...Osud, aneb co se má stát stane se 6.díl...
Už dlouho uběhlo od doby, kdy Sakura zjistila, že je těhotná… Jsou to tři měsíce, které pro ní a Naruta uběhly jako voda. Díky nepěkné události týkající se Sasukeho se ještě více sblížili… Byli jako dvojčata, za každých okolností spolu a tak se nemůžeme divit, že po nějaké době to obyvatelům Konohy začalo být divné a tak vznikla pomluva, která hlásala, že to dítě má Sakura s Narutem. Tahle fáma se rozšířila rychlostí blesku do všech koutů vesnice a po pár dnech si na Sakuru začali lidé ukazovat. Jí to bylo celkem jedno. Chtěla se soustředit jen na své těhotenství a případně Naruta, který jí byl velkou oporou. Hlavou jí sice ještě někdy probleskly myšlenky na Sasukeho, avšak už to zdaleka nebylo tak intenzivní, jako dříve. Nakonec byla šťastná, že bude mít miminko právě s ním… S člověkem, kterého opravdu miluje. Jen Sakuru čím dál častěji děsila představa, jak moc se mu to malé bude podobat. Nebyla si totiž jistá jestli každý den snese pohled na malou verzi Sasukeho.
Dnešní den byl pro Sakuru velice příjemný. Už od rána se měla výborně, díky všudy přítomnému Narutovi, který o ní pečoval, jako o vlastní a s ochotou ji snídani servíroval přímo do postele.
Byla mu za to neskonale vděčná. Pomáhal ji totiž skoro pořád a vždy když chtěla zavést rozhovor na téma případné odškodnění jen zakroutil hlavou a odbyl jí slovy, že to nic není. Dobře věděla, že to něco je. Když ji nebylo dobře, byl u ní… Když cokoliv potřebovala byl u ní… Když donesla fotku z ultrazvuku, byl u ní… Musel se přeci hodně obětovat. Mohl klidně trénovat a dělat jiné pro něj více důležité věci.
,, Děkuji.´´ šeptla Sakura, sedící u stolu v kuchyni. Před sebou měla rámen a hůlky.
,, Není zač prosím tě… Dělám to rád.´´ zaculil se blonďák, leštící pult, kde dělal před chvíli rámen.
Sakuře připadal jak pilná hospodyňka.
,,Nekecej a pojď jíst. Pořád tady něco děláš… Já se nedoplatím.´´ zazubila se, načeš se pustila do výtečného jídla.
Blonďák uposlechl a svalil se na židli naproti Sakuře, sledujíc ji zamyšleným pohledem. ,,Už je to dlouho.´´ hlesl.
,,O čem to mluvíš?´´ vykulila Sakura své zelené oči a upřela svůj pohled na něj. V hloubi duše samozřejmě ale dobře věděla o čem mluví.
,, Co odešel… Co když se nevrátí… Přeci nezůstaneš sama?´´ zamumlal rozpačitě, jako by se styděl, že o tom začal mluvit.
Sakura se jen zamračila a automaticky si pohladila jíž zvětšující se bříško. Vypadala z ničeho nic zarmouceně. Obočí se jí stáhlo do úzké linky a na čele se objevily vrásky.
,,Nevím jestli zůstanu sama… Naruto přeci víš, že na toto téma už jsme se bavili stokrát. Já si momentálně sama sebe nedokážu představit vedle někoho jiného než JEHO.
,,Já vím… Jen se ptám, jestli si třeba nezměnila názor.´´ zahuhlal a zvednul se ze židle, která díky svému pokročilému stáři bolestně zanaříkala, přešel k otevřenému oknu a koukal ven.
Růžovoláska se zamračila a přešla k němu. Jemně se ho dotkla a zezadu objala.
Bolestně si povzdechl a otočil se čelem k ní.
,,Nepřestanu tě miloval… Nikdy.´´
,,Naruto.´´ zamumlala a po tváři ji sjela slza. Tentokrát však už nebyla za Sasukeho, ale za Naruta, který stále trpěl.
,,Neplakej sluníčko moje.Nechtěl jsem tě rozesmutnil.´´ slabě se pousmál a setřel ji slzu.
