Co všechno kvůli lásce

,,Sakuro vyprávěj nám tvůj příběh“ žadoní Ino s Hinatou
Růžovovlasému děvčeti se v očích zaleskli slzy
,,Každý den mě nutíte vám to říct. Když vám to řeknu…dáte mi už pokoj?“
Dívky kývnou.Sakura se volně usadila

Bylo krásné jarní ráno.Jako každý jiný den jsem šla vyzvednout poštu mistru Tsunade. Ten den se vrátil Naruto zpět do Konohy.Vzala jsem listy a běžela se podívat po Narutovi. Když jsme se přivítali čekala nás Tsunade. V její kanceláři byl i Jirayia-sama a Shizune. Ten den nás čekala zkouška s Kakashi-senseiem. V ten samý okamžik ale unesli Gaaru. Poslali nás na tu misi. Když jsme našli jejich úkryt a dostali se dovnitř-byl Gaara mrtvý.Naruto s Kakashim se vydali za Gaarou a Deidarou.My tam s babičkou Chiyo zůstali a stáli proti škaredému stvoření. Babička Chiyo ho oslovovala Sasori. Byl to její vnuk. Poradila mi abych se vyhnula všem jeho útokům, protože jsou všechny otrávené vysoce účinným jedem. Když se nám po dlouhém boji podařilo rozbít jeho tělo. Vyletěl z něj černý plášť. Nepochopila jsem co to znamená, ale babička Chiyo věděla. Sasori shodil plášť a otočil se. Sjela jsem jeho nohy, tělo a nakonec obličej. Byl tak krásně mladý, byl dokonce hezčí než Sasuke-kun.Celý boj mě znervózňovali jeho oči.Když nás obě zranil, utekl. Probudila jsem se až v nemocnici v Listové. Ale co jsem věděla bylo, že chci ještě Sasoriho vidět. Tsunade mě dostatečně vyléčila. Jednoho krásného večera za svitu měsíce a hvězd jsem se sbalila. Černý plášť mě přijal ke tmě a já mohla nerušeně a nepozorovaně odejít. Naposledy jsem věnovala pohled Konoze a odešla vstříc novým začátkům. Trvalo mi týden než se mi povedlo upoutat pozornost některého z členů Akatsuki. Byl to právě Deidara.
,,Co hledáš v těhle končinách?Špehuješ?“
Zarazila jsem se. Co jsem čekala. Jsem přece z Listové, kamarádka devítiocasé lišky.
,,Ne,utekla jsem ze své vesnice“
Deidara se na mě divně podíval
,,Proč?“
,,Chci zabít Naruta i Sasukeho“ napadlo mě.
Deidara se usmál
,,Tohle by mohlo zajímat Peina“
Kývl hlavou na znamení ať jdu s ním. Slepě a tiše jsem kráčela vedle něj. Teď budu muset kvůli někomu zabít přítele a…co pro mě teď Sasuke-kun znamená?
,,Myslíš, že tě sledují?“ zeptal jsem mě po chvíli ticha
,,Ne! Odešla jsem nepozorovaně a ještě k tomu V NOCI“ zdůraznila jsem. Deidara pohodil svými blonďatými vlasy a tiše pokračoval.
,,Promiň ale opatření“ na očích jsem náhle měla černý šátek.
Pak jsem slyšela výbuch. Když mi rozvázal oči stála jsem v nějaké jeskyni.
,,Peine, tohle by tě mohlo zajímat!“ houkl Deidara.
Se stínu vyšel zrzavý muž s dívkou v závěsu.
,, Kdo je to?! Řekl jsem ti, abys sem nikoho netahal?!“ Deidara si odfrkl ,,Chce zničit Devítiocasou lišku a nové tělo Orochimara!“ Pein si mě prohlédl jako na výstavě nebo jako kus masa?
,,Jak se jmenuješ?“
,,Haruno Sakura“ odpověděla jsem poslušně
,,Co jsi zač?“ zeptal se znovu.
,,Jsem lékařský ninja s docela velkou silou“. Pein zbystřil
,,Ano, učednice Páté Hokage. To se nám hodí. Deidaro!za to, žes ji objevil ti ji dávám na starost. Řekni ostatním, že je spojenec a nějak vysvětli Sasorimu, že pár dní bude s vámi než půjde na vlastní pěst nebo s někým do páru“ Deidara kývl.
,,A pak ji přijdeš pro prsten a plášť!“ Deidara zavrčel ale poslušně kývl.
,,Pojď.Ukážu ti tvé nové přátele. Mimochodem já jsem Deidara ale to už jsi asi slyšela“ splašeně jsem zamrkala
,,Sakura ale to už asi taky víš“ Došli jsme k dvojici.
,,Uchiha Itachi?“ vydechla jsem. Černovlasý muž se otočil
,,Odkud znáš mé jméno?“ z jeho očí šel strach
,,Itachi, v klidu je náš spojenec a nový parťák“
V jeho očích byl najednou znát klid. Takhle se mi představili ostatní. Zaregistrovala jsem ale jen pár jmen.
,,Sasori no Danna. Mohl by jste na okamžik.“
On se ho snad bojí? Znovu vidím jeho tvář
,,Co tady chce to dětsko?!“ Deidara polkl
,, Je naše partnerka.Lékařský ninja“
,,Myslíš si, že já potřebuju lékařského ninju?“ proč to říká?
,,Sasori no Danna, ona prostě…Pein tak rozhodl“ otočil se a se slovy, že mi jde pro prsten odešel.
,,Omlouvám se, nebudu dělat potíže“ Sasori se na mě otočil ,,Už je děláš teď“ Otočil se a už chtěl odejít
,,Jak jsi myslel to, že nepotřebuješ lékařského ninju!“ Upřel na mě svůj zrak,přestřelila jsem. Tykala jsem mu a ještě jsem drzá.
,,Děvenko, tak aby bylo jasno. My dva si nejsme rovní. I ten hloupý Deidara mě oslovuje tak jak jsme hodnosti hodni“
,,Hai“
Celé měsíce semnou nepromluvil. Bojovali jsme bok po boku. S Deidarou jsem si začala více rozumět až jsem se jednou prokecla, že toužím po Sasorim.
,,Sakuro, být tebou buď na něj zapomeň, nebo odejdi z této organizace. Já ti pomohu. Sasori je jen živá lidská loutka. Nemá v sobě kouska citu“ ještě ten večer jsem Deidarovi odevzdala prsten.Rozepínala jsem i plášť
,,Ne! Ten si nech. Moc ti sluší. A doufám, že si ho brzy oficiálně oblékneš…nebudeme se loučit kdyby sis to rozmyslela“

,,Od té doby mi černý plášť s červenými mráčky leží hluboko ve skříni.S Deidarou jsem se již nikdy neviděla. A Sasori? Tak to netuším“
Ino s Hinatou měli tváře smáčené od slz
,,Sakuro,to nás mrzí… třeba se setkáte“
,,Hinato, spíš ti řeknu…spěchej za Narutem.Dokud máš lásku chraň si ji. A Ty Ino? Běž..Sai jistě čeká.“
Ino i Hinata odešli.Dívám se smutně z okna.Projdu pokoj a zalovím do skříně. Plášť si přiložím k tělu.Třeba se ještě někdy s Deidarou či Sasorim setkám…….