Legenda draků 25. Střetnutí v prachu a purpurový portál

Naruto došel za Tuarem jako blesk a viděl už jak nad ním kroutí hlavou.
„Co se děje když tak kroutíš hlavou?“ ptal se nechápavě a rozhlížel se všude kolem.
„Ty to asi ještě necítíš ale to jak jsi teď plný energie ti ve velkém spaluje tvou chakru. To je tím že teď tvoje srdce řídí tvůj oběh chakry,“ vysvětloval Tuara.
„A jak to tedy mám ovládat,“ ptal se blonďák.
Tuara se jenom chytnul za hlavu a znovu s ní trochu pokroutil.
„Tak teď jsi to naper té do tvé prázdné kebule, budeš to kontrolovat až tehdy, když se budeš schopný kontrolovat sám,“ jak mu to říkal, tak mu klepal prstem do čela.
„Ach, stará známá věta,“ povzdechl si Naruto otráveně.
„Teď se na to vykašli jdu tě naučit ty dračí rituály.“
Celý zbytek dne učil Naruta všechno co bylo zapotřebí, když už byli hotoví se Naruto odebral za dcerkou.
Jak už ke svému domu zastavil, díval se na dveře a jako kdyby se bál vejít. Po pár minutách šel dovnitř, čekal ho tam už Neji který dával na Sanabi celý den pozor.
„Už je v posteli?“ zeptal se hned Naruto.
„Ano, najedla se, umyla a šla spát,“ odpověděl mu.
„Doufám že tě moc netrápila hehe.“
„Vůbec ne, kolem oběda tu byla Tenten a dávala na ní pozor se mnou chvíli.“
„Dík za to žes jí pohlídal,“ poděkoval mu Naruto.
„Nestojí to za řeč, mimo to vím jak vás oba ranila ztráta Hinaty, i to že máš hromadu povinností tak jsem rád že mohu pomoci,“ řekl mu Neji a odešel.
Naruto pomalinku kráčel schody nahoru a zamířil do pokoje jeho dcerky. Potichounku vešel dovnitř a nahnul se k ní, jemně jí pohladil po tváři a díval se na ní.
„Neboj se moje malá, maminku dovedu zpátky už jenom kvůli tobě,“ zašeptal a šel se vyspat.
Druhý den ráno se vzbudil a začal se chystat na cestu, v tom za ním přiběhla Sanabi celá natěšená že je táta doma.
„Tati co se dnes stalo proč jsi doma?“ ptala se ho.
Naruto se usmál sehnul se k ní a řekl: „Chystám se na menší výlet tak od oběda budeš u dědečka a tetičky, hlavně je tam nezlob hehehe.“
Přitom jak jí to řekl jí rukou postrapatil její blonďaté vlásky.

Po obědě jak jí odvedl k Hijashimu a Hanabi šel za draky.
„No tak doufám že máte všechno,“ řekl s nadšením Naruto jak vysedl Argetovi na hřbet.
Vzlétly a šly předpokládaným směrem, kterým měla být vesnice kterou bude neznámí nepřítel chtít zničit. Letěly několik hodin a Naruto byl celý bez sebe výhledem na krajinu.
„Už by jsme tam měly za chvíli být jenom doufejme že ne pozdě,“ řekl Tuara.
V dály bylo vidět vesnici, všem čtyřem se ulevilo když viděli že se jí ještě nic nestalo.
Když přistály a rozhlíželi se na okraji vesnice, Argeto začal vrčet nenávistně se dívat na druhý konec vesnice.
„Co se děje, koho cítíš brácho?“ ptal se Shatotu.
„Ten pach mi je povědomý ale nevím komu patří, navíc cítím něco velmi špatné z té osoby,“ odpověděl.
„Na co tedy čekáme jdeme to prověřit,“ řekl Shatotu ale hned ho Argeto zarazil rukou.
„Stát něco dělá, shromažďuje svou chakru, asi o nás ví tak buďte ve střehu.“
Vesnicí se ozval kvílivý zvuk až se šla všem hlava rozskočit, pak přelétla vlna vzduchu přes celou vesnici. Naruto, Argeto, Shatotu a Tuara viděli jak se všichni vesničané najednou zastavili. V dalším momentu se vesničané začali rozpadávat jako kdyby je něco přeseklo na půl. Domy se taky začali rozpadat stejným způsobem, poté následovala další vlna. Tahle však byla o hodně silnější a naší hrdinové měli co dělat aby je neodfoukla. Celé vesnice byla v prachu, z domů nezůstal kámen na kameni a ulice lemovali kusy mrtvých vesničanů.
