Nesplněný slib

Měsíční zář v tu noc ozařovala čepel zašpiněnou rudou krví shinobiho z Konohy. "Pohled, kterým se na mě upíráš, mi saje sílu to províst, ale tvůj čas již bohužel nastal." Ve stínu stromu se odrazil zlomek tikavého pohybu shinobiho, který se snažil vykroutit z objetí ostré čepele.

Slunečné ráno probudilo obyvatele Konohy, ptáci si pozpěvovali jako by se konala soutěž v pěveckém umu. "Dva rámeny šéfe!" řekl Naruto a podíval se na své hodinky, které dostal od Sakury, aby byl včas všude, kam má nachystáno. "Sakura-chan má spoždění 10 minut, obvykle tu bývá načas nebo ještě pár minut před naším srazem, kde asi tak může být?" Stařík v hospodě mu podal dvě misky rámenu. Naruto si již na jedné misce holdoval. "Pokud Sakura-chan nepříde do pěti minut, sním jí snídani" řekl s plnou pusou a cpal se dál. Po 15 minutách Naruto odcházel od svého oblíbeného podniku a v duchu si říkal, že Sakura přišla o výbornou dávku ranního rámenu. "Kakashi-sensei, co tu děláte? Jdete mě zkontrolovat jestli jsem nezaspal?" vypadlo z Naruta okamžitě, jak uviděl Kakashiho u svých domovních dveří. "Ne, volá tě k sobě do kanceláře Tsunade, je to naléhavé, Naruto." řekl Kakashi. "Co zase po mě chce?" odvětil Naruto svému mistrovi a odešel svižnějším krokem směrem k Tsunade.

"Naruto, mám pro tebe špatnou novinu, myslím, že bude lepší, když se posadíš." Tsunade svůj pohled upřela na vadnoucí květinu v jejím okně. "Ále, to není zapotřebí, rychle mi to řekněte a já hned půjdu!" Naruto se postavil k oknu a opřel se o zeď. "Jak myslíš, ale pak mi to nevyčítej... Sakura.. Sakura byla včera v noci... zabita" Naruta pohltilo horko, které na něj padlo po slovu zabita. "Z-zabita? to není možný! S-sakura-chan byla nejlepší kunoichi v této vesnici, to je nemožné! "Naruto, Sakura je mrtvá! Já a Shizune jsme se jí pokoušeli oživovat, ale nic jsme nedokázali udělat, bylo příliš pozdě! Ale teď se připrav ještě na horší zprávu.." Tsunade nasadila vážný pohled a spatřila, jak Naruto polkl. "Byla zabita tvým tehdejším týmovým partnerem, tvým přítelem... Byla zabita Sasukem." Tsunade opět upřela pohled na vadnoucí květinu. "To ne, tomu nevěřím, tomu odmítám věřit!" Naruto vyběhl z kanceláře a vydal se do svého domu. Hodiny běželi a Narutovi slzy stále nepřestali téct. "To není možné, tomu nevěřím, Sasuke by tohle nikdy neudělal!" Naruto ležel pod oknem ve své posteli a díval se na zářící hvězdy, připadali mu mnohem hezčí než kdy dřív. V duchu si stále vyčítal, že je to všechno jeho vina. Bylo pomalu po půlnoci a Naruto už jenom cítil příjemný vánek, který mu z otevřeného okna vanul do obličej. "Omlouvám se ti Sakuro-chan... slibuji ti, že tě pomstím!" Chlapec zavřel oči a promítaly se mu všechny vzpomínky, které byly spjaty se Sakurou.
"Nyní jsi na řadě ty, Naruto-kun" známý hlas se ozýval v Narutově uších. "Čekal jsem tu na tebe, Sasuke, bude to můj první slib, který nedodržím, který odmítám dodržet.." Světle modrá čepel se mihnutím oka zjevila pod Narutovým krkem. "Ty jsi na mě čekal? Tak to doufám, že jsi se dočkal, protože je konec!" Sasuke to sotva dořekl a pod jeho krkem se objevil kunai. "Ano, dočkal jsem se" řekl Naruto který stál za jeho zády. Stínový klon se z postele vypařil a nyní byli v místnosti jen dva tehdejší nejlepší přátelé.
"Jak poutavé, ani jsem si nestihl všimnout, že jsi udělal stínový klon, máš můj obdiv Naruto-kun." "Tvůj obdiv já nepotřebuju, dneska to skončíme!" "Jak myslíš..." Naruto prudkým pohybem trhnul kunaí, ale sotva to udělal, začali ho obmotávat malí hadi. "Myslíš si, že máš na to, aby jsi mě zabil?" "Tebe zabiju kdekoliv a kdykoliv, příteli!" "To si nemyslím, přece jenom jsem Uchiha a ty jen ubohý Uzumaki, můj příteli." Naruto ze sebe otřásl všechny hady a vytáhl si svou katanu schovanou pod postelí. "Škoda že ses nechtěl vrátit domů, nyní je už příliš pozdě!" Ostré čepele se o sebe navzájem tloukly, dovednosti Uchihy byli lepší než Uzumakiho, ale přesto se Naruto nevzdával. "Bylo mi potěšením být tvým přítelem, Naruto-kun."... "Ne tak velkým potěšením, jako pro mě, Sasuke-kun." Tichý boj probíhal až do soudného rána. Čepele obou ninjů byly zality krví. "Bojovat s tebou byla nejlepší věc, co jsem za svůj život mohl udělat." "Vlastně mi je líto, že jsem musel tvůj život ukončit." "Nesplnil jsem svůj slib, který jsem ti kdysi dávno slíbil. Neochránil jsem Sakuru, ani tebe... a ani jsem nedokázal splnit můj vlastní sen." "Vypadá to na definitivní konec Týmu 7, co?" "Asi máš pravdu, můj příteli. Mrzí mě že jsme si mohli pokecat pouze při takovéto příležitosti, Sasuke." Sasuke již těžce oddechoval. "Děkuji ti, Naruto, vezmu si z tebe příklad do dalšího života." "To budu rád." Naruto se naposledy usmál a podíval se na Sasukeho. "Sbohem, příteli." Sasuke již neodpověděl.

O rok později
"Konohomaru, kam to jdeš?" zeptala se Moegi. "Dnes je to přesně rok od doby, co Tým 7....." odvětil Konohamaru a se slzami ve tvářích zamířil k Náhrobku hrdinů. "No jo, máš pravdu" Moegi sklonila hlavu a obrátila se zpátky do Konohy.