Sbohem se nedává navždy 013-Láska je silná

Najednou v místnosti nastalo ticho. Rušilo ho jen padání omítky a jiných částí porušené zdi. Skupinka vyděšených lidí teď na sebe hleděla s otevřenou pusou. První, kdo se vzpamatoval, byla Sakura. Ta momentálně dostávala narudlou barvu, vzteky. První, co udělala, tak vrazila Sasukemu. Teď při setkání její pěsti s jeho obličejem, odletěl několik metru dozadu a narazil do zdi.
„Mami..!‘‘ křikla Daisa a rozběhla se naproti Sasukemu. Sakura však voji dceru chytla za ruku a nepustila ji ani na krok. Daisa se tiše rozplakala.
„K tomu ha*lovi se nepřiblížíš,‘‘ oznámila jí a pustila ji. Daisa klekla na kolena a rozplakala se.
Tuhle rušnou atmosféru využil Pein a nenápadně se vytratil najít zbytek Akatsuki. V téhle obrovské přesile neměl šanci. Ovšem na cestě pryč ho zastavil Naruto a přitlačil ho ke zdi. Vytáhl si kunai a přiložil ho k jeho krku.
„Jestli se jen pohneš, tak ti ho vrazím do krku,‘‘ oznámil mu a kunai přiložil blíž k jeho krku, až mu po něm začal stékat pramínek krve. Opravdu to s tím myslel vážně. Teď ho však více zaujal Sasuke, vracející se na původní místo, odkud se odrazil od Sakuřiné rány.
„Ani se k ní nepřibližuj,‘‘ řekla výhružně Sakura a stejně jako Naruto si vytáhla kunai. Postavila se před dceru, nehodlala ho pustit ani na jeden krok k ní. Zbytek Sasukeho týmu chtěl zaútočil, ale Sasuke jim dal povel, aby zůstali tak, kde jsou.
„Mami, ty ale nevíš, o co tu jde!‘‘ křikla na ni Daisa se slzami v očích. Sakura na ni udiveně pohlédla, ale nepolevila ve střehu. Dobře věděla čeho je Sasuke schopný, sama si to i zkusila.
„Já že nevím, oč tu jde. Myslíš si, že toho ha*zla neznám? Chtěl mě zabít!‘‘ otočila se na svoji dceru. Daisa zmlkla, jen vzlykala dál. Nepochopila, co tím myslela, oni se snad znali?
Jejich rozhovor teď poslouchali i ostatní. Ani jeden z nich, nechápal, o co tu jde. To věděli jen oni dva. Nikdo z přihlížejících však neměl v plánu do tohohle zasahovat. Raději stáli v úcti hodné vzdálenosti. Vyrušilo je však Rainino zakuckání. Znovu se chytla za břicho a sykla bolesti. Celé tělo ji teď bolelo a vraceli se jí ty strašné vzpomínky, co před chvíli zažila. Itachi chtěl vzít svou milovanou do náruče, ale zakročila Sakura. Kunai, který držela, teď vrhla po Itachim. Ten se mu bez problému vyhnul, ale i přesto vzal Rain do náruče.
„Ihned ji pusť..!‘‘zavrčela Sakura. Teď nechala Sasukeho a vrhla se po Itachim.
„Sakuro! Nech toho, to je v pořádku,‘‘ zavolal na ni Naruto a právě včas, stačilo jen pár minut a Itachi byl šel pozdravoval nejbližší zeď. Sakura se otočila k Narutovi.
„Jak v pořádku, tohle není v pořádku, ne? Já nenechám svoje dcery, aby se přibližovaly k těmto dvou,‘‘ řekl a pohlédla jak na Itachoho a tak i na Sasukeho, který měl na tváři unuděný výraz. Jediný, kdo si tu připadal navíc, byl Pein, ale jeho pokus o útěk byl nemožný. Naruto si ho totiž bedlivě hlídal.
„Mami, ty tomu nerozumíš,‘‘ křikla na ni už docela naštvaná Daisa. Postavila se a bez jakýchkoli námitek se vydala k Sasukemu. Když tohle uviděla Sakura, málem pukla vzteky. Sasuke se na to divadélko díval docela zábavně. Celkem ho překvapilo, že zbalil Sakuřinu dceru. Kdyby si však ona dozvěděla, jak její dcera umí nasávat nebo i něco jiného, nejspíš by ji zabila.
