Elitní Ninja II - První střet [4]

Omlouvám se, že minulý týden nic nepřibylo, ale nějak jsem to nestihl. Přeji příjemné čtení.

„Madara zemře moji rukou!“ řekl vážně Sasuke a pohlédl Narutovi do očí.
„Platí.“ souhlasil Naruto a podali si ruce.
„Je tu ale jeden problém.“ pokračoval Sasuke.
„Jaký?!“ zajímal se Naruto.
„Nevím, kdo se postará o tyhle lidi.“ řekl a ukázal na lidi, kteří už zase vyšli ven.
„Vy náš opouštíte, Sasuke-sama?“ zeptal se jeden starý muž, který poslouchal jejich rozhovor.
„Ano...“ řekl Sasuke.
„A co bude s námi, pane?“ zeptal se někdo další z lidí.
„Budete se muset nějakou chvíli o sebe postarat sami.“
„A vrátíte se?!“ zakřičel někdo další.
„Ano, za pár dní, ale teď už mne omluvte.“ Sasuke se vydal zpět do budovy. Zek seděl u stolu a nepřítomně se do něj koukal. Když se otevřely dveře, zvedl hlavu.
„Ty... Co ode mě chceš?“ řekl s odporem, když uviděl Sasukeho.
„Od tebe nic. Jdu si jen pro pár věcí, odcházím s vámi, Yuuhi Zeku.“
„A jak si můžeme být jistý, že to není past?“ nevěřil mu Zek.
„No... Nemůžete.“ řekl Sasuke a přitom si připravoval baťoh. Zhruba za deset minut měl vše, co potřeboval.
„Jdeme, Naruto na nás čeká venku.“ řekl Zekovi a podíval se na něho z vrchu. Zek neřekl nic, pouze se sebral a šel ven. Sasuke šel za ním. Zek se podíval Narutovi do očí, pořád byl na něho naštvaný.
Myslí si, že bych neustál jedno genjutsu... Neví, jak moc jsem ve skutečnosti trénoval! Nezná ani polovinu mé skutečné síly! vztekal se Zek ve své hlavě.
„Můžeme?“ zeptal se směrem k Narutovi. Ten přikývl. Opustili vesnici stejně, jako přišli. Když opět prošli obloukem, opět na ně působil okolní tlak.
„Kam to vůbec jdeme?“ zeptal se Zek, když stáli u úpatí hor.
„Tam kde se skrývá Madara.“ odpověděl mu Sasuke.
„A to je?“ zeptal se Zek otráveně.
„To nikdo neví.“ řekl Sasuke a tázavě se otočil na Naruta.
„To není pravda, Tenshu ho již našel. Skrývá se na stejném místě, jako se skrýval Pein. V Deštné.“ oznámil Naruto.
„V Deštné?“ zeptali se Zek i Sasuke zároveň.
„Ale vždyť ta byla po Peinové porážce zničena!“ namítal Sasuke.
„To je pravda, ale dřív, než byla vesnice postavena, byly pod ní vybudovány katakomby. V těch katakombách se Madara ukrývá.“
„Jak to víš?“ zajímal se Sasuke.
„Tenshu mi to řekl, také mi řekl, že Ty musíš jít s námi.“ řekl Naruto a ukázal na Sasukeho.
„Dobře... Tak můžeme vyrazit?“ zeptal se Sasuke.
„Jistě, povedu vás.“ řekl Naruto a rozeběhl si směrem, kde kdysi byla Deštná vesnice. Zek a Sasuke ho sledovali, ale drželi si od sebe podstatný odstup.

