Láska si vybírá jen jednou toho pravého 02

Pomluvy...pravda nebo lež?

„Itachi, ty?! Zařvala Sakura, ale hned ucítila bolest v hlavě a omdlela.
„Sasuke-kun, miluju Tě, nesmíš odejít,“ volala Sakura na Sasukeho, ten však neposlouchal a pokračoval, „Sasuke-kun, neodcházej.“
„Sasuke?!“ řekla ještě tiše ze snu Sakura a otevřela oči. Cítila bolest v hlavě, ale nemohla se pohnout. Až nyní si uvědomovala, že ji někdo nese přes rameno.
„Hmm, takže už jsi se probrala a mluvíš ze spaní jo?!“ řekl posměvačně Kisame, který šel vedle Itachiho nesoucího Sakuru .
„Co po mě chcete?“ řekla ještě dost ospale a polekaně Sakura.
„Pokud vím, jsi lékařský ninja, budeš se nám hodit,“ odpověděl rázně Itachi.
„Haj*le,“ odpověděla, ne moc hlasitě, ale přesto ji šlo slyšet. Po té ji znovu ovládla únava a i přes tu bolest usnula.
Když se znovu vzbudila, ucítila zase tu ohromnou bolest hlavy, rychle se začala léčit a mezitím se porozhlédla po okolí. Byla položena někde u ohně, ve kterém ještě praskaly větve. Nohy měla svázané na pevno, ale ruce byly volnější, když se ale pokusila alespoň jinak sednout, nemohla. Podle toho pocitu měla nohy zparalyzované, „Hmm, chytré,“ řekla pro sebe. Ta bolest začala už ustupovat, tak jen seděla a sledovala oheň, přitom nepřestala přemýšlet, co s ní udělají, jak to dopadne, a kam že to vlastně jdou, neměla ponětí, jakým směrem šli. Najednou za sebou uslyšela kroky, podle chůze poznala, že jde jen jeden.
Z keře vyšel Itachi s nějakým dřevem, většinu hodil na zem a zbytek do ohně. Celou dobu na ni ani nepromluvil a ona se na něj jen se vztekem dívala. On, kvůli němu Sasuke odešel, kvůli němu byl vždy takový, s nikým se nebavil, protože jeho mysl patřila jeho smrti-krev v ní vřela, neudržela se : „ Ty!!!! Ty!!!“ vyjekal na něj se vší zlobou, co v ní byla, kdyby se mohla pohnout, zaútočila by.
„Kvůli tobě odešel, za všechno můžeš ty!!“
Nevšímal si jí, když na něj řvala, ale jakmile řekla něco o tom, že někdo odešel, upřel na ni zrak.
„O kom to mluvíš,“ řekl klidným hlasem.
„Ty, jak jsi mohl vyvraždit svůj klan, jak jsi mohl ZABÍT SVÉ PŘÁTELE?!“ hulákala na něj dál a jeho neposlouchala.
„Hejjj, o kom to mluvíš?“ řekl hlasitěji, ale stále klidně a upřel na ni svůj pohled, nyní ještě více zaujatější.
„O Sasukem, nemyslel na nic jiného než jak tě zabít.“ Odpověděla dost rázně, „ Jsi netvor, který užírá jeho svět, JSI HAJ*L. Neodpověděl, ani jeho tvář se nijak nezměnila, měl stále stejný výraz.
„No tak řekni něco, proč si to udělal?!“ naléhala Sakura.
„No tak odpověz!!!!“
„Chtěl jsem zjistit, jestli to dokážu, vyvraždit celý klan,“ odpověděl zase tím klidným tónem bez jakéhokoliv výrazu ve tváři.
„Jenom kvůli tomu, opravdu jenom kvůli tomu!!!“ zařvala na něj a dala se do pláče.
„Přestaň tak řvát, Kisame to nemá rád,“ odpověděl a přiložil do ohně. Trochu se ztišila, ale plakala dál. Nemohla to udržet, nyní myslela na Sasukeho víc než jindy, pamatovala si jeho obličej, jeho pohyby, řeč, všechno, nemohla se zbavit myšlenky na něj.
„Ty jsi Sakura, že ano?“ optal se po chvilce.
„Proč, a jaktože znáš moje jméno?“ udivilo to Sakuru.
„Známe hodně ninjů,“ pokrčil Itachi rameny a pokračoval: „ byla jsi se Sasukem v týmu že ano?“ optal se ale opět, jeho tón ani výraz nenaznačovaly nijakou zvědavost.
„Ano,“ přitakala trochu udiveně a trochu polekaně.
„ Jak se Sasuke choval?“
Sakura zůstala hodně udivená nad touto otázkou, chvíli přemýšlela, co mu má říct.
„Ste si hodně podobní, byl arogantní, jako ty, říkal, že nikoho nepotřebuje, že si vystačí sám. Nechtěl přátele, s nikým se nebavil,“ pokračovala tiše a do očí se jí nahrnuly další slzy, „ ale i přesto si našel kamarády, kteří se nevzdají, ať chce, nebo nechce, vždy bude mít domov v Konoze, mezi námi,“ vylévala mu tady své srdce, ale bylo jí to jedno, chtěl to slyšet, tak mu řekla pravdu. Čekala, že se jí vysměje, že je blázen, ale on pouze odpověděl: „Způsobil jsem vám bolest, přesně tohle jsem nechtěl, však on se jednou vrátí.“
