Kakashi between two kunoichi- 3. díl

Bylo to jako zázrak.
Seděl na okně a přemítal, čím to, že si nikdy nevšiml, jak je Anko krásná, jaké má útlé tělo a ladné křivky… A to s ní byl dokonce několikrát na misi…
Uchváceně hleděl z okna a ani nevěděl kam. Zjevovala se mu před očima, v uších mu znovu a znovu zněl její pobavený smích… Byl pro něj jako zpěv plného sboru těch nejvybranějších z ptáčků, jenž umí dobře zpívat.
A najednou… Spatřil další krasavici. Neuchvátila ho sice tolik jako Anko, přesto byla překrásná. Možná pozbyla jeho uchvácení jen proto, že už před chvílí všechny své vyloženě uchvácené pohledy vyčerpal. I tak ji ale sledoval moc rád a laskal ji pohledem- vždyť byla velice hezká a co věděl od vidění, že je moc hodná a milá. Asi ne tolik extrovertní a „narutovská“ jako Anko-chan, ale to přece vůbec nevadí…
Žena, na kterou se právě díval s ještě nevyčerpanou láskou v očích byla černovlasá, černooká, oblečena v černém kimonu s bílými lemy. Vedle ní šlo malé, růžové prasátko. Zdálo se, že jsou spolu na vycházce…
Sledoval její milé pohledy na prasátko, jemná gesta, a najednou si nebyl jist, která z těch co dnes potkal se mu líbí více. Anko-chan, nebo tato? Pochopitelně znal i její jméno… Byla to přímá společnice Tsunade-sama, Shizune.
Dokonale zmaten téměř seskočil z okna zpět do bytu a řekl si, že by měl možná pro jistotu udělat nějaký program s genniny. Alespoň si trochu pročistí hlavu, když se bude věnovat něčemu jinému… Sice si chtěl dnešní den ušetřit na hledání vhodných kandidátek, teď měl ale dvě a měl pocit, že už tím si to dost ztížil. Včera přemýšlel nad tím, jak je možné mít někoho doopravdy rád, neustále na něm viset očima a mít pocit, že pro něj musí udělat to nejlepší, teď ale ten pocit znal. Možná, že by ho ten zvláštní pocit touhy, spokojenosti a náklonnosti popadl už dřív, kdyby se nesnažil mít stále lehký odstup od ostatních a více si všímal světa…
Zavrtěl nad tím hlavou. Už teď své pocity pořádně nechápal a neměl v úmyslu si to ztěžovat složitými myšlenkami…
Došel k šatníku a rychle si oblékl chuuninskou vestu. Byla mu nepříjemná, to ano, ale tak ho v ní jeho tým znal a on nehodlal čelit nějakým zkoumavým pohledům…
Natáhl si i své rukavice a ochrannou čelenku. Byl připraven.
Vyšel z bytu, zamkl za sebou dveře a vydal se Konohou, přemýšleje, co dnes bude se svými genniny dělat. Je čas k tréninku, žádná mise není…
Nemusel přemýšlet moc dlouho. Na misi jim to zas až tak moc nešlo, co se týče sehranosti. Takže je nechá bojovat vždy dva proti jednomu, aby si vyzkoušeli, že když budou držet pospolu, opravdu budou silnější a bude těžší se jim ubránit. Prozatím by to měl asi nechat v taijutsu…
Tohle byla poslední myšlenka, kterou tak nějak domyslel na toto téma. Pak se jeho proud myšlenek okamžitě stočil jinak. Na ty dvě ženy… Anko-chan a Shizune-san… Jen si představoval jejich obličeje, pobavený smích Anko-chan a milá gesta Shizune-san… Naplnil ho pocit tepla a touhy více se s nimi seznámit…
Najednou se ale v myšlenkách vrátil jinam. S nimi? S nimi oběma?To asi nepůjde… Vypadalo by to divně, pokud by chtěl začít nějaký vážnější vztah…
A tak se začal rozmýšlet. Kterou ozkouší první? Která bude ta první, se kterou se pokusí sblížit?
Rozhodl se, že to pro začátek udělá podle dostupnosti. Za Anko-chan může zajít kdykoliv, za Shizune-san asi těžko… Vždyť je pořád u Tsunade-sama…
Lehce se otřásl. Neměl nic proti Tsunade, ale její přítomnost mu rozhodně nedovolovala takové věci, jako je koketování s Shizune. Takže zbývá Anko…
Byl rozhodnut. Ona bude jako první.

Měl štěstí. Na ulici potkal růžovovlasou dívku; zrovna se procházela po městě, těžko říct, co měla na práci…
Dívka zvedla hlavu.
„Konnichiwa, Kakashi-sensei…“
„Sate, Sakuro.“
Růžovovlasá dívka se usmála a pohlédla na něj.
„Bude dnes nějaká mise?“
Vyznělo to spíše ironicky, vzhledem k tomu, že včera z jedné mise přišli, a to mise byla dost náročná…
Usmál se, i když to nemohla vidět, protože měl masku. Věděl jak to myslí. Ona se také usmívala…
„Ne, dnes žádná mise nebude… Ale rád bych uspořádal pro vás tři menší trénink… Mohla bys dojít pro Naruta a Sasukeho? Sejdeme se za čtvrt hodiny na cvičišti číslo 1…“
Sakura přikývla a trochu se pousmála.
