Spoluautorská FF - 8. kapitola

Zpráva, že Lilin byla unesena, se po vesnici rozšířila bleskovou rychlostí. Svůj podíl na tom měl hlavně Kakashi, který systematicky prohledával místa a navštěvoval lidi, kteří by mohli něco vidět či slyšet. Nic nového se však nedozvěděl. Stalo se to totiž těsně před východem slunce, všichni ještě spali. Jediný svědek, který už byl vyslechnut, byla členka Lilinina týmu, Nina.
„Co jsi viděla?“ ptali se jí všichni. Z malé dívenky se však podařilo vypáčit sotva to, že to byli dva ninjové bez znaku na čelence. Neřekla, proč byla v té době u Lilinina domu, ani jak se to únoscům povedlo. Lilin totiž patřila mezi nejlepší jouniny a ani moment překvapení nedával v jejím případě útočníkům moc šancí. Nejdivnější ale bylo to, že se nenašly stopy zápasu.
Nic.
Vůbec nic.
Tsunade začínala ztrácet trpělivost. Kdyby neměly svědectví Niny, skoro by to vypadalo, že Lilin uprchla. Potřebovala nějaký důkaz, že ta holka nelže. Že jí nikdo nepřikázal lhát. Ale poslat na ni Ibikiho, nejspíš se mohla rozloučit s možností, že by děvče ještě někdy v životě promluvilo. Chtělo to jiný způsob výslechu. Jiného člověka, co dokáže zjistit pravdu, skrytou uvnitř člověka. Ale tohle uměla právě jen Lilin… nebo ne?

…

Kasumi ležela na svém, dobře známém a nudném, pokoji. Už ji to tu začínalo slušně štvát. Chtěla něco dělat, nejlépe se vrátit!… Ale sžíral ji taky strach – co když se nedokáže vrátit domů? A co rodina? Přátelé? Už je tu tak dlouho! Musí se o ni přece strašně bát!
Z úzkostlivého dumání ji vytrhlo rázné zaklepání a Hokage, která se bez vyzvání nasáčkovala do místnosti. Nepozdravila. Až přehnaně pečlivě za sebou zavřela dveře a otočila se čelem ke Kasumi. Chvíli se měřily pohledem.
„Potřebujeme tvoji pomoc, Kasumi. Lilin zmizela a ty bys mohla být klíčem k jejímu nalezení,“ řekla vcelku nepříjemným tónem a probodávala dívku před sebou hnědýma očima. Kasumi se zarazila. O Lilin sice nikdy v anime neslyšela, asi to prostě byla jen další z mnoha shinobi, kteří za Konohu bojovali a nebylo důležité je zmiňovat, ale oblíbila si ji. Nechovala se k ní čistě formálně jako ostatní, možná by se spolu mohly i přátelit, kdyby na sebe měly více času, a bylo na ní vidět, že ji nechce jen využít pro informace. Ale hlavně vypadala jako jediná, jediná ochotná, kdo by jí mohl pomoct vrátit se zpět. Domů.
„Co mám udělat?“ s odpovědí dívka neváhala.
„Vyslechnout Ninu, děvče z jejího týmu. Tvrdí, že viděla, jak Lilin unesli dva ninjové, ale nevede k tomu žádný důkaz. Ty víš o nás vše, ne? Vidíš skrz lidi!“ Skoro to znělo jako obvinění. „Odhal tedy, co ta holka skrývá za tajemství!“ Tsunadin rozkaz Kasumi rozhodil a šokoval. Vytřeštila oči. Stále mi nevěří! problesklo jí rozzuřeně hlavou. Vidět skrz lidi? Co je to za blbost, vypadají snad její tmavé oči jako Byakugan? Zamračila se.
„Nemám žádnou takovou schopnost. Jasný, mám třeba nějaký sociální cítění, jestli vám to něco říká,“ musela se ušklíbnout, když si uvědomila, že tu právě popichuje Pátou Hokage, „ale nedokážu „vidět skrz lidi“! To nedokáže nikdo. A už jsem řekla, že o vás vím vše jen díky tomu seriálu, hernajs a sakra k tomu! Copak jste tu všichni vážně tak blbí?“ rozhořčeně dokončila svůj výlev Kasumi. Zlostně zahlížela na Tsunade a ta jí pohled oplácela i s úroky.
„Pošlu ji za tebou. Zkusíme to,“ prohlásila Tsunade, ignorujíc Kasuminy protesty a až nečekaně rychle se obrátila na podpatku a zmizela z nemocničního pokoje. Kasumi zuřila. Byla už psychicky vydeptaná z toho, jak se s ní jednalo, z její bezútěšné situace, ba i z toho pitomýho vzduchu, co tu musela dýchat. Rázně shodila nohy z postele a přešla ke svému oknu. Vlastně měla celkem pěkný výhled… Upřímně? Byl dokonalý – přímo před ní se do výše tyčila skála s pěti vytesanými hlavami a nad nimi ozařovalo slunce celou vesnici, která se jí jakoby rozkládala na dlani. Na pár krásných vteřin se jí povedlo vyhnat z hlavy veškeré chmurné myšlenky, poté jí ale pohled sklouzl nechtěně dolů a tam spatřila jednoho člena ANBU, jak právě i s dívkou kolem dvanácti let vešel do nemocnice. A až na její utrápený výraz vážně nevypadala nemocně.
Hm. Super. Nevím, ale Ibikiho role mi fakt nesedí, postěžovala si Kasumi v duchu a neochotně se otočila k oknu zády.

