Devítiocasá liška 01 - Je tu! nebo ne?!

Takže moje ůplně první FanFiction
nic si od toho neslibuji... spíš doufám, že mě tu někdo neukamenuje XD
Doufám, že se vám to bude aspoň trochu líbit a že mi odpustíte některé ty chybky (kterých tu je snad víc než dost).
Přeji příjemné čtení ^_^

Bylo ráno (skoro poledne) a náš blonďatý hrdina se probouzel z říše snů do reality. Dneska neměl kam spěchat,jak mu Kakashi včera řekl, žádná mise ho nečeká a může si přispat – což nedělalo Narutovi žádný problém. Probudil se, chvilku se převaloval v posteli a pak konečně vstal. Marně se snažil příjít na to, co se mu to vlastně zdálo. Znáte ten pocit, když víte, že jste snily, ale až se vzbudíte, nemůžete si vzpomenout a je vám nějak divně. Narutovi se to zdálo ještě horší. Měl tušení, že se ho ten sen snad snaží varovat. Ale on měl úplný okno.
Mávl nad tím rukou a šel se nasnídat (nebo naobědvat? )
Stále s ospalým výrazem se došoural do kuchyně a automaticky zamířil k lince, kde se nacházela varná konvice – nepostrádatelný pomocník, když si chcete připravit instatní rámen. Do ruku uchopil držadlo, jenže… až teď si Naruto všiml, že tam konvice není.
Eh? Co to? Konvici si dávám vždycky zpátky tady, na ten podstavec…přemýšlel v duchu a otočil se směrem k jídelnímu stolu.
Byl asi hodně ospalý, nejen že si nevšiml toho, že konev není na svém místě, on si ani nevšiml, že je i s nějakou miskou na stole. Přistoupil k stolu a podezřívavě se na to koukal. Na stole tam byla jeho konev, miska do které si běžně vaří rámen, v ní nudle v nějaké červeno-oranžová šťávě.
Že bych… si včera udělal rámen, ale zapomněl ho sníst?
Napadlo ho a bylo mu divné, proč ho nesněd? A další nejasná věc – když si ho dělal včera, jak to že z vody jde pořád pára? Ani nad jednou z věcí nijak dlouho nepřemýšlel, sedl si ke stolu vzal hůlky speciálním chvatem do ruky (nechápu jak s tím dokážou jíst XD) a nabral první sousto. Hned potom se mu rozšířily zorničky a začal řvát jak o život : „áááůůůááá!!! To pááálííí!“ hbitě doskočil ke dřezu a jazyk si oplachoval studenou vodou.
Co se to dneska děje?! Takhle ostrý rámen jsem ještě nejed! Vzal do ruky misku, i s jejím obsahem s jasním cílem: vyhodit ten blyvajz do záchoda. To se nedá jíst!
Jeho mise skončila snad dřív, než ještě začala. Přesněji – zrovna když se otočil k dveřím chodby. Kde stál jeho návštěvník. A zřejmě i ten, kdo má ten rámen na svědomí. „Tak hele, já to ještě nedojed a mám hlad. Koukej to vrátit na stůl a nech mě to dojíst.“ Pravil k němu. Naruto v šoku, udělal co říkal, díval se, jak si sedá ke stolu a už šel ke dveřím. Šel… spryntoval. Rychle za sebou zamkl. Bát se, že ho někdo uvidí v pyžamu se nemusel. Jak byl včera oblečená si i lehl a pak usnul. A pelášil si to do blízké restaurace, o které věděl, že tam budou všichni na oběd.
Trefa. Sukura, Ino, Hinata, Shikamaru, Choji, Kiba, Shino, Sasuke… prostě všichni. Naruto k ním dochvátal a všichni se naň ho koukali, jak by se jim chystal oznámit, že přichází konec světa. A možná , že i jo.
„Kyuubi! V mé kuchyni je Kyuubi!“ zařval na všechna.
Sakura mu dala ruku na čelo, jestli náhodou není nijak nemocný. Naruto ruku ze sebe strhl.
„No víš, Naruto… čistě teoreticky s tebou ten Kyuubi byl přece celou dobu, ne?“ pronesl Shikamaru.
„Ne! On tam fakt je! Živý ! A-a… vypadá.. skoro jak já jen… má velký červený oči a ostrý zuby a-a velký rýhy (tím jsou myšleny ty čárky co má Naru na tvářích ^_^) a drápy a zuby a červený vlasy a-a...“
„Naruto, něco se ti zdálo“ přerušila ho Ino
„…a měl liščí uši a ocas!“ vykřikl Naruto vítězně, že si vzpomněl, jak jen to vypadal.
„No jasně… a svítící nos jak Rudolf (ten sobík XD) tak náhodou neměl?“ pronesl znuděně Sasuke.
„Ne, to fakt neměl.“ Urazil se Naruto a shlédl všechny ty nevěřící pohledy. „Když mi nevěříte, tak se pojdťe podívat! No tak pojďtě…“ vybízel je. Sakura, Sasuke a Shikamaru s ním teda šli. Shikamaru proto, že se už nudil. Sasuke se nemohl dočkat, až mu řekne, že je ubožák. A Sakura proto, že se obávalo a jeho duševní zdraví. Naruto odemkl dveře, šel do jídelny a rukou ukazoval na místo, kde je kyuubi.
„Tady, vidíte!?“
„To opravdu ne ty ubožáku…“
A-a-ale…on tu byl…on zdrh!“