Kdyby...

,,Proč?“ zeptal se a po tváři mu stékaly slzy, jak byl ze všeho stále v šoku. Hleděl do těch temných očí a hledal odpověď na všechny své otázky. Černovlasý chlapec ale mlčel. Jen mu neochvějně hluboký pohled oplácel. ,,Sasuke...“ vydechl a natáhl k němu ruku. Roztřeseně k němu popošel. Černovlásek opatrně, jako ve zpomaleném filmu, pozvedl ruku a zlehka se dotkl červené skvrny na svém triku. Očima se do té tekutiny vpil. Pak pozvedl smutný pohled k blonďatému chlapci.
,,Naruto.“ zašeptal a chtěl se ho dotknout. Ale najednou se zarazil a vytřeštil oči. Podlomila se mu kolena a on dopadl tvrdě na zem. Naruto se konečně rozhýbal a padl na kolena vedle něj.
,,Sasuke!“ vyhrkl. Ten se jen chytl za ránu na břiše a začal vykašlávat krev.
,,Běž domů, Naruto.“ zamumlal a pohladil ho po tváři. Blonďáček se zatvářil nechápavě. ,,Tady to končí. Nic víc se už dít nebude.“ ruka mu klesla zpět k zemi.
,,Co to povídáš?“ zašeptal a z očí mu tekly slzy proudem.
,,Já tady umřu.“ usmál se Sasuke. ,,Ale zůstaň tu semnou dokonce. Já…nechci umřít sám.“ zlomil se mu hlas.
,,Blbost!“ zamračil se. ,,Vezmu tě domů. Všechno bude zase fajn.“ zavzlykal. Sasuke se jen rozesmál, až mu z úst vytryskla krev. A pak mu už jen líně stékala po tváři. Naruto ji okamžitě setřel rukávem. Něco mu říkal, ale Sasuke už ho sotva vnímal. Obalovala ho tma. Tlačila se na něj ze všech stran. Nedokázal uniknout. Cítil jak se mu Naruto přitiskl na rty ve smutném gestu. A pak už padal do neznámé nicoty, kde nebylo nic. Ani on, ani Naruto a ani žádné pocity. Je tu tak prázdno…

//
,,Tak co?“ vyjekl nadšeně Naruto a začal poskakovat po místnosti. Sasuke na něj zamyšleně hleděl. ,,No taak!“ zamlaskal blonďáček a pohlédl na něj. ,,Jak v tom vypadám?“ Chlapec naproti jemu se konečně usmál.
,,Ještě chvíli se tady tak nakrucuj a asi po tobě skočim!“ zavrkal a pohodil hlavou. Naruto si založil ruce v bok.
,,Zkus to a udělám z tebe impotenta.“ naoko zavrčel. Sasuke se jen pousmál.
,,Ale stálo by mi to za to.“ řekl a zahleděl se mu do očí. Naruto najednou úplně roztál a popošel k němu.
,,Někomu jako jsi ty by to ale totálně srazilo ego.“ přivřenýma očima na něj hleděl. Sasuke se nechápavě zamračil.
,,Ego? Jaký ego?“
,,Ty si tupec, Sasuke.“ zasmál se. Ten jen pokrčil rameny a strhl Naruta na svůj klín.
,,To už víš jen ty, sluníčko.“ zapředl a prohraboval se v jeho vlasech. Blonďáček se zlehka dotkl rty jeho čela a Sasuke se usmál. Měl ho tak rád. Nikdy jsem neviděl roztomilejší stvoření. Klidně bych ho snědl zaživa. Usmíval se v duchu jak zhulená veverka. Nevěděl proč, ale pořád měl nutkání a strašnou potřebu se ho dotýkat, líbat ho a topit se v jeho nádherných očích. Ještě teď si vzpomínal, co mu Naruto kdysi řekl. Nebyl sto pořádně cítit a když už něco cítil, tak to absolutně nedokázal dát najevo. Měl kamennou masku, za kterou se schovával den co den, jen aby nemusel lidem ukazovat svou tvář. Možná se za ní styděl, možná měl jen strach, co by se stalo. On prostě nedokázal být šťastný. Najednou se ale objevil Naruto a všechno pochopil. ,,Sasuke!“ zavrčel Naruto a popadl ho za ruku.
,,Naruto, nech mě.“ vydechl Sasuke a chtěl jít pryč. Naruto se ale nedal. Stále ho držel a hleděl mu do těch temných očí.
,,Občas, když se dívám do tvých očí-nevidím nic. Hledím jen do zrcadel. Vidím svůj odraz a smutnou lež, co má strach vyjít najevo. A tak padám kamsi dolů a zůstávám jen bezmocně tápat po chladných zdech a hledám dveře k tvému šťastnějšímu já. Dveře, které nemůžu najít. Které neexistují.“ Věděl, že měl pravdu. Neuměl být šťastný. Ale myslím, že se to změnilo. Zadumal.
,,Sasuke?!“ vyjekl najednou Naruto a úplně poskočil.
,,Co.“
,,Podívej kolik je hodin! Už by jsme měli jít spát!“ řekl trošku vyčítavě i když sám nevěděl na koho ta výčitka směřuje. Černovlásek si jen povzdechl a opřel si hlavu o jeho rameno.
,,Máš pravdu. Jsem utahaný.“ zamumlal. Naruto mu sklouzl z klína a zaběhl do koupelny. Zaujatě ho pozoroval až dokud nezmizel za dveřmi. Sám se zvedl asi až za dvě minuty a to pěkně ztěžka. Zaskuhral. Nějak ho bolelo celé tělo. Došoural se do kuchyně a postavil si vodu na čaj. Sedl si ke stolu a poslouchal tiché šumění, co se ozývalo z koupelny, jak se Naruto sprchoval. Tak uklidňující… //