,,Si tak hodný Naruto.´´ šeptla a pohladila ho. ,,Víš co, radši mi pomoz vymyslet nějaké překrásné jméno pro mimčo.´´ zaculila se a posadila se zpět na židli.
Naruto vesele přikývnul. ,,Rád ti pomůžu, ale pojď si na to někde sednout. Ať nesedíme pořád zavření doma, když je venku tak hezky.Vymyslíme jméno pro tvoje děťátko tam.´´
A tak se stalo oba se asi po deseti minutách vyřítili ven, ale před tím samozřejmě spořádali výtečný rámen. Bylo pěkně… Slunce pražilo, nebe bylo modré. Vypadalo to, jak z nějakého kýčovitého obrazu. Aspoň že foukal lehký vánek, který sice slečnám občas nadzvedával sukně, ale aspoň osvěžil.
,,Tak co jak se bude jmenovat?´´ začala Sakura, koukajíc se po lidech, které míjeli. Všichni je pozorovali podivným pohledem.
,,Hinata, Kiba, Shino, Kakashi…Sasuke-junior.´´ zaculil se pobaveně Naruto, míjejíc jeden z pěkným krámku.
,,Něco originálnějšího by tě nenapadlo?´´ zazubila se a i s Narutem zapadla do jedné z příjemný restaurací. Nebyl to sice Ichiraku, což pro Naruta bylo trochu zklamání, ale přesto tu bylo hezky. Navíc tím, že tu měli plně funkční klimatizaci získali velké plus. Takže i když bylo teprve jedenáct, restaurace byla nacpaná. Po nějaké době příjemného posezení nad studenou limonádu Sakuru napadlo, že by se její malé děťátko mohlo jmenovat Naruto… Naruto sice protestoval, že si to nezasloužil, ale Sakura ho přesvědčila. Pravdou totiž bylo, že si to zasloužil víc než dost.
Hodiny letěli, jako voda a za chvilku už byli tři, když to zjistili tak zaplatili účet a ve veselé náladě kráčeli k Sakuře domů, kde v poslední době přebývali spolu. Nebyl důvod, aby bydleli zvlášť. Stejně byli pořád spolu, takže si Naruto sbalil věci a přestěhoval se k Sakuře.
,,Hele koukej na tu bábu.´´ zašveholil z ničeho nic, čímž Sakuru vytrhl z přemýšlení.
Sakura tedy obrátila svou pozornost na ženu sedící na lavičce. V ruce držela klubíčko vlny a jehlice. Vlasy měla už šedivé, zapletené do drdolu. Na tváři vážný takový zkoumaný výraz, jako kdyby ji nesmírně zajímali.
,,Proč na nás tak čumí.´´ zabublala růžovovláska a dá kráčela ruku v ruce s Narutem. Napadlo jí, že určitě musejí vypadat jako pár.
,,To asi proto, že jsme se stali nejvíc drbaným ,,párem´´ v Konoze.´´ šeptl a pevně ji k sobě přivinul a než stačila odporovat spustil. ,,Dnes ti tak sluší óóó má Sakuro!´´ zapěl velice okatě a hlasitě. Asi chtěl babku podráždit.
Žena vykulila oči a začala spěšně plést. Vypadala jako nějaký přestárlý paparazzi.
Naruto a Sakura propukli ve smích a odporoučeli se společně k domovu.
Ani by jste nevěřili, jak rychle dokáže uběhnout devět měsíců těhotenství. Aspoň tak to Sakuře připadalo, teď když v rukách chovala malinké miminko… Chlapečka, kterého tedy pojmenovala Naruto.On si to náš milý Naruto zasloužil. Jejich přátelství bylo tak úžasné, že se jim to ani nechtělo věřit.
Sakura byla šťastná, kdyby mohla tak by řvala na plné pecky, ale nemohla malinký Naruto s černými chomáčky vlasů, které mu ráda čechrala, i když těch vlásku měl prozatím minimálně spinkal. Vypadal, jak andělíček. Tak moc se mu podobal. Ty rysy, oči skoro všechno měl po něm a ona plakala štěstím, že ho má, když ji ho ukázali poprvé. U porodu byl Naruto, který celou záležitost nesl velice statečně. Sakura uvažovala, že mu udělá medaili.
