I see a darkness
S tímhle vzniká mnohem lepší atmosféra... Requiem for a dream
stoupal jsem tenkrát s úctou shrbený,
a horským tichem duši ohlušil,
tím, kterým mluví led a kameny.
Už jen pár schodů. Zvláštní... Co by po něm chtěli? Snad nová mise? Snad... Jako kapitán ANBU by ji měl očekávat. Proč se však Hokage tvářil tak ztrápeně, když ho prosil, aby za ním zašel? Určitě má starosti. Tak vysoký post si žádá své oběti.
Zaklepal na dveře a po vyzvání vstoupil. Jak čekal, Třetí seděl za stolem. Unavené oči si prohlížely lesk pěstěných nehtů. Zdálo se , že do jeho se ani dívat nechtějí. Vyhýbaly se jim. Ano... vyhýbaly.
„Potřeboval jste něco, Hokage-sama?“ oslovil ho uctivě. Starý muž si povzdechnul, vstal a obrátil se k mladíkovi zády. Díval západ slunce a teplé oranžové paprsky jen více prohlubovaly vrásky ve tváři.
„Mám pro tebe misi, Itachi. Je tu jeden... úkol. A zvládneš ho jen ty,“ sevřel ruce v pěsti. Mladíkovi se rozbušilo srdce. Úkol jen pro něj?
„Co mám udělat?“
Třetí se otočil a tvrdě do něho zabodl oči. „Zabij svou rodinu.“
srdce jsem nechal navždy nahoře.
Mám v sobě smutek řeky divoký,
který se ještě nechce do moře.
Seděl tam. Na studené zemi a shlížel dolů. Dolů na svoji milovanou vesnici, na svůj domov. Vždyť tu vyrostl! Nemůže jen tak... odejít a všechno zahodit. Nedokáže zabít své blízké.... Ale musí. Pro dobro vesničanů. Za žádnou cenu už nemůže být žádná válka. Nesmí!
mají dech těžký, krok za krokem jdou.
A svaly se jim mění na ocel,
jen moje cesty dál nevedou.
Pozoroval, jak si malé děti hrají. Na shinobi, na hospodyňky, na maminky, na vůdce. Ne. Tohle Uchihům nemůže projít. Už žádná válka, jen mír. I když se musí zaplatit krví... Krví jeho vlastního klanu.
Tak odporný úkol... kdo by si pomyslel, že rada vesnice něco takového dovolí. A kdo by si pomyslel, že Uchiha klan plánuje převrat. Zdáli se být spokojení. Na první pohled je všechno jinačí, než se zdá...
Pevně se zakousl do ruky, aby mu nevytryskly slzy. Chápal, co to znamená. Musí zabít všechny. Úplně všechny... Muže, ženy... i děti. Proboha, co je tohle za svět? Jak krutě si pohrává s lidmi jako s loutkami. Každý hraje jeho hru, nikdo z ní nevypadne.
A co plánuje dál s ním? Kam povede jeho cesta? Spíš se zdá, že už brzy skončí. Není na ní už ani zatáčka... jen hluboká propast, která si počká na jeho bolestný pád.
rampouchy prstů nelze zadýchat.
Do kraje duchů živí vstupujem,
do našich útrob zakousl se chlad.
Proč... Proč všechno tak rychle uteklo? I ty absurdní plány na vyvraždění klanu mu stále dávaly naději, že se něco zvrtne. Nemožné... Vesnice neponechala nic náhodě. Každičký detail byl skvěle promyšlený. Už nemohl couvnout.
Zasmál se. Zle... Kdy na tu hru přistoupil? Kdy mu byl určen tenhle neuvěřitelný osud? Kdy? Kdy?! Marné nářky... Kostky jsou vrženy. Jestliže nezahraje svou roli správně, neodnese to jenom on. Budou trpět i ostatní.
Nebe se zatáhlo, ve vzduchu byl cítit déšť. Nezáleželo mu na tom. Jen počkal na soumrak a vydal se splnit rozkaz. Ubohý vojáček v rukou generála.
jak líná řeka plynout do moře.
Jenomže, lidi, dneska naposled,
mám šanci umřít takhle nahoře.
Usmívali se na něho. Vítali ho doma. Zatímco on je přišel o jejich domov obrat. A nejen je. I sám sebe. Zadíval se na oblohu. Cítil, jak o něho tichounce bijí kapičky vody. Déšť se někdy hodí...
Vzal si na pomoc zbraně. Jakmile se dotkl chladného kovu, jeho tělem projel blesk. Nesměl otálet. Má přeci úkol. Ať už je jakýkoliv. Dělá to pro ostatní.
