Nenávist jako láska

,, Neji, já tě tak nesnáším." Křičela na Nejiho rozzuřená Tenten.
,, To můžu říct to samé." Zůstával pořád v klidu. Tenten se už naštvala a hodila po něm několik svých zbraní. Jen tak tak se jim vyhnul.
,, Tak tos už přehnala." Tentokrát byl rudý vzteky. Vyrazil na ní se svojí katanou, kterou získal v Anbu. Tenten se mu lehce vyhýbala a přitom se mu vysmívala.
,, Neji, vždyť nic neumíš. Jsi pěkněj chudák." Smála se mu dál.
,, Hej nechte toho, oba dva!" rozkázal jim jejich sensei a oni se zastavili v půli pohybu.
,, Panebože, rvete se jak malý děti a to je vám už osmnáct let. Asi jsem vás špatně vychoval." Začal brečet.
,,Ale Gai-sensei, vy za to nemůžete. Jediný, kdo za to může, je tady Neji." Chlácholila ho Tenten.
,,CO?! Proč zase za to můžu jen já?" vyjel na ni znova.
,, Protože všechno způsobíš." Odsekla mu drze. Gai byl teď taky rudý vzteky.
,, Dobře, řekli jste si o to." Řekl potichu. Oba dva na něj udiveně pohlédli.
,, Lee, pojď mi pomoct." Zavolal na svého nejoblíbenějšího žáka. Lee k němu hned přiběhl s ohýnkem v očích.
,, Pomoz mi je chytit." Zasmál se lišácky.
,, Síla mládí zvítězí!" zvolal vesele Lee.

,, Je to jen tvoje chyba." Řekla potichu k Nejimu.
,, Vidíš, zase to svádíš na mě." Vyskočil Neji na nohy.
Byli v tmavé místnosti, jen s jedním malým okýnkem a byli tam zavření Gaiem-senseiem.
,, Kdybys do mě nenarazil, nemuseli jsme skončit na zemi a pak by nás určitě nechytli." Vysvětlila mu to.
,, Takže za to, že nekoukáš na cestu, můžu já?" zeptal se šokovaně.
,, Já tady nechci umřít." Chytla se za hlavu. Neji na ni nechápavě pohlédl.
,, Nečum tak blbě. Gai-sensei říkal, že nás tu nechá zavřený, dokud se zase neskamarádíme. Takže se můžu rozloučit se svobodou." Předstírala pláč.
,, Ježiši, ty jsi naivka." Protočil očima Neji.
,, Prostě budeme dělat, že jsme se skamarádili a je to." Vyrukoval s nápadem.
,, Já to slyšel, žádný podfuky. A tady máte jídlo." Ozvalo se za dveřmi a menším otvorem podal tác s jídlem. Pak byly slyšet kroky, jak odcházel.
,, No to si snad ze mě dělá srandu." Šokovala se Tenten při pohledu na jídlo.
,,To pro nás dva nemůže stačit." Přidal se k ní Neji.
,,Až já odtud vylezu, pokud vůbec vylezu, tak se Gai-sensei musí připravit na smrt." Slíbila si.
,,V tom s tebou souhlasím." Pokýval hlavou a stále propaloval dveře svým pohledem.
,, Tady máš půlku toho chleba. Musíme se nějak rozdělit, abychom to přežili." A hodila mu ten kousek. Neji ho pohotově chytil a udiveně se na ni podíval.
,,Tys mi dala najíst?"
,,Jo a neptej se tak blbě." Odsekla mu a otočila se k němu zády. Celý čas, až do večera, nikdo z nich nepromluvil.
,,Venku zase prší." Podotkl Neji, který se celou dobu koukal z malého okýnka.
,,Hm." Dostala se mu odpověď. Otočil se na svou spoluvězeňkyni. Celá se třásla zimou. Přišel k ní a podal jí svojí košili.
,, Na, aby si tu nezmrzla." Usmál se potichu. Tenten si od něj košili ráda vzala a zabalila se do ní. Neji si sedl proti ní a upřel na ní svůj zkoumavý pohled.
,, Proč se na mě tak koukáš?" nevydržela jeho pohled.
,,Přemýšlím, proč se to všechno stalo." Odpověděl ji jednoduše.
,,Nevím, prostě jsme se začali nenávidět." Pomohla mu v přemýšlení.
,, A proč si mě začala nenávidět?"
,,Ehm..tyhle důvody si radši nechám pro sebe." Trochu znervózněla.
,, A napovíš mi?" zkoušel to dál.
,,Odešel si do Anbu, od nás." Řekla smutněji.
,,Ale vrátil jsem se." Odsekl ji. Tenten se znovu zatřásla zimou. Neji k ní přišel a objal jí i přes menší protesty.
,, Už mě pusť." Odporovala mu.
,, Chceš snad zmrznout?" zeptal se jí pochybovačně.
,,Ne to ne." A sama se mu zabydlela v objetí.
,,Z Anbu jsem odešel kvůli vám, scházeli jste mi." Začal ji vyprávět po dlouhém tichu. Udiveně se na něj podívala.
,,Nikdy bych to do sebe neřekl, ale jste jako moje rodina. Prostě se mi stýskalo. Hlavně po tobě." Pokračoval ve vyprávění a pozoroval Tenten svými chladnými oči.
,,J-jak to myslíš?" vykoktala ze sebe.
,, Já…možná to všechno je příčinnou, proč mě nesnášíš a já se snažím nesnášet tebe. Nechci ti ublížit. Kdybych ti někdy ublížil, tak nevím, co bych dělal." Vybalil na ní se svým upřímným hlasem.
,, To už si udělal, ublížil si mi. Tím že si odešel. Já jsem tě vždycky milovala." Začala plakat.
,,Cože? A to si nemohla říct dřív? Já myslel, že mě nemiluješ, proto jsem tě začal nesnášet. Já tě miluju." Vyjel na ni hrubě.
,, Jak jsem to mohla vědět. To ty ses choval jako blbec, kdo to má pak poznat." Vrátila mu to a přestala brečet.
,, Hádáme se jak staří manželé." Ukončil jejich hádku Neji a zasmál se, Tenten se k němu s radostí přidala.
,,Vážně moc tě miluju." Usmál se na ní a na důkaz jí políbil.
,, Já taky." A polibek opětovala. Najednou se otevřely dveře a v nich stál Gai.
,,Teda, věděl jsem, že tahle metoda funguje, ale až tak moc?"

KONEC