„Hai, Kakashi-sensei!“
Dívka se znovu usmála a vyběhla pryč ulicí, sehnat ostatní.

Zašel ještě domů, protože si uvědomil, že nebude mít co dělat, takže si musel vzít nějakou zábavu. I přesto, že si uvědomoval, že na to nejspíš nebude mít myšlenky, schoval si do kapsy na vestě knížečku Flirtovaní ráj 1, i když se na to díval v seriálu. Druhý díl ještě nevyšel… On to ale mohl číst znovu a znovu.
Zamknul za sebou a pomalým krokem se vydal ke cvičišti. Nespěchal, nebylo proč. Zatím se mu ještě nikdy nestalo, že by přišel včas… Snad už si na to jeho genninové zvykli, takže nebyl důvod spěchat…
Bylo to, jak očekával. Přišel o pět minut pozdě, všichni už tam čekali. Růžovovlasá, zelenooká Sakura, modrooký blonďák Naruto a černooký, černovlasý Sasuke.
Povzdechl si. Bylo jasné, že už si všichni zvykli, už na něj neřvali a nebylo žádné zbytečné vyptávání… Takže mohl rovnou začít.
„Tak… Zavolal jsem si vás sem proto, že když jsme byli na misi, všiml jsem si, že vaše spolupráce není dostatečná, což je neomluvitelné. Pokud se nespojíte, často se může stát, že nevyhrajete a někdo z vás bude dokonce těžce zraněn…“
Nechal to vyznět do prázdna. Odpovědí mu byl neskrývaný povzdech Naruta.
„A co má být, Kakashi-sensei? Já se nepotřebuju spojit s někým jiným, já to zvládnu sám!...“
„Baka,“ ozval se v odpověď chladný a klidný hlas Uchihy Sasukeho. „Myslíš si, že to může zvládnout někdo takový jako ty? Někdo s takovým málem schopností a zkušeností? Co by jsi dělal, kdyby tam nebyl Kakashi-sensei? Myslíš, že bys to zvládnul sám, bez vzájemné spolupráce?“
Blonďatý ninja se k němu naštvaně otočil, Sasuke na něj ale hleděl s klidnou prozíravostí.
Do nastalého ticha, které Kakashi nechtěl rušit se ozval Sakuřin mírně rozzlobený hlas.
„Nech toho, Naruto! Kakashi-sensei má pravdu, naše spolupráce byla nedostatečná! Selhali bychom, kdyby tam nebyl on…“
„C-co? Sakuro-chan, co to říkáš? Určitě bychom to nějak zvládli…“
Slovní přestřelka mezi Narutem a Sakurou došla v hádku, Sasuke si je měřil s lidnou přezíravostí a Kakashi v klidu poslouchal. Povzdechl si a prohrábl si rukou vlasy. ,Ach jo, mluví, jako kdybych tu vůbec nebyl…‘
Když už to trvalo moc dlouho a zdálo se, že Sakura hodlá Narutovi uštědřit pořádnou ránu, musel je zarazit.
„Dost, to stačí. Nemůžete se hádat, hádky nejsou odpovědí na to, co jsem před chvílí říkal…“
„Ale, Kakashi-sensei, vy nevěříte v naši sílu? V moji sílu? My bychom to určitě nějak dokázali…“ skočil mu do řeči Naruto.
„Řekl jsem, že to stačí, Naruto!“
Modrooký ninja si ještě chvíli pro sebe něco brblal, naštěstí ale ztichl.
Šedovlasý ninja si znovu povzdechl. Někdy bylo opravdu těžké přinutit je, aby mezi sebou udržovali nějaké slušnější vztahy a stále se nehádali… Naruto byl vznětlivý, Sakura nechodila pro ránu daleko a Sasuke zvládl Naruta svým klidem dohnat téměř k šílenství. To se mu tedy poštěstil tým…
„Tak, a teď konečně k tréninku. Protože se vám spolupráce příliš nedařila, dnes si vyzkoušíte, že je opravdu výhodou, když soupeř spolupracuje a zároveň se naučíte bojovat proti přesile. Budete bojovat vždy dva proti jednomu a prostřídáte se, abyste vždy v roli toho jednoho pochopili, o kolik je těžší vzdorovat sehranému nepříteli. Snad to pro vás potom bude jednodušší pochopit…“
Přelétl pohledem všechny tři genniny. Všichni teď vypadali odhodlaně, hádky musely být pro tuto chvíli zapomenuty, pokud chtěli uspět v tréninku.
„Tak, bude se bojovat pouze taijutsu a do první naznačené smrtelné rány… Nejde o to, kdo vyhraje a o to, jak tvrdý bude souboj, ale abyste pochopili kouzlo spolupráce a sílu sehraného ducha. Jako první půjde Sakura s Narutem proti Sasukemu!“
Skončil, pohlédl na ně a stačil zaregistrovat Sakuřin i Narutův výraz. Sakura byla zjevně znechucená, Naruto nadšený. Boj se ihned rozběhl…
„Hmmm, jo, a pokud se mi bude zdát, že to dostatečně nechápete, ztvrdíme podmínky a budete tu bojovat tak dlouho, dokud si nebudu jistý, že jste to pochopili,“ dodal tvrdým hlasem. Zahlédl záblesk překvapení na Narutově tváři, Sasukeho pousmání a Sakuřino odhodlané přikývnutí.
