Shinobi guláš 02

Zpráva o novém kuchaři a o jeho neskutečném pokrmu se prohnala Listovou rychlostí důchodce v Kauflandu. Každý chtěl zkusit novinku, kterou Ichiraku Ramen nabízel, a tak se Naruto musel naučit něco, na co nebyl v Ichiraku doteďka zvyklý. Čekat ve frontě!
Byl to téměř zázrak, kolik lidí bylo ochotno odpustit Ikusovi jeho rtuťovité chování a jeho nedostatek citu pro hygienická pravidla jenom proto, aby mohli dál jíst jeho specialitu: Shinobi guláš. Naruto tedy mohl jen doufat, že již v blízké době, zájem o nový pokrm opadne a on bude mít Ichiraku Ramen zase jen pro sebe. Ale v tom se šeredně mýlil!
Tři týdny uletěly jak dobře nakopnutá kočka a o Shinobi guláš byl stále nebývalí zájem. Hojně k tomu přispívaly i historky, které se kolem kuchaře a jeho guláše rojily jak paparazzi kolem filmové hvězdy s rozepnutým poklopcem. Nikdo nevěděl, kdo je vlastně vymýšlí a kdo je dává do oběhu, ale svým značným dílem pomáhaly přesvědčovat nerozhodné, aby i oni nazuli sandály a vyrazili nejkratší cestou do Ichiraku Ramen, aby ochutnali Shinobi guláš a nechali se urazit vzteklým kuchařem.
Jedna z takových historek vypráví, že Gai – sensei na doporučení Rock Leeho zašel do Ichiraku Ramen a objednal si, pochopitelně, Shinobi guláš. Po třech lžících prohlásil, že v tom guláši cítí sílu mládí, načež snědl dalších šest misek. Nakonec ho odnesli do nemocnice s rekordní horečkou 46 stupňů Celsia.
Jiná historka vypráví, že Ibiki Mirinovi stačila jediná lžíce, aby pochopil, co drží v ruce, a okamžitě přiřadil Shinobi guláši nejvyšší stupeň na stupnici úrpných prostředků. První oběť, na kterou vyzkoušel mučení Shinobi gulášem, byl špeh, který po dvou lžících přiznal naprosto všechno. K tomu přidal i podrobný popis obraného systému nepřátelského města včetně míst, kde se tam dá výhodně nakoupit a kde se tam nejchutněji vaří. Přiznal dokonce i fakt, že se k armádě přidal jen proto, že slyšel, že ženské letí na špiony. To Ibikiho zaujalo, a tak pokračoval ve výslechu, aby se nakonec dozvěděl, že to není pravda!
Hatake Kakashi přistupoval k novému pokrmu opatrněji, možná nechtěl skončit jako Gai, a tak pojedl jen asi čtyři misky. Během čtvrté porce se mu však vzňala maska, což způsobilo, že musel velmi kvapně opustit restauraci, aby tento nepostradatelný kus oděvu nahradil. A tak se stal Ikusa Makanai jeden z mála vyvolených, kteří kdy viděli mistra Kakashiho bez masky. Jak řekl Narutovi a každému, kdo se ho zeptal na vzhled Kakashi – sensei: „S tím jeho ksichtem bych ho na shinobiho nešacoval. Spíš na nějakou filmovou hvězdu.“ Tahle věta dráždila všechny zvědavce v Listové víc, než miska Shinobi guláše vržená do obličeje.