Téhle situace jako předtím využil Pein. Tentokrát se mu však povedlo uniknout. Sebral vyplašenému Narutovi kunai a trochu si vyměnili role. Všichni teď na ně hleděli, ale nikdo z nich se nepokusil nic udělat. Dobře věděli, jak by to skončilo.
Pein vydělat nějakou zajímavou věc a hodil ji do prostřed místnosti. Jakmile dopadla ta věc na zem, vybuchla. Ozval se výbuch, strop se začal bortit a kusy zdi začaly padat na zem. Kdo byl v blízkosti bomb, než vybuchla, pěkně to schytal a to byla právě Sakura. Výbuch ji ohodil na druhý konec místnosti, kde na ni spadl strop. Jakmile se prach slehl, z trosek začali vylézat ti, co měli štěstí a strop je nezavalil. Vylezli skoro všichni, až na Sakuru. Dvojčata ji hned začala hledat. Volali, ale jejich máma jim neodpovídala. Jakmile tohle vše uviděl Itachi, rozhodl se jim pomoct.
„Už ji mám,‘‘ zvolala Daisa a nahnula se nad hromadu kamení. Všichni k ní přiběhli na pomoc, ale dostat Sakuru z trosek se zdálo být nemožné, pokud všichni nespojí síly. Tohle se však zdálo být nemožné. Sasuke a Itachi na sebe stále házeli vražedné pohledy. Ale když se z trosek ozval Sakuřin hlas oba se vykašlali na to, co bylo a pomohli děvčatům vyprostit Sakuru. Ale dělali to jen kvůli Daise a Rain. Ty dvě panikařili a snažili se co nejrychleji svou mámu ven. Po dlouhé čtvrt hodině se konečně povedlo dostat Sakuru z trosek, naštěstí byla při sobě, ovšem nebyla schopná chůze.
„Mami, jsi v pořádku?‘‘ ptala se stále dokolečka Rain.
„Jo, jen nemůžu chodit,‘‘ vzlykla Sakura a chytla se za koleno. To už k ní však přišla Rain a začala ji raněnou nohu léčit. Sakura teď děkovala bohu, že dceru všechno naučila. Díky její pomoci byla za minutu schopná vyrazit.
„Kam, ale půjdeme?‘‘ ptala se všech okolo Daisa, která měla o Naruta největší strach. Taky ho znala nejdéle ze všech. Všichni mlčeli, ale nakonec se ke překvapení ozval Itachi.
„Vím, kde teď je. Musíme si pospíšit, jestli ho chceme živého.‘‘ Všichni teď na něj hleděli, nejvíc překvapeně se tvářila Rain. Sám si nadělal tolik problému a ještě jí chtěl pomoct.
„Děkuji,‘‘ špitla Sakura. Tak se tedy vydali, ale jakmile s nimi vyrazil i Sasuke, skupinka se zarazila.
„Hele, jdi si po svých, to že jsi mě vytáhl v té díry, ovšem ni nezmění. To co se stalo, ti nikdy neodpustím,‘‘ pohledla na něj Sakura, trochu i smutně. Opravdu toho litovala. Litovala toho, jak se změnil. Teď ji však připadal jiný, byla to však pravda?
„Mami, chci, aby šel s námi,‘‘ pustila se do toho i Daisa. Sakura na dcery udiveně pohlédla.
„Ale Daiso, ty nic nevíš, neznáš ho!‘‘ okřikla ji Sakura, ale Daisa na protest zakroutila hlavou. Tohle však Daisu vytočilo. Její máma nic nechápala, ale tohle nebylo poprvé.
„Ty nic nechápeš!‘‘ křikla na ni se slzami v očích. Ostatní na tuhle podívanou hleděli s otevřenou pusou, ale nebyl čas na řešení takovýchto věcí. Teď šlo o život.
„Půjdeme raději,‘‘ pustil se do rozhovoru Itachi. Obě na sebe přestaly hledět.
A tak se tady vyšlo, Itachi je vedl hodně daleko. Někam hluboko do skal. Sasuke začal mít špatný pocit, že je jeho bratr chystá zradit. Možná ho ta blonďatá dívka milovala, ale i tak si s ní mohl jen hrát.
Šel tedy raději až poslední s Daisou a značil si cestu, aby se dokázali nazpátek vymotat z toho bludiště.
„Už tam budeme,‘‘ ujistil je Itachi. Spíš jen Sakuru, která se hnala dopředu, i když neznala cestu. Ji totiž vedlo srdce. Po chvilce dorazili ke skále. Itachi k ní přistoupil a přejel přes ní dlaní. To bylo to místo. Ustoupil a udělal pár znamení rukou. Skála se mírně otřásla a po té se dole objevil malý, skoro přehlédnutelný vchod.
