Jedna Kronika...Jeden Osud: Díl 14 - Malá mise...velké problémy

Skupina šla po cestě, jelikož bankéř šel po svých.
Nami s Jadenem šli ve předu, Kakashi s bankéřem za nimi, Naruto se Sakurou za nimi a na konec Nano s Hirem.
Bylo ticho … Nano nevěděla jak navázat konverzaci … vzpomněla si na ten kapesník …
Pohla prostředníčkem a vítr rozcuchal Hirovi vlasy, až ho málem odfoukl.
/To jsem trochu přehnala …/ zacukali jí koutky. Snažila se věnovat cestě před sebou, ale nějak to nešlo. Měla nutkání se ohlédnout po Hirovi.
„Takže takhle to bylooo…“ zadíval se na ní chápavě Hiro a přimhouřil oči.
Nano se na něj nevinně uculila.
„To nic … to větříček …“ prohodila a pokrčila rameny.
„Já ti dám větříčka!!“ řekl tajemně Hiro a vzal Nano kolem boků.
„Hiro neee,“ zachichotala se Nano. Začala chytat záchvat smíchu.
„Ale jo!!“ uculil se Hiro, přejel dlaněmi do podpaždí a začal Nano lochtat prsty.
Ta to nevydržela a začala se smát ještě víc.
„Hiro…prosím …dost!“ říkala mezi smíchem. Nepodařilo se jí vyškubnout, ale otočit.
„My jsme lochtiví, co?“ zazubil se Hiro, objal jí a začal jí lochtat na břiše.
„AAA…hahaa…“ začala se zase smát.
„Prosíím …“ svíjela se.
Hiro se začal taky smát.
Po chvilce jí pustil a oba se zadýchaně a vysmátě rozvalili na zem.
A všimli si že leží na louce vedle cesty…a jejich týmy nikde.
„A jeje … asi jsme se ztratili … jsem tu sami podívej,“ ukázala na prázdnou louku.
„No jo…“ řekl zamyšleně Hiro, ale jeho hlas zněl trochu divně.
Nano se po něm ohlédla.
„Jaká náhoda… sme tu sami …“ zašklebila se a zase se zasmála.
Hiro se taky pousmál, ale zůstal se na ní dívat.
Kolem poletovalo chmýří pampelišek, jak dováděli.
„Hele štěstí! Musíš ho chytit…“ natáhla se po chmýří co letělo nad Hirem. Jenže vedle a ona dopadla na něj.
„Jejda… promiň…“ špitla.
„Nevadí…“ řekl trochu zkoprněle a když se střetli pohledy…
Dívala se mu do očí a ne a ne se hnout …
Že jsme skončili zrovna na louce, a že se natáhla zrovna po semínku nade mnou… Přemýšlel Hiro, zatím co se mu lehce zrychloval tep…
„Podívej, mám ho…“ řekl tiše a zvedl v prstech ono opeřené semínko.
Nano se do široka usmála.
„Vidíš … budeš mít štěstí na rozdíl ode mne …“ odpověděla mu stejným tónem.
Hiro se pousmál a zajel jí rukou do vlasů, do kterých se mezitím Nano zapletla spousta chmýří.
,,Ale ty ho budeš mít plnou hlavu..." pousmál se na ní.
/Je to tak příjemný …/ Nano zavřela oči … opět je otevřela a před očima se jí zjevil záblesk Rogenovi tváře … Nano se zachvěla a ucukla. Z úst se jí šepotem vydralo chlapcovo jméno. Chytla se za pusu a rychle vstala.
„Mmm… m-měli bychom jít určitě nás hledají,“ otočila se směrem k cestě a udělala dva kroky.
„Počkej…“ chytl jí Hiro za ruku.
To jí donutilo zůstat. Stála otočená s pohledem upřeným do země.
„Řekneš mi už co tě trápí…?“ obejmul jí ze zadu Hiro.
„Hiro …“ chtěla shodit jeho ruce, ale nakonec to neudělala.
„On…“ hlas jí zkolaboval.
Hirovi ruce nakonec opadli samy.
„…Miluješ ho…“ řekl chápavě a pousmál se…ale v jeho hlase byl cítit i smutek…
„To je už jedno … je to prostě pryč…“ zatnula pevně zuby. Nedořekla to, co chtěla. Prostě se otočila a vyšla směrem na cestu.
Hiro tam stál a sledoval jí odcházet…
Přemýšlel jestli ho bolí u srdce víc kvůli ní nebo kvůli tomu, do koho se zamilovala…
Když mu zmizela z dohledu vzplála svojí chakrou. Udeřila do stromu vedle sebe. Ten se rozpůlil a dopadl na zem. Jenom kořeny zůstaly v zemi.
Měla nehorázný vztek na sebe … na něj.
/Určitě jsem Hirovi ublížila… ale ne vždyť jsme přátele … ale jeho pohled… byl jiný …/ šrotovalo jí v hlavě.

