Minato a Kushina Láska na první pohled - Nenechte se vysmát IV

Ráno ji probudil budík. To je divné, nepamatuji si, že bych si nařizovala budík, nebo že bych ho vůbec měla. Kushina vstala a došla na druhou stranu místnosti, kde našla drnčící budík a vzkaz od Tsunade.
„Tohle je malý dáreček, abys nepřišla pozdě. Za hodinu máš být na cvičišti sedm, kde se setkáš s týmem!“
Šest, no nejvyšší čas, zlatá Tsunade, pomyslela si. Velice rychle se oblékla, jen boty jí trvaly trochu déle, už oblečená slupla kousek chleba, protože nic jiného tak narychlo nenašla. Připla si pouzdro na kunaie k noze a taštičku s ostatním vybavením k pasu. Zaplést vlasy do copu už nestíhala, tak si dala gumičku k vybavení. Už byla připravena vyrazit. Podle popisu od Tsunade to má na cvičiště tak čtvrt hodinky po cestě.
Vezmu to přes střechy to bude rychlejší. Rozhodla se Kushina. Zamkla a upalovala, nechtěla přijít pozdě. Když se dostala na cvičiště našla tam jen Mizureho.
„Ahoj.“ Pozdravila ho.
Mizure sebou trhnul, vůbec ji nepoznal.
„To jsi ty, Kushino?“ Zeptal se nedůvěřivě.
„A kdo jiný bych asi byla.“ Rýpla si.
„Já jen že vypadáš jinak…“ Breptal nesmysly.
„Jo tak, no, noční košile se mi na trénink nezdála vhodná.“ Řekla pobaveně.
Bylo sedm pryč.
„Kde je ale zbytek týmu, Mizure?“ Pocítil příjemné teplo, ona si ho pamatovala.
„Pojď za mnou, zavedu tě.“
Chvíli skákali mlčky přes střechy, až Mizure seskočil před lázněmi. Kushina nechápala.
„Oni si šli dát ranní koupel nebo co?“ Zeptala se naštvaně.
„Ne pojď potichu zamnou.“ Řekl a vedl jí kolem plotu dámské části, chtěla protestovat, ale než začala, uviděla senseiovu hlavu u dírky v plotě a Minato byl s ním. Sladce se na Mizureho usmála. Tak takhle to je. Pomyslela si. Mizure jen pokrčil bezmocně rameny. Kushina se jim co nejtišeji dotala za záda, nahromadila čakru do rukou a srazila jim silně hlavy k sobě, až to zadunělo. K tomu nahlas dodala.
„Dobré ráno Jiraiyo-san a Minato-bak*.“
Oba si mnuli hlavu.
To byla pecka, pomyslel si Minato. Ublíženě se otočil. To co uviděl mu vyrazilo dech. Stála tam nádherná rudovlasá kunoichi s ďábelským úsměvem. Pak mu to docvaklo.
„Ty jsi mi řekla bak*. Jak se opovažuješ. Já budu další hokage, abys věděla.“ Jiraiya si jen mnul hlavu, ženy odešly, jen co zaslechly Minatův hlas. S Kushinou to nehnulo. Jen se drze zazubila.
„Promiň, budu muset svůj názor trochu doplnit o nadutého zvrhlíka.“ Řekla s absolutním klidem Minatovi. Jiraiya si přestal mnout hlavu. Minato pokračoval.
„Nech si ty kydy, stejně se ti líbím, tak si to přiznej. Co tady vůbec děláš, tos mě sledovala?“
Kushiny se zmocnil záchvat smíchu.
„Víc než ty se mi líbí i ropucha. Navíc jsem hledala svůj tým na cvičišti a když tam část nebyla, tak jsme si pro ni s Mizurem došli.“
Kushina bojovně vystrčila bradu.
„Tak dost děti…“ Vložil se dotoho Jiraiya. Za to oslovení si vysloužil vražedný pohled všech svých studentů… „půjdeme trénovat, tak honem na cvičiště.“ Znovu se běželo přes střechy.
„Tak Kushino, dnes jsi oficielně dalším členem našeho týmu, rád bych viděl tvoje schopnosti, taky si chci něco ověřit.“ Poznamenal tiše.
Pokračoval.
