Holka od vedle - 16.Ahoj

Normální den. Lady Hokage si v klidu popíjela saké a vyplňovala nějaké papíry, které jí donesla Shizune. Už hrozně dlouho se nic nestalo a její vesnice se utápěla v apatii. Aby ne… všude byla hrozná mlha, pršelo a bylo prostě hnusně. Už pár týdnů. Sice se před týdnem slavily dvacáté druhé narozeniny její studentky Sakury Haruno a byla z toho velká sláva, ale nyní už bylo vše zase při starém.
Najednou se ale ozvalo zaklepání na dveře.
„Dále,“ škytla překvapeně Hokage. Moc často za ní lidé nechodili.
Dveře se otevřely a kdo nevešel… Itachi Uchiha. Tsunade se na něj už už chtěla vrhnout, ale za ním šla Lovkyně, která ho držela v chakrových poutech. Tsunade si oddechla a posadila se.
„Už jsem si myslela, že mám tak neschopné stráže…“ povzdechla si Hokage.
„To taky. Nechali by ho klidně projít, když na sobě nemá Akatsuki plášť. Ale je tady kvůli jiným věcem… jde před soud a do vězení,“ odvětila Akuma.
„Ale kdepak. Žádný soud. O jeho osudu je už rozhodnuto hodně dlouho. Počkej, Akumo, zavolám ANBU a ti ho odvedou,“ kývla na Lovkyni Hokage a křikla z okna na jakéhosi ANBU. Ten si přivedl tým a odvedl milého Itachiho do vězení.
„Už jsi konečně klidná, Mayame-chan? Chytla jsi dalšího,“ kývla Tsunade na Lovkyni a pokynula jí, aby se posadila. Ona se posadila a sundala si kuklu. Po ramenech se jí ve vlnách rozplynuly dlouhé bílé vlasy. Vypadala krásně.
„Ještě jich po světě běhá… mám další zakázku, Hokage-sama. Omluvte mne,“ usmála se mladá žena na Tsunade.
„Ale kdepak, nikam nejdeš. Musíme si promluvit. Takhle už to nejde dál. Sasuke mi tu straší se Sakurou a někdy i s Narutem každý den, aby se dozvěděli, kdy se vrátíš,“ zastavila ji blondýnka.
„Lituji, to není moje starost. Já mám práci,“ odsekla Maya.
„Pokud budu chtít, tak žádnou mít nebudeš! Sedni si a poslouchej!“
„Dobře,“ povzdechla si Maya a znovu se posadila.
„Co kdybys bydlela tady a já bych ti dávala mise? Chytala bys padouchy pro Konohu a byla bys tu i se svými přáteli.“
„Lákavá nabídka, ale… Hin za mnou jezdí.“
„Bydlela bys s tátou.“
„Ani mě nehne.“
„Zařídila bych ti byt zadarmo.“
„To vám tak budu věřit.“
„Ber nebo padáš z organizace!“ zaječela na dívku hystericky Tsunade.
„Nemůžete mě vyhodit! Na tohle nemá žádný Kage právo! Jsem nejschopnější Lovkyně ze všech. Mě nemůžete propustit,“ namítla Maya.
„Ale jo. Chceš to poznat?“ odsekla Tsunade.
Mayame zavrtěla hlavou a sklopila ji. Nerada ustupovala. Ale věděla, že kdyby skončila, tak by se tím vlastně vzdala svého snu. A to nechtěla.
„Takže se vracíš do vesnice. Já ti zařídím vlastní byt a budu ti dávat úkoly, které ti pošlou z organizace. Ještě mi dej masku a můžeš odejít,“ pokynula Hokage Mayi.
Bělovláska jí nechtěně dala svou masku, pak se zvedla, rozloučila se s ní a odešla.
Smutně prošla chodbou a zamířila domů. Domů… jak zvláštně jí to znělo… po těch šesti letech… ale stále si byla jistá, že tam na ni někdo čeká. A ten někdo byl její milovaný otec, kterého naposledy viděla před pár dny při tom souboji se zbytkem Akatsuki, kdy jí pomohl. A ona pak mohla chytnout Itachiho.
Vyšla na ulici na najednou začalo pršet. Na hlavu si narazila kápi svého černého pláště a vydala se ulicemi znuděné Konohy za svým otcem.
Když přišla k domu, tak si uvědomila, že má klíče v bytě v organizaci. A tak poprvé ve svém životě zazvonila.
Po pár minutách uslyšela na schodech kroky a vzápětí se otevřely dveře, ze kterých vylétla bílá kštice jejího otce.
„Koho to k nám čerti nesou,“ zasmál se Kakashi a pustil ji dál. Pak za ní zavřel dveře.
„Nemáš náhodou úkol?“ nechápal Kakashi.
„Nejsi rád, že jsem tady?“ odvětila Maya a šla si do kuchyně udělat čaj. Byla jí celkem zima.
„Ale jo… jen mi to vrtá hlavou,“ pokrčil Kakashi rameny.
