Hyuuga Naoki - 6.Přátelství

„Máš nějakou novou loutku?“ zajímalo Hinatu.
„Však uvidíš sama… teď začnu s Raionem,“ pokrčila rameny Naoki a z pásku si sundala svitek se zlatým pruhem. Ten znali všichni tři. Připravili se k boji – Hinata v bojovém postoji Hyuuga klanu. Shino natáhl ruce před sebe a nechal kolem sebe létat své brouky a Kiba se postavil vedle Akamaru a pravou ruku mu dal na hlavu, aby mohli dobře bojovat společně.
Naoki roztáhla svitek a položila ho před sebe na zem.
„Raion!“ sykla a sevřela ruce v pečeti. Před ní se objevil dým. Ten postupně zmizel a místo něj tam stála loutka zakrytá zlatým pláštěm. Byla poměrně vysoká (hlavu měla asi na úrovni Naokiny hrudi) a stála na všech čtyřech. Pak najednou zvedla něco, co by se dalo nazývat hlavou a oni uviděli strašidelné jantarové oči, které znali. A pusu plnou bílých tesáků.
Kolem nich se ozývalo strašidelné klapání. Ale to znali, proto se nebáli.
„Kolik máš loutek?“ optal se Kiba Naoki.
„To není důležité,“ pokrčila Naoki rameny a lehce pohnula svými prsty. Loutka se rozběhla proti nim. Uskočili na stranu.
Shino kamarádku pozorně sledoval. Vzápětí proti ní vyslal proud nějakých brouků. Ale před ni se vrhl Raion a svým pláštěm loutky odrazil pryč. Pak otevřel tlamu a nechal na Shina vyletět spoustu jehlic. Když ho ale zasáhly, tak se Shino rozpadl na spoustu brouků. V té chvíli se na Naoki zezadu vrhla Hinata, ale zpod Raionova pláště se najednou vyplazil obrovský ocas a odrazil Hinatu pryč. Kiba ji stihl jen tak tak zachytit.
Naoki se pousmála a použila Byakugan, aby našla Shina, ale to ani nemusela. On už stál vedle zbytku svého týmu a o něčem se bavili.
Černovláska je nechala, ať si popovídají. Pak se zamyslela nad možnou strategií. Znala jejich jutsu. To byla její výhoda.
Ani nevěděla jak, ale najednou stáli proti ní a rozběhli se zároveň. Kiba s Akamarem použili klon člověk-zvíře a připravili se na přímý útok, Hinata vyvolala chakru do svých dlaní a připravila se na taijutsu a Shino před sebe vyslal clonu brouků, aby Naoki nic neviděla.
„Chou (Motýl)!“ sykla Naoki, která už před sebou měla natažený svitek a vyvolala menší loutku, která měla zvláštní schopnost.
Tato loutka přes sebe měla světle modrý plášť a mohla být Naoki tak do pasu. Ale když už u Naoki byli skoro Shinovi brouci, tak Chouovi se něco roztáhlo vzadu, kde měl mít záda. Vypadalo to jako křídla. Byl to důmyslná dřevěná konstrukce s neuvěřitelně ohebnými klouby, která se najednou zvětšila do obrovské velikosti a zakryla Naoki, aby ji uchránila před hmyzem. Brouci látkou, která tvořila blány mezi jednotlivými dřevěnými tyčemi, neprošli.
Shino se šokovaně zastavil a dál dorážel se svými brouky, ale nic se nestalo. I Hinata chtěla vyzkoušet svůj Juuken na Chou, ale vrhnul se před ni Raion a začal na ni útočit ‚rukama‘, z nichž vylétávaly kunaie s výbušnými lístky. Ale Hinata použila svoje vlastní jutsu na obranu.
„Hakke Rokujou Jonshuu!“ začala kolem sebe Hinata utvářet síť z chakry a odrážela tak všechny zbraně, které na ni letěli.
Kiba se chtěl zezadu připlížit k Raionovi, ale tomu najednou začaly zpod pláště vylétávat shurikeny s výbušnými lístky. Úspěšně uskakoval.
Shinovým broukům nešlo dostat se před Naokinu obranu. Byla příliš pevná.
„Nová loutka?“ pozvedl obočí Shino.
„Moje první vyrobená,“ prozradila Naoki, když ji Chou pustil z kopule, kterou tvořily jeho křídla.
