Milovat Jinchuurikiho: 08- Upsaná duše

Naruto byl odhodlaný započít plán, který si tak dlouho a pečlivě připravoval. Nyní mu však scházel jeden člen, navíc Denna si z organizace odnesla také tetování na krku, které bylo nezbytné k provedení plánu. Bylo mu jasné, že nejprve musí sehnat nového člena na patřičné úrovni, pak až se bude moct zabývat Dennou. Hned ho ovšem něco napadlo. Konoha byla postavena proti němu a pokud bude potřeba, bude ji muset odstranit z cesty. Proto bylo nejlepší začít hledat spojence mezi nepřáteli. Pokynul Gorovi, aby přistoupil, pak mu něco zašeptal do ucha a odešel do své kanceláře. Muž se mezitím vydal do vězení, aby splnil Vůdcův příkaz.

Naruto si pohazoval s kunaiem, když se dveře místnosti otevřely a dovnitř vešel Goro, který držel svázanou Sakuru. I přes svou nadlitskou sílu, nedokázala chakrová pouta sundat. Na Narutův pokyn, muž zmizel a on zůstal se Sakurou sám.

„Co si o sobě myslíš?!“zakřičela na něj.
„Ještě nevíš, co chci a už po mně křičíš, Sakura-chan,“ozval se mile Naruto. Sakuru Narutův tón překvapil, ale nenechala se zmást. Přestala o něm však pochybovat, když k ní přistoupil a osvobodil jí ruce. Růžovláska si protřela zápěstí a protřepala konečky prstů. Naruto stál a pozoroval ji, zatím všechno vycházelo tak, jak si přál. Přešel k pohovce a rukou naznačil Sakuře, aby se posadila vedle něj. Tak si zdráhavě sedla na měkkou pohovku.
„Mám pro tebe návrh,“začal opatrně blonďák. Sakura na něj vrhla pohled, který naznačoval, že se jí to začíná nelíbit.
„Připojíš se k nám,“řekl a zkoumavě se na ni podíval. Po dopovězení věty, vyskočila Sakura na nohy a začala rozhazovat rukama a křičet. Narutův plán A začínal bortit. Teď nastupovala improvizace. Chytil Sakuře obě dvě ruce a políbil ji. Sakura se bránila, ale marně. Byl silnější a ona slabá a vysílená. Ač nechtěla, přesto ji Narutovy polibky vyvedly z rovnováhy. Věděla, že všechno to, je špatně. Vůbec to takhle nemělo skončit, navíc jí v hlavě proběhly myšlenky na Sasukeho, Ai a její přátele ve vězení. Násilně se od Naruta odtrhla. Ten ji však nehodlal jen tak pustit.
„Au, to bolí, Naruto!“křikla, když jí násilně posadil na gauč.
„Proč to děláš? Proč ses tolik změnil?“řekla a z očí jí tekly slzy.
„Lidé se mění!“
„Když se staneš členkou Hakumei, osvobodím všechny zajatce z Konohy,“vyřkl svou nabídku.
„Můj život za jejich?“zeptala se tiše.
„Vlastně, ano,“pokrčil rameny a pustil její ruce. Sakura teď stála před důležitým rozhodnutím. Musela zvážit, zda jsou její přátelé důležitější než ona. Hlavní ale bylo, donést do Konohy zprávy, i když Danzouovi, tak přece. Blížila se znovu válka a ona to vycítila.
„Ano!“řekla a zpříma pohlédla Narutovi do očí. Pokývl hlavou a hodil jí svazek klíčů. Sakura věděla, co dělat, cestu si pamatovala dobře a tak se rychle vydala do podzemních kobek. Když odemykala mříže, cítila na sobě pohledy ostatních. Když odemkla a vypustila je všechny ven, dovedla je až k bráně. Ninjové vyšli, Sakura však zůstala stát ve dveřích. Sasuke k ní natáhl ruku.
„Prosím tě, pojď než si někdo všimne, že jsme zmizeli,“říkal tiše, aby nevzbudil podezření.
„Vědí to. To Naruto mě poslala, abych vás pustila,“řekla tiše a sklopila zrak.
„Vás? Snad nás, ne?“zeptal se mírně dotčeně.
„Zůstávám,“řekla. Její odpověď všem vyrazila dech. Nejvíce Sasukemu.
„Proč?!“zakřičel na ni.
„Běžte do Konohy a informujte je, až bude po všem, tak se vrátím,“řekla se slzami v očích. Všichni ještě tiše stáli, pak se rozběhli směrem ke Konoze. Zůstal pouze Sasuke, který Sakuru konejšivě objal a na rty jí vtiskl polibek.
„Nezapomeň, že tě miluju,“řekl a odešel.
Sakura se ještě chvíli dívala na jeho siluetu mizící v dáli. To nejhorší bylo za ní. Teď ji čekal mnohem náročnější úkol. Přijmout veškeré povinnosti člena a přijmout tetování. Od Naruta věděla, že k tomu bude potřeba ta holka, která utekla. Doufala, že to nebude bolet, ani ji, ani Den.

