Elitní Ninja II - Konečně vyhrocení [7]

Tak po menši pauze pokráčko, ale zase je delší Btw Visix, po mně chtěl, abych napsal jak to dopadlo s Zetsem. Vyhověl jsem mu.:-)

Naruto se snažil postupovat dopředu. Na zádech měl Sasukeho tělo. Z čela mu tekl pot. Byl na konci svých sil. Padl na kolena a snažil se popadnout dech.
„Zničení pečetě, mě stojí příliš chakry. I když jsem porazil Madaru, nejspíš zemřu...“ říkal z posledních sil.
„Promiň Sasuke, Zeku, Hinato, Sakuro... omlouvám se vám všem...“ Naruto zavřel oči a padl obličejem k zemi. Vnímal okolí, ale nebyl schopný pohnout prstem.
„Zuzuzu.“ ozval se za Narutem hmyzí zvuk. Ze země vylezla postava s pláštěm Akatsuki. Vypadal jako kytka a jeho obličej měl dvě barvy.
„Vypadá to, že Madara prohrál.“ řekla bíla polovina.
„Alespoň nám tu nechal těla.“ řekla černá a olízla se.
„Počkej, není Sasuke?“
„Jo zdá se, že nás zradil.“
„Také zaplatil životem, to mu patří.“ přišli blíž k tělům.
„Počkej! Ten hajzl ještě dýchá!“ řekla bíla část.
„Čerstvé maso...“ olízla se opět černá.
„Zabijeme ho teď, mohl by utéct.“ řekla bílá.
„Tak jo...“ souhlasila druhá. Naruto to celá poslouchal, ale nemohl udělat nic. Cítil, jak z něho rozbitá pečeť vysává víc a víc síly, aby se udržela pohromadě. Zetsu se přibližoval a chystal se zabít Naruta, v tom se však zarazil na místě s nataženou rukou a Naruto i se Sasukem zmizeli.
„To vypadá jako genjutsu, co říkáš?“ zeptala se černá polovina tváře.
„Jo, někdo si myslí, že to proti nám bude mít nějaký účinek.“ jen to co dořekli, se obě poloviny rozdělily, což zrušilo genjutsu. Když se kolem sebe rozhlédli, zjistili, že těla zmizeli.
„Do háje!“ zaklel černý Zetsu.
Naruto cítil, jak má na čele cizí ruku a proudí do něho chakra. Byli skrytí za velikým balvanem.
„Kdo je to?“ zeptal se ze zavřenýma očima.
„Mlč nebo nás najdou, zdá se, že na ně moje genjutsu nezabralo.“
„Abaku, jsi to ty?“ ptal se Naruto, jako by neslyšel co říkal.
„Jo jsem to já! A teď už mlč, než – “
„Támhle jsou!!“ přerušil je jeden Zetsu.
„Skvělý...“ řekl Abaku ironicky. V tu chvíli se z kamene vynořil druhý Zetsu a ohnal se po Abakovi. Ten jen taktak uskočil. Na ramenech měl Sasukeho a Naruta. Zetsu vylezl celý a vedle něho se objevila jeho drahá polovička. Podle čelenky, ihned zpozorovali, s kým mají tu čest.
„Kruh... Zajímavé, ale tenhle vypadá jako snadná kořist, toho bychom zvládli, co říkáš?“ zeptal se černý Zetsu.
„Nepodceňuj ho, je to člen Kruhu, to znamená, že je na stejné úrovni jako Akatsuki!“ řekl bílý.
„V tom případě bychom spíše měli utéct. Boj není naše specializace.“
„Ty idiote! Proč říkáš někomu, na jaký jsme úrovni!! Teď nás může jednoduše zabít, protože ví, jaký jsme lemry!!“
„A ty drž hubu!! Teď jsi udělal to samý co já před chvílí, tak na mě nebuď naštvanej!!“ hádali se.
Abaku je sledoval, bylo by jednoduché nepozorovaně zmizet, když se hádali. Ale věděl, že by je neměl nechat pobíhat po světě.
„Uklidněte se oba dva.“ řekl. Oba Zetsové se na něho podívali a čekali, co řekne.
„Prozradím vám, že taky nejsem moc dobrý v boji, teď když jsem zjistil, že genjutsu na vás neplatí, ztratil jsem jedinou výhodu proti vám, takže co byste říkali na rovnocenný souboj?“ řekl zdvořile, ve skutečnosti, ale hrál o čas. Nebyl si tak jistý, jestli bude schopen porazit tyhle dva chlapíky, měl však šanci, že se Naruto probere. Zetsové se na něho podívali.
