Společný návrat 7 – Boj o poslední útočiště uprchlíků

Nastal další krásný letní den. Slunce už svítilo všude kde mohlo, jak by taky ne, když už bylo dávno poledne. Celá příroda už byla vzhůru, jen dva mladí lidé stále leželi v jeskyni, do které se uchýlili ke spánku. Před jeskyní stálo třicet klonů a vyčkávalo na ně. Jeden z nich to už nevydržel, vešel do jeskyně a zvolal na spáče:
„Měli by jste vstávat! Když brzy nevyrazíme, tak budeme mít zpoždění….“ Hned potom se klon vypařil, protože mu hlavou proletěl kunai jednoho z těch co spali. Sakura se rozespale podívala po Sasukem a ještě jednou zkontrolovala jeho ránu.
„Vypadá to už lépe, ale nevím jak moc budeš dnes schopný bojovat,“ začala se strachovat. Její společník se jen pousmál a odvětil:
„Nemusíš mít strach. Ono to nějak půjde!“ S menšími potížemi se postavil a společně vyšli z jeskyně. Tam na ně čekalo milé překvapení. Na ohni před jeskyní měli připravenou snídani, kterou pro ně nachystali jejich ochránci.
„Děkujeme za jídlo,“ ozvalo se dvou hlasně a už se pustili do snídaně. Ani po deseti minutách už byli připraveni vyrazit. Ještě se pořádně rozhlédli jestli po sobě nezanechali nějak moc stop, které by nepříteli řekli, kterým směrem se vydali a vyrazili k Písečné. Podle jejich odhadu by tam měli tak za dvě hodiny dorazit. A tak hodinu a půl po poledni vyrazili ke svému cíly.

Naruto stál na svém cvičišti a o něčem se právě dohadoval se svým učitelem.
„Proč jsi mi o tom neřekl dřív?“ divil se lehce roztřeseným hlasem. Zrovna mu žabák totiž povídal o tom, jak jednou přišel Jiraya s výborným nápadem. Napadlo ho, jak použít všechnu sage chakru k jedinému útoku, což by znamenalo obrovskou ničivou sílu, kterou by nic nezastavilo. A kdyby to bylo v podobě nějaké silné techniky, tak by se síla ještě zvětšila.
Fukusaku se trošku zamračil a řekl:
„Neřekl jsem ti to proto, že jsem měl strach že si nebudeš uvědomovat účinky výdaje takového množství síly na tvé tělo. Ale teď, když vím co tě čeká, tak ti to raději říkám. Díky tomu, že jsi se za několik let vypracoval k tomu, že dokážeš zde nechat patnáct klonů soustředit chakru, tak si myslím, že je vhodná chvíle tu chakru pořádně použít.“ Dokončil svou řeč žabák a díval se na svého učně.
„No dobře no! Měl jsi o mě strach prostě. Budu si dávat pozor, ale myslím, že nebude ani třeba takové síly, protože doufám v to, že jejich síla taková nebude. Budu muset jít. Měl bych se přidat ke svým přátelům. Za deset minut už budou v Písečné. Doufám, že se tam tak dlouho udrželi,“ řekl blonďák.
„Tak dobře. Doufám, že se ti všechno vydaří. Kdyby ne, tak nás můžeš kdykoli přivolat. A ještě jedna věc. Jak se přeneseš přímo ke svému týmu? Vždyť nemůžeš znát jejich přesnou polohu,“ divil se vrchní žabák. Uzumaki se pousmál a řekl:
„Mám na sobě něco jako naváděcí zařízení, které my vyrobil jeden technik, když jsem mu zachránil rodinu. Když vytvořím klony, tak to zařízení mají taky a tak přesně vím, kde se pohybují. A díky tomu, že jsem u přátel nechal třicet klonů, tady teď už jen dvacet devět, tak vím kde jsou.“ Dořekl to, ještě se jednou rozloučil s jeho učitelem, složil několik pečetí a se závanem větru zmizel.

Všichni boje schopní ninjové z Písečné stáli na jejích hradbách a v čele se svým Kazekagem čelili hrůzné nepřátelské armádě. Místní obránci měli značnou výhodu v tom, že znali okolí a také že stáli na hradbách, odkud se dalo velmi jednoduše útočit, ale nepřítel je převyšoval v počtech.