„Vidíte ty tři stromy?“ Zeptal se Jiraiya.
Přikývli.
„Vyndejte si kunai a hoďte ho tak, aby se co nejvíce zabodl do vašeho stromu, komu se zabodne nejméně, platí oběd.“ Nařídil Jiraiya. První házel Minato, kunai se mu zabodl z jedné čtvrtiny. Bylo vidět, že je sám se sebou spokojen. Druhý byl Mizure, tomu se povedlo zarazit kunai hodem z poloviny. To Minata trochu naštvalo, ale byl si jistý, že Kushina bude platit oběd. Ta oběma věnovala jen shovívavý pohled a hodila kunaiem zostřeným čarou. Kunai proletěl stromem a zabodl se do kamene za ním. Trochu škodolibě poznamenala.
„Vypadá to, že platíš, Minato-bak*.“ Jiraiya to čekal, s tou čarou ale čekal víc. Zeptal se tedy…
„Držela jsi se zpátky Kushino, nebo to lépe neumíš?“
Kushina se urazila.
„Jistě že jsem se držela zpátky, kdyby ne, prošel by kunai tím kamenem, ale nechtěla jsem nikoho zranit a pro výhru to nebylo potřeba.“
Minato byl zděšen. Mě se to povedlo jen z jedné čtvrtiny a ona prohodila stromem když se držela zpátky?
Jiraiya to uzavřel.
„Minato nám zaplatí oběd. A vítěz, Kushina, nám řekne, kam nás Minato zve.“
Teď jen doufám že nevybere tu nejdražší restauraci, na to nemám. Pomyslel si zděšeně Minato.
„Na rámen.“ Zněla její stručná odpověď. Minato si oddychl, to ještě jde. Jak se jí to ale podařilo, a proč zrovna jí. Jiraiya měl pravdu, je dost silná.
„Teď si dáme zápas v taijustu, s kým chceš bojovat Kushino?“
Kushina se znuděně podívala na Minatův kunai na stromě a pak na Mizureho. No teď jí to natřu, pomyslel si Minato. Neochyboval, že si vybere jeho.
„Ráda bych si zabojovala s Mizurem.“
Minatovi spadla čelist, to opravdu nečekal. Zato Mizure byl zase polichocen a vznášel se na obláčku že mu dala přednost před Minatem. Minato to ale tak nechat nehodlal.
„To ne sensei, já s ní chci bojovat.“
Kushina se na něj znuděně podívala.
„Postav se do fronty ty náfuko.“ Dělalo jí dobře ho potrápit a srazit mu ego. „Pak přijdeš na řadu ty, nebo chceš aby to bylo dva na jednu? I to by šlo…“ Poznamenala jedovatě. Dala mu hajsně najevo že pořadí se měnit nebude. Tohohle nápadu se ale chytil Jiraydra.
„To je dobrý nápad Kushino, budeš bojovat proti oběma naráz, ale nesmíš použít žádnou zbraň, opravdu jen čisté taijustu, rozuměli jste pánové?“ Oba přikývli. Kushina nachvilku, zavřela oči. Minato si myslel že se bojí, ale ona jen nahromadila čakru do podpatku a mnněnila ji na vítr.
„Jak si přejete Jiraydro san.“ Řekla úplně klidně.
„To není vůči Kushině fér.“ Prohlásil Mizure. Myslel to dobře. Proti němu a Minatovi naráz nemá ta holka šanci.
„Nedělej si starosti Mizure-kun, bude to v pořádku a když prohraju, tak prohraju.“ Řekla klidně Kushina. Tentokrát nestanovili žádnou sankci pro poraženého. Boj začal, Mizuremu se moc nechtělo útočit, je top dva na jednu, stále se mu to nelíbilo. Minato, ale podobnými starostmi netrpěl, chtěl jí udělit pořádnou lekci. Házet kunaiem umíš, ale to chce víc než jen hrubou sílu kočičko. Radoval se Minato. Zatím se mu, ale nepodařilo ji zasáhnout. To se už do boje zapojil i Mazure, kterého do toho vhodil Jiraydra . Kushinu, už nebavilo jen utíkat, začala i útočit, uštědřila Minatovi kopanec do obličeje a podpatkem mu tam způsobila dlouhou řeznou ránu. Co se to děje? Vždyť nemá žádnou zbraň, podpatek to udělat nemohl, na to byl kontakt s mou kůží příliš krátký. Co je to zase za fígl. Během toho uvažování dostal ještě několik pořádných ran do žaludku a hlavy. Mizuremu se nevedlo o moc lépe, měl už několik řezných ran a přeraženou kost v ruce. Jiraydra, když viděl že kluci nemají proti Kushině šanci ani ve dvojici a spíše si překážejí ukončil boj.
