Snowflake 10 – S bolestí navždy…

Intenzivní bílé světlo již nedalo dívce spát. Pomalu tedy otevřela oči. Kde je? Její hlava si útržkovitě vzpomínala. Píseň, cesta, bitva, Madara a nakonec temnota…
To bylo vše, co jí v tu chvíli mozek ze vzpomínek nabídl.
„Už se probrala!“ ozval se radostná křik ode dveří.
Vzápětí bylo slyšet prásknutí dveří a Isis opět osaměla.
Bosýma nohama stoupla na studené dlaždice.
Chodidly jí projela ostrá bolest a zatmělo se jí před očima.
Posadila se tedy znovu na postel a podívala se na podlahu, kde spatřila tmavě červenou tekutinu.
„Krev?!“
Isis se podívala na svá chodidla a pochopila.
Hlavou jí probleskla dávná vzpomínka.
„Je to podobné jako tenkrát.“
Přemohla silné pokušení si znova lehnout a postavila se.
S velmi bolestivou chůzí došla k oknu. Nebylo vysoko, tak mohla vyskočit ven. Na nohy dopadla velmi tvrdě a bolestivě, ale ona chtěla jít dál.

„Proboha, kde je?“ zděsila se Shizune.
„Myslím, že šla ven,“ zamračila se Godaime.
„Jak…“ nedokázala pochopit její asistentka.
Tsunade už jen ale mlčky ukázala na krvavé stopy a otevřené okno.
„Myslím, že vím, kam šla. Jdu za ní,“ dodala po chvilce a také vyskočila z okna.
Shizune jen bezradně pokrčila rameny, ale nedalo jí to a po chvilce se po krvavých stopách vydala taky. Ostatní shinobi se se zájmem přidávali.

Isis seděla na dřevěném molu. Hleděla do dálky a přemýšlela.
„Smím si přisednout?“
Dívka se podívala na dotyčnou a přikývla.
Chvíli jen tak seděly, až to nakonec Tsunade nevydržela.
„Povíš mi svou minulost?“ zeptala se.
„A neznáš jí už náhodou?“ ušklíbla se stříbrovláska.
„Znám, ale chtěla bych jí slyšet od tebe.“
Isis se zhluboka nadechla.
„Narodila jsem se do klanu Rin. Jako prvorozená jsem měla zdědit Kekkei Genkai, ale zdědila jsem něco, co nikdy Kekkei Genkai nebylo. Aby bylo jasno, to po matce jsem démonem. Už odmalička jsem milovala zimu a sníh. Byli jsme v Yukikagure no Sato, tak to nebylo nic divného. Avšak pak se začalo dít něco, co se vymykalo mysli všem. Dokázala jsem totiž vyrobit živá zvířata z ledu. A protože mě jednou někdo viděl, rozneslo se to po celé vesnici. Právě od tohoto okamžiku mě začali stranit. A jednoho dne pomyslný pohár musel přetéci. Neovládla jsem své emoce a má síla démona plně vytryskla na povrch. Jediné štěstí bylo, že to Itachi přežil. Kdybych všechny zabila, tak bych ani nevěděla tohle.Tehdy si mě jako malou, málem mrtvou hlady, našel Orochimaru. Co se se mnou dělo dál, vím do přesných detailů, ale to tu rozhodně říkat nebudu, jsou to až moc děsivé vzpomínky. Avšak… Pak sem se jim vymkla kontrole a zdrhla. Zbytek znáte…“
Teď už Isis nemluvila jen k Tsunade. Objevilo se tu plno dalších shinobi, kteří si chtěli vyslechnout příběh.
„A co to bylo v té věznici, když jsem byli u orochimara? Co se tam vlastně dělo?“ ozvlal se Kakashi.
„Jako démon umím spoustu jiných nevysvětlitelných věcí. Tehdy jsem nevědomky Sasukeho vzala sebou do jiné dimenze, tím jsem zjistila, že si takhle může kvůli mně kdokoli promluvit s duší mrtvého. Avšak, tohle duchovní přenesení do dimenze, rozhovor s duší a následné vrácení mě stojí mnoho sil,“ ušklíbla se dívka.
„Za tebou zůstávaly krvavé stopy, ale ty nikde nekrvácíš. Jak je to možné?“ dotázala se po chvilce Shizune.
„To justu,“ zašeptala stříbrovláska.
„Mohla bys nám to vysvětlit, prosím?“ snažil se jí dokopat k dalšímu vysvětlení Shikamaru.
„Chishio no Jutsu. Je to speciální technika, kterou umí jen klan Uchiha. Tuto techniku nelze zmírnit ani jí nejde odvrátit. Má katastrofální účinky, většinou, když někoho jutsu zasáhne, ten dotyčný po týdnu zemře. Fázi pře smrtí můžete vidět na mně.“
„Takž zemřeš?“ zděsil se Naruto.
„Ne. Já jsem démon, takže zemřít nemůžu,“ zakroutila záporně hlavou Isis.
„Ale ještě jsi nám neřekla účinky jutsu,“ zamračil se Jiraiya.
„Zasažený na každém kroku krvácí z chodidel a má pocit, jako by šlapal na ostří nože.“
Všem přejel mráz po zádech. Tato technika byla skutečně strašná.
„A ta píseň?“ napadlo Sasukeho. „Již několikrát tu byla slyšet…“
„Ta píseň je má minulost, přítomnost i budoucnost,“ vztyčila dívka hlavu.
Chvíli bylo ticho. Každý přemýšlel…
„Asi se budu muset vrátit,“ prolomila ticho Isis.
„Proboha, kam?!“ rozčílil se Naruto. „Tady máš domov!“
„Můžu tedy zůstat i já?“ zeptal se s nadějí v hlase Itachi.
„Samozřejmě,“ usmála se Tsunade. „Oba tu můžete zůstat.“
„Ale teď mě tak napadlo…. Co jste vy dva v té sněhové pustině dělali?“ zablesklo se Kibovi v očích.
Itachi zrudl, ale Isis nedala nic najevo.
„Bráško, nebudu mít náhodou švagrovou?“ rozesmál se Sasuke.
Itachi zrudl tak, že by mohl konkurovat rajčeti a Isis se neznatelně začervenala.
Vyprávění Isis trvalo celý den a slunce zapadalo. Na obloze se tkvěly červánky všichni se pomalu odhodlávali k odchodu domů.
Isis také vstala a chytila Itachiho za ruku. Na tváři všech přítomných se rozlil úsměv.
Stříbrovláska pohlédla k obzoru.
Vítr si začal pohrávat se všemi dlouhými vlasy a jezero dostalo od zapadajícího slunce ještě krvavější barvu.
„Dobrá, zůstaneme zde,“ prohlásila Isis a všichni se vydali do svých domovů.