Hlasitě zahřmělo až všichni přítomní poskočili. Jen blonďatý chlapec nedával najevo absolutně nic. Jen smutně hleděl na vystavenou fotografii s tváří chlapce, který pro něj moc znamenal. V ruce zlehka svíral bílou růži, coby něžnou květinu na rozloučenou. Cítil se otupěle prázdný a měl pocit, že se ho už nic netýká. Jakoby mu smysl života protek mezi prsty a on se jen díval jak mizí kdesi v dáli. Spousta lidí se přišlo s mladým chlapcem z klanu Uchihů rozloučit a postupně skládali bíle růže na podstavec před fotkou. Naruto sotva postřehl, že na něj přišla řada. Ale nakonec přeci jen popošel k podstavci pokrytým černým saténem. Pomalu na něj položil růži, jako symbol světla, co měl Sasukemu posvítit na cestu do nebe. S tichým smutkem a kamennou tváří odcházel pryč. Přál si aby se probudil a aby zjistil, že to byl jen ubohý sen. Jenže zevnitř ho sžírala jistota, že je tohle skutečnost. Jak depresivní…

//
Pomalu otevřel oči a pohlédl na uvolněnou tvář chlapce, jenž tiše podřimoval vedle něj. Pohladil ho a hltal jeho nekonečnou krásu dokud se mu nezachvěla víčka a on nespatřil jeho temné oči. Usmál se.
,,Promiň, nechtěl jsem tě vzbudit.“ řekl omluvně a chystal se vstát. Sasuke ho ale zadržel a stáhl ho k sobě.
,,Zůstaň ještě chvíli.“ zaprosil tiše a políbil ho na tvář. Poté, co mu polibek oplatil, se zamračil.
,,Nemůžu mám…něco na práci.“ řekl a Sasukemu neušlo jeho zaváhání. Nechal to ale být. Prozatím… //

Vím, že je to moje chyba. Ačkoli ty by jsi řekl, že ne. Nutil by jsi mě přiznat, že sis svojí cestu zvolil sám. Teď jdu kamsi hluboko do lesa, abych naplnil svůj slib. Slib, jenž jsem si dal krátce po tvé smrti. Věřím, že tím oba najdeme klid. Ty navěky. Já jen po dobu, co budu žít…

//
,,Vím, že jsi tu!“ zakřičel Naruto do hloubky lesa. Ale odpověděla mu pouze jeho samotná ozvěna, která se k němu vracela poté, co se odrazila od skal daleko za lesem. ,,No tak!“ Zařval znova. ,,Chtěl jsi, abych přišel!“ hulákal ostře na celý les. ,,Dneska to s tebou skoncuju i kdyby mě to mělo stát život!“ začínal být podrážděný tím tichem. ,,Deidaro!“ konečně z lesa vyšla temná postava blonďatého mladíka. Zákeřně se usmíval.
,,Vida, můj milí. Přišel jsi mě zabít?“ zasmál se tiše. Naruto rozzuřeně zařval. Stále měl před očima to, co Deidara provedl. Bezhlavě se pustil do boje a toužil spatřit jeho krev. Aby se pomstil. Za něj.Gaaro...

