In mystical world Next grade 08 – Blue stone

Rika naznačila něco jako úsměv a vyhodila zadní končetiny do vzduchu. Tím pádem pěkně nakopla oba Temné rytíře, kteří díky tomu zmizeli na oběžnou dráhu. Hinata si rychle našla svojí sestru a samozřejmě i Shinkena. Jaké to bylo shledání… I když se neviděli jeden pouhý den, dvěma uneseným to připadalo, jako kdyby to byl týden.
„Mali bychom sa vrátit,“ poznamenala Chiisai.
Rika se otočila čelem k propasti, Shinken dostal zpátky svůj přívěšek a změnil se na podobu draka, a mohlo se letět do města Weirds, které bylo proslulé svými knihami na kouzla.

Město Werids. Známé prodejem i výrobou kouzelných pomůcek a těžením modrého kamene. Právě v tomto městě se kdysi dávno po dlouhé době setkala pětice vyvolených. Dnes však na prahu města stanul vyvolených deset.
„Já umřela a dostala se do ráje!“ zajásala Sakura, když došli na náměstí.
Začala se přemisťovat od jedné výlohy ke druhé a obdivovala tu kouzelné přísady, tam zas červeně vázanou knihu kouzel.
Přednákupní horečka se pomalu začala zmocňovat všech dívek z výpravy.
„Copak je to nepřejde?“ povzdechl si Kiba, když už asi hodinu stáli na náměstí a nehnuli se z místa.
„Nevim, ale měli bychom je odtáhnout dřív, než začnou utrácet,“ mudroval Shinken.
Naruto a Kiba se na něj podívali.
„No co,“ bránil se vyvolený. „Vím to z vlastní zkušenosti.“
„A z jaké?“ rozesmál se Kiba.
„Máma,“ zahuhlal Shinken a radši odvedl pozornost jinam.
„Začínají bláznit. Měli bychom je zklidnit.“
A opravdu.
Naše slečny si už brousily drápky na pěkné tamní šaty.
„Tak to ani náhodou!“ zarazil je včas Akamaru, který jim velkým skokem zatarasil cestu.
„Hej! Co to…,“ ozvala se Alea.
„Klidněte se, jdem se najíst,“ zavrčel Kiba a vydal se směrem k hostinci.
Ostatním nezbývalo nic jiného než ho následovat.

„Zajímalo by mě z čeho jsou ty šperky, které jsou v tom klenotnictví,“ naklonila se k Rice hnědovlasá dívka.
Rika pokrčila rameny.
„Taky by mě to zajímalo.“
„Ty jsou z modrého kamene,“ odpověděl hostinský, který zaslechl Akumakireiinu otázku. „Říká se, že modrý kámen vytvořilo pět legendárních bytostí. Prý by měl reagovat na jejich nezměrnou sílu.“
Vyvolení se po sobě podívali.
„Kde ten kámen můžem najít?“ zeptal se Naruto.
„Nejvíc je ho v dole. Ten je však zasypán, a tak se těží na povrchu hory Taka. Na ní se dostanete cestou z města.“
„Dobře, vydáme sa tam zejtra,“ rozhodla Chiisai.