Konečně dorazili. Pršelo, ostatně jako vždy. Pršelo tak hustě, že skoro nebylo vidět před sebe. Ozvalo se čvachtání vody. Naši tři hrdinové se téměř otočili ve stejný okamžik. Před nimi stál ninja v černém plášti s rudými obláčky. Na zádech měl připevněný veliký meč, který byl obvázán bílou látkou. Jeho obličej vypadal jako ryba.
„Ale koho pak to tu máme??“ zeptal se.
„Jdeme vás zničit, Kisame.“ řekl s klidem Naruto. Kisame se jen ušklíbl.
„Vy si myslíte, že pouze ve třech jste schopný porazit Velikého Uchihu?“ zeptal se smíchem v očích. Pak se však zarazil.
„Aha chápu, poznávám tě.“ řekl a díval se na Sasukeho. Ten mu jeho pohled oplácel.
„V tom případě s vámi budu muset bojovat.“ řekl a vzal si do ruky svůj meč Samehadu.
„Naruto-sensei. Nechtě mě ho prosím porazit samotného.“ řekl Zek překvapujíce klidným postojem.
„Ne. Je člen Akatsuki. Zabijeme ho teď.“
„A co když mezi tím, Madara mezitím uteče?“ zeptal se Zek. Naruto to zvážil.
„Ne, je nebezpečný, nenechám tě na něj jít samotného.“
„Cože?!“ vybouchl Zek.
„Naruto, má pravdu, už teď jsme se tu moc zdrželi.“
„Cha! Jste blázni, jestli se tu chcete pouze vykecávat, tak vás zabiju hned!“ zakřičel Kisame a rozletěl se na dvojici se Samehadou. Jeho útok byl však odražen s největší lehkostí. Byl zastaven mečem Kunasagim, který v ruce držel Zek.
„Cože?!“ lekl se Kisame.
„Jak jsem řekl, vy běžte zabít Madaru, já se postarám o tohohle hajzla!“ řekl a odrazil Kisameho zpět.
„Fajn...“ řekl Naruto a se Sasukem opustili bojiště. Kisame se znova vyškrábal na nohy.
„Hmmm. Jsi rychlý a silný, ale to na vítězství nestačí!“ řekl Kisame a rychle prováděl pečetě.
„Suiton: Zatopení!“ řekl a celé okolí se začalo zaplňovat vodou včetně vzduchu. Zek měl vodu už po pás a pořád se zvedala.
„Sakra!“ zaklel a vyskočil na hladinu. Běžel přímo na Kisameho, ale cestu mu zastoupily desítky obřích vodních draků. Zek je jednoho po druhém rozsekával mečem, byli jich však příliš a stáhli ho pod hladinu.
Co budu dělat?! Proti vodě nemůžu použít Katon a Fuuton mi taky moc nepomůže! Navíc jsem při tom pádu ztratil meč! Mysli!!! nadával si v hlavě. Šáhl do kapsy a vytáhl výbušný lístek, přesto, že byl pod vodou, nějakým zázrakem se povedlo, že lístek explodoval a osvobodil Zeka od vodního jutsu. Neváhal ani vteřinku a plaval k hladině. Vyskočil ven, ale hned dostal zásah Samehadou do pravého ramene.
„Hehe. Varoval jsem tě, že to nebude tak jednoduchý.“ poškleboval se Kisame a díval se na Zeka, který sotva stál na nohou a bolestně se držel za rameno.
„Heh. Si myslíš, že už mám dost?“ řekl Zek a pustil si rameno, nebylo na něm jediné škrábnutí. Kisameho to zaskočilo.
Tak co teď? Nemůžu používat Katon, takže se musím spolehnout na Fuuton, nebo na Rasengan!
Zek zvedl pravou ruku. Začala se mu v ní roztáčet modrá chakra.
„Rasengan!“ rozeběhl se na Kisameho, ten ho však bez problému odrazil Samehadou.
„Jak to?“ ptal se sám sebe Zek, když ležel na hladině.
„Já sem ti to neřekl?“ usmál se nehezky Kisame. „Můj meč, Samehada, je schopný vysávat cizí chakru, proto tvoje technika neměla žádný efekt. A teď to ukončíme.“ řekl Kisame a pozvedl svůj meč, aby to mohl ukončit. Zek mu však rychle uhnul a odskočil několik metrů.
„Fuuton: Oodama Reppushou!“ na Kisameho vyletěl obrovský větrný vír, který rozbouřil hladinu. Kisame se schoval pod vodu. Proud, který vytvořil vír, ho však za chvíli vyhodil zpátky nad hladinu. Zek na něj seskočil z vysoké vlny.
„Oodama Rasengan!“ zakřičel. Kisame se opět bránil Samehadou, tentokrát to však nebylo tak lehké. Celé místo zavalil obrovský tlak. Voda odlétávala kolem nich, až stáli na suché půdě.
„Chcípni Akatsuki!“ zařval Zek.
„Ne ty chcípni!“ Kisame volnou rukou dal svou chakru do okolní vody, a vytvořil vodní útok, který zasáhl Zeka. Kisame vyskočil na hladinu a nechal veškerou vodu zatopit Zeka. Po tváři mu stékal studený pot a hluboce oddychoval.
„A je pokoj...“ řekl si.
Zek se snažil dostat nad hladinu, ale voda byla pod moc silným tlakem. Drtila ho a cítil, že se mu zlomila pravá ruka a rozdrtilo levé koleno.
Sakra... Tady nesmím skončit! Já chci žít!!! volal zoufale ve své hlavě.
Tak žij... a znič ho. řekl cizí hlas. V tu chvíli Zek ztratil vědomí.

„A je pokoj...“ řekl si Kisame, v tu chvíli se však ozvala obrovská rána. Voda vedle něj vystříkla do obrovský výšky a zaplavila Kisameho.
„Co je zase tohle?“ říkal si, když se vynořil zpátky na hladinu. Naproti němu stál Zek, bylo to tady znova, jeho oči svítily stříbrnou látkou, která se rozšiřovala dále po jeho obličeji.

Příští díl čekejte během týdne.

celá má fanfiction