Hodil. Nebylo to tak těžké. Jen zamířit... a pal. Oběť se zhroutila na zem. Ulice ztichla. Znovu hodil. Někdo příšerně zaječel. Nemohl to poslouchat. Nemohl. Bezhlavě vrhl tím směrem další hvězdici. Neminula cíl. Kolem se ozývaly hlasité steny, děti plakaly, ženy utíkaly, muži se ho snažili přivést k rozumu.
Ne! Hodil, znovu a znovu. Kov se zabodával do teplých těl a lačně sál krev. Nestačil na všechnu. Začínala se rozlévat po látce, vsakovala se do země.
Vytáhl katanu. Ohnal se s ní a rozběhl se. Uslyšel jen pár dutých ran, jak se bezvládně zhroutily i další těla.
Bylo to šílenství. Cítil kovový pach krve, cítil ten strach okolo sebe. Jak dlouho to ještě potrvá? Kdy už konečně ztichnou? Nedělá to rád! Ať už to skončí... ať už je konec!
Vběhl do dřevěného domu. Zvuk jeho kroků se znásobil. Už ne! Prosím, už ne... Ani nezaregistroval o koho jde a zaútočil. Nebránili se. Dvě těla spadly na vyleštěnou podlahu. Ti, kteří mu vdechli život! I od nich tekla krev. A tekla dál... Byla všude, nemohl se jí zbavit.
Prudce se otočil, nebyl tam ještě sám. Lehké krůčky se blížily k pokoji. Stáhl se do stínu.
Zašramocení na klice, váhavý pohled dovnitř. Srdce se mu najednou zastavilo. Ne... on jediný se nesměl stát obětí vypočítavého plánu.
Musel se nadechnout, měl pocit, že už nevydrží stát. A přece ho čekala poslední část představení. Poslední dějství. Teď se ukáže, jak mu záleží na vesnici... Žádné zaváhání! Je shinobi. Žádný cit...
a zavřu oči se vším smířený.
Než usnu spánkem, v kterém se mi zdá,
že jsem se změnil v horské kameny.
Hleděl do jeho nechápavé tváře. Ano, zahrál to dobře. Bude ho nenávidět. Jednou ho přijde zabít. Určil si správného mstitele. Jen tak se nezastaví. Je mu podobný...
Díval se, jak se svíjí v jeho genjutsu. Musí to vidět. Aby ho nenáviděl ještě víc. Jak krásná bude smrt. Konečné vykoupení, vysvobození z tohohle prokletého světa. Už tak v něm cosi umřelo.
Utekl odsud. Už nemohl zůstávat déle. Zbláznil by se z těch očí, co už nic nevidí. Zbláznil by se z prázdných pohledů svých obětí. Šílený vrah. Nebo už jím je?
Naposledy vyšplhal na skálu, aby viděl celou vesnici. Světla z domů klanu Uchiha nezářily do noci jako obvykle. Bylo tam pusto. Moc dlouho bude...
Schoval obličej do dlaní.
Po měsíci a půl první zveřejněná povídka...
Úžasný obrázek nakreslila V3rc4 a já ho s jejím dovolením použila.
Tohle napíšu sem, neschovám to do hide. Povídku bych chtěla věnovat všem, kteří jsou ve skluzu, stresovaní a přece si našli čas, aby si tohle přečetli. Je vaše.
Pěkná povídka
, nejvíc mě asi dostala má/tvá věta: "Je dobře že prší. V dešti nejsou vidět (mé)/jeho slzy..." ... heh... taková náhoda... 
Nedočetla jsem to. Hrozná první věta. Ale já prostě jinak nemohla. Bylo to jako prodírat se bažinou k železnou koulí připevněnou k noze jako trestanec na útěku. Už to prostě nešlo dál. Nevím proč. Nebo možná vím, ale nejsem si jistá. To co Tall řekl je pravda. Cítím to skoro úplně stejně.
Jsem jen prach ve větru... Moje existence je bez významu... Zmizím na věčnost... A přesto... Možná si jednou někdo vzpomene... Doufám... Nevěřím... Zůstávám... Jsem jen prach... Prach ve větru... Vítr mi dal křídla... Nemám víc co si přát... Doufám... Nevěřím... Jsem jen člověk... I kdybych chtěla víc... Nesmířím se tím... Protože jsem jen člověk... A člověk je prach ve větru...