Suna

Gaara se prudce otočil. A vyděšeně ustoupila a sledovala, jak kazekage uvolňuje svůj písek a vysílá ho někam do houští. Najednou se ozval výkřik a dupot. Gaara stáhl svou zbraň. Část písku byla od krve, takže nebylo pochyb o tom, že je někdo sledoval. Ai tiše přihlížela jak se Gaara vydává po krvavých stopách. Šel pomalu a klidně, jako by vlastně vůbec nešlo o čas a o to, že uteče ten, kdo je sledoval. Potichu se vydala za ním. Tohle na něm nesnášela. I když si toho tolik myslel a cítil, navrch nedával téměř nic znát. Nedokázala poznat, co se mu honí hlavou. Ani přes své speciální schopnosti, ale zase se mu nechtěla hrabat ve vzpomínkách. Navíc si byla jistá, že by to poznal. Hodně toho před ní skrýval a ona nevěděla, kolik si toho může dovolit. Ostatně za pár dní na to bude mít spoustu času. Až bude stát u oltáře…

Denna klopýtala poloprázdnými ulicemi vesnice skryté v písku. Nohu měla ošklivě poraněnou, netušila, že by si jí Gaara mohl všimnout, když byl tak zaujatý Ai. Plížila se tak potichu, ale ne nadarmo to byl Kazekage. Vlastně ani nevěděla, proč je sledovala. Možná chtěla opravdu vědět, jestli se mají rádi. Jestli Ai Narutovi nelhala a podle toho, co viděla, to tak nevypadalo. Nechápala to. V hlavě měla zmatek, navíc jí noha začínala příšerně bolet, chtělo se jí zastavit, ale stále někde za sebou cítila šumění písku. Zakopla a upadla. Narazila si koleno, takže teď už ji bolely nohy obě. Chtěla vstát, ale síly jí docházely. Najednou se k těm všem bolestem dolních končetin, přidala ještě jedna bolest. Horší než všechny ostatní dohromady. Pálila jí tvář a krk, přesně v místech, kde bylo tetování, které ji označovalo, jako členku Hakumei. Slabě vykřikla a protřela si bolavá místa. Najednou pocítila, jako by vzduch kolem ní začal vířit. V uších jí nepříjemně hučelo, do očí jí padala zrnka písku a prach z cesty. Zavřela oči. Najednou pocítila nepříjemné zhoupnutí žaludku a vítr ve tváři.

Když se všechno kolem zklidnilo, otevřela oči. Klečela v místnosti, kterou dobře znala. Jednací sál v deštné vesnici. Nad ní stál Naruto, s tvrdým výrazem ve tváři, vedle něj postávala nějaká růžovlasá dívka.
„Tak tě vítám zpátky, konečně jsi poznala, k čemu ta tetování jsou,“ušklíbl se zlomyslně Naruto a prudce ji postavil na nohy. Denna bolestivě vykřikla. Z rány vytekla čerstvá krev.
„Proč?“zeptala se zoufale hnědovláska.
„Protože každý, kdo mi upíše duši, je můj, dokud ho sám nepustím,“řekl Vůdce a pokynul Sakuře. Mohlo to začít…