Holka od vedle - 15.Fukuyuu Akuma

Přiznávám, japonsky neumím... jenom jsem si něco zadala do překladače a velezlo mi tohle. Správnost fakt raději neřešte. Ani správnost ostatních japonských slovíček, které tady používám. Ale kdybyste uměli japonsky a věděli, jak se to řekne, tak mi to můžete napsat do komentářů a já to přejmenuju.Vlastně už ani nevím, co to znamená... ale až budu doma na pc, tak se na to mrknu a pak vám to sem napíšu.

Tmou se rozléhaly výkřiky. Bojovali celý den a i když se setmělo. Všichni byli pořádně unavení. Ale najednou se zablýsklo a blesk uhodil do nedaleko stojícího stromu. Ten začal hořet a všichni na sebe viděli. Ve světle se rozhlédli kolem sebe… každý z nich měl proti sobě jednoho soupeře. Byly to těžké souboje. Přece jen Akatsuki… jsou silní soupeři.
Najednou se něco stalo. Akatsuki se probrali a všechny je hodili na zem. Dopadli na jednu hromadu a jen se pomale zvedali. Už je chtěli dorazit. Ale najednou… něco spadlo ze stromu, pod kterým leželi. Něco velkého a černého… a vlál za tím plášť. Všichni tušili, že je někdo přišel zachránit. Celý tým 7 si povšimnul toho, jak se Akatsuki stáhli, když tu osobu uviděli.
„Chcete snad skončit jako Konan, Pein, Kisame a Sasori?“ zeptala se postava pohrdlivým ženským hlasem členů Akatsuki. Té hrstky, co zatím žila na svobodě.
„Zapomněla jsi na Deidaru a Zetsua,“ odsekl Kakuzu. Itachi, Tobi a Hidan co stáli za ním si ji pozorně prohlíželi.
„Ti jsou mrtví. Ostatní jsou uvěznění. To vás taky čeká,“ namítla žena. Pak se otočila na tým za sebou.
„Pusťte se do boje, až vám bude líp. Zatím je zvládnu,“ kývla na ně. Všimli si, že je oblečená v černém trikotu, který jí kryl každý kousíček volné kůže, stejně jako vlasy. Viděli jen oči a to jen na krátkou chvíli. Vzápětí se otočila na Akatsuki.
„Můžete jít se mnou dobrovolně nebo násilím,“ sykla na své nepřátele žena a postavila se do útočného postoje.
„Kam?!“ změřil si ji pozorným pohledem Itachi Uchiha. Ve světle plamenů se zaleskly jeho rudé oči se Sharinganem.
„Ty do Konohy… ostatní také do svých rodných vesnic,“ pokrčila rameny.
„Proč to děláš, Kyouteki?“ zajímalo Tobiho. Tým 7 se zachvěl. Silný nepřítel. Nemysleli si, že tak právě Akatsuki budou někomu říkat.
„Kyouteki?! Nemáš něco originálnějšího, Tobi-kun?“ zeptala se ho jedovatým hlasem žena.
„Lovkyně, nechej nás na pokoji,“ vyzval ji Hidan nevrle.
„A proč bych to dělala? Jste moje kořist,“ odsekla žena. Nyní se i oni postavili do útočných postojů.
„Nikdy se nestanu kořistí malé holčičky,“ odplivl si Kakuzu.
„Jsem Lovkyně… známá pod určitým jménem. Určitě jste ho už zaslechli,“ uchichtla se žena.
„Pod jakým?“ zajímalo Kakuza.
„Fukuyuu Akuma,“ prozradila žena.
„Nebezpečný démon?!“ nechápal Tobi. Ale dospělým vedle něj to došlo. Zúžili oči.
„Nás nedostaneš,“ prohlásil rozhodně Itachi.
„Ale ano… a dostanete se na mou Desku slávy,“ zachechtala se nebezpečně Akuma.
„K čemu? Už nyní jsi nejslavnější Lovkyně,“ namítl Hidan.
„No a?! Baví mě to. Je to můj životní úděl. S tím nic nenaděláte,“ pokrčila hraně smutně rameny.
„Jaká je na nás vypsaná odměna?“ optal se jí Hidan.