,,Je mu hrozně podobný viď?´´ mrkl na ní Naruto a pohladil toho maličkého po tváři. Ten se ošil, čímž se vzbudil a sevřel jeho prst, koukajíc se na něj těma velkýma černýma očima.
Sakura i Naruto se začali smát. Děti jsou totiž vážně někdy vtipné.
,,Kulí ty oči jak sova.´´ zaculil se Naruto, sedíc vedle Sakury.
Sakura přikývla a políbila maličkého Naruta na čelíčko. ,,Spinkej Naruto.´´ zašeptala.
Avšak maličkému se nechtělo spát. Místo toho je oba dva pozoroval těma velkýma očima a stále držel Narutův prst.
,,Je krásny.´´ usmál se Naruto a pohled na Sakuru. Byla hezčí než kdy jindy, úsměv jí vážně slušel. ,,Si šťastná?´´ optal se zamyšleně.
,,Samozřejmě, že jsem.´´ Zaculila se ,pohladila maličkého a opřela se hlavou o rameno toho velkého.
,,To jsem rád.´´ zazubil se. ,,Já taky. Teprve teď to bude sranda až malý poroste. Začne ťapat a bude ti demolovat byt.´´ zakřenil se a pohladil levou ruku Sakuru. Tu pravou… Tedy přesněji jeho ukazováček na pravé ruce pořád držel maličký.
,,Už se těším.´´ zasmála se a koukla na Naruta. ,,Podržel by si mi ho prosím tě. Půjdu dělat večeři, určitě máš hlad.´´
,,Jasně… Dej mi toho fešáka.´´usmál se a opatrně si maličkého vzal do náruče. Ten se jako by usmál a po chvilce, kdy ho Naruto hladil usnul.
Sakura mezitím odešla do kuchyně, kde nachytala do dvou misek rámen. Vzala hůlky a s veselým úsměvem přicupitala zpět do obýváku, kde byl Naruto a maličký.
Když vešla do obýváku musela se zastavit. Pohled na Naruta chovajícího maličkého byl dokonalý. Oba vypadali spokojeně.
Nakonec, když se nabažila pohledu tak položila misky na stůl a opatrně se usadila na pohovku. Koukla na Naruta a věnovala mu okouzlující pohled, který jí vzápětí oplatil.
Naruto se nahnul ze účelem Sakuru políbit. Ta se zdráhala vypadala překvapeně.
,,Jen přátelská.´´ hájil se tiše Naruto.
A tak se políbili na rty a pak se usmáli. Tenhle den prostě nemohl být lepší. Všechno se zdálo dokonalé. Když maličkému byli dva měsíce začali chodit na dlouhé procházky ve třech a měli v plánu až maličký začne ťapat pořádat pikniky pod Sakurami. Naruto se totiž projevil jako rozený, náhradní otec. Maličkého pořád choval, učil se ho přebaloval a často si s ním povídal. Sakura uvažovala, že možná jednou až se dočista zbaví lásky k Sasukemu může zůstat s Narutem. Měla dojem, že on by byl tím nejlepší otcem pod sluncem.
Jednoho dne, když už bylo šero a foukal příjemný vánek si vyšli na procházku. Tiše si povídali a Naruto tlačil kočárek a sem tam na malého zašklebil, nebo udělal nějakou skopičinu. Ten ho zadumaně pozoroval svýma nádhernýma očima a Sakura se musela smát. Postupovali dál až se dostali k lesu, kde Naruto ,,zaparkoval´´ kočárek a Sakura vytáhla z tašky, kterou měla přehozenou před rameno menší deku na kterou se usadili. Tiše sledovali nebe a kochali se přírodou.
,,Je tu krásně.´´ šeptl Naruto a podíval se na Sakuru. Byla krásná, vlasy měla sepnuté do drdůlku a na uších tyrkysové náušnice, které ji nedávno daroval. Musel se hodně ovládat, aby se nenahnul a nepolíbil ji.