Hiro se zadíval do trávy pod ním, založil si ruce do kapes a vydal se na cestu.
On vážně neví, jakou úžasnou holku má…
Skrývalo se pod jeho kamenným výrazem, zatím co si přečetl vzkaz v písku od Jadena a ostatních, kam mají jít.

Nano opustila chakra, když přicházel Hiro.
/Jak se mám teď chovat?/ přemýšlela.
Hiro došel k ní.
„Ostatní nám nechali znamení po cestě…prej jsme je vůbec nevnímali, když na nás volali.“ Pousmál se na ní a zabodl pohled opět do země.
Nano kývla.
„Jdeme …“ vydali se tedy za ostatními.
Už chtěla zavolat Paa, ale zjevil se sám ještě dřív, než stihla vyslovit jeho jméno. Panter jí běžel po boku.
´´´ Nano …´´´ upřel na ní svá rudá očka.
/Zase se motám do něčeho co nechci … ach jo proč já …./ zamračila se a posmutněla.
Hiro kráčel vedle ní, ale byl jako duchem nepřítomný. Celou dobu se neutrálně díval do země a občas zvedl hlavu po šipce, vyryté ve stromové kůře.
Nano reagovala stejně … ale ani ty šipky nepozorovala.
„Promiň …“ šeptla najednou do vzduchu.
Hiro se na ní podíval.
„Za co se omlouváš?“
Nano se mu pouze podívala hluboce do očí. /Za to, že jsem zkazila krásnou chvíli a možná i naše přátelství …/ honilo se jí v hlavě. Pomalu doháněli skupinku.
„Neblázni!! Tímhle se netrap!“ nahodil Hiro milí úsměv.
„Čteš mi snad myšlenky?“ pousmála se.
„Nečtu, ale nemáš za co se omlouvat, takže je jedno co jsi myslela.“ Oplatil jí úsměv on.
„Mám…“ odvrátila smutně pohled. Než stihl něco Hiro namítnout, došli ke skupince před nimi.
Zvedli pohledy a podívali se po ostatních.
Všichni je pozorovali s mírným úsměvem.
„Omlouvám se … trochu jsme ze ztratili …“ řekla Nano směrem ke Kakashimu.
Kakashi jenom kývl a otočil se dál na cestu.
Hiro si všiml Jadenova pohledu.
„Co je?!“
„Nic.“ Řekl Jaden a obrátil se opět na cestu…
Hiro si odfrkl a založil ruce do kapes.
/Pf … horší to snad být už nemůže …/ pomyslela si když odtrhla pohled od Hira. Zůstala na poslední pozici. Po boku jí šel panter.
´´´ Doufej, že nepotkáš starý známí v Bleskové …´´´ upřel na ní svá rubínová očka.
/To by byl pech …/ odfrkla si Nano.
„Nano?“ zacouval k dívce blonďatý chlapec.
„Copak Naruto?“
„No dlouho jsme spolu netrénovali … tka až se vrátíme z mise tak bychom mohli zas ne?“ usmál se na ní zářivě.
„To víš že jo !“ usmála se na něj a prohrábla mu vlasy. Ten se zas s brbláním prodral dopředu, jelikož mu je rozcuchala.
/Doufám, že Rogena už nepotkám …/
´´´ Tomu se asi nevyhneš …´´´ řekl Pao.
/No tak alespoň nějakou dobu ne …/
Cesta ubíhala poklidně.
Najednou sebou Jaden cukl.
„…Už zase…??!!!“ řekl přidušeným hlasem.
Nano zpozorněla, když spatřila Jadena … /Co se děje?/…
„Nepřátelé!!!“ řekl už klidněji Jaden, aby nedali najevo, že o nich vědí.
„Kdo a kde?“ zeptal se ho Kakashi.
„Akatsuki a v lese nalevo před námi.“ Odvětil Jaden.
Nano při slově Akatsuki sebou trhla … /To ne …/ v očích měla ustaraný výraz.
„Co budeme dělat?“ ozvala se Sakura směrem k senseiovi.
„Nejspíš jdou po těch dokumentech…“ řekl Kakashi.
„Obcházet je, je asi zbytečné. Takže…“ zamyslel se Kakashi.

