Memory
Zhluboka se nadechla studeného nočního vzduchu. Mrazil a pálil zároveň; a taky voněl. Cítila v něm štiplavý kouř, který se pomalu rozplýval a ustupoval před těžkou, mokrou vůní okolních bažin. Cítila železitý pach krve smíchaný s potem, který jí stékal po horečnatě rozpáleném čele. Nejvíc ze všeho však cítila hořkosladkou vůni vzpomínek.
Měla vůně ráda, dokonce je sbírala. Ale některé z nich by nejraději vytěsnila z paměti. Pouhý jejich závan s sebou přinášel směsici radosti, melancholie a bolesti. Stejně jako vůně dnešního večera. Zapomene ji někdy?
S výdechem položila hlavu na kolena a dovolila svitu měsíce, aby ji ukolébal k spánku.
Probudila ji vůně Okonomiyaki linoucí se z kuchyně. Vyskočila jako srnka, rychlostí blesku sbalila svůj fialkový futon, napěchovala ho do skříně a utíkala do koupelny. Ve svých pěti letech stěží dosáhla na umyvadlo, natož aby se viděla v zrcadle. Proto si jen ledabyle rozčesala vlasy na levé straně hlavy, zatímco pravá polovina zůstala střapatá a rozcuchaná. Maminka ji za to každý den plísnila, ale ona si z toho nic nedělala. I tak pokaždé dostane ke snídani své oblíbené jídlo a může jít s tatínkem na trh.
Dnes ráno však bylo všechno jinak; otec odešel už před svítáním. Rudovlasá holčička vztekle nakrčila nosík a rozhodla se trucovat. Jako vítr proletěla jídelnou, snídaně se ani nedotkla, nerozloučila se s matkou.
Celý den si hrála v lese. Trhala květiny, sbírala šišky a polehávala v jehličí. Vychutnávala si jejich vůně, dokud je všechny nepřehlušil závan strachu. Zapomene ho někdy?
Věděla, že přijdou. Bylo jich tolik! V panice se rozběhla, aniž by věděla kam. Klopýtala přes kořeny, padala a zase vstávala. Nakonec se však dětské tělíčko vyčerpalo a nedokázalo se už zvednout. A tak zůstala ležet.
Probudila ji slaná vůně moře, k níž se vzápětí přidal pach zatuchlé jeskyně. Posadila se a na prázdné dřevěné krabici, která jí sloužila coby noční stolek, nahmatala brýle. Pak se svýma čtyřma očima rozhlédla po studené místnosti. Pořád nedokázala pochopit, proč ji její zachránce nechal na tak nepěkném místě. Přece ho obdivovala! Celá léta mu věrně sloužila! Zavrtěla hlavou; ohnivé vlasy zavířily vzduchem a alespoň na chvíli ho osvěžily vůní fialek.
Z háčku na zdi sebrala těžké rezavé klíče a vyšla na chodbu ozářenou pochodněmi. Na kažém rozcestí neomylně zamířila správným směrem; dobře věděla, kam jde. Znala všechny podzemní skrýše na tomhle prokletém ostrově. Všechny cely a životní příběhy svěřených vězňů. Znala jejich vůně. Zapomene je někdy?
Zastavila se a do očí se jí nahrnuly slzy. Nevěděla, proč vlastně pláče. Věděla jen, že musí, jinak vybuchne. Plakala dlouho, dokud znova neusnula, opřená o vlhkou, zeleně světélkující stěnu.
Probudila ji vůně orosené trávy, která pomalu vysychala po doteku prvních slunečních paprsků. Po dlouhé době vstávala šťastná. Nevadilo jí, že v noci pršelo a promokla až na kůži. Nevadilo jí, že musela přestát záchvat vzteku jednoho a nadávky druhého z jejích společníků. Nevadilo, protože toho třetího milovala. Milovala vůni jeho košile, tajemného úsměvu a hypnotizujícího hlasu.
Dívala se na něj, jak rozdělává oheň, z tašky vytahuje studené knedlíčky Gyōza a pomalu je ohřívá. Nesnášela ten mazlavý blaf, ale pokud ho připravil on, stával se pro ni tou nejvybranější pochoutkou.
Věděla, že hned po jídle se vydají na cestu. Určitě se nezastaví několik dní. Budou ji bolet nohy, nestihne se vykoupat a celou dobu půjde s vědomím, že na konci pouti je čeká další boj. Znova ucítí známý pach krve... Ale bude bojovat po jeho boku a když přežijí, schoulí se a usne vedle něj.
Probudila ji vůně štiplavého kouře, který se pomalu rozplýval a ustupoval před těžkou, mokrou vůní okolních bažin. Promnula si ztuhlý krk a pomalu zvedla hlavu. Konejšivý měsíc zakryly mraky.
Seděla uprostřed černé noci, která jí tolik připomínala temnotu v jeho srdci. Připomínala jí vůni jeho nenávisti, před kterou už pěkných pár let utíkala. Jenže vůně se nedají zapomenout...