„Fajn.“ řekl ten bílý a zmizel pod zem. Černý zůstal a sledoval Abaka.
„Myslíš si, že jsem tuto fintu již neprokoukl?“ řekl Abaku a jakmile se pod ním objevil Zetsu s úmyslem zaútočit odskočil a kopl ho do hlavy. Zetsovi se ohnula hlava dozadu, jako by byla z gumy. Vrhl se však proti němu, jako by se nic nestalo. Máchal po něm rukama ostrýma jako břitva. Během toho si narovnal hlavu. Abaku pouze ustupoval, protože nesl dva Shinobi. Narazil zády do něčeho slizkého, otočil se a stál tam druhý Zetsu. Než stihl cokoliv udělat, každý skrz něj projel svou rukou.
„Haha! Dostali jsme ho!!“ radoval se černý. V tom se však ozvalo “puf“ a zjistili, že každý drží v ruce klacek.
„Kawarimi no jutsu?“ překvapil se bílý.
„Jojo, říkal jsem, že nejsem moc dobrý, ale koukám, že na vás mi tyhle techniky stačí.“ řekl z dáli.
„Ty jeden!“ vztekal se černý Zetsu a vrhl se proti němu. Abaku se celou dobu usmíval, teď se však jeho výraz změnil. Ztvrdl. Vyrazil proti němu. Za letu ho kopnul do hrudi a Zetsu se zastavil na jeho noze. Položil jí na zem a Zetsu mu spadl k nohám. Abaku celou dobu držel na ramenou Naruto se Sasukem.
„Zdá se, že sem vás přecenil. Od někoho z Akatsuki, jsem skutečně čekal něco víc. Když jsem říkal, že nejsem v boji moc dobrý, zdá se, že jsem mluvil v jiných měřítkách, než vy dva.“
Bílý Zetsu ho sledoval. V jeho očích byl vidět strach. Abaku položil Sasukeho. Natáhl volnou ruku a z rukávu mu vyjela katana. Pevně ji chytl do ruky a špičku nechal vyset na černým Zetsem.
Druhý Zetsu se zarazil.
„Ne prosím! To ne - “ zarazil se v půlce slova, protože katana projela černým Zetsem. Druhý Zetsu padl na kolena a chytl se u srdce. Nepřítomně koukal do země. Zarytě mlčel.
„Teď jsi na řadě ty.“ ukázal na něho Abaku mečem. Zetsu se na něho podíval.
„Ne!! Nech mě!“ řval panickou hrůzou, zvedl se ze země a utekl pryč. Celou krajinou se ozýval jeho řev.
Abaku se neobtěžoval za ním běžet. Schoval zpátky svou katanu.
„Takhle už nebude nebezpečný... Ubohost... Na zraněné na zemi si troufne, ale když má bojovat tak uteče...“ řekl a zakroutil hlavou. Položil na zem i Naruta. Podíval se na něho, nevypadal na tom nejlépe, ale už měl otevřené oči. Abaku si k němu přiklekl.
„Jsi v pořádku?“ staral se.
„Jo díky, že si mi pomohl.“ řekl a posadil se.
„Kdyby ses tam neobjevil, tak bych zemřel.“ pokračoval Naruto a díval se na Sasukeho.
„Ne každý měl to štěstí.“ řekl smutně a pokusil se postavit, nohy se mu však podlomily a Abaku ho musel zachytit.
„Kde je vůbec Zek?“ zajímal se.
„Bojuje s členem Akatsuki.“ řekl namáhavě.
„Bude v pořádku?“ ptal se Abaku.
„Snad jo, poslal jsem mu někoho na pomoc.“
„Někoho z Kruhu?“ zajímal se.
„Ne. Kunoichi z Konohy, Hyuugu Hinatu.“ řekl Naruto.
„A proč ne nikoho od nás? Nemusíš do toho zaplétat ostatní.“ říkal.
„Tak to ne! Akatsuki byli problém všech národů a navíc jsem měl hned tři důvody: za prvý nevěděl jsem, kolik lidí je od nás volných, po té co se stalo s Kabutem. Za druhý je dost silná, aby mohla bojovat s Akatsuki a za třetí jsem jí chtěl prostě po té době vidět.“
„Chápu...“ řekl Abaku a vyšel s Narutem, ten ho však zadržel.
