Psíma očima: Kapitola třetí - Ty psofille!!

Ležel tiše, zamotaný ve velké osušce na gauči v obýváku, vrhajíc na všechno okolo vražedné výrazy. Zaposlouchal se do ticha. Růžovovláska uklízela v koupelně nahoře, protože když jí napoprvé utekl, namokřil všechno v dosahu dvou metrů.
Co jsem komu udělal?
Položil hlavu zpět na navlhlou látku a smutně sklopil uši.
Že já pitomec odcházel. Kabuto by mě uměl vrátit zpátky do lidské podoby.
Zavřel oči, když zaslechl klepání na dveře. Zamračil se a neochotně vylezl ze svého dočasného osuškového úkrytu. Vlastně už ani nebyl moc mokrý, přesto ho nebavilo pozorovat mokré ťapky na zemi.
Došel ke dveřím, postavil se na zadní a předníma packama ťapl na kliku. Když se mu podařilo dveře otevřít, ustoupil a packou je odšťouchl od rámu, pak zvědavě vzhlédl, komu že to otevřel. Ke svému zděšení zjistil, že je to Naruto s Kakashim.
Téměř okamžitě se obrátil a odpelášil po schodech nahoru.
„Sakurooo! Ne, ne, nedávej mě Kakashimu!“ se štěkotem vyběhl do prvního patra a zapadl do koupelny, kde mu na mokré podlaze podjely packy a on narazil čumákem do vany.
„Auu...“
Růžovovláska nakoukla ze svého pokoje ven na chodbu. Když zaslechla kňučení, vydala se ke koupelně.
„Sasuke, co sis udělal?“ jakmile ho spatřila rozplesklého na podlaze, hned k němu docupitala. Jen něco tiše zaskučel, ona by mu ale stejně nerozumněla.
„Sakuro?“ ozvalo se zavolání zespodu. Kunoichi se ohlédla zpět. Pak se očima vrátila k černému psovi před ní.
„Pojď, přišel k nám na návštěvu Naruto.“
„A Kakashi,“ dodal Sasuke nevrle, ale postavil se zase na packy a pomalým krokem se vydal ke dveřím. U schodů se ostražitě zastavil; přikrčil se k zemi, sklopil uši a varovně vytasil tesáky. Teď nápadně připomínal vlka.
„Sasuke, neboj se, oni ti nic neudělají,“ prohlásila Sakura, když si všimla, že její návštěva není jednočlenná, ale že se k nim připletl i sensei, neomylně maskován za svou knížkou. Vyhlédl zpoza známého obalu a zadíval se do černých očí psa nahoře na schodech, který se tisknul k dřevěné podlaze pod ním.
„Tys ho pojmenovala Sasuke?“ podivil se šedovlásek.
Růžovovláska se nepatrně začervenala, pak zamířila ze schodů dolů.
„Připomíná mi Sasukeho.“
Její hlas zněl smutně, ale přitom se usmívala. Zastavila se dole, před novými návštěvníky se opatrně zarazila.
„Proč jste sem přišel, Kakashi-sensei?“
Poslední dobou znamenal šedovláskův příchod výhradně jen další misi. Naruta to bavilo, ale Sakuru už to množství druhořadých misí zmáhalo.
„Potkal jsem Naruta, který mi hned...povyprávěl, že máš nové zvířátko,“ prohlásil šedovlásek a zadíval se na psa na schodech. Ten úlevně vydechl, narovnal se a s naprosto vyrovnaným výrazem zťapkal ze schodů dolů. Zarazil ho ale senseiův výraz, když si všiml, že si ho až příliš důkladně prohlížel. Toho si všimli i ninjové okolo šedovláska.
„Ehm...Kakashi-sensei...?“
„Tenhle...Sasuke, říkalas? Je to vyloženě typ psa, kterého by měli v Inuzuka klanu. Dokonalý pro ninju,“ dodal a nečekaně vyrazil vpřed. Sasuke jen vyděšeně zaštěkal, když Kakashi ukořistil jednu jeho přední packu.
„Určený k rychlému běhu...silná stavba těla...sugoi!“ rozplíval se Kakashi.
„Ty úchylnej šílenče, pusť mě!“ vrčel Sasuke. Pak na něj výhružně vycenil tesáky, aby je vzápětí zahryzl do senseiovy ruky. Ten však bleskurychle uhnul.
„Dokonalé. Dokonalé! Myslím, že mi rozumí,“ dodal.
„Sakuro...?“
„No?“
„Taky...taky myslíš, že...“
„Jo...Kakashi-sensei, vy jste...“
„...psofill!“ zaječel na šedovláska Naruto pohoršeně. Kakashi ho ignoroval.
„Sakuro-chan, můžu tohohle roztomilého pejska vzít do svého výcviku ninja psů?“ Kakashi vrhl na Sakuru oslňující pohled. Růžovovláska zaraženě o krok ustoupila, když sledovala, jak se černosrstý pes stále dokolečka vrhal na Kakashiho uhýbající ruku.
„Já...já...“
„Díííky!“ Kakashi popadl Sasukeho a udělal nějakou pečeť. Černý pes se mu konečně zahryzl do ruky, když si uvědomil, že něco není v pořádku – vzápětí oba zmizeli v obláčku kouře.
„Naruto...co si myslíš, že...“
„Já na to nechci radši ani myslet nechci, Sakura-chan...“