Okonomiyaki - japonská omeleta
futon - japonská matrace na spaní
Gyōza - původně čínské knedlíčky z kynutého těsta plněné mletým masem a zeleninou
Poslední dobou se mi občas v hlavě blýskne myšlenka, kterou bych ráda zachytila na papír. Jenže když se o to pokusím, tak to nejde a nejde... dokud si k ní nepustím nějakou hudbu.
Tentokrát mi při psaní pomohla píseň Memory z muzikálu Cats. Během brouzdání po YouTube jsem našla verzi, kterou nazpívala Simone Simons z metalové skupiny Epica, a ještě pořád mě z ní mrazí.
A proč vlastně píšu o Karin? Neměla jednoduchej život, stejně jako většina postav v Narutovi, ale nikdo se nad tím nezamyslí, protože je zkrátka předurčená být nenáviděnou postavou. Jenže mně je jí líto. Vyvraždili jí vesnici, pak skončila ve spárech Orochimara a nakonec se zamiluje do Sasukeho... V posledním dílu mangy jsem nad ní skoro zaplakala. Kishimoto si s tou holkou škaredě pohrál. A tak jsem se pokusila jemu i vám dokázat, že ona všechnu tu bolest cítí. Tak už na ni nebuďte zlí...
brutalne dobre. Nad Karininou postavou som sa bars nezamyslala a to o jej detstve som ani nevedela. Ale FF je fakt super
http://www.mugiwara.cz/
presne tak...nadherne si to urobila
Kurňáááááá! Ľudia, ak by ste videli moje staré trápne komentáre kde píšem jak prihamaná (idem hlavne o Gaarove obrázky =_=" ) tak si ich láskavo nevšímajte, viete, 10 rokov som asi mala ^^" *facepalm*... asi ma urve...
http://media.tumblr.com/76337834a94504d2e03291b5fcf60533/tumblr_inline_m...
Karin je moja najoblubenejsia zienka z naruta, pri nej by som aj v tej base vydrzal:P + moc pekne FF, ze si na nu niekto aj spomenul.
Mám rád niektoré filmy, nedávno som zíral na jeden s tamtým šedovlasým americkým hercom, ktorý voľakedy býval vtipný, teraz už nieje.
Mne sa táto jednorázovka neskutočne páči... O Karin som moc poviedky nečítala, takže takáto zmena je pre mňa aj príjemná ^^ Je suprové, ako si sa dokázala "vcítiť" do jej postavy... Tak, ako to aj ona prežívala... Za toto máš môj obdiv
Tvoje povídka byla první, kterou jsem na konoze četl. Parodie, chlapec z pekel, nebo tak nějak. Na rovinu nic moc. Ale tohle je o moc lepší. Přečtu si ještě nějakou tvoji parodii, třeba změním názor, ale teď říkám - vykašli se na vtip, piš vážně, protože to ti jde.
Až v polovině jsem pochopil, že je to sen, ve kterém putuje svým dosavadním životem. Líbila se mi narážka na brýle. Ikdyž to tak asi nebylo myšlené, v kombinaci s popisem jejího čichu to ukazuje na to, že pokud někomu něco chybí, jinde to vynahradí.
Celkově velmi čtivé.
5.
Svět je tragédií pro toho, kdo cítí a komedií pro toho, kdo myslí.
Jonathan Swift
EDIT: Nyní žiji v jedné velké tragédii. A líbí se mi to.
Mimochodem: Mad_Ratt = RanDaal
Já patřím k asi málo lidem zde na Konoze, kteří mají Karin vážně rádi. Oblbila jsem si jí, protože neplká do větru, ví co opravdu chce a působí na mě jako skoro nejnormálněi vymyšlený charakter, co kdy Kishimoto vytvořil. Proto ti moc děkuju za tuhle povídku. Její odpůrce asi nepřesvědčí o Karinině úžasnosti xD ale mě to moc zahřálo u srdce.
.
A co se týče tvého stylu, tak já osobně ho miluju ^v*
Nádhera
Aneb: Když Já byla ve Vašem věku, Pluto bylo planeta.
mno... Ale jsi to prostě ty, hAnko... Tenhle styl mi k tobě hrozně moc sedí. A kdo říká, že to je pořád to samé? Píšeš o postavách, které všichni ostatní odsoudí jako záporáky a hotovo. Tvé povídky jsou skvělé, a cestu k srdíčku si vždycky najdou.
je to moc krásné
já sem se ještě do nedávna o Karin nezajmala, ale pak sem poznala skvělou holčinu, která je jí přímo posedláa taky párem Karin Sasuke azačínám ji mít ráda 
přece jen škoda, že je na špatné straně...
Těžký rána, drsný odpoledne a co po tom všem? Jaký může být večer? Já bych ho rozdělila do dvou základních skupin. Buď může být krutý a nebo příjemný. No a tím, že jsi do mého před pár minutami krutého večera vnesla svoji povídku, hAni, jsi ho udělala příjemným.