„To už stačí, nezabij mi je.“ Řekl káravě Kushině.
„Gomen Jaidro san, Hned mizuremu vyléčím tu ruku a povrchová zranění.“ Ihned začala provádět justu co se naučila ze svitku od Tsunade. Jiraydra stále netušil, čím je pořezala, byly to středně hluboké rány. Minata léčit nebudu, řekla si navezl se dotoho sám. Nakonec se ale smilovala. Doléčila Mizureho a přešla k minatovi.
„Teď ty.“ Řekla tvrdě. Minato zavrtěl hlavou. Tak takhle se stavíš k laskavosti, pomyslela si Kushina a Jiraydra i Mazure si v duchu říkali totéž. „Jestli tě nevyléčím, zůstanou ti jizvy. To by jsi chtěl?“Zeptala se ledově, měla hlas jako kapalné helium. Všem z něj zatrnulo. Minato se neochotně nechal vyléčit, odporovat, jí neměl sílu.
„Čím si je to pořezala Kushino?“ Chtěl vědět Jiraydra.
„Podpatkem Jiraydro-san.“
„To není možné, Kushino, ten řez je na to příliš úzký a hluboký.“ Řekl Jiraydra. Ta holka si ze mě dělá blázny.
„Opravdu podpatkem, podívejte Jiraydro-san.“ Přšla ke stromu a předvedla kop, na stromě byla rýha stejná jakou měli předtím ti dva všude kde je zasiáhla.
„Jak to děláš?“ Chtěl vědět Jiraydra.
„Vypouštím do podpatku malé ,množství čakry na větrné bázi, tím je dělám užší a ostřejší. Na ten nápad mi přivedla Tsunade-sama.“ Pochlubila se Kushina. Jiraydra jen přikývl a ti dva byli zaraženi. Větrná báze?
„Používat větrnou podstatu tímhle způsobem na Tsunade vypadá.“ Řekl na hlas Jiraydra. Vždycky byla zákeřná. Pomyslel si. „Na svoje spolubojovníky to už ale nepoužívaj ano?“ Přikývla, skoro vzdorně. „Teď si dáme genjustu… ukaž mi jaké genjustu používáš.“ Kushina se zarazila.
„Všechny Jiraydro-san? Na Vás?“ Jiraydra přikývl. Kushina udělala pečetě a v tu ránu se Jiraydra ocitl, pod vodou, topil se, nemohl dýchat a nemohl na hladinu. Nešlo mu to zrušit. Po chvíli milostivě techniku ukončila.
„Hezké, to už mi nedělej. Je to silné. Tak dál.“ Tentokrát se ocitl přímo ve své nejhorší noční můře, která se mu kdy zdála. Tsunade si brala Orochimara a oba se mu vysmívali jak si na ni mohl myslet. Znovu techniku zrušila. „Také silná, technika nejhorší noční můry… opravdu děsivé. Kdo tě naučil? Tvůj senssei?“ Přikývla. Tentokrát ani nečekala na vyzvání a dostala ho do třetího genjustu, byl znehybněný ve vzduchu a do těla se mu zavrtávali kunaie, které se v ranách otáčeli.
„To bylo moje nejslabší genjustu.“ Informovala ho když se z něj dostal. Ještě mám jedno, ale smím ho použít jen na infiltrace nebo podobné situace. Naučila mi ho Tsunade-sama. Technika bohyně krásy. Pomyslel si Jiraydra.
„tu my předvádět nemusíš, znám ji velice dobře.“ A probuzení není příjemné. Pomylel si plačtivě. „Pro dnešek to bude stačit. Jen mi řekni jaká ninjustu ovládáš.“ Usmála se.
