Milovat Jinchuurikiho 04: Hakumei

Všem zúčastněným, kteří mi pomáhali najít správný název děkuji, nakonec jsem se rozhodla pro: Hakumei, což znamená soumrak, stmívání a návrh pochází od jeany4ever, které moc děkuju a jako poděkování jí věnuju tenhle dílek .

„Ai, tohle jsou Tar a Maya, členové organizace Hakumei, která nabízí naší vesnici spojenectví,“řekl Gaara a pokynul rukou k těm dvou. Ai si s nimi podala ruce a na Gaarovo vyzvání se posadila vedle nich.
„Jaké podmínky má ta nabídka?“zeptala se hned Ai a pohlédla na Tara.
„Náš Vůdce má zájem uzavřít spojenectví se všemi velkými ninja zeměmi, pak se postavíme Akatsuki, chceme mít jistotu, že je vyhladíme,“odvětil Tar a Maya jen přikývla.
„Je v tom nějaký háček?“dodala Ai. Tar jen nesouhlasně zavrtěl hlavou, udivilo ho, jak je bystrá.
„A jak si ,Gaaro, odpověděl?“obrátila se na Kazekageho.
„Ještě jsem neodpověděl, nedůvěřuju tomu, nejprve bych chtěl poznat jejich Vůdce a pak až uzavírat nějaká spojenectví,“odpověděl tajemně a pohlédl na Ai.
„Co ty si o tom myslíš?“
„Já? No, já bych určitě chtěla poznat někoho, kdo stojí za takovou silnou organizací, ale asi bych tu nabídku přijala,“usmála se povzbudivě Ai.
„Tak fajn, uzavřete s námi spojenectví a my tě vezmeme za vůdcem,“navrhla Maya a čekala na Gaarovu reakci.
„Nemůžu opustit vesnici, ne teď, takže…“
„Já půjdu,“přerušila ho Ai.
Všichni na ni pohlédli.
„To by šlo,“usoudil nakonec Gaara i Tar a Maya souhlasili.
Oba členové vyšli před dům a čekali, až se k nim připojí Ai.
„Buď opatrná a pokus se zjistit, co nejvíce informací,“pošeptal jí ještě Gaara o ucha. Ai jen přikývla a šla si sbalit nějaké vybavení „pro jistotu“. O chvilku později už stála před vilou, společně s Tarem a Mayou.
„Jak se dostaneme do vašeho sídla?“zeptala se zvědavě černovláska.
„Nemůžeme ti ukázat, kde přesně leží na mapě, přeneseme se,“řekla žena a vytáhla ze zadní kapsy, svitek. Následně ho rozvinula a všichni tři se vypařili. Gaary to celé pozoroval oknem.
„Drž se, Ai,“povzdechl si a šel dodělávat papíry, které se mu vršily na stole.

V sídle organizace se rozvířil vzduch a uprostřed jednacího sálu se objevily tři postavy.
„Počkej tady,“zašeptala Maya, když s Tarem odcházeli a povzbudivě na Ai mrkla. Najednou se zprudka otevřely dveře. Oba členové se zastavili a pohlédli na svého Vůdce, který vešel.
„Co tady dělá?“okřikl je Vůdce.
„Šéfe, tohle je Ai Uchiha, Kazekage ji vyslal, aby se přesvědčila, že existujeme, má pravomoc uzavřít s námi spojenectví, ovšem Kazekage…“začala Maya, Vůdce ji však přerušil.
„Stačí a teď můžete jít do dalších vesnic.“
Maya nadzvedla obočí, ale nakonec i s Tarem odešla. Ai si prohlížela takzvaného „Vůdce“. Byl celý zahalený v černých pláštích s kapucí, která zakrývala tvář. Byl vysoký a statný. Co Ai udivilo, bylo to, že z něj necítila absolutně žádnou chakru.
„Necítíš moji chakru, protože nechci, abys ji cítila,“odpověděl chladně. To mi čte myšlenky, nebo co?! Ai se soustředila a pokusila se dostat do jeho mysli, marně.

„Pojď se mnou,“řekl tiše a odvedl ji do vedlejší místnosti, která sloužila, jako jeho kancelář. Když zabouchl dveře, udělal se mírný průvan a Ai ucítila jedinou věc, kterou nedokázal schovat, svoji vůni. Nadechla se, ale ta vůně jí připadala strašně povědomá.
„Kdo jsi?“zeptala se narovinu. Vůdce se jen uchechtl. Ai udělala krok k němu a on krok dozadu.
„Snad se mě nebojíš?“usmála se Ai.
Najednou jí muž zmizel a objevil se přímo za ní.
„Já nejsem ten, kdo má strach,“zašeptal jí do ucha. Při jeho slovech se Ai mírně otřásla.
Ohnala se po něm kunaiem, ale on se bravurně vyhnul. Vyrazil jí kunai s ruky, jeho rychlost byla až udivující, Ai nestihla sáhnout po druhém kunai a vůdce ji přitlačil ke zdi. Byla v pasti, jako myška zahnaná do kouta.
„Jsi silná, ale tohle je můj dům a ty jsi tady sotva pět minut, nemohla bys mě porazit, teď si moje,“zasmál se Vůdce.
„Kdo jsi?“zašeptala Ai a zvláštně na muže pohlédla. Ten pustil její ruce, které jí držel nad hlavou a stáhl si kapuci z tváře.
Nádech, výdech a tma….

Konožské týmy

Tři týmy ninjů s páskou z Konohy se prodíraly lesem.
Ve vysílačkách se ozvalo:
„Hlásí se tým jedna, tady čisto.“
„Tým dvě, čisto.“
„Tým tři, čisto.“
Tak pokračovali dál, kilometr po kilometru. Přibližovali se k deštné vesnici, a čím blíž byli, tím více bylo ticho a mrtvo. Nakonec dorazili před bránu. Tam stála hlídka ninjů s páskou deštné vesnice. Najednou se brána otevřela a z ní vyšla dvojice ninjů: muž a žena. Oby byli oblečení do černého a na tváři, od ucha až ke klíční kosti měli tetování.
„To jsou určitě oni,“zašeptal Sasuke.
„Budeme tady hlídkovat minimálně den, budeme pozorovat jejich chování, co se do vesnice dováží a vyváží a budeme odchytávat kupce a vyzvídat, nenápadně,“vydával rozkazy Kiba.

Všichni, kupodivu bez protestů souhlasili a dali se do vybalování stanu, o kus dál, aby nebudili pozornost. Pomalu se šeřilo a týmy se rozdělily do stanů. Jako první dostal hlídku Neji, který byl v Kibově týmu. Od té doby, co Hin odešla, se z nich stali dobří přátelé, takže Neji pozvání na tuhle misi neodmítl. Bylo ticho, najednou se však ozvala ohlušující rána. Všechny týmy vylezly ze stanů a koukli na Nejiho. Ten byakuganem prohledával okolí.
„Neji?“zeptal se Sasuke.
„Jsou tu čtyři obrovské chakry, bojují nedaleko, zřejmě nějaký trénink,“odvětil Neji a vypnul svůj kekkei genkai.
„Jdeme to omrknut,“navrhla Sakura a všichni kývli na souhlas.