„Jak mohli Akatsuki splašit takovou armádu aniž bychom si toho všimli?“ stěžoval si zrovna Kankuro, když zrovna zabíjel svého padesátého protivníka.
„Nevím jak k ní přišli, ale prostě jsou tu! Asi ještě posílili potom co porazili Konohu,“ odvětila mu naštvaně Temari a ještě křikla na svého dalšího bratra:
„Gaaro, nevíš jak by jsme je rychle odrazili? Nevypadá to pro nás moc dobře!“ Mladý Kazekage se na ni otočil a mezitím právě smetl patnáct protivníků, kteří se na něho hrnuli.
„Nemůžeme od nikoho čekat žádnou pomoc, když dobrých devadesát procent všech zemí je pod nadvládou Akatsuki. Musíme to prostě nějak zvládnout.“ Odvětil jí a znovu mocnou písečnou vlnou smetl několik nepřátel. Najednou se však stalo něco, co nikdo nečekal. Mezi nepřáteli se k nim začali protloukat obrovské jílové kreatury. Než si někdo stačil něčeho všimnout, tak začali vybuchovat a brát sebou vše živé do pekel. Kreatur však neubývalo. Stále se objevovali nové a nové. Aniž by si toho všimli, tak před písečnou trojkou už stál též jílový obr, a chystal se vybuchnou. Neměli čas zareagovat a tak jen čekali na nejhorší. Najednou okolo nich proletěla nějaká divná vlna. Vypadalo to jako kdyby vzdušná vlna, která se spojila ještě s vodou. Všechny jílové potvůrky byli rázem k ničemu.
„Vypadalo to jako kdyby jste měli problém, tak jsem vám musel pomoct,“ ozval se za trojicí známí hlas. Hned se otočili a vůbec nemohli uvěřit tomu co vidí. Tento tým tu vážně nečekali.
„Naruto?“ divil se Gaara.
„Ale jak to?“ nechápala Temari.
„To je nadlouho. Jak to vypadá?“ ptala se hned Sakura. Jako první se rozkoukal Kankuro a tak začal:
„Naše výhody nám jsou k ničemu, protože jich je strašně moc.“ Naruto se zamračil, podíval se po zbytku svého týmu a řekl:
„Vím že bude vzdorovat, ale zůstaňte v zadu! Sasuke ty máš tu nohu, a nemůžeš plně bojovat. Tohle není místo, kde nemusíš bojovat plnou silou. A ty Sakuro, běž raději pomáhat k nim do nemocnice. Neříkám, že by jsi mi nebyla užitečná, ale myslím, že o tebe nesmíme v žádném případě přijít, protože lékař se tvými schopnostmi se těžko hledá.“ Oba chtěli něco namítnout, ale když si ho poslechli až do konce, tak museli souhlasit.
„Hlavně se nenech zabít,“ ozvala se ještě Sakura a už mizela se svým společníkem.
„Co chceš dělat, Naruto? Máš nějaký plán?“ ptal se hned Gaara.
„Víš že i mám? Řekni všem svým lidem, ať se stáhnou na hradby a kryjí nás.. Jestli máte dost chakry, tak můžete semnou jít vytlačit nepřítele odsud. Neměl by to být až takový problém, protože Sasori a Deidara jsou sice nejsilnější, ale jsou úplně vzadu, takže tady žádný vliv mít nebudou. Jestli tu je nějaká možnost, tak ještě nech nějak zapečetit vchod do vesnice, aby se tudy nikdo dovnitř nedostal,“ vysvětlil svůj plán Uzumaki.
„On vymyslel takový plán tak rychle? Tohle jsem nečekala,“ pomyslela si Temari.
„Já mám chakry dost, takže do toho jdu s tebou,“ promluvil jako první Gaara. Jeho dva příbuzní také souhlasně přikývli. Naruto se usmál. Na chvíli se zastavil a nesoustředil dostatek chakry a tak se proměnil do sage modu. Všichni okolo u něho ucítili mohutný nárůst chakry což nikdo nechápal.
„Co to je?“ divil se Kankuro, když uviděl jeho oči.
„Naruto, ty jsi ovládl lišku? Nebo co znamená nárůst tvé chakry?“ divil se užasle Kazekage.