…

Mezitím, ve velice tajné skrýši na převelice tajném místě…
„A teď si ze mě jako děláš co?!? Myslíš si, že to je vtipný?! Ty malej prolhanej skrčku já tě -,“ Lilin běsnila, jako ještě nikdy, a že to byla povaha trochu výbušná. Její dobře mířenou ránu chlapci před sebou však zastavila jiná dívka jménem Misaki, když jí před ruku sekla svou katanou.
„Ani nevíš, jak ráda bych tě nechala to udělat, ale pak si to odskáču u šéfa já, ne ty, Lil, takže se ho ani nedotkneš. Jasný?“ prohlásila s podivným klidem a zasunula si katanu zpět do pouzdra na zádech. Lilin se na oba dva škaredila a odbojně si založila ruce na prsou.
„No jo pořád. Teď k věci, kvůli který jsem v týhle zatuchlý divný místnosti a situaci. A ještě jednou mi skočíte do řeči,“ otočila se především na chlapce a výhružně něco zavrčela, „a naštvu se pořádně! Takže, Mis, ty mi jako fakt chceš tvrdit, že tenhle neřád otevřel portál, kterým se sem dostala ta Kasumi? Že vážně jiný světy existují? Vždyť je to úplná blbost! Kde by na to vzal mozkový buňky, hm?“ odmítala Lilin rozhořčeně přijmout pravdu. Kenta se hned uraženě nafouknul a hodlal obhájit svůj inteligenční kvocient, Misaki mu do toho ale skočila.
„To taky nevím, mám podezření, že něco podobnýho někde vyčet a jenom si to upgradeoval. Každopádně, je to fakt pravda,“ Misaki důrazně pokývala hlavou a nechala Lilin vstřebávat informace. Náhle kunoichi z Listové překvapeně pohlédla na dvojici před sebou. Zamračila se.
„Hele, sice se jako známe už dlouhou dobu, to ne že ne, ale teď mi došlo, že vlastně nemáte důvod pomáhat ani mně ani tý Kasumi – na to vás dva znám až moc dlouhou dobu. Tak proč ta noční akce s mým rádoby únosem? Víte, že jsem pro každou srandu, ale tohle už není vtipný. Hm?!“ vyjela na ně Lilin a přesunula ruce ve výhružné póze na boky.
„Já jsem ti říkala, ty pitomče, že nám to nesežere,“ hlasitým šepotem zasyčela Misaki na Kenta. Ten se jen přikrčil pod jejím pohledem a přetočil svou pozornost i s falešným zářivým úsměvem na Lilin.
„Víš, ta Kasumi je děsně dobře střežená, no, a protože vy dvě tady s Misaki jste ségry, tak jsem chtěl pokecat a zjistit, jak na to. Tys nám řekla o tý pitomině s podezřením, že je Kasumi z tvýho klanu… A pak nám tam nahrála přítomnost tý tvý členky týmu, tak jsem si řekl, že když si všichni budou myslet, že jsi byla unesena a ta malá holka všem nakecá, že to fakt viděla - bez jediné známky zápasu, mimochodem - tak že budou chtít vědět, jestli nekecá. No a jak zabít dvě mouchy jednou ranou? Zkusit schopnosti Kasumi a zároveň zjistit pravdu od tý… mm… Niny? Jejich setkáním! Ha, jsem geniální!“ vykřikl Kenta po svém vyčerpávajícím líčení, při kterém Misaki usnula, jelikož o Kentově genialitě značně pochybovala, a co se týče Lilin…
„Důvod?“ zvládla bez zvýšení hlasu pronést, ač pěnila vzteky. Takhle všechny využít! Teď jde jen o to, proč…?
„Chce ovládnout Kasumin svět, baka jeden,“ řekla Misaki, probuzená z transu, čímž zabránila dalšímu sáhodlouhému výlevu.
„Cože? To teda ani omylem! Mis, ty s tím snad souhlasíš?“ zeptala se nevěřícně Lilin své příbuzné.
„Hm… Musím,“ pokrčila Misaki takřka lhostejně rameny a konejšivě zahlížela na svou starší sestru. Ta zakroutila hlavou, aby si pročistila myšlenky a nezabila oba dva hned na místě. Náhle ji však něco z Kentova dlouhého vyprávění bliklo. Obrátila se na něj.
„Hele, tak počkat, něco mi tu nefachá – proč si jako myslíš, že díky Ninině svědectví Kasumi někam poběží? Nemá ke mně žádný hlubší vztah, čili důvod jít mě zachraňovat. Trochu nedomyšlený, ne?“ zamračeně sledovala jeho reakci a nepřítomně podupávala nohou. Kenta nejdřív vrhl rychlý vyděšený pohled po Misaki, ta ale nedávala najevo, že ho z případného průšvihu hodlá tahat.
„No, víš,“ ošil se Kenta, tentokrát už méně naladěn na mluvu, „když jsi šla s Misaki napřed, tak jsem jí, tý Nině…,“