„Prosím vezmi Sasukeho, slíbil jsem mu, že ho vezmu do Konohy.“
„Dobře. Vracíš se tedy do Konohy?“ zeptal se Abaku.
„Ano, dlouho jsem o tom přemýšlel a myslím, že ano.

Mezi tím
Zek s Hisshim se střetli. Zek do toho šel na plno. Okamžitě udělal Rasengan a vrhl se proti Hisshimu. Ten pouze natáhl ruku a Zeka odrazil.
„Cože?“ nechápal Zek a zvedal se ze země.
„Tvá duše je prostě slabá. Zatím, co jsi byl tam venku a myslel si, jak moc si zesílil. Já jsem byl tady a připravoval se na tento boj. Tady se to nerozhodne podle technik, ani podle chakry, ale podle toho jak moc silný jsi ty sám!“
„To jsou jen kecy! Dostanu tě!“ Zek vyskočil na nohy a znovu se rozeběhl na Hisshiho.
„Katon: Goukakyuu no Jutsu!“ na Hisshiho se rozletěla obrovská koule. Útok se však zastavil v jeho ruce a Hisshi ho vstřebal.
„Ubohé... Teď se ti ukážu já!“ ze stejné ruky se rozletěla zářivá chakra. Která se začala tvarovat do dlouhého meče. Rozletěl se přímo na Zeka.
„Do háje!“ zaklel.
„Tak já ti ukážu svou sílu!“ zařval Zek a postavil se letícímu meči čelem a napřáhl ruce před sebe. Chakra do něj naletěla vší silou. Zek se však nehnul ani o píď. Dokonce se dokázal pohybovat proti proudu. Cítil však jak se z jeho těla line krev.
„Zajímavé...“ řekl Hisshi a přidal ještě více síly a Zek se zastavil. Pak přidal ještě víc a Zek odlétl daleko do zadu. Dopadl na záda a vykašlával krev. Celý byl od krve.
Potřebuju nějakou zbraň... Něco! říkal si. Hisshi šel mezi tím k němu.
„Vidíš to? Říkal jsem ti, že prohraješ.“
„Ne ještě ne...“ řekl Zek a pomalu se zvedl na nohy.
„I když jsi dokázal vstát, myslíš, že můžeš dál bojovat?“
Zek místo odpovědi pouze zapřel zuby a vrhl se na Hisshiho. Ten ho pouhým přiložením dlaně na čelo položil na kolena.
„Tohle nemá cenu... Prohrál jsi, smiř se s tím.“
„Ne... Já se nikdy nevzdám! Nikdy dokavaď budu mít za co bojovat, dokavaď budu mít svůj sen před sebou. Do té doby se nevzdám a odmítám zemřít!!! To je to, co mne můj Mistr naučil! A díky tomu tě porazím!“ řekl a plný zuřivosti se vysmekl Hisshimu a dál mu ránu pěstí do obličeje. Hisshi poodstoupil několik kroků do zadu. Ze rtu mu tekla krev.
„Ne... To není možný! Ty bys mě nebyl být schopný vůbec zranit!“ nechápal Hisshi.
„Drž hubu...“ řekl Zek a vrhl se opět proti němu chtěl mu dát další ránu, ale Hisshi mu ji vykryl. Namířil mu ruku na hruď a chtěl ho zasáhnout dalším výstřelem chakry. Tu však Zek zachytil svou dlaní. Bylo to kdo z koho, oba chtěli přetlačit toho druhého. Zek cítil, jak mu dochází síly. Čekal, že každou vteřinku to nevydrží a povolí. Stalo se. Zek dostal další přímý zásah a opět ležel na zemi. Tentokrát to však Hisshi neměl tak jednoduchý. Stál na místě a těžce oddechoval.
„Vidíš? Tvůj Mistr nemá pravdu. Je jedno, jak se snažíš. Stejně nevyhraješ.“ řekl Hisshi.
„Ne, já vyhraju!“ řekl Zek a opět si stoupl na nohy.
„Tentokrát tě dostanu!“ jakmile to dořekl, jeho pravou nohou projela pichlavá bolest.
„Áááá!“ zařval a koukl se tam. V noze měl zabodnuty meč. Meč Kunasagi. Zek na nic nečekal a vytáhl ho z rány. Čekal, že z ní poteče krev, ale nestalo se tak. Místo toho se rána zacelila. Dokonce cítil, že bolest celého těla odchází. Tohle vše se stalo, když se dotkl jílce meče.