„To je také nadlouho! Snad ti to vysvětlím později, ale můžu ti říct, že to s liškou nemá nic společného,“ usmál se zase a dal se do kroku. Společně se postavili obrovské armádě. Naruto se rozeběhl přímo proti prvním nepřátelům. Nezpomaloval ale stále zrychloval, než si nepřítel všimnul co se děje, tak už ležel na zemi mrtvý.
„Do háje! Takhle to bude nadlouho, budu muset začít používat techniky, aby to bylo rychlejší,“ uvědomil si Naruto. Složil několik pečetí, kousnul se do prstu a vykřikl:
„Kuchiyose no Jutsu!“ Okolo něho se zvedl dým a objevili se tři obrovské postavy.
„Co potřebuješ, Naruto?“ ptal se hned Gamabunta.
„Rozdělte se! Každý běžte na jinou stranu a ničte co nejvíce nepřátel. Myslím že vám to nebude dělat nikomu problém že?“ optal se jich mladík, co je přivolal.
„Samozřejmě že nebude. A proti komu, že to bojujeme?“ zeptal se ještě Gamaken.
„Je to armáda Akatsuki a bráníte Písečnou vesnic. Prostě už běžte,“ rozkázal jim blonďák.
„Vždyť jo,“ utrousil Gamahiro a odskočil si pěkně doprostřed nepřátelské armády.
„Jak je mohl všechny přivolat? A vůbec mu neklesla chakra,“ divil se Gaara.
Naruto si všimnul, že Kazekageho útoky začínají ztrácet sílu, a tak se začal probíjet přímo k němu se skvělým nápadem.
„Jelikož Gaarovo tělo je zvyklé na obrovskou chakru, protože v sobě měl démona, tak do něho budu moci přesunout svou sage chakru,“ pomyslel si Uzumaki. Ještě honem okřikl Temari a Kankura:
„Odrážejte na chvíli všechny útoky nepřítele. Já dám něco vašemu bratříčkovy.“ Jak to uslyšeli, tak si každý stoupnul z jedné jejich strany a odráželi všechny nepřátelé.
„Gaaro, tu skvělou chakru co cítíš, do tebe můžu zapečetit. Neboj se nic se nestane, pečeť budeš mít jen tak dlouho, dokud nevyčerpáš všechnu tu chakru. Bude to jako kdybys měl démona, jen tu sílu budeš moc jednodušeji ovládat. Chceš tu sílu?“ ptal se hned svého přítele. Kazekage byl v šoku. Nevěděl co by nato měl říct.
„Jsi pravý přítel! Bez tebe by jsme se asi neubránili. Dobře přijmu tu sílu, ale co ty?“ divil se Gaara.
„O mě se neboj. Zůstaň chvíli nečině stát na místě,“ rozkázal mu Naruto. Hned začal skládat nějaké pečetě, dotknul jeho ramene a začal soustředit všechnu sage chakru. Vtom ucítil, že všechna jeho chakra začíná proudit do jeho přítele. Neuběhla ani minuta a už byl rituál skoro kompletní. Narutova sage chakra byla zapečetěna v Gaarovi a tak zvedl z něho zase svoji ruku. V místě kde se ho předtím dotýkal, se objevila žabí hlava s jasně svítícíma očima. V tom Kazekage ucítil obrovský nával chakry, kterou neměl ani s démonem, kterého předtím měl v sobě.
„To je úžasné! Nikdy jsem neměl tolik chakry,“ radoval se Gaara a starostlivě dodal:
„A co ty? Nevypadáš moc dobře. Vážně budeš v pořádku?“ Odpovědí mu byl úsměv na tváři přítele.
„Přidej se ke svým sourozencům. Chvíli mě braňte, já musím něco přivolat,“ řekl Gaarovi a rozbalil svitek, který měl na zádech. Rychle se kousnul do prstu a přeje po svitku. Na tom místě se objevil jeden klon. Hned ho Naruto zrušil a byl opět v sage modu.
„Tak jdeme na ně…“ poznamenal Uzumaki a rozeběhnul se zase na nepřítele.
