Arigatou 42 - Nukeninův odchod, Kazekagův návrat

„Fuuzaki…“ začala pomalu Aiko mluvit…
„…mám to. Měl jsi pravdu. Už vím, co to je za podmínku!“
Fuuzaki se na ni překvapeně podíval, načež se rychle zeptal: „a co to je?“
S posledním slovem už Fuuzaki odrážel opětovný útok bílé hadí hlavy. Aiko se mezitím kutálela po podlaze a tak-tak se díky tomu vyhnula několika dalším rychle po sobě jdoucím útokům na ní útočícího hada, které tak šly všechny do podlahy.
„Dokážeš je na chvíli zabavit obě?“ zeptala se Aiko.
Fuuzaki vypadal dost překvapeně, když se ho na to Aiko zeptala. I když své snoubence nepochybně věřil, s odpovědí chvíli váhal.
„Pokud to nevyjde, nepochybně zemřu…“ řekl potichu Fuuzaki, když odrážel další nepřátelský útok, hned potom se však obrátil tváří k Aiko a s hlasem plným odhodlání prohlásil: „takže nepochybně přežiju!“
S těmi slovy se Kanto Fuuzaki uchichtl…
Aiko se usmála, naposledy pohlédla na svého milého, zašátrala po něčem v kapse a hodila to před sebe. Kolem kunoichi se objevil oblak neprohlédnutelného kouře, který jí umožnil rychlý únik z boje. Jako myška se Aiko objevila u Kyoshiho těla, které vzala s sebou a stejným trikem se pak dostala za vstupní dveře, kde tělo svého přítele položila.
„Kyoshi…“ hlesla, když se mu podívala do prázdných očí… prázdných očí, které už nikdy víc Aiko nespatří…
Rozhlédla se po chodbě. Ke svému zděšení tam však nebyla sama.
„Neji-san!“ vykřikla a rychle přeběhla k Nejimu bezvládnému tělu, nad kterým se celá rozklepaná, uslzená a slova neschopná skláněla Izumi.
„Ne, další ne!“ křičela Aiko a zkontrolovala Nejimu základní životní funkce, při čemž sebe i Izumi trochu uklidnila.
„Žije, i když je mimo.“
S těmi slovy začala Nejiho rány ošetřovat, jak za pomoci lékařských jutsu, tak za pomoci několika po kapsách nalezených obvazů.

Fuuzaki se znovu pousmál.
„Věděl jsem, že to dokážeš, ať už jsi udělala cokoliv,“ pochválil v duchu svou snoubenku Aiko.
Všechny hadí hlavy se zastavily, některé dokonce uprostřed útoku a dál se nehýbaly.
A Hebimarův výraz snad už nemohl být naštvanější.
„Vy…“ začal pomalu, větu však nedokončil.
Místo toho jednou rukou složil pečeť pro uvolnění a všechny hadí hlavy stáhnul zpět.
„Co to dělá?“ ptal se Kiba.
„Phe! Asi už mu došlo, že proti nám nemá šanci!“ křičel radostně Naruto, načež všechny jeho klony vítězoslavně zvedly jednu ruku a sborně vykřikli.
„Anebo,“ ozval se u vstupních dveří Aičin hlas, „můžou ty hadí hlavy útočit jen v boji jeden na jednoho.“
Všichni až na Naruta pochopili.
„Teď máš šanci utéct, Hebimaru!“ ozval se hadímu muži v hlavě známý hlas.
Hebimaru se ještě obrátil na Gaaru, než odpověděl.
„Doufejme, že Rhonokiho plán vyjde i přes toho písečného ninju!“
S tím slovem se otočil a utekl dírou ve zdi pryč, kde na něj už čekal Midori.
„Myslíš si, že tě po tom všem co jsi tu udělal, necháme jen tak utéct?!“ křičel pln vzteku Naruto a rozeběhl se za nimi, následován stejně, ne-li více naštvaným Kankurem.
„Sakra! Sami to ti tupci přece nezvládnou!“ zaklel v duchu naštvaně Kiba a nedobrovolně se za dvojicí rozeběhl.
Tři ninjové proskočili dírou ve zdi…
„Sbohem, Uzumaki Naruto…“ pousmál se Rhonoki, který to vše s Deidarou a Hinatou pozoroval z bezpečné vzdálenosti.
…Naruto, Kankurou i Kiba s Akamarem však místo na zem dopadly na obří ruku z písku, která je vtáhla zpět do komnaty.
„Co to ksakru děláš, Gaaro?“ ptal se naštvaně Naruto, „teď nám kvůli tobě utečou!“
„Pošli za nimi jeden svůj klon,“ řekl klidně Gaara, jako by na něj Naruto ani nekřičel.
Blonďatý ninja nechápal proč, ale i tak udělal jeden stínový klon, který poslal dolů místo sebe…
…a při dopadu na zem začaly všude možně pod palácem…
„Katsu! Ha! Jediné skutečné umění!“ křičel radostně Deidara, jak dole pod ním vybuchovalo ohromné množství náloží.
„NARUTOOO!“ křičela Hinata, s očima naplněnýma slzami, když viděla, jak Naruto mizí uprostřed ohromného výbuchu.
„Tenhle plán jste vymyslel skvěle, Rhonoki-senpai!“ uznal Deidara a podíval se Rhonokimu do tváře.
Rhonoki se však očividně tolik nebavil. Vlastně vůbec. Sledoval ohromné výbuchy dole, s velmi neurčitým výrazem. Nesmál se, ve tváři neměl dokonce ani svůj obvyklý arogantní pošklebek.
„Tady jsme skončili,“ řekl po nekonečné chvíli ticha, jak Deidara čekal na jeho reakci.
„Vracíme se…“