Prvé čo ma napadlo, že sa to tu nejako rozItachiovalo, na celej Konohe... Skorko každý píše o zabíjaní jeho klanu, ale len niektoré poviedky z toho sú naozaj dobré. A táto je jedna z nich...
Človek píše raz tak a raz tak.. Nedalo mi si nepozrieť Tallov komentár a tvoju odpoveď.. Ale nemala som to robiť, po tom sa komentáre píšu oveľa horšie.. Obaja máte v niektorých veciach pravdu, v niektorých sa nedá súhlasiť, proste každý čitateľ je nejaký..
Ale aby som to zhrnula, táto jednorázovka sa mi páčila
A bodky mám ja osobne moc rada, asi aj preto ich požívam stále a akosi už automaticky
Autori poviedok čítajte Pravidlá FF!!
Inak vaše poviedky skončia na našom externom blogu ^^
A takisto čítajte aj Důležitá sdělení pro spisovatele a čtenáře FanFiction!!!
Ak si nie ste istí písaním, nájdite si nejakú betu - Inzertní FF nástěnka.
----
Čiarka, taká maličkosť, ale dokáže úplne zmeniť význam vety.
Nezabúdajte na to.
Boj se Aku boj, protože teď nepíšu jako kritik, ale jako zklamaný čtenář, ale možná že potřebuješ někoho, kdo řekne něco jiného než ódy. Možná se to ostatním doopravdy tak líbí, nebo jsou ve stavu "tahle holka napsala Nevěsty v černém tak tohle nemůže být špatné", ale ono to špatné je.
Na to, abys poznal že svíčková je připálená, jí nemusíš umět vařit.
Po dlouhé době nová FF - Opakování.
Út, 2009-09-22 23:16
Já zklamané čtenáře nerada. Už pro ně se budu snažit.
Edit.:
Talle, jen mě tak dneska zarazilo... píšeš, že každý díl se Smrtkou a Závistí je horší a horší. Právě s nima a se svou Láskou jsem vyhrála první místo v literární soutěži a moje povídka se otiskla do novin. Mám pro sebe skoro celou jednu stranu. Zvláštní...
. • V noci jsou všechny kočky černé.
. ♪ Some days, some nights...
Hudba hrala ešte pri písaní komentára
Nedokázala som ju vypnúť.
A ako každý Kiwin trápny komentár, ani teraz nezabudnem na svoje: nemám slov, aj keď ich mám veľa, ale nedajú sa napísať. Bol to dobrý "návrat" Akuma-san .)
Paper is dead without words
Ink idle without a poem
All the world dead without stories
Without love and disarming beauty
Careless realism costs souls
- Nightwish (Imaginaerum), Song of Myself
SPOLEK ŽROUTŮ KNIH!!!
Tak je to po měsíci a půl, no a? Když máš nějakého autora ráda, nezapomeneš na něj, ani kdyby měl pauzu mezi psaním rok.
Tahle povídka mě zaujala tím víc, že jsem o tom rozkazu zabij svou rodinu sama nedávno psala. I když... tam to bylo naopak.
Itachiho mi bylo v této povídce líto. Vždyť... on je vlastně jenom oběť. Vojáček pod generálem, přesně jak jsi to popsala. Zoufalý, čekající na smrt.
Krásná povídka.
Nenapadlo mě, že se tu najednou tak rychle objeví spousta krásných komentářů. Přece jen... měsíc a půl. Je tu spousta super autorů a nějaká Aku po dlouhý době zase něco napsala. Co z toho... Já jsem za vás tak ráda ^^
. • V noci jsou všechny kočky černé.
. ♪ Some days, some nights...
Jak už tu napsali všichni přede mnou, je to nádherně procítěná povídka, Aku. Ani nevím, co mám psát dál, protože všechno tu už napsané máš.
Je to skvělý návrat, tešila jsem se, až vydáš něco novýho, a tohle dílo mé myšlenky jen potvrdilo, protože v tom je přesně vidět tvá duše, myšlenky a pocity...
Come into my world, see through my eyes. Try to understand... Přijď do mého světa, podívej se mýma očima. Snaž se pochopit...
Aku, bylo tady toho řečeno hodně...a já se chci přidat..
původně když sem projížděla seznam nových FF, jen sem klikla na tuhle povídku, protože pod ní bylo tvoje jméno..
to protože vím, že všechno od tebe je dobré..
a pak sem začala číst..
Nechci říkat jak je to úžasné a geniální a tak podobně..
je to tvoje..přesně takhle to nazvu..je tam vidět ta Akumakirei..
jde tam vidět to, proč mám tvoje povídky ráda..
je tam ten kus srdce co do nic dáváš..
