Návrat k minulosti: 08-Otec?!

Před vilou Hokageho bylo veselo. Naruto se Sakurou právě vyprovázeli Aki ze dveří. Byla už tma, ulici osvětlovalo pouze několik pouličních lamp.
„Vážně nechceš ještě chvíli zůstat?“zeptala se posmutněle Sakura. I když už měla něco vypito, vypadala pořád normálně.
„Ne, už bych se měla jít mrknout na Sanu a taky, nechci vás dlouho otravovat. Vaše děti jsou pryč, tak si užijte hezký večer,“řekla Aki a mrkla po dvojici. Sakura jen zčervenala a Naruto radši uhnul pohledem. Nad jejich chováním se musela Aki zasmát, pořád jako děti.
„A kde vlastně je Minato a Sayuri?“zeptala se žena a dál sledovala dvojici před sebou.
„No, Sayuri randí se svým klukem a Minato…“odmlčel se, „Minato je s…ehm….s tvojí dcerou!“usmál se Naruto a čekal Akiinu reakci. Kupodivu se nic nedělo, Aki se jen usmála, zamávala manželům a vydala se „domů“. Sakura se pověsila svému manželovi kolem krku.
„Poslechneme její radu, ne?“usmála se potutelně. Naruto si jí vyhoupl do náručí a s prásknutím dveří se po nich slehla zem. Mezitím už Aki kráčela temnými ulicemi, směrem k jejich bytu. Právě procházela malou zapadlou uličkou, když ucítila něčí přítomnost přímo za sebou. Vytáhla kunai a ohnala se po cizinci. Ten s výkřikem dopadl na zem, nečekal, že zaútočí. Teprve teď na něj dopadlo mizerné světlo z lampy a Aki potlačila výkřik. Na zemi před ní ležel Sasuke a třel si tvář, po které se mu táhla dlouhá rána, která dost krvácela.
„Ach, bože, to jsem nechtěla,“řekla žena a sedla si k němu, aby mu pomohla. Opatrně mu ránu ošetřila a za chvilku už nebyla po jizvě ani stopa.
„Díky,“zašeptal Sasuke. Aki jen pokývala hlavou a chtěla vstát, Sasukeho sevření ji však zastavilo. Nechápavě se po něm ohlédla, ale poslušně si zase sedla zpátky.
„Už mi řekneš, proč ses za mnou plížil jako duch?“zeptala se ho dotčeně.
„Hmm…“zamumlal Sasuke.
„Poslala mě za tebou tvoje dcera,“řekl nakonec. Aki na něj vyvalila oči.
„Ty si ji otravoval?!“křikla na něj.
„Ne, jen jsme měli menší rozhovor a ona mě nakonec poslala za tebou,“řekl černovlasý muž a rukou si prohrábl vlasy.
„Aha, no a….o čem jste mluvili?“zeptala se nevinně Aki.
„O tobě.“ Teď se zarazila i ona.
„O mě? A co tak důležitého si po ní chtěl vědět?“zeptala se povýšeným hlasem.
„Kdo je otcem Sany?“vypálil přímo Sasuke. Zasáhl. Na tuhle otázku nebyla Aki absolutně připravená, snažila se z toho nějak vybruslit.
„Co je ti do toho?“ohradila se Aki, vstala a rozběhla se ulicí pryč.
„Proč utíkáš před vlastní minulostí?!“zakřičel za ní. Tahle slova ji zastavila. Za chvilku byl už Sasuke u ní. Stále k němu byla otočená zády. Sasuke ji opatrně chytil ze zadu za ramena.
„Aki, pověz, je Sana moje?“zeptal se tiše. Po téhle otázce Aki ztuhla. Nebyla schopná jediné hlásky. Sasuke si ji otočil k sobě a objal ji. Ta se k němu přitiskla a rozplakala se. Hladil ji konejšivě po vlasech. Nakonec Aki naposledy popotáhla a pohlédla Uchihovi do tváře.
„A co sis myslel?“řekla tiše.
„Sasuke ji radostně objal, ona se však od něj odtrhla. Nechápavě se na ni podíval.
„Aki já…jsem se Sakurou nic neměl,“řekl kajícně. Aki mu nevěřila, nebo spíš ani nechtěla. Musel ji přesvědčit. Nahnul se k ní a i proti její snaze se bránit, ji dlouze políbil. Najednou byla Aki povolná a nechala se od svého bývalého přítele laskat. Nakonec ho objala a spokojeně vydechla.
„Chyběls mi, tak hrozně moc…“zašeptala. Sasuke se pousmál. To, o čem posledních sedmnáct let sníval, se mu konečně naplnilo.
„Chceš začít znova?“zeptal se Sasuke s nadějí v hlase.
„Pokud to i s jedním, skoro dospělým, dítětem jde…“usmála se Aki a ruku v ruce vyšli k domovu.

Když se Sana ráno probrala, ležela na posteli, přikrytá. Poslední co si ze včerejška pamatovala byl Velký vůz.
„Oh ne! Já tam snad včera usnula. Ale, kdo..?“Usmála se. Došlo jí, že tohle je Minatova práce. Nemohla tomu uvěřit, ale nemohla se dočkat, až ho zase uvidí. Vystřelila z postele jako raketa, ke skříni a do sprchy. Až když vyšla oblečená, došlo jí, že postrádá matku. Vběhla do obýváku a prohledala i kuchyň, ale po Aki nikde ani stopa.
„Hmmm, Uchiha, jo?“zamumlala si pro sebe. Původně měla v plánu zajít hned ráno k Minatovi, potom si to však zamířila k obnovenému sídlu Uchiha klanu. Trvalo jí to sice o něco déle, než předpokládala, nakonec však našla dům, který byl nejvíce obydlovaný. Zaklepala na dřevěné dveře, nikdo jí však neotevíral. Zaklepala ještě jednou, zase nic. Nakonec chytla kliku, bylo otevřeno, tak vešla dovnitř. Tiše, jako myška, procházela domem. Byl velký, prostorný a útulný. Ovšem, bylo vidět, že tady bydlí chlap. Otevřela roztahovací dveře a vešla do obývacího pokoje. To, co spatřila, jí vyrazilo dech. Na gauči ležela její matka v objetí Sasukeho Uchihy. Byla oblečená v tom, v čem včera odešla. Na stole ležela spousta popsaných a pokreslených papírů. Zvedla první, který jí přišel pod ruku.
„Můj rodný list,“zašeptala Sana a přejížděla papír rentgenovým pohledem. Zastavila se u kolonky se jménem otce. Byla vždycky prázdná, teď tam však bylo rukou dopsané jméno.
„Sasuke Uchiha,“řekla, teď už ale nahlas. Její slova probrala oba dva milence ze spánku. Aki otevřela oči a okamžitě se odlepila od Sasukeho.
„Já ti to vysvětlím!“křikla na ni, ale Sana už mířila ke dveřím.
„Skončila jsem s tebou!“zakřičela a práskla dveřmi.