„To tak jako lezete po čtyřech?‘‘ uchechtl s Sasuke, a pohledy ostatních ho donutili zmlknout.
„Tohle je únikový východ, blbečku,‘‘ poznamenal Itachi, až se musela Rain usmát. Tohle její sestru vytočilo a raději přešla na jiné téma, jelikož teď sestra mohla znemožnit i ji.
„No tak půjdeme,‘‘ změnila téma a jako první se nahrnula k díře. Její máma ji však zachytila a límec, když se sehnula.
„Pusť,‘‘ okřikla ji, ale proti Sakuřiné síle nemohla bojovat. První vlezla Sakura, jak zavolala na ostatní, nahrnula se do díry konečně i Daisa. Sasuke chtěl jít za ní, ale rozhodně nechtěl mít Itachiho za zády, a proto vlezl do díry až poslední. Za ním se hned díra zavřela. Ale zachytil se mu v ní plášť.
„Blbečku,‘‘ řekl a pohlédl na smějícího se Itachiho.
„Promiň, myslel jsem, že jsi trochu víc rychlejší,‘‘ zasmál se Itachi, ale to už do něj mírně strčila Rain, protože znala jeho výkyvy nálad.
Sasuke si nakonec plášť sundal a nechal ho na místě.
Vydali se do dalšího, ovšem temnějšího bludiště. Jak předtím si Sasuke značil cestu. Tentokrát to však bylo k ničemu, jen jak se před nimi vztyčila velká socha a ve vzduchu vlající Naruto, rázem na vše zapomněl.
Sakura vyděšeně vydechla, chystala se a vyběhnout na pomoc, ale Itachi ji zachytil.
„Ticho, nesmí nás zahlídnout,‘‘ pošeptal ji do ucha. Ona se dostatečně uklidnila, ale stále vystrašeně hleděla na poletujícího Naruta. Itachi je všechny zavedl za roh. Bylo to těžší, než si myslel, jelikož Sakura se nemohla ani pohnout. Nakonec pomohly jen její dcery.
„Takže, my půjdeme za nimi, až na vás dvě,‘‘ řekl Itachi a ukázal na dvě blondýnky. Obě na sebe pohlédly a pak zas zpátky na Itachiho. Ani jedné se to totiž nelíbilo.
„Ale proč!‘‘ zaprotestovala Daisa, která ho ani neznala. Nejspíš proto, aby nebyla sestra sama.
„Nebojte, pro vás mám jiný úkol,‘‘ dořekl.
„Jaký..!‘‘ řekl sestry, obě naráz a nedočkavě pohlédly na Itachiho. Jediné komu se to nezamlouvalo, byl Sasuke.
Nevěřil bratrovi ani slovo. Třeba to je celé jen past? Nechá je tam pozabíjet a pak si seberu tu svou a zmizí. A to nechtěl ani pomyslet co udělá s Daisou.
„Tak podívejte, nahoře na té soše je malý otvor, jestli ho narušíte svou chakrou, přestane to fungovat,‘‘ vysvětlil jim a ukázal nahoru na vrcholek sochy. Otvor nebyl vidět, ale Rain mu věřila.
„Tak pojď,‘‘ pobídla Rain sestru a obě se pomalu vplížily za sochu. Zbytek, bez jakékoli odradnosti vyrazil přímo za nimi.
„Hele máme návštěvu,‘‘ usmál se Pein a seskočil ze sochy. Ostatní členové zůstali na svých místech a pokračovali v činnosti. Sakura stále se slzami sledovala Naruta. Nakonec to nevydržela a vyběhla přímo proti Peinovi. Ten právě na tohle čekal a z rukávu pláště pomalu vytáhl dlouhý černý bodec. Vyčkával, až se Sakura přiblíží.
„Mami, ne,‘‘ křikl vyplašeně Dasia, čímž na sebe upozornila. Pein se vykašlal na Sakuru a obrátil se k blonďaté dívce, která pomalu šplhala nahoru. Jak se Sakura přiblížila, Pein ji odrazil a bodec hodil po vystrašené blondýnce. Daisa neměla čas uhnout, kdyby se o to jen pokusila, zřítila by se na zem. Naštěstí ji minul, ale Pein se nehodlal jen tak vzdát. Vytasil z pláště druhý bodec a chystal se ho hodit po Daise, ale do cesty se mu postavil Sasuke, Ovšem schytal ránu přímo do břicha.