„Čakrové čepele, větrné sekací tornádo, vodní klony, střelu tisíce jehel, střelu vodního draka, vodní stěnu a málem bych zapomněla vyvolávám lva a umocňuji větrem jeho techniky.“ Jiraydra si umínil zajít za hokage, že mu dal zastaralé informace.
„co je to střela tisíce jehel?“ Zeptal se zájmem.
„Zformuji vítr kolem člověka do ticíce malých větrných jehel a ty člověkem procházejí dokud nezruším techniku nebo dokud nezemře. Zapomněla jsem ještě na techniku, kterou jsem vymyslela já, říkám jí Vír Uzumaki, ta člověku přemění vzduch v jeho plicních komorách na vítr a jeho to roztrhá ze vnitř.“ Zkončila svůj výklad. Děsívé, Pomyslel si Mazure. Vejtaha, pomyslel si Minato. Slušný, pomyslel si Jiraydra, je vážně dobrá.
„Je čas na oběd,“ řekl „Minato nezapomeň že platíš.“ Dodal zvesela Jiraydra. Všichni se vydali ke stánku s ramenem. Touhle dobou tam byly zakotvené skoro všechny týmy.
„Čtyřikrát vepřový ramen dědo…“ Poručil si Minato. Všichni je pozorovali. Tentokrát se děvčata ani nedívala tolik na Minata, pozorovaly tu neznámou hezkou dívku, co byla s Minatem. Ishidate se usmál.
„Ahoj Kushino-chan.“ Ozvalo se za Kushinou. Byl to Fugaku Uchicha.
„Ahoj Fugaku-kun. Také na obědě?“ Fugaku přikývl. Ve vteřině se rozhodl nechtěl aby ho někdo předběhl. Kushina vypadala božsky.
„Smím tě pozvat na ramen?“ Nabídl se coby grant. Kushina mu věnovala medový úsměv až mu zatrnulo u srdce. Minato zuřil, konečně nějaká kterou by chtěl možná i on a ten scharingonovej mizera se jí chce vlichotit. Rozhlédl se po restauraci, viděl že všichni kluci chtěli pozvat Kushinu, jen to nestihli před Fugakem. To je hotové spiknutí. Ishidate a Mizuru si vyměnili pobavené pohledy. Aspoň víš ty frajírku jak jsme se cítili my. To z jejich pohledů přímo sálalo.
„Není třeba Fugaku, Kushinu už dnes hostím já.“ Řekl znatelně Minato. Tohle prohlášení vyvolalo pobouření u všech dívek, ale i chlapců. Tak už i Kushina. Pomysleli si smutně.
„To je pravda Fugaku, Minato prohrál ve vrhání kunaiů tak musí pohostit celý tým.“ Schválně dala důraz na to celý tým. Nechtěla aby se povídalo že Minatovi podlehla. Minato byl naštvaný vzala mu vítr z plachet. „Třeba jindy.“ Usmála se na Fugaka. Ten jí obdařil velmi šťastným úsměvem. Kushina jedla svůj ramen a snažila se ignorovat pohledy které na ní vrhaly dívky. Kdyby se dalo pohledem zabít už by byla mrtvá. Slyšela i nějaké mumlání. “Minato že prohrál při vrhání? Ne to je nesmysl, určitě si to vymyslela. Proč by ji jinak zval.“ Bylo to nepříjemné. Naštěstí neslyšela breptání kluků. “Ta mu to nandala, ta ze sebou nenáchá dělat co si kdo zlíbí. Je fakt kočka. Jo, ale nezapomeň že má drápky.Musíme se Mizureho zeptat na podrobnosti… chci vědět jak Minato prohrál.“ Rychle dojedla, bylo jí tam poněkud nepříjemně.
„Děkuji za jídlo Minato-kun. “ V přítomnosti tolika dívek si radši odpustila oslovení bak*. „Budete mne ještě potřebovat Jiraydro-san? Nebo bude dnešní trénink ještě pokračovat?“ Zeptala se Kushina.
„Ne Kushino, dneska už toho necháme… sice si je vyléčila, ale stejně bych rád aby zašly na prohlídku do nemocnice. Jistota je jistota. Zítra se sejdeme jako dnes.“ Usmála se.
