubíhala stejně rychle jako kdyby běželi. Konečně se zastavili před dveřmi vedoucí do pracovny hokage. Choji zaklepal a po chvíli se ozval pokyn že můžeme vstoupit. Vešli dovnitř. Dívky se docela báli, ale Joruni se bála víc než Nish. Když je hokage spatřila, udiveně zvedla obočí.