Někdo může říct, že Itachiho odchod z vesnice je ohrané téma, ale mě to v tvém podaní dalo více než kdykoliv jindy..
Protože ty umíš do povídky dát něco, co nikdo neumí..ano, právě takové to "svoje"..
a co říct na závěr?
Snad jen..díky za tvé povídky Aku:)
♫MůjsvětDivů♫ **Kdo žije bez fantazie, není člověkem**
Nikdy nebudu schopna napsat něco, čím bych vyjádřila své nadšení z povídky. Protože je to nemožné. Buďto je to povídka, která mě sice upoutá, čtu jí s úsměvem, ale...není to ono. Další typ povídek je ten, jaký píšeš ty. Vždy originální, procítěné, plné té vnitřní energie. A nad těma se já usmívám se slzami na rtech. Jinak tomu není ani teď. Protože...tvoje povídky dělají z mých očí vodopády, Aku.
.
Po hrozně dlouhé době jsi konečně něco vložila. A jako vždy...mi to hodně dalo. Každá tvoje povídka mi něco dá. Vždycky. No a tohle? Kromě toho, že mě to na chvíli vytrhlo z hrůzného týdenního řádu mi to dopřálo i chvíli blaženého uvolnění.
Co víc říct? Snad jen to, že doufám, že budeš psát trošku častěji. Sama dobře vím, že někdy to prostě nejde (zvlášť, když máš v harmonogramu ještě něco jiného), ale já si nemůžu pomoct. Tvý povídky jsou pořád lepší. Tohle se mi zdálo možná i lepší než Nevěsty. Ale to je vážně jen můj názor.
Parádní ,,návrat", Aku
• There'll always be people out there who will tell you that you can't. All you have to do is turn around and say: "Watch me!"
• Vždyť usmát se nebolí.
• Nejnovější myšlenka v text ... Voda není krev, Voda je voda
Po měsíci a půl první zveřejněná povídka... Jenže já dobře vím, že ses "neflákala" a ta pauza byla moc důležitá kvůli něčemu jinému. A je to skvělý návrat, jak už napsala Sayoko - tvé povídky jsou originální, protože taková jsi i ty. Svoje. Vlastní. Akumakirei. Čistý (hezký) ďábel, jak by se dal přeložit tvůj nick.
Howgh.
Akumí, nechci říkat, že tohle bylo geniální, atd. Ano FFka hezká, Requiem tomu opravdu dodalu tu atmosféru. Líbilo se mi to. Vím, jsi hodně vytížená, to jsem i já a samozřejmě i ostatní. Nevím, jestli ti tenhle koment něco dá, ale... Chi ti říct, že u tebe mi nezáleží na tom, jestli je to "moc" originální nebo "málo" originální. A proč? Protože ty sama jsi originální. Proto to co napíšeš, mi přijde originální. Protože to jsou tvoje slova, tvé myšlenky...
♪ Současná hudební inspirace: Why Should I Worry, Sandcastle Kingdoms, Night in the Woods, Cuphead the Musical, Attention
Kočičí škrábanice
A nějaké nové FF? YES! ^^ => Tanec iluzí 20 - S hlavou vztyčenu udělej krok vpřed, Tanec iluzí 19 - Lepší zítřky v nedohlednu, Není se čeho bát, Tanec iluzí 18 - Na tenkém ledě
Chjo...nevím čím to je, ale brečím...
Zase jsi to dokázala, rozbrečet mě. Tahle povídka byla nádherná, procítěná.. A je dobře, že jsi ji napsala...
Tenhle koment, Ti asi nic nedá, ale já to sem musela napsat...Líbilo se mi to, Aku~
Protože mi většinou zabijí postavy, které si oblíbím, tak už to nedělám. Ale Utakata byl prostě fešák!
Moc pěkné a už mi nikdy neříkej, že ti SFka nejdou, protože tohle, ať chceš nebo ne, je suprová SFka. Bylo to hodně smutné a hodně mi to objasnilo všechno. vLastně jsi mi podsunula svůj názor o Itachim a já ho vřele přijímám, protože takhle se mi hrozně líbí, to jak si to popsala. Všichni středoškoláci a vyšokoláci (samozřejmě i záklaďáci) jsou řekla bych hrozně vytížení, takže alespoň mě tohle uvolnilo a povzbudilo. Čeká mě hromada učení, úkolů a laboratorek, takže jsem ráda
Už to tak bude?
Ouki douki, zatím jako čtenářka doháním zameškané čtení starých známých i nováčků 
Return?