Osamělý démon

...
...
...
...
„Nuda...“
„Tady se nikdy nic neděje...“
Kyuubi udeřil ocasem do mříží až se celá klec zachvěla.
„Naruto!!! Kde sakra vězíš?!“

Ichiraku ramen:

„Naruto! když se budeš takhle přecpávat, tak ti na misi bude zle.“ Strachovala se Sakura.
„To bude v pořádku Sakura-san, Naruto bude potřebovat všechnu sílu, kterou může nabrat.“ Pousmál se Sai.
„Taky si myslím-ttebayo! Ossan, ještě jednu prosím!“ Pozvedl Naruto misku.
„Hai! hned to bude!“
„Zadržte, už musíme jít. Tsunade-sama za chvíli začne být netrpělivá.“
„Aw, Sakuro-chan, ještě jednu misku!“
„Ani náhodou, pojď už! Děkujeme vám za jídlo.“ Sakura popadla Naruta za flígr a táhla ho, směr budova hokage. Sai s hraným úsměvem zaplatil pěkně mastný účet a vyrazil za nimi.

Narutovo podvědomí, několik dní později:

Kyuubi dokázal manipulovat s chakrou tvořící jeho tělo v téměř neomezeném rozmezí. Volně mohl její hustotu zvětšovat, zmenšovat a měnit tvar, dokonce i barvu, ačkoli změnu barvy téměř nikdy neměl zapotřebí. Často ovšem měnil svou velikost a to i poté, co byl zapečetěn. Kyuubimu byla cela jednoduše pohodlnější, když on sám byl menší a zvětšoval se jenom když chtěl postrašit Naruta. To ho ale rychle přestalo bavit, protože ten malý fracek se ho přestal bát. Nic jiného mu nezbylo, než se nějak zabavit sám. Právě teď byl jeden z jeho ocasů spojen s dokonalou kopií podložky a figurek Shougi a zároveň s postavou vysokého muže se strohou tváří, bujnými černými vlasy a černou róbou, který seděl naproti němu.
Jeho oči byly rudé. Ten muž měl sharingan.
Kyuubi druhým ocasem přesunl jednu z figurek. Muž se mile usmál, provedl protitah a zastřeně pronesl:
„Šach mat. Zase jsi prohrál Kyuubi-chan.“
Kyuubi si povzdechl a nechal ocas vrátit se do původního tvaru.
„Tyhle dny už nic nevrátí...“
Z chodby se ozvaly kroky, doprovázené šplícháním vody.
„Naruto? Já mu ukážu, takhle dlouho sem ani nezajít, donutím ho kvičet strachy, rozmačkám mu...“

„Nyaa~?“

Kyuubi se zarazil uprostřed růstu. Před klecí pochodovalo oranžové koťátko s malou spirálou na čele.
Kyuubi natáhl chakru ve formě tenkého provázku před kotě a začal jím házet. Kotě s potěšeným pištěním vyrazilo za provázkem a vběhlo do klece, kde jej Kyuubi jemně omotal ocasem a pozvedl si je k očím.
Kotě spokojeně zavrnělo.
„No, když se Naruto fláká tam venku, tak si budu hrát s tebou, viď Kotě-chan?“

Dva kilometry severovýchodně od Konohy:

„Naruto, od rána jsi nějaký zachmuřený.“
„Asi jsem se špatně vyspal Sakuro-chan...“
„To bude jen únava z mise, bojoval jsi znamenitě Naruto.“ Usmála se Sakura
„Co kdybychom zašli na rámen, Naruto-kun?“ Usmál se Sai.
„Třeba... a pak třeba na trénink... i když ono je to jedno, třeba i naopak..“
Sakura a Sai se na sebe zamyšleně podívali, protože Naruto nevypadal až tak unaveně.

Druhý den šli všichni tři trénovat spolu, protože Saiovi a Sakuře dělala Narutova náhlé apatie starosti. Naruto trénoval soustředěně, ale bez nadšení, co do tréninku i boje obvykle dával.
„Vím, jak ho rozveselit!“ Řekla najednou Sakura Saiovi. Přišla k Narutovi, zatímco Sai je pozoroval a něco zuřivě kreslil.
„Hej, Naruto! Co kdybychom zašli večer na jídlo, jen my dva?“ Sakuře se objevil na tváři ruměnec a snažila se tvářit co nejkouzelněji.
„Promiň Sakuro-san, ale s takovou plochou holkou, která navíc vypadá jako kluk bych nikdy...“
„COS TO ŘEKL? SHANNARO!!!“
Sakuru spoutal inkoustový had ještě dřív, než stačila nakopnout Naruta tam, kde to bolí nejvíce.
„Sakuro-san, zadrž! Měli bychom nechat Naruta si odpočinout“
„Ale!“
„Já už půjdu...“
Sai a Sakura se za Narutem dívali se starostmi.
„Jako by to vůbec nebyl on...“

O den později:

„Naruto onii-chan! Pojďme soutěžit v oiroke no jutsu!“
„Nemám náladu Konohamaru...“
„Ale...“
„A to hloupé jutsu zapomeň, stejně nemá žádný praktický užitek..“ prohodil Naruto a šel dál.
„Naruto onii-chan...“

A den nato:

„Kakashi-sensei, s Narutem se něco děje! Řekly sborově 4 hlasy“

„Při tréninku je jak na umření a po chvilce padne únavou.“ Řekl Sai.
„Nechtěl si se mnou vyjít!“ Stěžovala si Sakura.
„Nebaví ho oiroke no jutsu!“ Zlobil se Konohamaru.
„Přestal mluvit tím divným způsobem.“ Zabručel Shikamaru.
„A prohlásil, že už nechce být Hokagem.“ Dodal Yamato.