„Máte pravdu, nejsem specializovaný medic, mohla jsem něco přehlednout. Kdyby jste mi potřeboval tak mě najdete večer doma. Teť si jdu prohlédnout svou novou vesnici. Omluvte mě.“. Řekla a vypadla co nejrychleji z Ichiraku ramen. Zase v lázních pomyslela si. Pozorovaly ji jen všudy přítomné sochy hokage. Jen se bezcílně porulovala Koninou, začínala se aspoň trochu orientovat, Konoha se změnila za ty tři roky více než čekala. Došla až k řece a vydala se proti proudu. Pamatovala si to správně je tu vodopád. Mýtina, vodopád a všude jinde les. Je to tu nádherné, jediné místo kde se zastavil čas. U vodopádu stál, jediný strý strom. Kushina se uvelebila pod jeho rozložitou korunu a zavřela oči. Je sice je sice hezké, že jsem řekla Jiraydravi-san že umím vyvolávat lva, ale, je ještě lví vesnice? Prudce otevřela oči, musím to rychle zjistit. Musím, strach musí jít stranou, měla jsem to uděla t už dávno. Obrovskou rychlostí složila pečetě, kousla se do prstu a “ Kuchiyose no Jutsu“. Měla stažené hrdlo strachem. V obláčku kouře se zjevil obrovský lev. Do normální velikosti měl daleko, byl gigantický.
„Jsi to ty Kushino?“ Zeptal se hromovým hlasem, na očích mu ale bylo vidět že je upřímně rád, že je živá.
„Jsem to já Karmeyo. Zmenši se prosím, nejdeme do boje.“ Lev ji okamžitě vyšel vstříc, zmenšil se do velikosti normálního, dospělého lva. „Jsem tak ráda že jsi na živu Karmeyo, měla jsem obrovský strach, že se ti něco stalo… Co ostatní lvi? Jsou živí?“ Strachovala se Kushina.
„To je trochu moc otázek najednou.“ Podotkl lev a protáhl se. „Posadíme se na to.“ Navrhl. Lehl si pod strom a počkal dokud se k němu nepřidala Kushina. Ta se natáhl do trávy vedle lva. Normálně by mu dala hlavu na hřbet, ale dnes mu chtěla vidět do očí. „Než ti odpovím na tvé otázky dovol mi taky pár.“ Kývla. „Jsem moc rád že jsi na živu Kushino, i že vypadáš skvěle, rozhodně už ne jako ten prťavej kluk, kterej mi vyvolal jako lvíče a já se strašně divil že máš dívčí jméno.“ Podotkl kousavě. „Jak je to ale možné, všichni padli tví lidé padli, jak to že ne ty?“ Čekala tu otázku.
„Sandayuu senssei, mi nařídil jít do Konohy a vyhledat Sarutobi Hiruzena. Bylo to poslední přání, to jsem nemohla odmítnou. Zachránil mi život a obětoval svůj za chvilku mého útěku… nemohla jsem dovolit aby zemřel zbytečně.“ Domluvila Kushina.
„To si běžela celou cestu až do listové s těmi zraněními se kterými jsem tě viděl? Zeptal se lev. Mlčky přikývla. „Jsi skutečná lvice maličká..“ Řekl potichu. Maličká, tohle oslovení snesla jen od dvou osob, od senssei a od Karmeya. „Abych odpověděl na tvé otázky. Když si zrušila techniku bez jakéhokoli slova, zachránila jsi mi život, myslel jsem že jsi mrtvá když se technika zničeho nic přerušila.“ Vytkl ji. „Někteří lvi neměli takové štěstí a vodopádová je zabila. Někteří ninjové poslaly své lvy a jiná zvířata pryč těsně před tím než zemřeli sami. Žije nás ještě dost .“ Zkončil své vyprávění lev. Na chvilku se odmlčel a jemně jí olízl tvář a drcnul do ní čenichem. „Víš, že na tebe vypsala vodopádová odměnu?“ Zavrtěla hlavou a položila si ji na jeho hřbet. Byla unavená.
