Tsunagari

Probudil se.
Neveděl kde je a co se stalo.
Proč je tady?

Už si vzpomněl. Byl tu pro pomstu, která mu nedala nic víc, než prázdnotu a zničené srdce.
Pokusil se vstát, ale hrozně ho bolelo celé tělo.
Byl skoro celý rudý od krve. Byla jeho nebo té bytosti, co ležela nehybně vedle něj?
Ublížil sám sobě a také svému nejlepšímu příteli.
Sám sebe se Sasuke ptal, k čemu tohle všechno bylo.
Jeho bratr byl mrtvý, celá Konoha zničená a Naruto...

Spal, nebo už Sasukeho opustil?
Nesměl ho opustit.
Proč mu všechno došlo až poté, co všechno zničil?
Jaký to mělo význam?
Byl přesvědčen, že koná správně, ale ne, konal špatně, nenávist ho pohltila celého. Nenechala po jeho pravém já ani mastný flek.

Díval se na něj.
Na osobu, která mu podala ruku, ale on na ni plivl.
Díval se na člověka, kterého měl z celé duše rád.
Díky němu měl ještě pořád v srdci malou jiskru naděje, že se nenávisti zbaví.

Ale dal přednost nenávisti.
Už konečně chápal to zoufalství, které cítil Naruto, když byl pryč.
Byl rád, že konečně pochopil smysl života, který ovšem nevyužil.

Začínal cítit účinky Narutovy techniky. Dostal přímý zásah Rasenshurikenem.
Věděl, že umírá a byl šťastný, protože umíral po boku svého nejlepšího přítele.

„ Pouto...“
Tohle bylo poslední Sasukeho slovo.