Naruto s ostatníma se jenom vystrašeně dívali na tuhle děsivou scenérii.
„Co to ke všem čertům bylo,“ řekl Shatotu.
„To se nejspíš dovíme za chvilku protože ta osoba co to provedla se k nám blíží,“ řekl Argeto a připravený k boji.
V Narutovi to začalo vřít když vyděl povědomý plášť vycházející z oblaku prachu. Osoba v tom plášti pozvedla trochu hlavu a vynikli jí z pod pláště černě rudé oči. To už se Naruto nemohl udržet a vrhnul se na tu osobu. Každý jeden úder mu ta osoba vykryla, po chvilce se mu začala uhýbat. Draci se hned přidali a útočili společně s Narutem. Tajemná osoba byla na ně až moc rychlá, Naruta to dopálilo a použil futon-rassenshuriken. Dokonce ten mu ta osoba zrušila holou dlaní, to Naruta nezastavilo ten nepřestával útočit. Když pak na ní útočili Argeto a Shatotu, začal dělat pečetě. Draci se stáhli a Naruto použil elementární plamenný dech, neznámá osoba však stihla taky udělat několik pečetí a něčím co připomínalo stín, se snažilo vykrýt Narutúv útok. Ke konci to všechno vybouchlo a Naruto s tajemnou osobou vyskočili z koudele dýmu který se udělal. Naruto už nevěděl co dál tak udělal hromadu klonů a zaútočil na tu osobu. Ta však ladně začala všechny jeho klony ničit až nakonec vykopla Naruta do vzduchu a dalším kopem ho poslala k zemi. Naruto byl tak naštvaný že už cítil jak mu srdce začali svírat šupiny kolem něj. Když osoba v plášti viděla že se drží za srdce a kašle krev, šla pomalinku k němu. Argeto a Shatotu na ní hned útočili ale bylo to marný, chytla Argeta za krk a smetla s ním Shatotuho. Tuara se postavil mezi ní a Naruta, hráli o čas, věřil Narutovi že nepropadne nenávisti ale stále tu byla ta možnost. Tuara spustil ledovou dech na onu osobu, jenomže ta se mu vyhýbal. Když se dostala k Tuarovi, chtěla ho chytnout za hlavu ale on se naštěstí vyhnul a zakousl se do ní. Problém byl v tom, že nebyl natolik silný aby jí rozdrtil v zubech jak se mu vzpírala. Chytnul jí do ruky, vzlétl jako raketa, hodil jí k zemi a k tomu na ní ještě chrlil svůj ledový dech. Naneštěstí dopadla ladně na nohy a blesku rychlím skokem se vyhnula ledovému dechu který na ní směroval. Tajemná osoba však nebyla jediným problémem který nastal. Ze země se začal ozývat dračí řev, nebyl to však Argetův ani Shatotův. Byl to Naruto kdo ten řev vydával, začal se totiž měnit na draka. Pomalu měl krystalové šupiny místo kůže a ocas s křídly mu taky narostli. Když už se úplně proměnil vrhnul se na svého protivníka, i když jeho údery mu tajemná osoba vykryla, bylo to jako kdyby do sebe vráželi dvě obrovské hory. Narutúv protivník už pomalu ztrácel dech a padnul při jednom úderu na koleno. To však byla dosti osudová chyba, Naruto v dračí formě roztáhl křídla a použil je aby se pořádně rozběhl. Jak do ní vrazil vyletěla vysoko do vzduchu, při tom jí ještě dalšími nárazy vyrážel výš a výš. Nakonec když se mu zdálo že to je dostatečně vysoko, vychrlil na ní oheň. Jak se tajemná osoba kryla před plameny, chytnul jí Naruto do ruky a střemhlav s ní letěl k zemi. Několik metrů nad zemí jí pustil a s obrovským rachotem dopadla, přičemž se zaryla hluboko do země. Naruto přistál a pomalu šel k místu kam dopadla ta osoba. V tom ho chytnuly Tuara, Argeto a Shatotu, snažili se ho zpacifikovat a zklidnit. Několik minut se tam přetahovali zatímco se tajemná osoba vytahovala z díry. Když se vytáhla, zadívala se na to jak Naruto v dračí formě začíná být pohlcen nenávistí a pomstou, poté se postavila a jenom se nehybně dívala. Krystalové šupiny které pokrývali Narutovo tělo začínali měnit barvu a roztékat se na nechutné bláto zapáchající rozkladem.
