PROČ? PROTOŽE… aneb sen minulosti.

Byla deštivá noc a ráno toho bylo důkazem. Vše bylo mokré a z okapu kapaly kapky vody lesknoucí se ve východu slunce. Kapka dopadajíc do kaluže, kde se osvěžuje malý ptáček. Ano. Krásné ráno pro ty, kteří se tomu lijáku vyhnuli. Podzimní rána jsou už taková. A hlavně mrazivá. Radost z něj neměli ninjové v akci jako byl právě tým sedm a tým Gai. Možná by jim bývalo bylo mnohem lépe, kdyby se Naruto nezamotal do lan na mostě a všichni pak nespadli do té řeky pod nimi. A taky by jim bylo o mnoho lépe, kdyby zavřel hu… pusu. Jeho pisklavý křik plný nadávek na neskutečně mrazivé počasí jim na náladě moc nepřidával. I Gai byl v náladě z cela ponuré. Když konečně došli ke vchodu do Konohy, Sakuře ruply nervy a Narutem zbořila vrátnici. Ještě že se zrovinka střídala směna a nikdo v ní neseděl. I tak se všem na tváři vykouzlil lehký úsměv, ne ze zákeřné radosti, spíš úlevy. Tak se rozešli do svých domovů. Uvidí se za pár hodin u Tsunade – Páté Hokage. Všichni až na Naruta odcházeli domů se rozhodně ohřát a odpočinout si. Kdežto Naruto zamířil za Pátou hned. Prý nebude ztrácet čas. Ztratil ho. Tsunade ještě spala ve svém vyhřátém pelíšku a tak Narutovo bouchání do dveří Tsunadiny kanceláře bylo marné. Odplazil se s nepořízenou do svého bytu a vlezl pod sprchu. TEPLOU sprchu – poněvadž byl zmrzlej jak rampouch. Když ze sprchy vylezl na okně seděl Jiraya. Zívl a zaťukal na něj. Naruto otevřel a nadával, že má i dveře. Jiraya ho ignoroval a vlezl dovnitř. Rozhlédl se po pokoji…

„Sbal si všechno co si budeš chtít nechat.“ Na něj ospale vyhrkl.
„Cože? Proč?“ Začal tím svým obvyklým… no… my víme…
„Proč?“ Zívl a protáhl se. „Protože.“ Řekl a zmizel v okně. V tu chvíli Naruto litoval, že to okno nezavřel. Jak byl Jiraya ospalý, by si toho nevšiml, a narazil by do něj. Usmál se a začal se balit. Asi se bude stěhovat někam jinam. Nastal čas oběda a tak všeho nechal a zamířil si to k Ichiraku – na rámen… Jasný jak facka. Kdyby Naruto nebyl doma nebo na misi – určitě by byl tam. Ach rámen. Ten si vychutnával. Pak se k němu posadil Kakashi.

„Už máš sbaleno?“ Začal.
„Skoro. Hned se do toho dám.“ Podíval se do misky. „Kam půjdeme Kakashi sensei!?“ řval jako obvykle.
„To ti nemůžu ještě říct.“ Řekl.
„Proč?“
„Protože.“ A zmizel v obláčku. Klon?
„@--*/)ú§ů.,@“ Sprostě si zanadával Naruto pod nos. Co se děje? Tak se vydal zpět do svého obydlí a dál balil věci. Nechal toho když padla hodina druhá čas kdy měl být u Hokage na koberečku. Letěl tam jak splašený a vtrhl bez zaklepání. Týmy tam nebyly. Stály tam dvě osoby. Sympatický černovlasý a vysoký muž s nádhernou zrzavou menší ženou. Tsunade ho ihned seřvala, ale nebylo jí to nic platné. Jejich hádku přerušil ten andělský hlas té ženy.

„Ahoj Naruto. Já jsem Kira.“ Představila se a podala mu ruku.Naruto na ni koukal jako kdyby nikdy nic nechápal. Počkat – vždyť on nic nechápe…

„Naruto. Naruto Uzumaki.“ Představil se taky. Po té k němu přistoupil muž.
„Já jsem Kyosuke.“ A taktéž si s ním potřásl rukou. Naruto zázračně pochopil, že ti dva asi budou manželé když ji ten muž objal.
„Kyosuke a Kira tě chtějí adoptovat Naruto.“
„Ado – co?“ Moc dobře věděl co to je, ale nemohl tomu uvěřit. Vyběhl z kanclu a někam běžel. Do očí se mu draly slzy. Snad smutku i štěstí. Běžel a nevšímal si. Proběhl i kolem Sakury – která byla naštvaná, že ji ani nepozdravil a neotravoval (začínalo jí to chybět). Zatavil se až u samotného stromku na kopečku kde seděl Jiraya.

„Takže už jsi se to dozvěděl.“ Zamumlal.
„Proč jste mi to neřekl zvrhlý poustevníku!“ (Ach to zní blbě, ale bohužel „ero-něco“ bych asi nemohla napsat J).
„Proč?“
„Jo, jo. Protože…“ Vydechl.
„…to bylo tajmeství.“ Opravil Naruta zvednutým ukazováčkem. Zvedl se a položil ruku na Narutovo rameno. „Tahle příležitost se jen tak nezahazuje. Půjdeme zpět?“ Naruto jen kývnul na souhlas a brečel jak mimino.

Když podepsal pár papírů tak následoval své nové rodiče na nákupy, kde mu splnili každičké jeho přání a jako každý milující rodič ho zahrnovali láskou. Štěstím opilý Naruto je následoval domů. Ano. Domů. Bude bydlet v domě s mamkou a taťkem. Když vyděl tu haciendu docvaklo mu, že to nebude jen tak obyčejná rodinka. Nebyla to šlechta, ale byli vážení. Naruto získal strýce i tetu. Bratrance i setřenici. Jeho pokoj byl prostorný a rád v něm po společné večeři usínal. Chvíli se bál usnout, aby se z tohoto snu neprobudil, ale nakonec ho zmohla únava.

Ráno ho probudilo sluníčko. Otočil se na bok, ale sluníčko si dalo záležet, aby vstal. Když otevřel oči, proběhlo mu hlavou neskutečné množství myšlenek a přál si, aby se už nikdy, ale nikdy neprobudil. Vylezl tedy ze své postele, oblékl se a zamířil si to do kuchyně kde už seděla, u snídaně, celá jeho nová rodinka…

Tak matane, Naruto…
(matane - 又ね- またね - uvidíme se brzy)