Pohádky na dobrou noc 02- Růžová Sakura (Červená Karkulka)

Byla jednou jedna holčička. Nejraději nosila růžovou paruku, a proto jí všichni říkali Růžová Sakura. Sakura měla babičku- Tsunade a ta bydlela v chaloupce za lesem . Když se jednou zase ožrala do němoty, napekla maminka koláčky, uvařila silný kuřecí vývar a Sakuře řekla:

„Doneseš babičce koláče a vývar, to jí od té kocoviny pomůže. Nikde se nezdržuj, netrhej kytičky, nebojuj s nikým a neběhej za kluky, ať nezabloudíš!“ *nebo spíš ať není matkou v patnácti*

Sakura slíbila, že dnes nebude nadhánět Sasukeho, vzala košíček, zamávala mamince a šla. Cupitala po pěšině, občas zakopla *neměla si brát lodičky s deseticentimetrovým jehlovým podpatkem* a za chvilku byla v lese. Poslouchala uklidňující zpěv ptáčků- a v tom z křoví vyskočí vlk. Měl až podivně bílou srst a fialovo-žluté oči. Byl to proměněný Orochimaru, ale Sakura si toho nevšimla. Měl ukrutánský hlad a byl by Sakuru hned sežral, ale o kus díl trénovali Gennini se svými Sensei a ti by mu dali co proto. Řekl si, že musí Sakuru odlákat dál od ninjů.

„Konichiwa, Sakura-chan,“pozdravil vlk.
„Kampak jdeš?“
Sakura se vlka vlastně nepolekala. Myslela si, že je to ninja pes, podobný jako Akamaru.
„Přece k Tsunade, pejsku. Nesu jí silný kuřecí vývar, abych jí pomohla z té kocoviny. Můžu ti dát ochutnat, chceš?“
„Já radši čisté maso,“řekl vlk. „A kdepak bydlí tvoje babička?“
„To ví přece každý,“zasmála se Sakura. „V chaloupce v lese, nedaleko od Konohy.“
„A nemáš strach, že zabloudíš?“staral se vlk.
„Ale kdepak, já znám cestu dobře,“chlubila se Sakura. „Když půjdu pořád po téhle pěšině, zavede mě až k Tsunade.
Víc vlk nepotřeboval vědět. Popřál růžovlásce šťastnou cestu, zaběhl do houští a uháněl k Tsunadině domku. Zaťukal na dveře.
„Kdo je tam?“ozvalo se.
„To jsem já, Sakura,“zvolal vlk tenkým hláskem.
„Jen pojď dál, Sakurko,“řekla babička. „Je odemčeno.“

Vlk vrazil do dveří, skočil k posteli a slupl Tsunade jako Naruto misku ramenu. Potom si vlezl pod peřinu, na hlavu si dal Tsunadinu paruku, na nos si nasadil brýle a vycpal si hrudník.

Konečně dorazila k chaloupce i Sakura *zatracené jehlové podpatky! *. Zaťukala na dveře.
„Kdo je tam?“ozvalo se.
„To jsem já, Sakura.“
„Jen pojď dál, Sakurko,“řekla vlk tenkým hláskem. „Je odemčeno.“
Sakura otevřela dveře a šla rovnou k babiččině posteli.
„Tsunade-baachan, nesu ti silný kuřecí vývar, ale pochybuju, že ti to zpraví tvá prochlastaná játra.“
„Jsi hodná děvenko,“zachraplal vlk.
„Ty máš dnes, babičko, divný hlas,“podivila se Sakura.
„Trochu jsem ochraptěla,“zahuhlal vlk. „Copak už jsi zapomněla, že jsem si vypálila hlasivky 80% lihem?“
Ta Tsunade je dneska celá divná, pomyslela si Sakura, divnější než obvykle. To asi proto, že je po oslavě.
„Posaď se ke mně, zlatíčko!“pobídl ji vlk. „Nebojíš se snad, že tě sním?“
Sakura si přisedla a říká:
„Babičko, ty máš ale velké uši.“
„To abych tě lépe slyšela!“
„Babičko, ty máš ale veliké oči.“
„To abych tě lépe viděla!“
„Babičko, ty máš ale velké zuby.“
„To tady budeme sedět a vykládat si jak se zvětšuju?! Ne, sežeru tě!“zařval vlk, vyskočil a Sakuru spolkl. Pak se s plným břichem svalil na postel a usnul. Chrápal, jako když se řeže dřevo.

Okolo chaloupky šel právě Jiraya s mladým Gamakichim. Cože ta stařenka tak chrápe? Snad jí není špatně, pomyslel si a vešel dovnitř. V posteli uviděl spícího vlka a okamžitě mu došlo, že jde o Henge no Jutsu. Že on ten mizera Tsunade sežral? pomyslel si. Přiskočil k vlkovi a rozpáral mu nožem břicho. Vytáhl Tsunade i Sakuru.. Obě byly živé, jenom trochu pošpiněné od žaludečních šťáv. Jiraya přinesl koš kamení, vysypal je vlkovi do břicha a pak ho zašili.

Za chvilku se vlk probudil a měl ukrutnou žízeň. Dovlekl se k potoku a chtěl se napít. Ale kamení ho stáhlo pod vodu, žbluňk a vlk se utopil. Babička se Sakurou se zatím daly do pořádku *znamená: každá hodinu v koupelně*. Potom se sesedli ke stolu, jedli vývar a měli radost z toho, jak dobře to nakonec dopadlo.