Sai zase po požití misky Shinobi guláše chytil tak zdravou barvu, že se do něj zamilovaly všechny kunoichi, které se v té chvíli v restauraci nacházely. Tomu nezbývalo nic jiného než z Ichiraku zbaběle prchnout, po cestě se však stavil v knihovně, kde si vypůjčil pár knih: Jak ženě říct, že o ni nemáš zájem, Jak vést a určovat zamilovanou konverzaci, Taje ženského srdce a mozku a Kamasutru! S tím se zavřel do svého bytu a od té doby ho nikdo neviděl. Kakashi po té, co tuhle historku slyšel, pokýval hlavou a poznamenal: „Až vyleze, budou se tu dít zajímavý věci!“
A tak se během několika týdnů v restauraci vystřídali všichni obyvatelé Konohy. Mezi poslední, kteří Shinobi guláš ještě nejedli, patřili i Izuma a Kotetsu. Pravdou je, že oba si přáli guláš ochutnat, ale k jejich smůle je jejich nejvyšší velitelka, Hokage, toho času Tsunade, stále zaměstnávala a když pro ně neměla využití, tak byli zase nuceni hlídat u brány. Fakt, že všichni kolem nich už Shinobi guláš ochutnali, je neskutečně hnětl, a proto vymýšleli plán jak se najíst, aniž by opustili své stanoviště. A tak se stalo, že se jednoho krásného dne v Ichiraku Ramen náhle objevil poštovní orel, který měl u nohy přivázanou zprávu, ve které tihle dva žádali, aby jim Isuka donesl jídlo k bráně. Žádost byla formulována slušně, přesto se však Isuka nebetyčně rozzuřil. S řevem se vrhnul na orla jako na svého úhlavního nepřítele, počal ho škrtit a přitom řval, že je tady od toho, aby vařil, a ne aby dělal poslíčka kdejakým podržtaškům. Kdyby Ayame včas nezakročila, zakroutil by orlovi krkem jako kuřeti a Listová by přišla o jeden z nejlepších sdělovacích prostředků. Jak se nakonec domluvili, nikdo neví, ale jisté je jedno: Někteří shinobi se při své cestě na misi divilo, proč jim Izuma a Kotetsu otvírají bránu se slzami v očích!
Uběhlo několik dní a Shinobi guláš byla stále strava number-one pro většinu populace Listové vesnice. Naruto i Chouji stále trpěli ve frontách a historky o guláši se množily jako penízky v Kakuzově peněžence. Lidé je rádi poslouchali, a tak s železnou pravidelností docházeli k Ichiraku Ramen s nadějí, že zde nějakou uvidí naživo. Hlavně v poslední týden bylo v Narutově oblíbené restauraci živo jak v kabátě bezdomovce. Mohla za to událost, která se poslední týden stala vděčným tématem k rozhovoru. Šlo o to, že si Tsunade-sama po měsíci udělala čas, aby navštívila Ichiraku Ramen a ochutnala novinku, kterou nabízí!
Co Tsunade přesvědčilo nikdo neví, ale jisté je, že jednoho dne zahodila lejstra, které měla zrovna na stole a jasným hlasem pronesla: „Shizune, jdeme ochutnat ten guláš!“
Shizune se upřímně vyděsila a není divu. Ona sama si už guláše dopřála, a tak věděla naprosto přesně, jaký kuchař ten guláš vaří. Už viděla naprosto přesně, co se bude dít. Tsunade vchází do restaurace, Ikusa Makanai něco říká na její adresu, Tsunade vybuchuje, Ikusa jakbysmet a poslední obrázek, který se Shizune mihl před očima, byla Konoha v plamenech a uprostřed dvě démonicky nasvícené postavy, jak na sebe řvou.
Okamžitě se tedy snažila páté Hokage tenhle nápad rozmluvit poukazujíc na to, že by se měli předem objednat a tak všelijak podobně, ale s Tsunade by v té chvíli nehnula ani odpálená nálož ekrazitu. Shizune tedy nakonec rezignovala a pomalu se připravovala na nejhorší. Tsunade chytla Tonton, která zrovna snila své prasečí sny, a vyrazila rázným krokem ven. Shizune se za ní šourala s pocitem odsouzence, kterému krátce před popravou na elektrickém křesle řeknou, že nejde proud, takže ho jenom přivážou a pak umlátí klackem.
Že nastanou problémy, ji bylo jasné hned, když viděla doutnající Ichiraku Ramen. Ikusa si zrovna dopřával svoji oblíbenou cigaretu. Poté, co Tsunade spatřila to hrubé porušení hygienických norem, se její pěstěné obočí semklo k sobě jak párek pářících se housenek. Shizune by v té chvíli přísahal, že ji dokonce slyšela i vrčet!
Rychle předběhla Tsunade a hned od vchodu halekala: „Ikuso-sama, máte tu dneska VZÁCNOU návštěvu.“
Ten důraz ve skutečnosti znamenal asi tohle: „Pro smilování boží, hlavně se ji nesnažte urážet! Prostě sem doneste jídlo a mlčte!“
Ten den byl ale kuchař v dobrém rozmaru. Jeho zhnisaná ruka mu o sobě celý den nedávala vědět a práce šla dobře od ruky. Dokonce zašel tak daleko, že s některými zákazníky prohodil pár milých slov a jelikož se ho nikdo nezeptal na tajné složení jeho guláše, dobrá nálada mu vydržela až do teď. Shizune už znal a tak na ni hodil úsměv jak z reklamy na zubní pastu. Pak si prohledl Tsunade. Na některých partiích sice zůstal až nevhodně dlouho, ale nakonec svůj scan osobnosti dokončil, aby se mylně ujistil o tom, že jde jen o obyčejnou, dobře stavěnou zákaznici.