…

„…řekl, že ti mám říct, že když se za nimi nevydáš, zabijou Lilin! A že to nesmím nikomu jinému než tobě říct, jinak ji taky zabijou! Prosím, zachraň ji! Prosím!“
Nina klečela u Kasuminy postele a brečela. Věc u ní nevídaná, ale ač byla drzá a neposlušná, svoji sensei měla ráda.
Když si Kasumi vyslechla s otevřenou pusou vše o únosu Lilin a možnosti, že je to kvůli ní, nemohla ze sebe setřepat pocit viny. A nebylo to nic příjemného.
„Tak… Klid, sakra holka, uklidni se, něco s tím udělám, jo? Hlavně už nebreč, je to děs. Spíš mi jako ninja pomoz vymyslet, jak se odtud nepozorovaně dostat. Co ty na to? Dokážeš to vůbec?“ Kasumi díky mladším sourozencům doma věděla, jak zaujmout dětskou duši. Jakmile Nina zaregistrovala cosi o novém těžkém úkolu, okamžitě přestala s pláčem a vzala to jako misi vyšší třídy, na kterou tak dlouho čekala. Přikázala mlčící Kasumi, ať je potichu a vykoukla nenápadně ze dveří. Muselo se jí přiznat, že plížení byla kupodivu její silnější stránka. Zakroutila němě rukou na znamení, že přes chodbu to nepůjde. Přešla rychle pokoj a vykoukla z okna. Před nemocnicí stáli nějací tři lidé a tlachali. Přímo pod Kasuminým oknem byl parapet. Další pokynutí rukou, co nejtišší přelézání rámu okna a obě už stály venku na okraji nemocnice. Nina namotala na svůj kunai dva malé provázky a s modlitbami ke všem svatým ho hodila do protější budovy směrem k zábradlí. Kunai se přes něj přehoupl. Druhým provázkem dala popud své zbrani, aby se obtočila kolem zábradlí. Zatáhla za lanko, které se napnulo.
„Drží! Jo!“ tiše zajásala Nina a Kasumi to vše jen sledovala s vyvalenýma očima. Tahle holka byla na svůj věk vynalézavá. Jen kdyby svůj mozek namáhala častěji kvůli tomuto, a ne vymýšlením způsobů, jak otravovat Lilin. Nina si lanko pevně obmotala kolem ruky.
„Běž! A prosím,“ zadívala se na Kasumi očima bez odhodlání, zato s prosbou dítěte, „přiveď Lilin-sensei zpět!“
„Jasný,“ řekla Kasumi automaticky, Nina pustila do nohou chakru a dívka se za lanko zahákla nohama, zatímco ruce ji posouvaly dál.
Jak to vždycky říká ten Naruto? Nikdy se nevzdám?... Bože to je magor, pomyslela si Kasumi, když po chvíli slezla bezpečně na střechu domu a setřela si z čela pot. To těžší ji ale teprve čekalo.