.
.
Popravdě, já Karin ze začátku taky moc nemusela. Sice byla přece jen lepší než Sakura, ale u mě se nikdy moc velkému zalíbení nedočkala. Jenže to, jak jsi jí popsala, z ní udělalo postavu stejnou, jako je třeba Naruto. Někteří si řeknou, jak vůbec můžu srovnávat tuhle ,,obyčejnou holku" s tím blonďatým, hyperaktivním hrdinou. Jak? Jednoduše. Protože ona taky žije, pláče, miluje...tak proč by nemohla být stejná, jako ostatní? Sice to asi moc společného s povídkou nemá, ale já to sem musela napsat. Už jen proto, abys věděla, že některé povídky, jako třeba ty tvoje, dělají z neživého živé. Z kresby člověka. Tedy aspoň u mě. No a tahle povídka byla taky jedna z těch velkých, které jsem tu za poslední dobu četla. Protože měla to svoje osobité kouzlo
Jen si ještě dovolím poznámku k tvé druhé poznámce. Ty jsi jeden z autorů, kteří píšou svým vlastním stylem. A ten styl ohraný není. Zamyslela se někdy ta vaše Elita nad tím, že tenhle styl si možná ostatní berou od vás? Právě proto vy nikdy nebudete psát ohraně. Protože je to Vaše
• There'll always be people out there who will tell you that you can't. All you have to do is turn around and say: "Watch me!"
• Vždyť usmát se nebolí.
• Nejnovější myšlenka v text ... Voda není krev, Voda je voda
Hip hip hurá. Konečně zase hAnko ve své nejlepší formě, možná tě za tenhle styl někteří kritizují, jenže je to to co ti nejlíp jde a tady si to ukázala. Prchavé okamžiky zachycené jedním smyslem a to ne zrakem. Ono to vždycky vybuduje jakésy napětí a ještě to tvoje opakování, které tady bylo jen minimální, jen pár slov na začátku odstavce, které tomu dodávali...ehm... štávu? Asi ano. No každopádně piš když máš dobrou náladu, ne když máš tu špatnou, pak to moc nejde.
Takže piš dál!
Na to, abys poznal že svíčková je připálená, jí nemusíš umět vařit.
Po dlouhé době nová FF - Opakování.
Je úžasné jak se někdo může dívat na Karin právě tak, jako ty. Trošku mě to udivuje a taky mě hrozně zaujalo, jak jsi v ní nehledala jen "to špatné", ale i ty kousíčky toho dobrého a křehkého v jejím nitru. Je to hodně o zamyšlení a pohledu na svět takový jaký je.
Upřímně, ze svého dětství si osobně pamatuju jen na to, když jsem se jednou málem utopila v bazénu. Od té doby, když cítím "vůni" chlóru, zvedá se mi žaludek a vždycky mi vytone právě vzpomínka na bazén. To první mě napadlo, když jsem přečetla první řádky a jsem hrozně ráda, že jsem to dočetla až do úplného konce, protože mě to nepustilo a ještě asi hodně dlouho bude trvat, než můj mozek zpracuje všechny "skryté" myšlenky téhle povídky. Moc krásné, povedlo
Už to tak bude?
Ouki douki, zatím jako čtenářka doháním zameškané čtení starých známých i nováčků 
Return?
Kdyz jsem zacal cist, hned me zarazilo, ze vidim povidku o Karin. Je to neco opravdu skutecne vzacneho a nutno podotknout, ze se ti to vydarilo ^^ Mas pravdu, ze by stalo za to se nad jeji minulosti a osudem trochu zamyslet
Je to hezka petihvezdickova povidka.
Tomuto sa vraví skvelé prebudenie sa, keď tu z rána je vidieť tvoju poviedku.
Mám chuť napísať siaholdhý komentár, ale viem, že by som sa v ňom len opakovala, ako veľmi sa mi to páčilo, aká je to výborná poviedka, tak to skrátim.
A neviem, ale ja mám tvoje písanie rada a nikdy mi tam neprišlo nič okopírované. Vždy mi príde, že je tam niečo nové, čo ma zaujme.. A o Karin si teda napísala fakt pekne.. Smutno...
Eh, no nič, proste sa mi to páčilo a som rada, že tu zase je niečo od teba vidieť
Autori poviedok čítajte Pravidlá FF!!
Inak vaše poviedky skončia na našom externom blogu ^^
A takisto čítajte aj Důležitá sdělení pro spisovatele a čtenáře FanFiction!!!
Ak si nie ste istí písaním, nájdite si nejakú betu - Inzertní FF nástěnka.
----
Čiarka, taká maličkosť, ale dokáže úplne zmeniť význam vety.
Nezabúdajte na to.
K povídce mám jen jedno - Karin si tohle zamyšlení víc než zaslouží...