Pak ale spatřil Tonton. Ve tváři se mu usadil výraz, jaký mívá pyroman u seníku. Nakonec se rozzářil jak když křeček přehryže vedení a směrem k Tsunade prohodil: „Mladá paní, musím říct, že vy budete s tímhle starým kuchařem vycházet. Zákazníky, kteří si nosí vlastní suroviny, mám vůbec nejradši.“ Načež vytáhl porcovací nůž a chystal se obejít pult.
Mnohem míň škody by nadělal, kdyby Tsunade plácl po zadku! V té chvíli, kdy tato slova vyřkl, se stalo hned několik věcí současně. Tonton, která prokázala až obdivuhodnou znalost lidské řeči, vzápětí dokázala, že i prasata mohou mít kolmý start. Jakým způsobem se dokázala zachytit stropu, bylo všem přítomným záhadou. Tsunade ze sebe vydala zřetelný zvuk startující motorové pily a začala střídat barvy rychlostí stroboskopu. Pak se celým svým hrudním arzenálem natlačila na pult a začala na Ikusu řvát jako by stoupla na vidle. Shizune by se možná sebevražedně snažila zachránit situaci, ale zrovna v té chvíli měla jiné starosti. Ve chvíli, kdy Ikusa vyřkl ta osudná slova, polka jedinou věc, která měla v ústech, což byl, bohužel pro ní, její jazyk. Tsunade mezitím stihla Ikusovi předestřít jeho rodokmen, přičemž mu dávala za předky jedince, u nichž by rozmnožování nebylo ani fyzicky možné. Pokračovala tím, že popsala jeho chování a nakonec začala jmenovat všechny prohřešky proti hygieně, kterých si za tu krátkou chvíli stačila všimnout. Bylo jich tolik, že se všichni zákazníci pro jistou přesvědčovali, jestli jim náhodou neservíruje guláš v nočníku a ještě ten den se většina rozhodla neriskovat a stavit se v nemocnici pro tetanovou injekci.
Ikusa to celé šokovaně poslouchal, přičemž si v hlavě dával dohromady, co řekl vlastně tak špatného. Protože na nic nepřišel, usoudil, že je to nějaká kráva z Prudilova a dovolil dobré náladě, aby ho opustila. V té chvíli si všichni zákazníci začali myslet, že se nějakým paranormálním způsobem přemístili z restaurace přímo doprostřed válečné vřavy. Ikusa s Tsunade po sobě řvali jak po čtyřicetiletém manželství a bylo na nich vidět, že se teprve dostávají do varu. Nikdo nechápal, kde se v Ikusovi bere tolik vzduchu, protože nejen že dokázal přeřvat Hokage, ale navíc dokázal nadávat pět minut v kuse bez nádechu. Tsunade, která si musela vyslechnout jeho hanlivý názor na svou podobu, se rozčílila ještě víc a taky přitvrdila. Což zase nenechávalo klidným kuchaře, a takhle se to neustále stupňovalo. Zkrátka v Ichiraku rostlo napětí, ze kterého by i devítiocasý zalezl do díry a chcípl. Zákazníci spěšně odhazovali příslušné obnosy za jídlo a jali se vyklízet pole, neboť se obávali věcí příštích. Tady bylo jasné, že brzo dojde k násilí a bylo jedno, jestli ho rozpoutá nejsilnější kunoichi v Konoze nebo kuchař - žoldák, který by porcovacím nožem dokázal to, co Michelangelo štětcem, tedy vymalovat Sixtinskou kapli. Akorát, kdyby to dělal Ikusa Makanai, tak by v té kapli mohli provozovat akorát satanské mše!
Když už to vypadalo, že nastane bitka, ze dveří do kuchyně se ozvalo: „STRÝČKU IKUSO, PRO VŠECHNO NA SVĚTĚ, CO TO TU VYVÁDÍŠ??!!“
To Ayame se právě vrátila z nákupu a když viděla, do koho se její milovaný strýček opřel, zbledla jak svíce a se slzami na krajíčku se snažila uklidnit svého rozlíceného strýce . Ten, když viděl její slzy a slyšel, že právě urazil hokage, se okamžitě zklidnil a začal Ayame přesvědčovat, že o nic nešlo, že si zde s přítomnou jenom vyměňovali názor na stav kuchyně.