Chtěla mu něco říct, tohle od něj opravdu nečekala, vždyť to je Itachi,ten který nemá city, to o něm aspoň kolovalo. Nemohla odpovědět, nevěděla co. Dlouho jo pozorovala, jeho pohled mířil do ohně, ani jednou se jejich pohledy nestřetly.
Uslyšela za sebou kroky. To už asi přichází ten druhý, Kisame-pomyslela si Sakura. Něco málo o nich četla v bingo knihách. Kroky se stále blížily, až vešel do jejich blízkosti, kde jeho tvář osvítil oheň. Byl divný, vypadal jako ryba, modrá pleť a taky divné oči. Sakura chtěla něco říct, ale raději byla ticho, sama mezi Akatsuki, ani neví, co s ní chtějí dělat, není dobrý nápad moc se vyptávat.
Tak byla celou dobu raději ticho. Byla tma, ani nevěděla kolik je hodin, ale spát se jí už opravdu nechtělo, jen seděla u ohně.
„Slyšeli jsme o tobě, ty jsi prý učeň Tsunade, je to tak?“ řekl po chvíli Kisame a hodil na ni úšklebek.
„Ano,“ nemá cenu lhát, podle všeho by ani nevěřili, kdyby řekla, že není.
„Hmm lékařský ninja se bude hodit, budou z tebe mít radost,“ řekl pobaveně, „hlavně Hidan,“ dodal a zase tentokrát hodně šibalský úšklebek.
Ačkoliv se jí spát nechtělo, nakonec se ke spánku donutila, nechtěla sedět u toho ohně a pozorovat Kisameho výraz.
Ráno ji obudila něco divného, otevřela oči a nad ní stál Kisame, který ji právě pichl injekci paralýzy.
„Dobré ráno, doufám, že to nebolelo,“ řekl s úsměvem, schoval injekci do svého pláště a už se natahoval pro Sakuru.
„Co to děláš?!“ vyjekla.
„Právě jsem ti do těla dal paralýzu, nebudeš moct chodit a jsi naše rukojmí-dalo by se říct.“
„A proč zrovna paralýzu? Jsou i jiné jedy ,“ chtěla ukázat , že se vyzná, ať ji nepodceňují.
„Můj nápad byl, useknou ti nohy, ty při léčení nepotřebuješ a aspoň by byl klid,“ řekl s úsměvem ale důvěryhodně, „měla by si být ráda za paralýzu.“
„Můžeme vyrazit?“ optal se právě příchozí Itachi.
„Ano,“ odpověděl Kisame a hodil si Sakuru přes rameno. Ta už nenamítala, řeč o useknutí nohou ji naprosto sebrali hlas. Šli celý den, znovu se utábořili. Sakura si lehla na bok a stočila se do klubíčka. Z očí ji vytekla první kapka, další a hned za ní další, plakala ale tak potichu, že si toho ani nevšimli. Kdyby unesli Sakuru, která byla ještě tak před rokem a půl, namítala by i přes jejich výhružky, nedala by se zastrašit, ale nynější Sakura přišla o odvahu, měla strach, noci plné slz a trápení jí vzali vše, její sílu, odvahu, sebevědomí. Tiše tam ležela a uplakávala. Dlouho měla hlavu plnou myšlenek Sasukeho, tentokrát se ale ještě smíchali se strachem, bála se, že už neuvidí Naruta, Tsunade, Temari , všechny pro ni blízké osoby. Její hlavu ale nakonec ovládla únava a usnula. Vrátil se sen, ale byl jiný než před tím, stála někde u jezera a dívala se na boj mezi Sasukem a Itachim. Bojovali tvrdě, a když uviděla, že se Itachimu podařilo prolomit jeho obranu a mířil rovnou na srdce-smrtelná rána, rozběhla se Sakura s brekem mezi ně. Ránu mířenou Sasukemu nakonec dostala ona. Nemohla dýchat, kašlala, pokaždé vykašlala krev, umírala a stále viděla Sasukeho opovržený výraz na svém těle.
„Sasuke,“ vydechla.
„Sasuke, prosím to ne,“ řekla tiše ale i přesto nahlas.
„Pro,“… nedořekla, někdo ji probudil, otevřela oči, nad ní stál Itachi, ruce na jejích ramenech, jak s ní třásl.
„Co se?“.
„Mluvíš ze spaní, nechci, aby si probudila Kisameho, bývá nevrlý, když jej někdo probudí,“ řekl Itachi a odstoupil od ní.
Ráno už čekala na svou dávku paralýzy, ale Kisame vytáhl něco jiného.
„Hmmm, asi nechcete, abych znala cestu že?“řekla a ukázala na lahvičku.
„Chytrá, co se jedná lektvarů a jedů,“ řekl pobaveně a pichl ji něco do ramene.

ZATÍM V KONOZE
„Takže nikdo nemá žádné zprávy o Sakuře,“ řekla rázným hlasem Tsunade.
„Ne-e, Gaara řekl, že ji naposledy viděl v Suně, ale že odcházela v pořádku,“ odpověděla Shizune.
„Tsunade-baachan, co budemě dělat?“ vykřikl Naruto.
„Kakashi, Naruto, Shikamaru, půjdete ji hledat!“
„HAI,“ křikli všichni tři najednou.