„Jak dlouho tam ještě budem šplhat?!“ rozčiloval se blonďák.
„Nevím. Co vím je, že tě asi brzo shodím, pokud nezavřeš zobák,“ zavrčela Alea.
Naruto kupodivu zmlkl a věnoval se cestě, po které kráčel.
Yukia již byla vyčerpaná, a tak stačilo pár mávnutí křídly a víla se vznesla do vzduchu.
Cesta byla značně namáhavá a po každé půlhodině někdo odpadl. Uchylovali se tedy k té poslední variantě, což bylo kouzlo levitace.
I když už nakonec všichni letěli, na rovnou plošinu hory Taka se dostali až v pozdním odpoledni.
Jakmile všichni byli na pevné půdě, ozářila je světlounká namodralá záře.
„Tamto,“ ukázala Chiisai a vydala se tím směrem, který ukazovala.
Ostatní šli za ní a za chvíli všichni stanuli před skalní stěnou, která byla obsypaná modrými kameny.
„Ty legendy jsou určitě typu: jedna paní povídala,“zamračil se Kiba a chystal se k odchodu.
V tom se však stalo to, co se dalo očekávat.
Světle modrou záři nahradily ohnivé barvy a barva zelená.
Všichni kromě Kiby, který se zastavil v polovině cesty, viděli přeměnu celou.
Aleu přeměna vynesla do vzduchu a dívčino tělo zahalil oheň.
Pomalu se začínal formovat do tvaru ptáka a nikdo nevěděl, jestli ten žár ohně Aleino tělo vydrží.
Když proměna ustala, snesl se k zemi bájný pták Fénix.
Chiisai se také změnila k nepoznání.
Byla vyšší než obvykle. Její vlasy rudé barvy již nebyly vlnité, ale dlouhé, skoro až na zem. Uši se jí znatelně zašpičatěly a oči dostaly novou zářivě modrou barvu. Byla oděna do zelených šatu, které dosahovaly nad kolena. Zdobeny byly ornamenty vyšit zlatou nití. Dívčinu hlavu zdobila malá zlatá korunka.
Chiisai se stala královnou elfů.
Po téhle proměně následovaly i zbylé tři.
„Takže legendy typu: jedna paní povídala, se nekonaly, co?“ ušklíbla se na Kibu provokativně Rika v podobě pegase s rohem jednorožce.
Mladý Inuzuka jen vrazil ruce do kapes a vydal se pomalu zpátky.
Ovšem, nepočítal s tím, že jim zahradí cestu Temní rytíři.
„Nemáme na to čas,“ povzdechl si Shinken v podobě zlatého draka.
Akumakirei jakožto královna víl nervózně mávla křídly.
„Tohle by už mělo jednou provždy skončit,“ prohodila.
„Dobře, my teda půjdem napřed,“ usmála se Hinata a všichni kromě Yukii vyklidili bitevní pole.
„Yukio, jdi s nima,“ pobídla vílu Alea.
Yukia však zakroutila hlavou a stála na místě.
Temní rytíři chvíli létali kolem dokola, ale po chvilce je to přestalo bavit. Nasadili provokující řeči, které by nejedné statečné bytosti podkopaly sebevědomí.
Vyvolení se domlouvali očima. Mluvit nemuseli, zde to bylo zbytečné.
Shinken s Aleou se vrhli na Arzena a zaplavili ho ohněm.
Rika, Chiisai a Akumakirei se vypořádaly s Narmienem.
Yukia je ve vzduchu hodnotila situaci se sem tam pomohla.
Jenže tahle bitva musela mít ztráty na obou stranách.
Kouzla křižovaly oblohu a jedno zasáhlo i Yukiu.
Víla zaznamenala ostrou bolest v boku a vzápětí jí milosrdně přivítala temnota.
Všichni viděli, jak Yukiu kouzlo zasáhlo a vztek jim dodal na síle. Aniž by stačili Temní rytíři zareagovat, řítili se mrtví k zemi.
„Yukio!“
Rika se snesla na zem a jakmile o kámen zazvonila kopyta, změnila se do své lidské podoby. Ostatní udělali to samé, co Rika a kráčeli za ní. Rika klečela u víly a snažila se nahmatat puls.
Avšak marně. Víla byla mrtvá a tahle skutečnost převršila radost nad vítězstvím.
Rika vstala a se slzami v očích se podívala na své přátele. Bitvu vyhráli, jenže válka ještě neskončila. A tu musí vyhrát!
„Co budeme dělat?“ zeptala se bezradně Akumakirei.
„Pohřbíme ji,“ odpověděl Shinken.
I když víla nebyla zrovna hovorná, všechny svou přítomností uklidňovala. Jako by v ní bylo něco magického.
A náhle si to Chiisai uvědomila.
„Aku, ty jsi kráľovná víl. Mala by si to urobiť ty.“
Hnědovláska zvedla hlavu.
„Chiisai má pravdu,“ přidala se Alea. „Ty máš na to největší právo.“
Akumakirei přikývla a změnila se zpátky na královnu víl. Aniž by nad tím nějak přemýšlela, vzala Yukiino tělo do náruče a letěla tam, kam jí velel instinkt.
„Kam letí?“ podívala se za odlétající vílou Rika.
„Nevím,“ odvětil Shinken. „Ale jisté je, že se k nám vrátí teprve tehdy, až se vydáme na cestu.“
Všichni se tedy otočili a pomalu se vydali za Sakurou a ostatními.

Když zemře víla, ví to všichni z tohoto vzácného druhu bytostí. Akumakirei vedl instinkt na Vílí palouk.
To je místo, kde se tyto nádherné bytosti s půvabem motýla setkávají.
Akumakirei na toto místo zavítala poprvé, ale přesto věděla, kdo a co ji tam čeká.
„Přátelé. Právě dnes padla za Vyvolené naše sestra Yukia.“
Královna víl spatřila, jak se všichni sklonili.
Vyvolenou opět vedl instinkt. Položila tělo víly na zem a zamumlala pár slov. Ustoupila a sledovala další slet událostí. Tělo víly bylo neznámou vzneseno do vzduchu a zlatavé světlo ho zahalilo. Záhy místo víly na zemi leželo maličké vejce zlaté barvy.
„Nechť jsou tvé činy stejně dobré, jako byly doteď.“
Akumakirei vzlétla a vydala se na cestu ke svým přátelům.

„Hele, támhle je!“ ukázala s radostným křikem na oblohu Hanabi.
Ostatní vzhlédli a spatřili Akumakirei, jak k nim pomalu slétává.
“Zůstaneme zde na noc?“ dotázala se Akumakirei v lidské podobě.
Hinata přikývla.
„Měli bychom. Cesta dolů je dlouhá a zanedlouho určitě nastane boj s Kerrpim.“
„Ty víš, kde je?“ vyvalil oči Naruto.
Modrovláska neznatelně přikývla.
„Vždyť je to jasný jak den!“ rozčílil se Kiba. „Copak necítíte tu zlověstnou energii?“
„Hm…,“ zamyslel se Shinken. „Ne.“
Hanabi se nadechovala k nějaké uštěpačné poznámce, ale Chiisai zasáhla.
„Pre dračí hlavu! Prestaňte sa hádať! Copak nevidíte, že by sme sa mali schovat? Začína pršať.“
„A navíc… Musíme stejně na ten boj vymyslet strategii,“ dodala Alea.
Sakura se zachmuřila.
„Do města Weirds je ještě daleko. Ukryjeme se v nějaké jeskyni.“
Rychle se tedy vydali hledat nějaký úkryt a nakonec ho našli.
Díky Hanabiným kouzlům přes noc neumrzli a hned za úsvitu se mohli vydat do města Weirds, kde určitě stráví nějaký ten čas. Mohli trénovat, aby na boj byli ještě lépe připravení. Rozhodující boj se blížil…

Ano. Rozhodující boj je za rohem a nikdo neví, jak dopadne...