„Shatotu, Argeto držte ho musíme ho změnit zpátky nesmíme to nechat zajít až tak daleko,“ zakřičel Tuara při tom jak se bránil Narutovu ocasu.
„Ta síla ta moc, proč jí nepoužiješ víc. Můžeš si jí vzít kolik chceš a nevrátit ji zpět, může za všechno, sebrala nám naše štěstí tak na co čekáš.“
„N…N..Ne ne..nesmím tomu podlehnout, dal jsem své slovo a to musím dodržet. Protože tohle je moje cesta ninju, moje nindo.“
Pak Naruto vykřikl: „Já se ještě vrátím a pomstím se ti.“
Naruto se po pár minutách zklidnil a pomalinku se měnil zpátky do své původní podoby.
„Naruto Uzumaki, nechtěj abych ti ublížila a začni myslet taky na svou malou dcerku,“ zakřičela na něj tajemná osoba.
Naruto i draci ztuhli a dívali se na tu osobu, její hlas jim byl víc než povědomý. Ta osoba si stáhla kapuci z hlavy a viděli něco co je vrcholně zarazilo. Pod pláštěm se totiž skrývala Hinata, to už začaly stékat Narutovi slzy po tváři. V momentu ve kterém padala jedna jeho slza na zem, už vedle něj stála Hinata. Ani se nehnula a draci kolem Naruta odpálilo do dálky.
Naruto na kolenou se na ní díval a nebyl schopen slova, jenom se slzami v očích kroutil hlavou. Hinata se dívala na něj, ale tentokrát to bylo bez emocí které měla v očích pořád.
Sklonila se k němu, nahnula mírně hlavu na levou stranu a jemně mu přitiskla ruku na srdce. Cítila jenom tu nenávist a smutek v něm které v něm uzamykal. Mírně přivřela oči s výrazem obrovské lítosti ve tváři. Poté se vedle něj objevil ďábel v plášti a řekl.
„Na tuhle kapitolu svého života zapomeň, jediná šance jak se toho všeho zbavit je probodnout mu srdce.“
„Ne…Nemohu to udělat,“ vykřikla Hinata a ztekla jí jedna slza po obličeji.
„Přestaň brečet a udělej to jinak tvá dcera zemře,“ zavrčel na ní.
Hinata přímila zrak do Narutových modrých očí a druhou ruku kterou si proměnila v meč mu probodla srdce. Pomalinku položila Naruta na zem a zmizela spolu s nejmenovaným.
Naruto se snažil nadechnout ale nešlo mu to, malinko otočil hlavou a viděl jak k němu letí jeho dračí přátelé.
„Naruto co ti je?“
„Bojuj, nevzdávej to.“
„Neopouštěj nás.“
Tohle byli věci které slyšel kolem sebe ale už viděl jenom tmu až nakonec usínal.
Pak ho probudil znovu tlukot jeho srdce, probral se a viděl jak ho draci léčí.
Zvednul se ale cítil strašnou prázdnotu, nevěděl proč co dělá nebo proč co slíbil.
„Něco mi chybí,“ řekl najednou.
Draci se na něj koukli a nerozuměli.
„Co teď uděláme?“ zeptal se.
„Jdeme pro Hinatu,“ řekl Tuara a jak zavřel oči ukápla mu slza která se hned proměnila v led.
Pomalounku po cestě ke jemu neznámému cíly nechápal ničemu. Po pár dnech letu se dostali tam kam je Tuara vedl.
„Tak dobře, Naruto je jenom jediná možnost jak se dostat k někomu jako je on a taky k Hinatě. To je otevřít portál který tě pošle tam kde právě jsou, mi za tebou nemůžeme tak jí budeš muset přivést zpátky,“ řekl Tuara.
Pár hodin dělali na portálu až nakonec se otevřela purpurová brána. Když přes ní Naruto prošel tak se zavřela.
„Doufám že se mu to povede.“
„Co tím myslíš?“ zeptal se Shatotu.
„Myslím tím že se jí možná nebude chtít vrátit nebo jim to on nedovolí,“ odvětil Tuara a čekaly.

Na druhé straně nebylo skoro nic, kromě těch dvou které tam hledal.
„Jak vidím došel si na návštěvu.“
Naruto neodpovídal jenom tam tak chvilku stál a díval se na ně, pak pomalounku začal kráčet k Hinatě.