„To je jedno Karmeyo, zatím jsem v bezpečí v Konoze, a když přece jenom někdo zaútočí budu ve střehu. Nezahodím život kvůli kterému zemřel senssei.“ Pak usnala. Lev se sice mohl vrátit do své vesnice, nechtělo se mu. Měl jsem o tebe takový strach maličká už nikdy mi to nesmíš udělat. Huboval ji v duchu. Kdyby byla vzhůru tak by to slyšela měli propojené mysli,(proto na ní nefungovala Inoichiho technika) až tak moc byli spojeni, to je neobvyklé. Nespala úplně tvrdě. „Neboj už to neudělám.“ Zamručela ze sna. Zůstal hlídat její spánek. Změnila jsi se maličká, už vypadáš jako žena. Konečně, ti někdo vysvětlil, že je dobré být to co jsi. Když ty jsi byla taky tak trochu kluk, připustil pobaveně. Pohnula se. Měl bych přemýšlet potichu, jinak bych ji vzbudil. Napomenul se. Taky zavřel oči a už si užíval jen jich společnou přítomnost.

Ze sna ho vytrhl šramot, někdo se potichu blížil ke Kushině. Neotevřel oči aby ho nevyplašil, když už byl přímo u něj, stiskl mu nohu v čelistech a rozmrzele odhodil do vodopádu.
„Co si to dovoluješ budit slušný lidi a zvířata, zamručel nevrle.“ Nechtěl ji zbudit, ale to trhnutí hlavy při odhození vetřelce ji probudilo.
„Co se děje Karmeyo?“ Zeptala se udiveně.
„Vetřelec, ale klid šel si trochu zaplavat.“ Hned pochopila že si šel zaplavat jaksi nedobrovolně. Zvedla se.
„Tak se podíváme kdo to byl.“ Řekla vesele a hned byla čilá, zmyzely všechny prvky únavy, alespoň navenek.Když došli na břeh řeky, zrovna se z ní z hlasitými nadávkami vyhrabával Minato. Povzdechla si, zase on.
„Co tady děláš Minato-bak*?“ Vycítila že nad tím oslovením se lev dobře baví. O Minatovi mu vyprávěla po Chuninských zkouškách.
„Šel jsem se projít a ta obluda mě napada.“ Začal si vymýšlet.
„Jo a já jsem královna ze Sáby ne? Chci slyšet pravdu nebo uvidíš velikém tanec.“ Už jí začal lomcovat vztek. Proč se vždy nechala zrovna jím tak snadno vytočit?
„Do toho není nic tobě ani tý obludě, tak ať na mě přestane zírat.“ Tak ty se bojíš Kermeye jo? Řekla si v duchu, tak to nebudu ani potřebovat genjustu. Věděla že Karmeya ví co má za lubem.
„Jak chceš Minato… Karmeyo vem si ho k večeři, aspoň nemusíš na lov.“ Karmeya si dal na Minata tlapu, jako by nechtěl aby mu ho někdo sebral, přitom zajistil, že se dotyčný nemohl pohnout.
„Blafuješ!!!“ Vřískal vyděšeně Minato.„Jsem s tebou v týmu nemůžeš nechat sežrat týmového kolegu?“ Karmeya na ni upřel udivený pohled.
„Nikde jinde nebylo místo.“ Vysvětlila lvovi. Ten ho pustil, ale stále na něj vrhal hladové pohledy. Ne že by měl hlad, jen ho chtěl vyděsit. Ten strach co vzbuzoval v tom klukovi mu dělal radost. „Máš štěstí Minato, ale radši vysyp co si tu chtěl, nebo si to rozmyslím.“ Varovala ho.
„Tohle je moje místo, místo kde můžu být sám a nikdo mě neotravuje.“ Přiznal potichu a nerad. „Když jsem tu uviděl vetřelce, tak jsem chtěl vědět kdo to je a když tak nepozorovaně zmizet, alr ta obluda mi to znemožnila.“ Vzdorovitě se na ni podíval.
„To si to nemohl říct hned?“ Zeptala se podrážděně Kushina. „pojď Karmeyo, půjdeme jinam.“ Protáhla se a lev taky, úplně ve stejnou dobu. Minato, ale nechtěl aby odešla. Ještě se na něj jednou otočila. „Předpokládám že je to úkryt před tvými fanynkami že?“ Mlčel. „Neboj neřeknu jim kde tě hledat… Ale jestli tě otravinou tak si jednu vyber a v celé Konoze bude klid.“ Podotkla věcně. Vyrazila pryč a lev šel za ni. Minato se za nimi dlouze díval. Jak se to vezme Kushino. Dá se říct že jsem si vybral, ale zrovna tu jedinou co mě nechce. Nevím co jsem ti na zkouškách tenkrát proved, ale teť mi to strašně mrzí. Natáhl se do trávy a zavřel oči.