,,Naruto!“ Sasuke začínal být zoufalý. Naruto se dlouho nevracel a jemu došlo, že je něco špatně. Poslední jeho stopy mizely v lese. ,,Naruto.“ zašeptal zoufale. Něco se mu stalo. A já přijdu pozdě… Rozhodl se. Najdu ho! Ať to stojí, co to stojí! Aktivoval sharingan a vydal se dál na průzkum. Najdu ho…

,,To mělo být všechno?!“ zasmál se Deidara a jeho obličej na chvíli zkřivila zákeřnost. Naruto se snažil být v klidu a nedat na sobě znát, jak ho zmáhá únava. Jak by si nejradši sedl a řekl, že si daj time. Jenže tohle nebyl basket, tady šlo o hodně. ,,No tak, Naruto!“ zakřičel na něj znova mladík v plášti. ,,Já vím, že toho umíš víc!“ provokoval. Naruto se opřel dlaněmi o kolena a zhluboka vydechl. Naplnil se ledovým klidem a pak pomalu zvedl oči.

Sasuke se prodíral keři a na mysli mu vyvstávaly hrůzné myšlenky. Měl o něj takový strach. Najednou uslyšel děsný řev a ohlušující výbuch. Poskočil, ale okamžitě mu bylo jasné, že ten řev patřil Narutovi. Srdce se mu prudce rozbušilo a strachy se mu rozšířily zorničky. Věděl, že se tam musí dostat, co nejdříve. Proskočil hustými keři a dostal se na odlehlou mýtinku, kde spatřil Naruta na zemi a Deidaru, jak šel pomalým krokem k ležícímu chlapci. Měl obličej zkřivený krutou radostí, až přeběhl Sasukemu po zádech mráz. Postřehl jak se Naruto začal ztěžka zvedat. Ale to už byl Deidara téměř u něj a za chůze si vytáhl od pasu katanu. Ve vteřině spatřil, jak se napřahuje a v další se rozhodl, že zkrátka musí zakročit. Skočil před Naruta a s kunaiem zablokoval katanu. Nebo si to ze začátku aspoň myslel. Jako ve zpomaleném filmu všichni sledovali, jak se katana po kunaii smýkla a sjela po něm přímo na Sasukeho. Zabořila se mu do břicha a najednou všechno ztuhlo. Přestal foukat i vítr a celý svět přihlížel děsivé pravdě. Deidara se nachvíli zatvářil překvapeně. Ztuhl, ale pak z něj sprostě katanu vytáhl a zmizel v prachu.

Naruto ztuhl strachy a nebyl schopen slova. Tohle se nemělo stát…Odmítal to, co právě viděl. Tak proč tomu musím přihlížet…Podruhé… //

Šel rychle, ale s klidem. Na cestě ho provázely vytrvalé kapky deště. Už neplač, Sasuke…Pomyslel si když mu na nastavenou dlaň dopadla kapka a následně se roztříštila. Zahleděl se na zamračené nebe a pak smutně vešel do temného lesa. Chtěl jsem pomstít Gaaru…, ale místo toho jsem ztratil Sasukeho… Jsem vážně tak na obtíž?! Chtělo se mu brečet, ale slzy už mu v očích dávno vyschly. Cítil se prázdný i když ho zevnitř sžírala nemístná nenávist. Přivřel oči a věřil. Dnes to zvládnu…

Procítěně se nadechl. Jeho obličej ovanul příjemný večerní vánek a on přivřel oči. V duši měl konečně klid. Jeho oči klouzaly po okolních stromech, pak po prašné zemi až se dostaly ke zkrvavenému tělu blonďatého člena Akatsuki. Dlouho si ho prohlížel a přemýšlel nad tím, co dál. Svůj úděl jsem splnil. Nevěděl co dál. Už se mu nechtělo žít. Všechny jeho dětské sny už pro něj neměly význam. Nejspíš bych mohl… zadumal. Sasuke…, chtěl bych být s tebou…

Sklesle stál u památního kamene, na němž byla vytesána jména ninjů, co zahynuli se ctí. Chtěl jsem se zabít… Najednou se narovnal, ale z kamene oči nespouštěl. Pak mi ale došlo, že ty jsi zemřel proto, abych já mohl žít… Natáhl ruku a roztřeseně se dotkl jednoho z čerstvě vytesaných jmen. A kdybych se zabil, tvoje smrt by byla zbytečná…Prstem obkresloval jméno svého hrdiny. Sasuke…, miluju tě… Tolik toužil mu to říct, ale už bylo pozdě. Už bylo pozdě na smutek strach a pochybnosti. Bylo pozdě už na všechno. Teď, když ztratil Sasukeho. Neměl nic. Zůstalo mu jen to známé kdyby…