Samota, která bolí - nemusí bolet navždy - 13. část

Zpráva 3. jednotky ANBU o situaci v Konoze:
Dnes ráno se neznámou silou zatřásla půda pod Konohou s epicentrem pod sídlem Hokage. Je ale možné, že byla záměrně napadena právě tato budova ležící ve středu vesnice. Po cestě do sídla nám zamezila cestu větší skupina ninjů z neznámé vesnice. Počet členů kolem padesáti, možná i více. Čelenky, nebo jakékoliv poznávací znamení chybí k řádné identifikaci nepřítele. Situaci v sídle nelze zjistit, kvůli potížím s průnikem skrz nepřítele. Jeden člen se dostal zpět do centrály s pár informacemi.
Jak Godaime, tak hlavní člen klanu, Hyuuga Hiashi jsou v bezvědomí. Jejich zranění nejsou známa. V budově je ještě Nekome Hyuuga a Hatake Kakashi. Ti byli spatřeni v kanceláři Hokage při rozhovoru mezi sebou. Je na 40% možné že Nekome Hyuuga zradil vesnici, ale tato informace není podložena důkazy a tedy není stoprocentně věrohodná. Žádné další zprávy zatím nemáme. Situaci s nepřítelem řeší skupina jouninů a chuuninů pod vedením Nara Shikamaru, který se snaží vymyslet strategický plán, ale je spousta věcí, které neznáme a velice nám to tedy ztěžuje situaci. Pokud je nám známo, tak nejsou doposud hlášena vážná zranění, nebo úmrtí vesničanů. Pouze pár ninjů bylo lehce poraněno. K většímu boji se zatím nedostalo. Avšak všichni lékařští ninjové jsou v pohotovosti a připraveni okamžitě pomoci. Naše nynější situace byla pouze ohlášena spřátelené vesnici Sunagakure no Sato, zatím jsme nedostali žádnou odpověď, ale pomoc zatím nutně nepotřebujeme, do zálohy však neuškodilo ohlásit náš stav.
Konec zprávy.

„Vždycky všechno propásnu. Proč dnes?! To si to přepadení nemohli odložit o týden?“
„Naruto, co to povídáš. Dávej pozor, nebo se ti otevřou rány!“
„To je v pohodě, nemusíš mít pořád strach. To ty bys měla ještě ležet. A navíc... podívej se,“ sundal si obvaz ze svého hrudníku, „ani škrábnutí. Jsem jako rybička!“ domluvil Naruto.
Bouřlivý rozhovor mezi Hinatou a Narutem trval již nějakou chvilku. Oba se zrovna oblékali do svého oblečení. Hinata byla již také v pořádku.
„To lechtá, miláčku. To nedělej!“ Naruto propadal v hluboký smích, když ho Hinata prstem hladila po břiše.

Do otevřeného okna pronikal čerstvý vzduch. Jediný zvuk co byl slyšel z venku, bylo šustění listů na stromě před nemocnicí. V pokoji odpočívala Hyuuga Hinata. Od doby, kdy byla na poslední akci, kde byla vážně zraněna stále jen odpočívá. Osoba, co u ní seděla celé dny a noci, byl Uzumaki Naruto. Nechtěl ji opustit ani na vteřinu. Vyprávěl jí veselé historky, jindy ji říkal slova jedné písničky, ve které se mluvilo o síle hrdličky, když je zamilovaná. Síla, kterou ani bouře nemůže porazit, tak silná byla i láska Naruta k Hinatě.
„Spíš tu další večer. Oči máš zavřené a tvář bez svého zářivého úsměvu. Chybí mi ten úsměv, chybí mi tvá slova, chybí mi tvé obětí.“
Narutovi již klesala víčka. Byl unavený, i když těžce nepracoval. Hladil Hinatu po ruce a přemýšlel nad předešlou misí. Od chvíle, kdy vzal Hinatu do náruče, uběhl s ní krátkou vzdálenost a začal se měnit v Kyuubiho se muselo něco stát, protože si pak část událostí vůbec nepamatuje. Jen útržky.
Zarazil se!
„Snad jsem Hinatě nic neudělal. Nic vážného, já nevím!“ a políbil ji na tvář. S výrazem strachu přemýšlel dál.
„Ale pokud vím, tak žádné takové zranění neměla. A vlastně ona mě zachránila. Láska k ní mě zachránila. A pak ta záře. Co to mohlo být? Asi se zeptám Kakashiho, nebo Zvrhlého poustevníka, až se vrátí do vesnie.“ Naruto mluvil nahlas sám pro sebe.
„Netvař se tak smutně a usměj se!“ Naruto se při těchhle slovech zarazil. Hinata ho chytla kolem krku, sedla si na lůžko a věnovala Narutovi sladký polibek, jeden z nejsladších.
„Hinato, můžu se tě na něco zeptat?“ ostýchal se Naruto.
„Copak tíží tvoji mysli?“
... „Ublížil jsem ti někdy?“ nechtěl to vyslovit, ale už to nemohl déle vydržet. Hinata se na něj podívala svýma nekonečně hlubokýma očima. Nechápala, proč se jí ptá zrovna na tohle. Ale svou odpovědí si byla naprosto jistá.
„Ty?! Nikdy!“ dořekla, dala Narutovi další pusu a věnovala mu krásný úsměv. Chvíli se na sebe nechápavě dívali. Narutovi se do očí vháněly slzy, ale udržel je. Byl šťastný, že je Hinata v pořádku, ale hlavně ho uklidnilo, že on Hinatě neublížil. Poznal by na ní, kdyby nemluvila pravdu. Určitě by neměla tak krémovou barvu, jako teď a určitě by se na něho nedívala tak sebevědomě. Vše bylo tedy v pořádku.
Naruto si sedl vedle Hinaty na nemocniční lůžko, uchopil ji do náručí a lehli si spolu. Vedle sebe leželi nějakou tu chviličku. Naruto cítil, jak na něho doléhá všechna ta únava a z nedostatku spánku ho také začaly bolet jeho rány. Sakura na něho nebyla zrovna moc milá, když ho ošetřovala, i když jí spadlo víc slz, než kdyby byl normálně zranění z tréninku.
Hinata se více přitiskla k Narutovi, který nakonec usnul, i když se dlouho přemáhal. Do otevřeného okna stále proudil čerstvý noční vánek. Hinata se usmívala a dívala se skrze sklo na noční oblohu, kde zářily hvězdy. Obloha byla opravdu temná. Jak odtikávaly minuty, obloha se začala postupně barvit do ruda...