„Kushino?“ Ozval se po chvilce chůze lev. „To byl ten Minato z chudinských zkoušek?“ Přikývla a v mysli dodala.“A co má bejt.“ Naznačila tím že nehodlá na Minata plýtvat slovy. Karmeya se rozhodl mlčet. Když došli k okraji lesa řekl karmeya. „Tady se rozloučíme Kushino.“ Postavil se na zadní a oblízl ji tvář. „moc rád jsem tě viděl živou a zdravou. Nezapomeň že jsem na jedno zavolání od tebe.“ Tiše zmizel. Kushina se vydala na cestu domů. Někdo jí surově chytil za rameno. Otočila se a dostala ránu do obličeje.
„Jestli si ty couro myslíš že mi odloudíš Minata, tak se pleteš.“ Kushina rychle chytila neznámou holku za ruku, kterou jí chtěla dát další ránu.
„Tak poslouchej neznám tě, takže sis mě asi s někým spletla. Pokud ne a útočíš na mě jen proto že jsem s Minatem v týmu, tak toho nechej. Nemám o Minata vůbec zájem.“ Holka se ale nechtěla dát.
„Ty prolhaná cuchto, neznám nikoho komu by se nelíbil a neměl o něj zájem.“ Kushina si povzdechla.
„Tak teď už znáš, nenuť mě ti ublížit.“ Dodala jen jako by mimochodem když se jí děvče snažilo vykroutit ze sevření. „Budeš už hodná? Nebo se ještě chceš prát?“ Zeptala se hlasem ve kterém nebyla žádná barva. Dívku tím vyděsila.
„Ne už ti věřím…“ Řekla dívka pochybovačně.
„Bezva, tak se měj ať si kdo jsi.“ Řekla Kushina bez zájmu. Šla dál, už automaticky uhýbala květináčům. Je to jako na zkoušce povzdychla si.
„Hej Kushino!“ Zavolal někdo na ni. Otočila se, uviděla Ischidateho s Mizurem , a samozřejmě nechyběl nikdy z těch co ji navštívily v nemocnici, sedět v restauraci, jak na ni mávají aby si přisedla. Ještě nebylo tak pozdě, tak se k nim přidala. Hned začali padat otázky, přesto se jí podařilo sebrat z mísy sušenku, měla trochu hlad.
„Vážně Minato prohrál v házení kunaiů?“ Zeptal se Ishidate.
„Ano, ale to vám už určitě řekl Mazure, skoro to vyhrál…“ Mizuremu zaskočila sušenka.
„Co to říkáš Kushino?“ vydral ze sebe Mazure. Kushina si povzdechla.
„byl si druhý Mazure kun, tvůj kunai se zabodl z polovičky do stromu.“ Mazure se začal smát.
„Jo máš pravdu bylo to těsně, tvůj se zabodl trošku víc jak z polovičky,“ Zasmál se. „Ale do kamene, potom co proletěl stromem.“ Kushina se začervenala a všichni se dali do smíchu.
„a co v nemocnici? Byly jste v pořádku?“ Jen přikývnul. Ishidate měl spoustu otázek.
„Padaj na tebe zase květináče?“ Kushina se kysele ušklíbla čímž dala najevo že padají. „Nedivím se,“ podotk Ishidate, „potom co Minato uděla se divým že padaj jen ty květináče.“ Udiveně se na něj podívala. „no když tě Fugaku chtěl pozvat na ramen, tak se vyjádřil jako v tom smyslu že tě pozval na rande.“ Kushina se na něj podívala jako na blázna.
„Nebuď směšný Ishidate. Jen si chtěl zachovat tvář. Mě na rande nepozval do teď nikdo nikdy, proč by to měl dělat Minato.“ Ishidate se na ni podíval jako na blázna, nebyl ale sám.