„A určitě mnohokrát vylepšená, viď?“ pousmál se Shino.
„Jasně… až najdeš nějakou její slabinu, tak mi řekni,“ pobídla ho klidně Naoki. Zatímco s ním mluvila, tak stále pomocí Raiona bojovala s Hinatou a Kibou. A Raion přišel o jednu končetinu.
„Našel jsem ji,“ pousmál se Shino.
Naoki se šokovaně otočila na Chou. Nemohl se hýbat. Byl celý obalený brouky. Nějakými, co se živili dřevem.
„Shino-kun! Zastav je! Chou je moje nejoblíbenější loutka!“ vykvíkla vyděšeně Naoki. Přestal. Zahrála to dobře. Odvolal svoje brouky. A Naoki si loutku nechala. Její křídla se totiž vždy hodila.
Naoki na chvilku zapomněla na Raiona a soustředila se na Shinovy brouky, kteří na ni dotírali. Najednou se ozval zvuk praskajícího dřeva. Naoki se rychle otočila. Její nejlepší bojová loutka přišla o obličej.
I Shino se otočil. Naoki využila jeho nepozornosti a její chakrová vlákna se k němu přichytila. Ona ho pak odhodila směrem ke Kibovi a Hinatě a bojovala s nimi oběma – pravou rukou ovládala zbytek Raiona a levou Shina. Ale ten se jí najednou vytrhl. Naoki bolestí vykřikla. Do lýtka ji kousl nějaký jeho brouk. Bolelo to.
„Já vám dám!“ prohlásila rozhodně Naoki a odvolala Raiona. Pak ty tři začala obíhat, přičemž jednou rukou s viditelnými chakrovými vlákny bojovala za Hinatu, které se zmocnila a její druhá ruka vypouštěla neviditelné chakrové provázky, které se omotávaly kolem jejích přátel, zatímco je obíhala.
Vzápětí Kiba dostal Hinatu z Naokiny moci a vítězně se na ni usmál. Černovláska se zastavila a vzápětí švihla levou rukou. Kolem těch tří se utáhla její chakra. Neudrželi rovnováhu a spadli na jednu hromadu.
„Tak jaká jsem?“ zeptala se jich Naoki. Ale neosvobozovala je, protože ji bavilo je sledovat.
„Protivná… pusť nás!“ naléhal na ni Kiba. Pak se podíval na Akamaru, kterého nechytila, ale on jen vesele zaštěkal a zavrtěl ocáskem. Kiba sprostě zanadával.
„To měl bejt jako vtip?“ uchechtla se Naoki.
„Když nás pustíš, tak ti řeknu, co je nevýhodou Raiona,“ mrkla na sestřenici Hinata.
„Skvělý!“ usmála se Naoki a pustila ji. Ale ty dva nechala dusit se ve vlastní šťávě.Hrozně ji to bavilo.
„Chouovy křídla jsou moc neforemný,“ prohlásil rozhodně Shino. Za to byl propuštěn. Kiba sebou jen rozzuřeně škubal. Nesnášel, když byl svázaný. Jakkoliv.
„A co mi prozradíš ty?“ optala se ho nevinně Naoki.
„Že když mě pustíš teď, tak tě nezabiji,“ odsekl medovým hlasem s nádechem ironie Kiba.
„Tak tě nepustím vůbec a stejně to přežiju!“ zasmála se Naoki. I Shino a Hinata se vesele smáli. Takhle zábavný a zároveň poučný konec souboje už dlouho neměli. Proč poučný?! Protože pochopili, jak moc užitečné je znát nepřítele.
Najednou na Naoki skočil Akamaru a začal jí olizovat obličej.
„Akamaru! Nech toho…“ zmítala se Naoki v záchvatech smíchu. A Kiba byl volný. Vesele se smál a spolu s ním i zbytek jeho týmu.
„Už doooost!“ zaúpěla naposledy Naoki. Najednou z ní Akamaru zmizel. Uklidnila se a se zavřenýma očima se vydýchávala.
„Dlouho jsme se neviděli,“ ozval se znuděný hlas nad Naoki. Ta otevřela oči a podívala se nad sebe.
„Hmm… Nara Shikamaru… ahoj,“ usmála se na něj Naoki. Nabídl jí ruku. Usmála se a nechala se vytáhnout na nohy. Pak si ze sebe oprášila prach ze země.