Všichni ninjové v komnatě nevěřili svým očím.
„Nebýt Gaary, jsou ti tři pitomci už mrtví,“ poznamenal v duchu Shino, nahlas však nic neřekl.
Bylo evidentní, že si každý, včetně těch tří myslí totéž.
Nastala chvíle ticha, nikdo nevěděl, co se má stát teď.
„Jak jste vlastně věděla, co je slabina té jeho techniky?“ zeptal se Shino, obraceje se k Aiko.
„Když mě Fuuzaki zachránil tím, že odrazil útok toho hada, co na mě útočil, všimla jsem si, že se všechny hlavy na okamžik přestaly hýbat,“ vysvětlovala Aiko.
„Chápu,“ začal potichu opět mluvit Shino, „na jednoho nepřítele tak na okamžik útočily dvě hlavy, proto přestaly bojovat.“
Aiko kývla.
„Až o okamžik později, když se druhá z těch hlav zaměřila znovu na mě, začaly všechny opět útočit.“
„Taky jsem si něčeho všimnul, i když nepřiřazoval jsem tomu přílišnou pozornost,“ pravil Shino.
„Teď když o tom mluvíš, taky se mi zdálo, že se ta hlava na chvíli zastavila,“ zamyslel se Kiba.
Naruto jen chápavě kýval hlavou.
„Mě vlastně taky…“
„Ničeho jsem si nevšiml, ale budu dělat jako že jo.“
„Počkat!“ křikl Kankurou, „než přišel Gaara, bojovali jsme sedm proti osmi!“
Aiko znovu kývla hlavou.
„Osmá hlava vysávala chakru z Kyoshiho těla,“ podívala se znovu na jeho svého bezvládného přítele.
„A Gaara?“ ptal se znovu Kankurou, „bránil mě přece, tím to bylo dva hadi na jednoho!“
„Myslím,“ začal klidným hlasem mluvit nedávno jmenovaný Kazekage, „že můj písek se nepočítá jako obrana. Je to spíš zeď, která tomu hadovi stojí v cestě, i když je v něm má chakra. Musím uznat, že jsi dobrá, když sis toho takhle všimla,“ uznal a obrátil se čelem k Aiko.
„Jak se jmenuješ?“ zeptal se stále stejným klidným hlasem.
„Kanto Aiko. A jak ty?“
„Sabaku no Gaara,“ odvětil ninja z pouště.
Aiko i Fuuzaki se zatvářili překvapeně.
„Tak tohle je ten mladý Kazekage. Myslím, že zde dostál svému jménu,“ uznala v duchu Aiko, jak si písečného ninju prohlížela.
„Tohle je můj snoubenec, Kanto Fuuzaki,“ představila Aiko Gaarovi svého milého, když si všimla, jak k němu zabloudil pohledem.
„Taky Kanto?“ zeptal se podiveným, leč stále klidným hlasem Gaara.
„Už jednou jsme byly manželé,“ vysvětlil Fuuzaki, „štěstí nám však nepřálo…“ dokončila posmutněle Aiko, když vzpomínala, jak Mizukage jejich manželství ruší…
Až v nastalé chvíli ticha si ostatní všimli i druhého bezvládného těla nedaleko Aiko.
„Neji!“ vykřikl Naruto a rozeběhl se za ním.
„Klid, Naruto-kun,“ uklidňovala ho Aiko, „je jen v bezvě…“
Gaarův pohled se poprvé od jeho příchodu změnil na velmi překvapený. Rychle se dostal k Nejiho tělu a podíval se na něj z blízka, aby se ujistil.
„Není v bezvědomí,“ řekl nakonec.
„Je v kómatu. Na první pohled vypadá stejně, jako Dabaru, kterého jsme porazili, když jste byli na cestě sem.“
Teď se překvapeně zatvářili ostatní ninjové v místnosti.
Ti z Listové si dobře pamatovali na dva bratry, kteří se tenkrát pokusili unést Hinatu.
„Dabaru… Ten ninja… Proto jsem přišel.“
Napětí v místnosti houstlo.
„Dneska se probudil. Řekl nám vše, co viděl…“
Konec čtyřicáté druhé části.