„Cože?! Co to je?! Jak se sem může dostat něco z reality?!“ vztekal se Hisshi a s hrůzou zíral na zbraň, kterou držel Zek. Toho zalil nový pocit síly.
„To je něco...“ říkal s údivem a prohlížel jsi meč, s větším úžasem než kdy jindy.
„To je jedno! Stejně tě dostanu.“ řekl Hisshi a vystřelil po Zekovi znovu chakru, než se však nadál. Vyjela z jeho hrudi špička meče.
„Cože?“ řekl a vykašlal krev.
„Nevím jak je to možné, ale díky této zbrani, tě budu moct porazit.“ řekl Zek a silným škubnutím vytáhl meč. Hisshi zůstal stát a zíral před sebe.
„Stejně se to ale nestálo díky tomu, že ses nevzdal. Opět si něco dokázal s něčí pomocí. Když jsem to nebyl já, byl to ten meč. V podstatě se nemění nic, ty jsi slabý...“ to byla jeho poslední slova, protože Zek mu vzteky setnul hlavu. V tom okamžiku se vše kolem rozplynulo.
Stál na suché zemi a pod ním ležel muž v plášti Akatsuki, v ruce držel křečovitě jílec Samehady, jejíž kousky byly rozmetány všude po okolí. V obličeji měl vyděšený výraz a koukal na Zeka.
„Tak už to skonči!!!“ řval na něj. Zek se na něho podíval. V ruce držel meč Kunasagi. Na chvíli mu ho bylo líto.
„Mám tě zabít?“ zeptal se přímo.
„Ne...“ vydechl Kisame.
„A k čemu ti to bude? Akatsuki už neexistuje, protože Mistr Madaru určitě zabil, tomu já věřím. A jestli ne, tak ho zabiju já.“ řekl chladně Zek. Kisame na něho vytřeštil oči.
„Udělám cokoliv!“ zaprosil Kisame.
„Fajn. Tvůj meč, už je stejně k ničemu. Uteč za hranice všech známých zemích a už se tu nikdy neukazuj! Jestli se tu někdy ukážeš, já si tě najdu a dokončím to.“
„Děkuju...“ řekl Kisame a utekl pryč. Zek se na něho koukal. Přemýšlel, jestli ho neměl raději zabít. Přeci jen, byl to člen Akatsuki, ale když viděl strach v jeho očích, bylo mu ho líto.
„Zeku!!!“ ozval se dívčí hlas. Zek se za ním otočil. Běžela k němu kunoichi s dlouhými černými vlasy. Zek na ní málem zapomněl.
„Hinato!“ rozzářil se okamžitě v úsměvu.
„Co tady děláš?!“ zeptal se a schoval si meč do pouzdra.
„Co si myslíš, že jsi právě udělal?! Nechat ho běžet?? Copak nevíš, co byl zač?!“ vyčítala mu Hinata.
„Vím to moc dobře... Byl to člen skupiny, co zavraždila mého otce. Ale odpustil jsem mu.“ Hinata vytřeštila oči.
„Vždyť jsi ho chtěl celou dobu zabít! Ten vražedný úmysl byl cítit na míle daleko! Co se to s tebou dělo?“ vystrašila se Hinata. Zek se zarazil.
„Promiň. Nechci o tom mluvit.“ řekl.
„No a co tady děláš?“ pokusil se změnit téma.
„To Naruto, měl o tebe strach a tak mě sem poslal, abych ti pomohla.“ řekla.
„Aha, a jak ti o tom dal vědět?“ ptal se jako, že nic. Ve skutečnosti mu však vadilo, že o něm Mistr má takový strach. Vždyť to přeci zvládl.
„Poslal mi zprávu myšlenkou. Neuvěřitelný, co on všechno nedokáže.“ rozplývala se Hinata. Zek se tím bavil.
„No nic... Tak tě aspoň za ním dovedu. Je docela zraněný, ale myslím, že až se vyspí, bude jako rybička.“
„Tak jo jdeme.“ souhlasil Zek. Rozeběhli se a Hinata je vedla svým Byakuganem.

Doufám, že se vám to líbilo. A moc tu teďkoň nebudu, takže je dost pravděpodobný, že se pokračování protáhne, ale slibuju, že něco napíšu co nejdříve.

celá má fanfiction