„Kankuro, Temari stáhněte se zpět do Písečné. My to tu zvládneme. Ta síla co mi dal je úžasná. To jak jste nás museli bránit vás hodně vysílilo,“ promluvil Kazekage na své příbuzné. Oba věděli že už se blíží jejich hranice sil a tak jen přikývli a vrátili se na hradbu odkud pokračovali aspoň s bojem na dálku. Gaara ještě složil několik pečetí, kousnul se do prstu a vykřiknul:
„Kuchiyose no Jutsu!“ Před ním se objevila obrovská písková postava, ale nepohybovala se. Tuto techniku ještě nepoužil, protože bylo zapotřebí tolik chakry, kolik ještě neměl. Ale dnes může použít svůj vražedný nástroj. Skočil na hlavu stvoření a potopil se do hlavy. Stvoření ožilo a ničilo všechno co bylo v cestě. Nic je nedokázalo zastavit. Naruto také nechtěl zůstat pozadu a tak vytvořil techniku: „Fuuton: Rasen shuriken!“ Moc dlouho se nerozmýšlel a hodil je přímo mezi nepřátele. Všechno co bylo v dosahu zemřelo bolestivou smrtí. Hned použil úplně stejný útok. A účinek byl stejný. Když se změnil zase od normálu, tak vytvořil několik klonů, aby ho chránili a zase přivolal další klon z hory Myoboku.
„Už to trvá moc dlouho! Budeme to muset skoncovat,“ pomyslel si Naruto a zavolal na Gaaru:
„Hele Gaaro, dokáže ten tvůj sumon nějakou silnou vzdušnou techniku?“ Jmenovaný se usmál a řekl:„S tou tvojí chajdou jsem schopen vytvořit silnější Fuuton: Renkuudan než dokázal Shukaku.“ Naruto přikývl a řekl:
„Dobře tak to skončíme. Připrav si techniku a až řeknu tak na ráz vypálíme! Já použiji jednu ohnivou techniku!“ Kazekage přikývnul a začal skládat potřebné pečetě stejně jako Naruto. Ten se ještě soustředil pořádně na ten element co chtěl použít, přesně jak ho to Kyuubi učila. Neměl moc velkou představu, jakou sílu má ta technika normálně a tak doufal, že s větrem to bude dost silné, aby zničili dostatek nepřátel a zbytek zahnali. Naruto vykřikl:
„Tak teď!“ Oba dodělali zbytek pečetí a naráz vykřikli každý název své techniky:
„Fuuton: Renkuudan!“
„Ranshaakuma no jutsu!“
Co následovalo se jen těžko popisuje. Z Narutových úst vyletěla obrovská ohnivá střela která stále nabírala na průměru a do toho začala ještě přibírat sílu ze vzdušné techniky. Střela už měla průměr patnáct metrů a konečně se dala do pohybu. Obrovskou rychlostí si to namířila přímo doprostřed nepřátelské armády. Když to přivolaní žabáci uviděli, tak se rychle stáhli do bezpečí Písečné vesnice a společně s ostatními sledovali tu podívanou. Až v Písečné byli cítit, jak se rapidně oteplilo. Ozvala se náraz a obrovská rána. V místě dopadu se všechno rozteklo na žhavou lávu a pohltilo vše okolo. V průměru kilometru a půl okolo byla jen láva. Přežil jen zlomek nepřátel a ti když to uviděli tak se stáhli společně s Daidarou a Sasorim.
„On Naruto dokáže používat ohnivé techniky a navíc o takovéhle síle? O tom jsem nevěděla,“ divila se Temari.
„My taky ne,“ přitakali udiveně Sasuke se Sakurou.
„Co to vůbec bylo?“ divili se ninjové co stáli okolo.
„Tak myslím, že máme na chvíli od nich pokoj,“ ozval se zvesela Gaara, který se objevil za jejich zády společně s Narutem.
„Kde jsi se naučil tu techniku?“ divil se Sasuke. Naruto se usmál a řekl:
„Tohle jsem dělal, když jsem se někam ztrácel. Učil jsem se tuto techniku.“ Vysvětlil mu.
„Takže všichni máte pro dnešek volno,“ vykřikl Kazekage a pokračoval:
„Protože dnes se už nikdo určitě nevrátí. Zítra budou zase normální hlídky. Ale dnes se pojďme pozdravit s těmito třemi hrdiny.“ Jak řekl tak i udělali. Všichni se vrátili do svých domovů a připravovali se na slávu, kterou večer udělají.
„Gaaro, mám ještě jeden dotaz,“ ozval se Naruto.
„Ptej se na cokoli příteli,“ odvětil mu hned vůdce místní vesnice.
„Kde jsou lidé z Konohy?“