Zavládlo hrobové ticho. Kakashi se poškrábal na bradě.
„Obávám se, že přišlo to, čeho se Čtvrtý obával. Démon, zapečetěný v Narutovi se snaží nahlodat a nahradit jeho osobnost.“ Řekl pochmurně.
„Ale to je hrozné! Nemůžeme proti tomu něco udělat?“ Strachovala se Sakura.
„Můžeme, ale musíme jednat rychle, než Démon pohltí celou Narutovu osobnost! Yamato, pojďme!“

„Sharingan!“
Naruto byl spoután dřevem pro případ, že by se začal měnit. Kakashi mu zblízka pohlédl do očí.

„Co?“
„Jak jsem se sem dostal-ttebayo?“
„No, můžeme říct, že jsem za to zodpovědný já...“
„Kakashi-sensei?? Co tady děláte?“
„Dočasně jsem obnovil tvou osobnost. Vysvětlím ti to po cestě, teď mě rychle zaveď do místnosti, kde je Kyuubi!“

„Tohle je celkem snesitelné... ale byla by ostuda kdyby se to dozvěděli ostatní Bijuu, navěky by se mi smáli...“
Tohle si Kyuubi pomyslel, zatímco sledoval malý zvěřinec kolem sebe. Bylo tam ono oranžové kotě, růžová hrdlička, černý lovecký pes, žlutý křeček, modrý ptakopysk a mnoho dalších zvířat, létavých i chodících.
Kyuubi se mile pousmál a poškrábal oranžové koťátko pod bradou, když vtom se od mříže ozvalo:
„Takže ty jsi Kyuubi no Youkou?“
„Hej, ty zatracená liško!“
„A dopr...“ pomyslel si Kyuubi a shrnul většinu zvířat, na které dosáhl, za sebe. Pak zahřměl:
„Malý troubo, zase potřebuješ pomoct? Jsi vážně neschopný, HAHA...“
„Nech té taškařice, co to schováváš za zády?“
„Jo, vrať mi moji osobnost-ttebayo!“
„Eh, o čem to blábolíš...“
Modrý ptakopysk se vykolébal zpoza Kyuubiho zad a zakdákal v odpověď:
„Ttebayo!“
Na to se Kyuubimu vysmeklo pár dalších zvířat, několik ptáků zavířilo kolem Narua, který byl dokonale zmatený, ale cítil, jako by je měl u sebe celý život.
„Tohle jsou...“ Řekl udiveně Naruto.
„Myslím, že už to chápu, ty zvířata reprezentují jednotlivé aspekty Narutovy osobnosti, například ten ptakopysk reprezentuje tvůj zlozvyk s mluvením. Démon je musel nějak nalákat. Pusť ta zvířata, Kyuubi!“
„Ani mě nenapadne nechat si rozkazovat od takového panáka se směšným účesem!“ Rozohnil se Kyuubi.
„Ta zvířata zůstávají se mnou a tečka!“
„Ty jeden... Svou osobnost si vezmu zpátky-ttebayo!“
„Naruto! Stůj!“
„Aha! Příležitost!“ Pomyslel si Kyuubi a sledoval Naruta, jak vbíhá do klece. Úplně zapomněl na zvířata, která se rozběhla kolem.

Náhle zazářilo bílé světlo a Naruto i se zvířaty byl vyhozen ven z klece.
„T...to je..!“ Kakashi spatřil jen záblesk bílé a žluté, zatímco Naruto letěl ven z klece.

Náhle byl zpátky v Narutově pokoji a díval se přímo na zmítajícího se Naruta.
„Kruci, pusť, ttebayo!“
„V pořádku Yamato, můžeš ho pustit.“
Dřevo kolem Naruta se uvolnilo a Naruto se svalil na podlahu. Kakashi se k němu naklonil.
„Jak se cítíš, Naruto?“
„Cítím se na dvojtou porci miso ramen-ttebayo!“ Zazubil se Naruto.
„No, vypadá to, že jsi už v pořádku.“ Usmál se Kakashi.
„Ale ten záblesk před chvílí... vypadá to, že jste myslel i na tuto variantu a zanechal nějaký obranný systém, že, sensei?“

Narutovo podvědomí:

„Zatracená práce! Tentokrát mě dostali, ale dostanu se ven brzy, velice brzy...“
Kyuubi pozvedl ocas, ve kterém držel šedou sovu.
„Protože ty jsi Narutovo sebeovládání, není to pravda?!“

(popravdě to byl Narutův zájem o moderní literaturu, smůla Kyuubi XD)