„Ráda tě zase vidím,“ podotkla Naoki, když se na něj zase podívala. Měl jouninskou vestu. Takovou, jakou by měla nosit i ona. Jenže ona to nepokládala za potřebné. Jeho vlasy byly pořád ve stejném rozdrbaném culíku na hlavě a jeho výraz byl lehce otrávený. Taky měl v koutku úst cigaretu. Naoki se zamračila, když to viděla, protože nesnášela když někdo kouřil.
„Já tebe taky, i když neznám otravnější ženskou… snad jenom Temari,“ odvětil Shikamaru a potáhl z cigarety. Naoki to z nějakého nevysvětlitelného důvodu tak naštvalo, že mu cigaretu vytrhla z úst, hodila ji na zem a zašlápla. Shikamaru na ni jen nechápavě zíral… tohle ještě nikdo neudělal.
„Fajn po tomhle seš nejotravnější,“ pokrčil rameny Shikamaru a z kapsy na vestě tasil další cigaretu a zapalovač.
„Škodíš sobě i lidem ze tvého okolí,“ sykla na něj naštvaně Naoki.
„Tohle píšou na krabičkách,“ podotkl nevzrušeně Shikamaru a zapálil si cigaretu.
„A ty si to nečteš, viď?“ pozvedla znechuceně obočí Naoki.
„Tak hele, uzavřeme dohodu,“ prohlásil Shikamaru, potáhl si z cigarety a fouknul kouř na Naoki. Ta si ihned začala mávat rukou před obličejem a kašlat.
„No?“ zajímal jeho návrh Naoki, když už se jenom ovívala. Vál menší větřík a ten ten smrad odvál pryč. Ulevilo se jí.
„Ty se nebudeš navážet do mejch cigaret a já do tvého oblečení,“ navrhl Shikamaru.
„Co je tobě do mého oblečení?“ zúžila oči Naoki.
„Asi tolik, co tobě do mého kouření,“ oplatil jí ten samý pohled Shikamaru.
„Ok, ale jenom proto, že nejsem mrcha,“ souhlasila Naoki a usmála se.
„Hele, nezajdeme si na jídlo?“ navrhl Kiba. Zakručelo mu v břichu. Čas na večeři.
„Klidně,“ souhlasil Shino.
„Jasně, od oběda jsem nic nejedl, protože mě otravovali na Akademii,“ přidal se k nim Shikamaru.
„Nemůžu, jsem domluvená na tréninku s otcem,“ zavrtěla hlavou Hinata.
„Já bych se měla jít nahlásit Hiashimu-sama,“ pokrčila rameny Naoki.
„Kdy se chceš domluvit na těch otravných přednáškách?“ zeptal se Shikamaru Naoki.
„Někdy zítra… budu mít čas celý den,“ odpověděla Naoki.
„Tak přijď v deset ráno do sálu číslo 23 v přízemí Akademie. Budu tam na tebe čekat, i když to bude otrava,“ řekl Shikamaru.
„Dobře. Tak zatím ahoj,“ mávla na kluky Naoki.
„Ahoj, uvidíme se zítra,“ rozloučila se s nimi Hinata. Oni jim taky zamávali, a pak se rozběhli jiným směrem.
„Stýskalo se ti po vesnici?“ zeptala se Hinata kamarádky a sestřenice v jednom, když procházely lesem, aby se vrátily domů. Nijak moc nespěchaly, protože si ještě předtím chtěly promluvit.
„Ano… hlavně po hoře Hokage…“ zasněně se Naoki podívala na jmenovanou skálu, která se tyčila nad vesnicí. Byl to krásný monument.
„Aha…“ šeptla zklamaně Hinata.
„Ale samozřejmě se mi stýskalo i po vás,“ dodala Naoki vesele a obě se usmály.
„Nám se po tobě taky stýskalo… měla jsi vidět Nejiho. Byl nešťastný z toho, že jsi byla tak dlouho pryč,“ odvětila Hinata.
„Já taky… ale nemohla jsem dělat jinak. A vlastně jsem ráda, že jsem tam byla. Ty roky mi sice nikdo nevrátí, ale bez těch zkušeností bych byla nahraná,“ přiznala smutným hlasem Naoki.
Hinata se zamyslela nad osobností své sestřenice… vlastně nevěděla, co si o ní má myslet, po tom výstupu. Raději na to ale zapomněla. Taková ta milá holka přece být nemohla, že ne?!