Není smrt jako smrt 1

Příběh se odehrává čtyři roky po smrti Peina. Sasuke před dvěma lety zemřel po boji proti Konoze. Od té chvíle co Naruto zabil Sasukeho ho nikdo nikdy neviděl krom jednoho člověka, který viděl co se s ním stalo. Sakury.

"Sakuro, máš jít k Hokage!" Zařvala do oken Ino.
Sakura jen s nelibostí vstala a šla se umýt. Tolik ji chybělo to Narutovo povykování pokaždé když za ní šel. Ostatně chyběl všem, ale nikomu ne tolik jako Sakuře a Hinatě. Sakuře došlo, že ho měla celkem dost ráda a Hinatě chyběl jako přítel. Sakura byla jediná, která nikoho neměla, ale nevadilo jí to. Když šla cestou k Tsunade, tak přemítala, co od ní asi může chtít.
Když došla k Tsunade, uviděla jednoho z ANBU, ale moc se o něj nezajímala. Posadila se a ponořila se do přemítavého stavu, ve kterém strávila většinu z těch dvou let, co Naruto odešel.
"Pořád na něj myslíš? Vždyť se ještě může vrátit.“ Řekla Tsunade.
Ale Sakura věděla, že se vrátit nemůže. To nemohl přežít.

Naruto nepozorován nikým, krom Sakury, o které ale nevěděl, zamířil k Lesu smrti. Zamířil na druhý konec a Sakura měla co dělat, aby mu stačila. Pak zastavil u srázu. Dole byla spousta kamenných bodáků a řeka. Sráz byl skoro dvě stě metrů hluboký, takže pád byl smrtelný. Sakura tušila, co chce udělat, ale nemohla se ani hnout. Pak Naruto skočil, a o chvíli později se ozval čvachtavý zvuk. Sakura, které se jakoby uvolnily nohy, vyskočila, a okamžitě se podívala, kde je Naruto. Pak ale uhnula pohledem. Naruto byl napíchnutý na jednom z bodáků, který byl ale nízký, a tak Naruta vzala voda.

„Ano, stále na něj myslím a vím, že se vrátit nemůže. Tím jsem si jistá, ale nebudu vám říkat proč.“ Řekla Sakura.
Tsunade zajímalo, proč si tím je tak jistá, ale musela jí dát tu misi.
„Musíš jít do Vlnkové země. Šíří se zprávy, že nějaký týpek tam přebývá a nehodlá se představit. Zdá se sice, že je na straně Konohy, ale nikdy nevíš. Prý brání jejich zemi proti Akatsuki a vyhladil už několik jejich členů, ale ti nejlepší stále žijí. Půjdeš se Saiem a Yamatem.“
Sakura se tedy šla připravit, a pak šla k bráně. Sai ani Yamato se nepokoušeli s ní mluvit, věděli, že ona s nimi nepromluví. Cesta probíhala klidně a bez problémů, takže byli za dva dny v cíli. Došli k jedné z vesnic, a co Sakuru udivilo, nebyla to vůbec ta chudá vesnice, kterou pamatovala z jejich mise. Byla to prosperující krásná vesnice. Když se zeptali jednoho obchodníka na toho cizince, odpověděl jim: „On to tady chrání před jakýmkoliv útokem proto, že ho jedna žena z vesnice našla u břehu téměř mrtvého. Od té doby nepromluvil sice ani slovo a neukázal se tu nikdy krom doby útoku a nikdo ho neviděl jinak, než zahaleného v plášti, ale říká se, že je to blonďák a má velkou jizvu, ale kde, to neřekla. Ta žena, co ho našla, mu slíbila, že nikomu nic neřekne, takže jsou o něm jen legendy. A vy musíte zmizet. Nemá rád, když jsou tu Shinobi z jiných vesnic. Teď je sice mimo vesnici, ale má tu armádu klonů a ty nepřemohl ani ten s těma červenýma očima. Sharingan se tomu myslím říká.“

Kdesi blízko Konohy
„Zase jsme se setkali, Madaro, ale tentokrát naposled.“ Řekla poměrně vysoká osoba s tváří zakrytou kapucí. Stál nad starým mužem v Akatsuki plášti a zamířil mu na srdce. Jen co zabil Madaru, padl k zemi vyčerpáním a těžkými zraněními.

U Yamata, Saie a Sakury
Už byli skoro u Konohy, když najednou uviděli stopy boje. Šli za nimi, a tak se dostali až k Údolí konce. To ale nebylo poznat, protože bylo úplně zničené a uprostřed byl muž probodnutý kunaiem a vedle něj ležela postava zahalená v plášti. Došli k nim a toho živého prohlédli. Z Tsunadina popisu poznali, že to bude ten, kterého hledali. Byl na pokraji smrti, a tak ho museli okamžitě odnést do Konohy.

V Konoze
Muž byl dosud v bezvědomí a Sakura k němu přišla na kontrolu. Tolik jí připomínal Naruta. A pak ji to napadlo. Jestli Naruto neumřel, tak by tenhle muž, který mu je strašně podobný, měl mít na břiše jizvu a pokud ho donutí, aby použil chakru, objeví se i jeho pečeť. Už už mu chtěla vyhrnout triko, ale on najednou otevřel oči. Podíval se na Sakuru, usmál se a zmizel. Sakura vykřikla, ale někdo ji chytil za ruku. Byl to on. „Copak bys ráda?“ Zeptal se jí.
„No, víte, ehm, jen jsem se chtěla podívat, jak vám je.“ Zatajila část pravdy.
„A já bych řekl, žes chtěla dělat úplně něco jiného, Sakuro.“
Touto větou ji muž ujistil. Ano, musel to být Naruto. A jakoby slyšel její myšlenky, přikývl. Sakura jen zavýskla a objala ho. Pak to v ní i přes všecku radost začalo vřít. Pustila ho a chtěla ho praštit, ale její pěst jím prolétla.
„Mám tě sice rád, ale mlátit se nenechám.“ Řekl s úsměvěm.