„Sasuke..!‘‘ křikla Daisa. Pomalu pohlédla na zem a začala lézt dolů.
„Daiso, nech toho a lez nahoru,‘‘ zavolala na ni Sakura. Ona musela poslechnout a tak s těžkým srdcem vydala nahoru. Jediné štěstí bylo, že Rain si zatím nikdo nevšiml, a tak v nepozorované chvíli vylezla až nahoru.
Jakmile byla nahoře, začala hledat otvor, nikde nic. Po chvíli vylezla nahoru i její sestra a začaly hledat společně.
Dole zatím probíhal boj, teď už se do boje přidali i ostatní výjimkou Sakury, která se i přes všechno rozhodla pomoct Sasukemu.
„Nech toho..,‘‘ odstrčil její ruce, jakmile se mu chystala odkrýt ránu. Zarazila se, ale nenechala se jím nijak zdržovat. Rychle vhrnula jeho košili a dala se do léčení. I přes to, co jí udělal, ona byla medik, zachraňovat životy byla její povinnost. Teď ji k tomu, ale nehnala povinnost, ale srdce.

„Mám ji,‘‘ vykřikla Rain a ukázala na nepatrný otvůrek. Sestra k ní přiběhla. Obě díru prozkoumali a pak udělaly to, co jim poradil Itachi. Rain dala ruce na díry, jako při léčení zranění a pomalu do ní vpouštěla svou chakru. Daisa neměla žádné zkušenosti s léčením a tak přiložila svoje ruce na sestřiny a začala uvolňovat i svou chakru.
Celá obří socha se zakymácela. Ihned přestala z Naruta pumpovat Kyyubiho. A když ho nic nedrželo ve vzduchu, začal padat dolů.
Pein se otočil, jakmile se ozvala rána dopadajícího těla. Téhle situace ihned využil Itachi a přiložil ze zadu nic netušícímu Peinovi kunai pod krk. Tím že byl Pein zastaven, rychle seskočila dolů Akatsuki. Itachi přiložil kunai blíže k Peinovu krku, čímž naznačil, že stačí jen jediný krok, kohokoli a zabije ho.
„Zůstaňte tam, kde jste!‘‘ upřesnil pro ty hloupější. Ovšem ozval se jen smích. Oni měli výhodu, bylo jich víc, ale Itachi se nehodlal jen tak vzdát.

„Co budeme dělat, než slezeme, tak je dole pozabíjí,‘‘ panikařila Daisa. Chystala se slézt, ale sestra ji zachytila za ruku. Pomohla ji zpět nahoru a zavedla ji až místo, kde končila socha a začínala zeď.
„Podívej, co kdybychom na ně shodili sochu,‘‘ navrhla Rain. Daise se ten nápad zalíbil, ale měla trochu strach o Sasukeho a rodiče.
„Počkej, nezraním nikoho z našich?‘‘ ptala se, ale Rain zakroutila hlavou.
„Neboj, Sasuke je dost daleko,‘‘ ujistila ji, protože věděla, že v tuhle chvíli myslí jen na Sasukeho.
Jediné, co neprobraly, bylo, jak tu sochu vlastně shodit, mohla mít několik tun, na to neměly sílu. Daisa si na rozdíl od sestry věděla rady. Nejprve udělala jeden klon, a pak nastavila dlaň a její klon začal rukama roztáčet chakru, která se pomalu uvolňovala z dlaně. Na dlani jí vznikla malá rotující koule.
„Tak a teď přidáme trochu větrné charky,‘‘ uvažovala trochu nahlas. Kolem mí se zvedl vítr a z malé rotující koule začali vylézat po stranách malé špičaté výklenky (nevím jak to popsat, ti co sledují anime, to snad pochopí).
„Pomůžeš mi!‘‘ upomenula sestru. Rain zbystřila a zapřela se o sochu, silou začala tlačit o zeď. Socha se o málo pohnula, ale bylo to málo. Vložila do toho tedy všechno úsilí, ale taky chakru. Socha a odlepila od zdi. A mezi nimi vznikl malý výklenek. Daisa skočila až dolů.
„RASENGAN!‘‘ zakřičela Daisa ze zdola, ovšem slyšeli to všichni ostatní a teď hleděli na pomalu padající skálu. Itachi odhalil plán a uvěznil Akatsuki i s Peinem pomocí amaterasu. Oheň je uvěznil a tak se nemohli se ani hnout, měli jen jednu možnost. A to zůstat. Socha pomalu spadla, byl slyšet jen křik a pak už jen ticho.