Tatíček Šéfík - 29. kapitola - Tobiho tajemství

Tenshi vyrazila do útoku, ale měla vědět, že proti zkušenému loutkáři nebude mít šanci. Sotva zkusila výpad ze strany, byla odražena. Sasori se při tom královsky bavil. Stačilo mu děvčátko kypící energií vždy jen drobátko rozdráždit a pak ji stejně chladně usměrnit tím, že ji celou zamotá do vláken z chakry.
„Nebuď zlej,“ zakňourala ublíženě, když jí pomáhal vstát.

Akki měla dny, které dělila na šťastné a nešťastné. Důvod byl prostý… Itachiho únikové manévry a Hidanovy a Kakuzovy podlosti ji fascinovaly, ale kdykoli se svými schopnostmi zkoušela pochlubit, dosáhla jen pravého ninjovského řehotu.

Kisame pozoroval dvě dívky, které právě vyběhly ze stanoviště, obě v Akatsuki vestičkách. Nechal je běžet, vždyť na druhém konci na ně čeká Deidara s Tobim. Tobi proto, že neměl koho otravovat, blonďáček žralokovi jako obvykle pomáhal. Akki nabrala rychlost, obratně se vyhnula kořeni, o který snad pokaždé zakopla a škodolibě se ušklíbla na Tenshi, která se překážce neubránila. Jak se však ohlédla, přestala dávat pozor a zakopla o vlastní nohy.
„Vidíš, vidíš,“ pochechtával se blonďatý ninja. „A z toho plyne poučení: Nikdy se nikomu neposmívej!“
„Bylo to jen jednou,“ namítla uražená Akki a zvedla se z trávy.

Pein větřil nebezpečí nebo alespoň nějaký skrytý konflikt. V sídlo bylo až nezvyklé ticho. Několikrát přistihl ninju s maskou a svou starší dcerku, jak se někam plíží jako dva zloději. Znepokojovalo ho to, ale po zralé úvaze se rozhodl dále se tím nezabývat.

Nejmladší dcerce se skutečně pokaždé podařilo vystrašit Tobiho za pomoci Henge no Jutsu. Umění přeměny ovládala mistrně. Na ostatní strýčky to sice tak skvěle nepůsobilo, ale občas někdo z nich přece jen ucuknul.

Konan se rozhodla, že by její děvčátka neměla postrádat smysl pro cit a umění. Potajmu je učila tančit a zasvěcovala je do tajemství origami. Jednou se jim to bude hodit, říkala si v duchu. Možná, že časem dojde k tomu, že bude muset dcery opustit, a pak se oběma musí podařit začlenit se do života, který se odehrával za zdmi sídla. Pein jí takovou možnost už několikrát naznačil, ne doslova, ale ona velice dobře uměla číst mezi řádky. Je jejich budoucnost skutečně tak nejistá?

Tenshi a Akki právě procházely dalším z ninjovských výcviků, tentokrát zaměřeným na spolupráci. Každá stála na opačné straně překážkové dráhy, ale směly si předávat předem domluvené signály. Uprostřed místnosti seděl Tobi v bíle vyznačeném kruhu a vedle na zdi měl terč. Opodál pověsili ještě jeden, ale pod ním stála truhla skrývající „poklad“. Každá z dívek se pokoušela trefit do terče upraveným shurikenem, zatímco je Tobi lákal k sobě.
Ninjové se rozesmáli. „Heleď, ani jedný se ho nechce zachraňovat,“ dusil se Hidan.
Mužíček s oranžovou maskou byl totiž člen jejich týmu a ony měly rozhodnout o jeho životě. „Vy jste na Tobiho zlé!“ Skrček nabíral a za chvíli už skutečně ronil slzičky.
„Kdo by tě chtěl zachraňovat?“ prskla Akki. „Jsi škodolibej a furt nás zlobíš!“
Takové argumenty se ovšem ani trochu nezamlouvaly Uchihovi, takže si dívenky od něj vzápětí vyslechly nehezké kázání o tom, že každý člen týmu je pro celek důležitý.
Kdysi dávno ukázali ninjové dívenkám Bingo knihu a ony ji od té doby braly jako takové zvláštní rodinné album. Tenshi se jednoho dne opět začetla a objevila i několik starších vydání. Ukazovala na fotografie, které byly pokaždé jiné, polohlasem si říkala něco pro sebe a uculovala se. Pak náhle zpozorněla.
„Uchiha Madara,“ četla a vraštila čelo. „Člen Vesnice ukryté v listí, hledaný za pokus o převrat…“
Přestala číst. Vybavila se jí vzpomínka stará několik let. Tehdy jim Tobi řekl: „Jen tak mezi námi… Říkejte mi Madara.“
„Uchiha Madara.“ Zopakovala to jméno a umínila si, že si ho musí zapamatovat.