Tsunade by možná něco namítala, ale protože vedle ní omdlela Shizune na nedostatek kyslíku, spolkla pár urážek a jala se svou společnici oživovat. Ta se brzy probrala a hned ze země objednávala dvě misky Shinobi guláše.
Ikusa Makanai tedy zmizel v kuchyni, aby obě zákaznice obsloužil a Ayame se mezitím omlouvala hokage za svého strýce. Ta ji uklidňovala, že se vlastně nic nestalo. Zákazníci se spořádaně vrátili ke svým porcím a vše vypadalo v pořádku.
Oběd proběhnul bez žádných mimořádných událostí. Tsunade moc chutnalo, že téměř zapomněla, že před chvíli byla schopna kuchaře fyzicky napadnout. Ten se zase uklidnil poté, co mu Tsunade jídlo pochválila. Všem ostatním se ulevilo a v restauraci vládla dobrá pohoda. Ale ta netrvala dlouho.
„Kde je Tonton?“ otázala se Shizune a ohlížela se kolem. Po těchhle slovech se několik zákazníků zvedlo a promptně opustili stánek. Udělali dobře, protože Ikusa v té chvíli ztuhnul jak beton nad hrobem špatného podnikatele a začal velmi rychle rudnout.
Hokage, která nechtěla zase rozpoutat další slovní prestřelku, se rozhlédla kolem a řekla: „No, nejspíš se někam zaběhla. Samozřejmě nikdo nepředpokládá, že jste ji…“ Nedořekla.
Ikusa, který jenom čekal, kdo z nich vyřkne to směšné obvinění, se neudržel a rozeřval se: „ To si snad děláte srandu?! Já tu celý den vařím, nevím kam dřív skočit a vy mě začnete obviňovat, že jsem vám snad uvařil a předložil vaše prase. S**u vám na váš titul hokage, nebo co vlastně jste, já vám teď něco řeknu!! Neměla jste sem to hovado tahat!!“
Co ji vytočilo víc, jestli to, že znevážil její titul, nebo to, že nazval Tonton hovadem, nikdo nevěděl, ale Tsunade se rozmáchla a se zdánlivým klidem švihla směrem kuchařova tvář. Ten starý dědek však sebou po vojensku mrsknul k zemi a z pod pultu začal vytahovat něco mezi mačetou a narovnanou kosou.
Shizune, která viděla, že se tu schyluje k vraždě, neváhala ani vteřinu a rychlostí hada na rozpálené střeše chytila svoji vrchní velitelku do kravaty. Ihned ji začala uklidňovat a současně hulákala na Ayame, ať pro boha živýho vyleze z kuchyně a odzbrojí svého strýčka.
Tsunade začala vyřvávat něco o velezradě a začal kolem sebe mrskat rozsudky smrti. Jeden dostal i chlapec, jehož matka poslal do Ichiraku Ramen pro něco k obědu. Ten, jak to slyšel, se z brekem rozběhl domů.
Naštěstí za chvíli vyběhla Ayame z kuchyně, okamžitě se vrhla na Ikusu, obratně mu odebrala smrtící nářadí a začala se dožadovat,co se tu zase děje. Když slyšela důvod hádky, rozesmála se a prozradila rozjeté společnosti, že Tonton se mezitím usídlila v kuchyni.
Všichni vtrhli do kuchyně jak Švédi do Prahy a začali prozkoumávat terén. Ikusa, Tsunade, Ayame, Shizune hledali Tonton a další zvědavci se pídili po přísadách do Shinobi guláše.
Tonton byla skutečně v kuchyni a to přímo v hrnci s gulášem. Ne však naporcovaná a převařená, ale přežraná a velmi spokojená.
„Do kelu,“ podivil se Ikusa, „vždyť tam bylo ještě guláše tak pro šest lidí.“
„Moc jí chutnal, strýčku,“ usmála se Ayame, „říkala jsem ti, že ta sója místo masa přiláká víc zákazníků.“
Všichni se rozesmáli a smáli se tak dlouho, dokud Ikusa opět nevybuchnul a nevyhnal všechny s mačetou v ruce z kuchyně.