Innocence

Innocence
Nikdy jsem si tě nevšiml. Byla si, vždy tak tichá, tak nevinná, tak krásná. Tvá nevinnost byla na tobě to nejroztomilejší. Vždy, když si mě viděla nevěděla si kam z očima a tvoje tváře dostali červenou barvu. Byla si roztomilá a nevinná, ale já si nikdy nevšiml jak se na mě koukáš, že v tvém pohledu není kamarádství, ale láska a já si toho nikdy nevšiml, byl sem zaslepený. Stojím před tvým náhrobkem a dívám se na tvé jméno vytesané na kameni. Tak krásné, tak nevinné jako si vždy byla jenom ty.
Pamatuješ jak jsi mi poprvé řekla, že mě miluješ. Bylo to, když jsem bojoval s Painem a vypadalo to, že mě porazí. Ty ses postavila přede mě a chystala ses mě chránit. Pak si řekne dvě slova, která bych od tebe nikdy nečekal „Miluju tě“ těmahle slovy si mě dost zaskočila a v duchu jsem byl nesmírně rád, že mě miluješ, ale pořád jsem to já necítím k tobě. Bylo mi tě líto, věděl jsem, že teď bych ti tvoje city nedokázal obětovat. Pain tě smrtelně zranil, moje nenávist k němu ještě více vzrostla, protože ublížil někomu, kdo je mi hodně blízký.
Když to všechno skončilo a Sasuke se vrátil, moje láska se mu ihned vrhla kolem krku a naprosto se mu oddala. Připadal jsem si najednou prázdný, ale až teď sem si uvědomil, že jsem byl prázdný pořád. Jmenovali mě hokagem a ty jsi tam nebyla, nestála jsi v první řadě jak jsem doufal, jak jsem čekal, že opět uvidím tvé krásně pomněnkové oči, tvé vlasy barvy noci, ale ne, tys tam nebyla.
Hned jak oslavy skončily jsem se tě vydal hledat. Seděla jsi pod rozkvetlou sakurou a já se nemohl nabažit tvé krásy, tvé nevinnosti, tvé čistoty. Potichu jsem přišel k tobě a ty jsi se malinko lekla, ale ne tak jak bych od tebe očekával, ale stalo se to, za co jsem byl nesmírně rád. Tvoje tváře dostali opět tu červenou barvu a opět si nevěděla kam z očima.
„Promiň.“bylo moje první slovo, kterém sem řekl, od té doby co jsem přišel
„Za co se mi omlouváš Naruto-kun?“ zeptala ses mě a já se na tebe usmál.
„Za to, že jsem tě nemiloval“ odpověděl jsem a podíval jsem se na hvězdy „ za to, že jsem si nikdy nevšiml co ke mně cítíš, jak se na mě díváš. Myslel jsem, že to děláš jen proto, že jsme byli kamarádi, ale nikdy mě nenapadlo, že by v tom mohla být láska, spíš jsem si to nechtěl přiznat, protože jsem na to nebyl zvyklý, na to, že mě nikdo miluje.“
Ty si se na mě podívala takovým zvláštním pohledem, že jsem v tom nedokázal nic vyčíst.
„To je v pořádku Naruto-kun, byla jsem ráda i za to, že jsem tě viděla šťastného.“ Tahle věta mi vyrazila dech. Byla bys opravdu šťastná, kdybych byl se Sakurou a nebo s nikým jiným?
„To neříkej, protože to není pravda, nikdy by si nebyla šťastná, protože bys po mým boku nebyla ty.“řeknu a dál se koukám na hvězdy.
„Možná, že máš pravdu.“ Přikývla a následovala mého počínání. Odtrhl jsem pohled od noční oblohy a podíval jsem se na tebe. Když si se takhle dívala na nebe vypadala jsi jako nevinný anděl, který hledá štěstí. A já vím, že jediný štěstí pro tebe bych mohl být já. Tentokrát jsem si uvědomil, že si pro mě nikdy nebyla jenom kamarádka, ale byla jsi pro mě mnohem víc.
Najednou si se mi podívala do očí, já se ve tvých očích ztrácel. Pomalu jsem se k tobě naklonil, abych tě moc nevylekal a poté jsem tě políbil. Líbala jsi tak sladce a tak měkce, že jsem si myslel jako bys ses bála, aby to nebyl jenom sen. Poté jsem se od tebe odtrhl a podíval jsem se ti do očí. Vypadali šťastně a nevinně.
„Miluju tě Naruto-kun“řekla jsi z ničeho nic. Pousmál jsem se tomu.
„Já tebe taky Hin-chan“ usmála ses na mě tak krásným pohledem, že jsem si opravdu myslel, že jsi anděl.
Ale všechno jednou skončí, chtěla jsi po mě misi, prý si se nudila. Když jsem ti ji konečně dal, vypadala jsi jako já, když jsem dlouho neměl misi. Ale nikdy jsem nevěděl, že tě vidím naposledy, nikdy sem nevěděl, že náš krásný polibek je poslední.
Přišel mi dopis, že tě našli na bojišti mrtvou. V tu chvíli se mi zhroutil život. Když jsem šel na tvůj pohřeb, vypadal jsem jako, kdyby ze mě vyprchal život, všichni mě utěšovali, všichni mi chtěli pomoc, jenomže já jsem chtěl pouze tebe. Dal jsem ti na hrob bílé růže. Znázorňovali tvoji krásu a tvoji nevinnost.
Na tvůj hrob jsem chodil každý den, ale už jsem to bez tebe nevydržel. Dva roky bez tebe, byla jako věčnost. Dnes se setkáme, můj nevinný andílku, dnes tě opět vezmu do náručí a řeknu ti dvě slůvka, která tě vždy potěší. Vytáhl jsem kunai a jediným pohybem jsem si propíchl srdce. Po dvou letech se mi na tváři opět objevil úsměv, úsměv, který vždy patřil a patří tobě.