Usmál se a šel si sednout pod nejbližší strom, aby je odtamtud mohl sledovat.
Pohodlně se usadil a zády se opřel a rozložitý kmen. Chvíli se rozmýšlel, jestli je bude pozorovat, pak si ale po krátké úvaze řekl, že je to ztráta času… Bude to chtít alespoň dvě kola těchto soubojů, než se naučí spolupáci…
Otevřel si kapsičku na vestě a vyndal z ní Flirtovaní ráj 1. Pokusil se do něj začíst a jako vždy se oddat světu nádherných myšlenek, zjistil ale, že je na to příliš nervózní, příliš nesoustředěný. On věděl, že chce myslet na něco jiného a přesně věděl, na co… Myšlenky ale nestačily na to, aby dal průchod svým pocitům, představy byly moc chabé.
Téměř horečně si zandal knížečku zpět do kapsy a začal hledat v druhé a také v kapsách u kalhot… Brzy našel to, co potřeboval. Kousek papíru a tužku… Protože mu představování si téměř nestačilo, rozhodl se, že se pokusí kreslit. Nikdy to sice nezkoušel, to ale neznamená, že to neumí…
Začal Anko, přesně si vybavoval každý její úsměv, pramínek vlasů, pobavený záblesk v očích… Nakreslil ji na jednu půlku papíru. Na druhou nakreslil Shizune… Obě je vybarvil a pak si je prohlédl. Byly hezké, dokonce anatomicky správně, téměř nebyly oblečené, dotýkaly se rukama a s milým výrazem na něj hleděly…
Uchváceně na to zíral. Netušil, že umí tak dobře kreslit…
„Kakashi-sensei, vyhráli jsme!“ ozval se Naruto, Kakashi na to ale nic neříkal. Byl pilně zabraný do studií těl těch dvou vytvořených postav…
„Kakashi-sensei?“
Naruto přešel blíže ke Kakashimu a pohlédl mu do tváře. Nechápavě si pohledem změřil jeho uchvácený výraz, tužku v ruce a papír na kolenou.
„Kakashi-sensei? Co to…“
Naruto bez ptaní přešel ještě blíže, Kakashi si ho prozatím ještě nevšímal. Jeho obrázek se mu určitě tak povedl, byl určitě nejlepší na světě… Existoval pro něj jen ten obrázek… Žádné jiné zvuky, nic…
„Kakashi-sensei? Proč jste na obrázek nakreslil… Uch, nevidím tam… Kohože vlastně?“
„Naruto, co to tam děláš?“ ozvala se Sakura.
„Sakuro-chan, Kakashi-sensei tu jen tak sedí a kouká na nějaký obrázek…“
I Sakura nepřišla podívat blíž.
„Nevíš, kdo by to mohl být, Saskuro-chan?“
„No, víš ty co, Naruto, já ani nevím… Určitě jsou to dvě ženy… Počkej, zeptáme se Sasukeho. Sasuke-kun!“
Černovlasý chlapec se k nim přidal.
„nevíš, kdo by to mohl být na tom obrázku, Sasuke?“ zeptal se Naruto.
„No, to bude asi… No, určitě to jsou dvě ženy...“ utnul se Sasuke.
Naruto se nahnul těsně až k obrázku.
„Hmmm, nemohl tam Kakashi-sensei dát nějaké popisky? Jak mám takhle poznat, kdo to je?“
Ve chvíli, kdy Narutovi podklouzla ruka a dotkl se Kakashiho nohy, rázem se vrátil do reality. Překvapeně zíral na všechny tři a potom si to uvědomil. Oni koukají na jeho obrázek…
Rychlým tahem ho stáhl z kolene, složil a smáčkl si ho do kapsy. Kdyby neměl masku, viděli by, že silně zrudnul…
„Kakashi-sensei, kdo to byl?“ zeptal se Naruto.
Kakashi se zatvářil přistiženě, zaraženě a odmítavě zároveň. ,Alespoň že nepoznali, kdo to je… Nebo to vážně není poznat?‘
Vytáhl z kapsy papírek, rozložil ho a podíval se na něj, tak, aby ho viděl jen on. Zjistil neuvěřitelné… Ono to opravdu nebylo poznat! Křivky těl byly zvláštní a pokroucené, obličeje divně sešklebené. To nemohly, nemohly být… Ale vždyť před chvílí vypadaly tak úžasně…
„Kakashi-sensei, děje se něco?“ optala se Sakura.
Šedovlasý ninja rychle zmačkal papírek a znovu si ho nacpal do kapsy. Rezignovaně pohlédl na Sakuru.
„Ale nic, Sakuro, pokračujte v tréninku. Teď půjde Sakura se Sasukem proti Narutovi!“