Skupinka šla dál po cestě.
Až se před nimi zjevili ty dvě zmíněné postavy.
Takže se zastavili a připravili se k boji.
Před nimi stál Rogen se Sakirem.
„Jdeme vybrat prasátko.“ Pousmál se Sakirou a nohy všech členů skupiny chytila hlína.
Rogen spatřil Nano a ztuhl.
Doufal jsem, že se tomu vyhnu…
„Vybrat prasátko? To je pech, hoši.“ Ušklíbl se Kakashi a skupinka se rozplynula v bílý kouř.
„Sakra!!“ zamračil se Sakirou.

„Skočili na to!! Ale už jdou za námi!!“ řekl Jaden a podíval se na Kakashiho.
„Dobře!! Já a tým 7 vezmeme bankéře a půjdeme na před!! Zvládnete to tady?“ podíval se na ně Kakashi.
„Je to riziko, ale na nejhůř zdrhneme!!“ kývl Jaden.
„Fajn …“ přikývl Kakashi.
„Buďte na sebe opatrní,“ ozvala se Sakura. Poté se spolu s bankéřem otočili napřed.
Nano ještě naposledy pohlédla na skupinku vzdalující se na opačnou stranu od nich.
Zatnula pevně zuby … /Dávejte pozor …/
Jaden se za nimi podíval a následně se otočil na dvě postavy, stojící před nimi.
Nami po něm vrhla starostlivý pohled.

Rogen se Sakirem stáli před nimi a sledovali je.
„Vy nás máte, zdržet, co?“ řekl.
„Já bych dal přednost slovu eliminovat!!!“ procedil Jaden přes zuby.
Rogen se uchechtl.
„Tak koho si bereš ?“ prohodil k druhému Akatsuki.
Sakirou se pousmál a podíval se na Jadena, s jeho nenávistným pohledem.
„Já se pobavim s tim klukem, zbytek je mi celkem jedno. Ale to asi sám nezvládneš, co?“
„Vzpomeň si na toho rybáře …“ zašklebil se Rogen.
„Vezmu si je na starost,“ řekl krvelačně a zablýsklo se mu v očích. Šáhl po rukojeti své katany.
/Nano tu naštěstí není …/
„Jadene!!“ podívala se na něj zoufale Nami.
Jaden měl skloněnou hlavu…
Ne….!!! vytřeštila ně něj Nami oči, plné zoufalství.
„…Rychle…utečte!!!!“ řekl Jaden mezi nádechy.
Jeho duhovky už byly černé…
„Nenechám tě tomu propadnout!!!“ vykřikla Nami a chtěla se k němu vrhnout, ale Hiro jí chytl za ruku a zadržel.
„Neblázni!!! Teď už nic nezmůžeš!!!“
Nami ztekli z očí slzy a vrhla nenávistný pohled po těch dvou.
„Nenávidím vás…!!!!“
Potom se s Hirem vrhli do lesa.
„Heh,“uchechtnul se tmavovlasý mladík.
/Začíná to být nebezpečný …/ Rogen se podíval naposled na Sakira a zmizel mezi stromy za dvojicí.

Tým 7 se hnal s bankéřem po cestě do země Bleku.
Po chvilce uslyšeli hromy.
Nano se podívala nad sebe a spatřila černou zataženou oblohu.
„Tak tohle není dobrý!!!“ řekla nahlas a ukázala na černé nebe.
Ostatní vzhlédli a zarazili se.
„Počasí se mění…“ řekl Kakashi a otočil se přes rameno do lesa, kde zanechali tým Delta.
Nano se prudce zastavila a ohlédla se za sebe… / Tohle nevypadá dobře!!!/
´´´ No tak máme jít dál …´´´ mluvil k ní Pao.

Hiro s Nami se hnali lesem co nejdál, jak to šlo. Nami ještě tekly slzy, ale po chvilce zamrkala a zamračila se.
Najednou se před nimi objevil Rogen a oba se zastavili.
„Na to hezky zapomeňte …“ prohlásil chladně a vytasil katanu.
„Teď mi hezky povězte kde máte zbytek.“
„Zapomeň!!!“ zamračil se na něj bojovně Hiro a strhl si Katanu ze zad, po které se ihned rozeběhli blesky.
„Stejně si je najdu,“ uchechtnul se Rogen a vpustil svou chakru do své katany:
„…Jen co si to vyřídím s vámi.“