„Tebe že nikdy nikdo nepozval na rande?“ Přikývla. Ishidate si vybavil jak vypadala na chudinských zkouškách, trochu jakjo kluk s vyvynutým hrudníkem, ale ty oči. Jeho uhranula už tenkrát. A dnes? Je z ní nejkrásnější dívka jakou kdy viděl. To musel být špatný vtip. Mizure se ozval.
„Aha, no při tvé síle se tě všichni museli bát, dneska na tréninku z tebe šla hrůza.“ Minato šel po ulici, byl smutný, neměl žádné přátele. Kluci ho nesnášeli, protože po něm bláznili všechny ty slepice. A ty zase nestály o přátelství. Uviděl Kushinu obklopenou všemi kluky z Konohy, dokonce i Hiashi se na ni usmíval, a ten se neusmíval nikdy. Jak moc chtěl aby se s ním kluci bavili a vyváděli blbosti. Jenže jako vždycky, oni seděli v restauraci a on je pozoroval z venku. Přitom to tak dřív nebylo, měl je jako kamarády, ovšem jen do té doby než se do něj zbláznily všechny holky, pak začali kamarádi jeden po druhém odpadávat. Nechtěli hrát druhé housle, nedivil se jim. Jen kdyby věděli jak je osamělý. Sám si to neuvědomoval, dokud nepotkal Kushinu. Povzdechl si schoval se do křoví, chtěl vědět s kým odejde, kdo bude ten šťastný. Chovám se směšně . prolétlo mu hlavou. Kushina už byla unavená.
„Dobrou pánové,už si půjdu lehnout.“
„Nechceš doprovod?“ Vyhrkla většina.
„Ne díky kamarádi, květináče snad už padat dneska nebudou a kdyby tak uhnout zvládnu, jsem už velká holka co si umí sama zavázat kaničky.“ Tenhle výrok vyvolal další vlnu snáchu. Kushina jim zamávala a vydala se na cestu k bytu. Minato byl překvapený že jde sama a nikdy ji nedoprovází, to nečekal. Malý poťouchlý tvor mu štěstím předl v břiše. Chvilku ji sledoval křovím. Zastavila se.
„Vylez Minato, nebo po tobě mám hodit kunai. Tahle hra na schovku mě nebaví.“ Ups, jak o mě může vědět….
„Jak dlouho o mě víš?“ Usmála se.
„Už od doby kdy si schoval do toho křoví. Měl sis přisednout byla tam zábava.Ale bavili jsme se tak trochu na tvůj účet.“ Přiznala.
„Tak proto si opdmítla doprovod? Nebo ti ho nenabídli ti hlupáci? Co bych tam tak asi dělal.“ Povzdechla si.
„Jak sem řekla už jim, Jsem velká a dokážu se o sebe postarat. Na tvoje obdivovatelky stačím sama. Mimochodem jedna se dneska chtěla prát.Neděla by jsi nic divného, povídal by jsi si s kamarády.“ První část ho zarazila, copak nechápe jak se klukům líbí, nebo je tak naivní, čo o ně prostě nestojí? Tuhle otázku si nechal pro sebe.
„Já nemám kamarády.“ Vypadlo z něj. Čekal na výsměch, ten se ale nedostavil.
„To je mi tě líto Minato.“ Upřela na něj soucitně oči. „Platíš tím za populatitu něžného pohlaví v Konoze?“ Smutně přikývl, nevěděl proč se jí svěřuje. „Uvidíme co se dá pro tebe udělat.“ Řekla Kushina. Žeby mu odpustila ať jí udělal cokoli „Jedno si ale pamatuj Namikaze Minato mi dva přátelé nejsme a asi nikdy nebudeme.“ To neznělo dobře, ale třeba chce něco víc, jí by to dal, ale jen jí. „Aby bylo jasno stále tě nesnáším, ale nevidím ráda, když někdo trpí. Ať je to i ten nejhorší nepřítel. Ty teď trpíš Minato. Zkusím zařídit aby tě přijali mezi sebe kluci z Konohy. Jen to zkusím. Ber to jako laskavost kterou si jednou vyberu i s úroky.“ Jen co to dořekla zmizela. Jako by se teleportovala. Ale ona jen vešla do noci, a díky oblečení nebyla vidět.