„Úkol splněn, kořist chycena… odvedla jsem ho k Tsunade a víš, co mi řekla?! Že se buď vrátím nebo mě vyloučí z organizace. Já jí dám, to se ještě bude divit!“ zahrozila Maya směrem k budově Hokage.
„Takže jsi zpět?“ optal se jí nadšeně Kakashi.
„Jo,“ odpověděla kysele Maya.
„Ale co tak smutně? Vždyť je dobře, že zase budeš se svými přáteli,“ namítl Kakashi.
„No to jo, ale… ona mi bude dávat úkoly… bude to těžký. Tam jsem si už zvykla,“ pokrčila Maya rameny.
„To se časem spraví. Pojď, zajdeme ti tam pro věci,“ vyzval ji nadšený Kakashi
„Jasně,“ souhlasila Maya.
„Ale prvně musíme odvolat můj oběd se Sakurou, Narutem a Sasukem,“vzpomněl si Kakashi.
„Tak pojď, ať to máme rychle za sebou,“ usmála se na něj nejistě Maya.
„A rovnou někomu z nich můžeme říct o pomoc. Tvoje věci sám neutáhnu,“ dodal Kakashi.
„Když jim to nebude vadit,“ nekazila mu Maya iluze. Pak se vydali na cestu, ale ona se předtím šla převléknout. Vzala si na sebe černou minisukni, rudou košili s obrovskou černou růží na zádech, černé kozačky po stehna a na to si hodila rudý plášť.
„Kde si myslíš, že budou?“ zeptala se Maya svého otce, když vyšli z domu. Venku už nepršelo a foukal mírný větřík, který jí cuchal vlasy, které měla dlouhé skoro až po zadek.
„Často spolu trénují. Na místě, kde měl náš tým poprvé společný trénink,“ odpověděl Kakashi. Maya kývla a rozběhli se tam. Střechy celkem klouzaly, ale oni se na nich dobře drželi. Po nějaké době dorazili na místo se třemi kůly, na kterých seděli dva mladí mužové a jedna žena, kteří se o něčem zarytě bavili.
„Ahoj, děcka,“ usmál se Kakashi na své bývalé studenty a vydal se k nim. Maya zůstala skrytá ve stínu stromů. Chtěla, aby je na ni Kakashi nějak připravil.
„Kakashi-sensei! Přišel jsi nám pomoct s tréninkem?“ usmál se na Kakashiho blonďatý mladý muž. I žena a druhý muž, přibližně stejného věku jako blonďák se na Kakashiho zadívali.
„Ale to ne… nestraš. Jen jsem přišel přeložit náš oběd,“ odvětil s úsměvem Kakashi.
„Co ti do toho zase vlezlo? Stříhání trpaslíků?! Nebo sto černých koček?!“ opáčil ironickým hlasem druhý muž, který měl tmavě modré, rozcuchané vlasy a černé oči. Ale pak se usmál.
„Jen mám něco na práci,“ pokrčil Kakashi rameny.
„Na kdy to chceš přeložit?! Následující dva týdny nebudeme mít všichni dohromady čas a nevím, jak to bude později,“ nechápala žena s růžovými vlasy, které měla vepředu dlouhé po bradu a vzadu po lopatky. A na sobě měla bílé šaty a rukavice, které nosila jako medik ninja.
„Na zítřejší oběd,“ navrhl Kakashi.
„Takže to nakonec není tak zlé… já můžu,“ zaradoval se blonďák.
„Já taky,“ kývla hlavou růžovovláska.
„Ale proč to chceš přeložit na zítřek, když teď hned můžeme jít na ten oběd?“ nechápal černooký.
„Sasuke-kun, možná se o tom s námi Kakashi-sensei nechce bavit,“ peskovala ho jeho kamarádka.
„Sakura-chan, nekřič na něj,“ zarazil ji blonďák. Žena, zvaná Sakura, se uklidnila.
„Máš ji pod palcem, Naruto,“ zasmál se Kakashi. Sakura po něm vrhla výhružný pohled a on se hned uklidnil.
„Tak co teda máš v plánu, Kakashi?“ vyjel na bývalého senseie Sasuke.
„Jedno stěhování… hodila by se pomoc. Kdo se nabídne?“ zajímalo Kakashiho.
„Podle toho o koho jde,“ založil ruce na hrudi Naruto a čekal na odpověď.
„O mě… nechce to dělat sám. Lenoch jeden!“ ozvalo se za Kakashim a oni zvedli hlavy. Ten hlas jim připadal povědomý a když si uvědomili čí je, tak… seskočili z kůlů a rozběhli se k ní. Ale pár metrů před ní se zastavili.
„Ahoj,“ usmála se na své přátele nejistě Maya.
„Ahoj!“ skočila jí Sakura kolem krku. A Naruto ji následoval. Jen Sasuke stál nejistě opodál… míchaly se v něm nejrůznější možné pocity a on si nebyl jistý, jak se k ní má zachovat…