Sakura si toho zřejmě nevšimla, protože dál zamyšleně hleděla na nebe a hrála si s náramkem na ruce. ,,Máš pravdu taková idylka.´´
Naruta se zmocňovala touha. Každá jeho buňka chtěla být namáčknutá na Sakuře. Jeho hormony byli jak na horské dráze, proto se radši zvedl a nakouknul do kočárku. Maličký tvrdě spinkal s pootevřenou pusinkou. Jedním prstíkem držel za tlapku svého malého medvídka, ležícího v kočárku vedle něj.
Už se chtěl obrátit k Sakuře a nějak taktně ji políbit na tvář, avšak překazila mu to dvojice blížící se k nim. Zamžoural tím směrem, protože už téměř padla tma. Po chvíli, když už i Sakura svůj zrak obrátila na cestu poznali, že to je Ino a Shikamaru.
,,Ahoj.´´ zahuhlali oba sborově a pak se na sebe koukli zvláštním pohledem. Už několik měsíců se totiž říkalo, že ti dva spolu něco mají a vypadalo to, že to je pravda.
,,Na procházce?´´ usmála se vřele Sakura, která stále seděla na dece.
,,Přesně tak.´´ hlesl Shikamaru. ,,A co vy chtěli jste vzít malého na vzduch?´´
Naruto pokrčil rameny a přikývnul. ,,Odpoledne je na procházky moc horko, tak vyrážíme večer.´´
,,Jo…No tak my půjdeme a nebudeme vás rušit. Mějte se a Sakuro skoč někdy pokecat.´´ zaculila se Ino nedočkavě, zbožně koukla na Shikamara a začala ho za ruku tahat do lesa. Ten jen rychle zamumlal a pokrčil rameny ve stylu ,,Ty ženský rád bych pokecal, ale nemám čas.´´ a byl odtažen.
,,To bylo rychlé.´´
,,To teda jo. Nikdy bych nevěřil, že ti dva skončí spolu.´´ zamumlal trochu nevrle Naruto. Bylo to jak naschvál .Všichni kolem něj už mají holky jen on je sám, jak ten kůl v plotě.
Sakura kývnula hlavou a poklepala na místo vedle sebe na dece. Naruto se usadil a zamilovaně hleděl na Sakuru. To pro ní žil a nedovedl si představit, že by ji ztratil. Jeho chtíč a touha už se nedala vydržet a tak se odhodlal k zoufalému činu.
,,Miluji tě.´´ hlesl a rychle než stačila odporovat jí něžně políbil na rty.
Ona se nenaštvala jen smutně kývnula hlavou a oba si uvědomili, že mezi nimi stejně k ničemu víc než polibku zřejmě nedojde.
,,Měl by sis hledat někoho s kým můžeš být. Nějakou holku, kterou by si miloval.´´
Naruto chtěl odporovat, ale nakonec jen přikývnul, jelikož věděl že má naprostou pravdu. Pak oba pohlédli na nebe a Sakura jemně položila svou ruku na tu jeho a tak tam seděli než zahoukala první sova ohlašující noc.
Příští díl ponese název: ...Po dvou letech...
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
Mise V: Áááá! Mně je Naruta tak líto (toho velkého)... tak nějak doufám, že si uvědomí, že tam je Hinata a že ho miluje, ale uvidíme... Jinak u malého Narutajsem doufala, že bude mít něco ze Sakury, třeba její zelené oči, atd. A Ino a Shikamaru? To je taky geniální
Nooo...zatím vypadá zajímavě takže jdem na další díl xD
Jsem fanda:
Strašně se omlouvám. Asi je zbytečné si vymýšlet nějaké omluvy, takže to řeknu na rovinu. Nešel nám net... Vím, že je to hloupé, ale pravdivé. Navíc zítra jedu k babičce a vracím se v pátek, ale slibuju, že maximálně v sobotu do 19:00 tu bude další díl. Moc se Vám omlouvám
Děkuji... Zítra bude nový díl
pěkné... jsem moc zvědavá, to půjde dál...
Děkuji... Vynasnažím se
pěkný! jen tak dál
Jak nejde o život jde o h***o!
S blbcem se zásadně nehádám, protože bych mohl klesnout na jeho úroveň, kde by mě mohl převálcovat svými vědomostmi.
Děkuji moc
krása
92% teenagerů poslouchá hiphop. Pokud patříš mezi zbývajících 8%, přidej si tohle do podpisu.