„Přestaň být už tak dotěrný a zapomeň na ní konečně,“ křičel na Naruta.
Bezejmenný ďábel byl nezvykle nervózní ale Naruto tomu nevěnoval pozornost. Pak už se nedokázal udržet a během sekundy stál před našim blonďákem. Na další moment probodl Naruta na několika místech. Jeho to však nezastavilo, kráčel dál svým směrem.
„Tak už dost teď jsi mě dožral,“ zakřičel na Naruta a probodl mu srdce.
Narutovo srdce se zastavilo ale on stále žil, ale byla to jenom stránka jeho hněvu a nenávisti která přežila.
„Tak takhle to je, živen nenávistí a hněvem. Opravdu jsi se naučil jak využívat výhody dračího srdce. Víš tohle je jediné místo kde mě může někdo zabít, o to ti asi tví přátelé už řekli. Uvidíme tedy jestli máš na to mě zabít,“ řekl bezejmenný a vrhnul se na Naruta.
Odrazilo však jakési silové pole které ho začalo obklopovat. To už se znovu začal Naruto měnit na draka ale tentokrát se mu krystalové šupiny hned začaly rozkládat na smrduté, hnijící bláto. Pomalinku bylo vidět ochrannou barieru která ho obklopovala, vypadala jako černě zelená mlha. Z té se pomalounku vytahovali kostěná dračí křídla na kterých se držela rozkládající se hmota. Nakonec se zvednula část toho oblaku a z ní se vynořila strašidelně vypadající dračí lebka se zelenými plameny v očních důlcích.
„Aaah konečně někdo kdo se mi může rovnat, drakolich legendární bestie smrti. Tohle bude asi zlá stránka draka kterou v sobě máš hehehe, tenhle souboj bude zajímavý,“ řekl s úsměvem na tváři bezejmenný.
„Já říkal že se vrátím, muhahahaha. Teď uvidíš že se až moc přeceňuješ se svýma schopnostmi,“ smál se drakolich.
„Tak přestaň si hrát na tlučhubu a ukaž co umíš,“ pobízel ho.
„Hmm,“ odfrknul drakolich a plivnul na něj něco jako kyselinu. Bezejmenný se tomu vyhnul ale ne úplně jak si myslel, všiml si že má v plášti velkou díru ze které ještě stoupala pára a pomalu se ta díra zvětšovala. Zaujatě naklonil hlavu jak se díval na svůj plášť a přesměroval pomalu pohled na drakolich. Hinata jenom seděla a dívala se na ně jak spolu bojují. Bezejmenný se rozběhl a chtěl zaútočit na drakolicha ale místo toho se musel znovu uhýbat spršce kyseliny kterou po něm plival. Pak na zastavil čas, ale na jeho překvapení to nemělo na drakolicha žádný vliv. Drakolich mu v momentu co nedával pozor uvalil pořádnou ránu.
„Jak to je možný, tohle nejde,“ říkal si bezejmenný jak letě.
Drakolich byl hned u něj jak dopadl a chystal se ho dorážet ale nevyšlo mu to. Bezejmenný ho chytnul za křídlo a dostal se mu za záda, začal mu mlátit do kloubu toho křídla a snažil se mu ho urvat. Drakolich sebou mlátil seč jen mohl ale nešlo mu ho setřást, pak už jen bylo slyšet prasknutí kostí a bezejmenný z něj seskočil s jeho křídlem v ruce. Kostěné křídlo které měl v ruce se mu hned rozpadlo na prach.
„Tak, ještě že vím jak zabíjet drakoliche, výš že už pár jsem jich zabil?“ zeptal se zadýchaně bezejmenný.
„A jestli ty výš že při každém dotyku jsi se dotkl toho bláta které rozkládá všechno? Jestli ne, tak se podívej na své ruce a nohy hahahaha,“ začal se smát drakolich no bezejmenný stál hned před ním a řekl.
„Pokud si pamatuji tak musím dřív zabít původce aby přestalo účinkovat.“
Pak ho kopl do tlamy, skočil mu na hlavu, nohami ho chytnul kolem krku, vymrštil ho do vzduchu a zarazil k zemi až mu praskla lebka. Drakolich se už nehýbal, vypadal být mrtvý ba dokonce i zelené plameny v očích mu zhasly.
„Tak a to by mělo stačit.“
Kosti drakolicha se rozdrolili a mezi nimi ležel Naruto, Hinata se najednou objevila vedle něj.