„Koho to zajímá?! Mně nejde o odměnu… ale o kořist a splnění úkolu. A ochranu lidí,“ namítla Akuma.
„Kdyby tam nebyla ta kořist, tak by mluvila jako Shinobi,“ podotkl Itachi. Z nějakého důvodu to Lovkyni popudilo a rozběhla se proti nim. Vrhla se na Kakuzu a začala s ním bojovat s pomocí taijutsu. Do toho se jí Tobi snažil podkopnout nohy, Hidan si něco šeptal a napřahoval svou kosu a Itachi se snažil jí pohlédnout do očí, aby ji uvrhl do svého genjutsu.
Čtyři lidé, kteří to pozorovali ze země se na ni překvapeně dívali. Byla neuvěřitelně silná a mrštná. Prostě rozená bojovnice.
„Někoho mi připomíná,“ zamyslela se vysoká mladá žena s dlouhými růžovými vlasy, které měla stažené v culíku na temeni hlavy.
„Mě taky…“ dodal se blonďák v černo-oranžové bundě, který stál vedle ní.
„To bych teď neřešil. Jen mě zajímá, jak je silná. A jestli není náš nepřítel,“ odsekl vysoký mladý muž s temně modrými, skoro černými vlasy a černýma očima.
„Určitě není. Lovecká organizace spadá pod jednotlivé Kage, Sasuke,“ odvětil vysoký starší muž s kšticí bílých vlasů na hlavě a zakrytou polovinou obličeje.
„Jste si tím jistý, Kakashi-sensei?“ opáčila nejistě růžovovláska.
„Ano, Sakuro. Lovci jsou našimi přáteli,“ klidnil svou studentku Kakashi. Ale vlastně to už dávno nebyla jeho studentka. Jen jim Hokage dala společnou misi. Zanedlouho každý z nich měl dostat svůj tým. Přece jen už to byli chuunini a blonďatý Naruto společně se Sasukem dokonce i jounini. Jen Sakura si odmítla udělat ty zkoušky. Líbí se jí být medik ninja v nemocnici a jen občas na bojišti. K boji přece nepotřebuje titul.
„Hlavně, ať se vás nedotkne!“ vykřikl Itachi na své kolegy.
„Nedotkne?!“ zasnil se Kakuzu, kterého Lovkyně uhodila do hlavy. Po chvilce se skácel k zemi. Bez známky života. A na něj padl Tobi. Ten totiž do ní kopal sám a ona se ho nenápadně zbavovala.
„Dva z nás jsi vyřídila. Teď ale přijde to nejtěžší,“ sykl na ni ošklivým tónem hlasu Hidan.
„Nechceš raději brusku? Ta tvá slavná kosa je tupá. Stejně jako ty a tvůj kámoš,“ posmívala se jim Akuma.
Oba se naštvali a vrhli se na ni. Ale snažili se, aby se jich nedotkla. A neudělala to.
Najednou do ní oba narazili a ona odletěla na opačnou stranu louky než byl tým 7. Zvedla se, a pak protáhla své ruce a vypustila z nich na Hidana síť ze své chakry, která se kolem něj obalila a úplně ho zbavila chakry. Padl na zem. Vypadal jako seschlá brambora.
Pak se Lovkyně podívala na Itachiho. Chtěla na něj použít asi také tu stejnou techniku, ale nechtěně se mu podívala do očí… uvrhl ji do světa, kde existovala jen bílá, černá a červená barva a mučil ji. Zdálo se jí to jako mnoho let, ale přitom to bylo pár minut… než ho Sasuke zastavil a odkopl pryč. Kakashi si k ní klekl, ale nemohl ji z toho dostat.
„Je jen jediná možnost…“ povzdechl si Kakashi a oddělal si svou pásku ze svého červeného oka. V tu chvíli Lovkyně otevřela oči a nevýrazným pohledem se mu do oka podívala. Během několika minut ji z toho dostal a ona vyskočila.
„Díky, t… Kakashi-san. Teď musím za ním. Vy se vraťte do vesnice. Já ho přivedu,“ prohlásila rozhodně Lovkyně a než stihli něco říct nebo udělat, tak zmizela a běžela za Itachim Uchihou.