Nenávist je věčná 1.

Je hluboká noc. Spící Konohou se ozývají loudavé kroky. Ozvěnou těmto krokům je pouze slaboučký vánek prohánějící se ospalými uličkami. Na liduprázdnou postraní cestu lehce dopadají jemné malé kapičky deště. Jen tak mrholí, žádný monzun.
Tajemná osoba, celá zahalená do černo-červeného pláště vzhlédne k jasné uslzené obloze.
„Měsíc pláče. Stejně jako tenkrát…“
Najednou něco zpoza rohu zašustí. Zahalená osoba se ohlédne.
Za rohem se krčí a amatérsky sleduje blonďatá modrooká bytost.
Tajemná osoba se usměje.
„Ty musíš být Naruto. Uzumaki Naruto.“
Narutovi vytřeští oči. Cože? Jak to, že zná moje jméno? Podiví se Naruto.
„Kdo si? A jak to, že mě znáš?“ Naruto vyjde ze svého úkrytu a jde přímo k ní.
Bohužel, díky velké kapuci, kterou má, jí není vidět do tváře.
„Já? I kdybych ti to řekla, stejně nebudeš vědět o co go.“ Usmála se tajemná. „ale že si to zrovna ty, tak ti to povím. Jsem Akai Tora z klanu Katon.“
Narutovi to opravdu nic neříkalo.
„Co myslíš tím ‚zrovna já‘ a proč si vůbec přišla do Konohy?“ tázal se Naruto.
„Vysvětlování je na dlouho, až jindy. Ale mohl by si mi pomoc při hledání jedné osoby.“
„Jaké?“
„Víš, kde se momentálně nachází tvůj sensei Kakashi? Musím si s ním promluvit.“
„Tak to netuším. Nejspíš si někde čte.“ Naruto jen pokrčil rameny.
„Proč se mnou chceš mluvit?“ Ze tmy na druhé straně ulice se vynoří maskovaný jounin se stříbrnými ježatými vlasy, z nichž mu pomaličku odkapávají třpytivé kapičky deštíku.
„To kvůli vaší nadcházející misi. Je to velmi důležité.“ Akai se otočí ke Kakashimu.
Až teď si Naruto všimne velkého červeného znaku Katon, který má přes celá záda.
„Máš na mysli ten průzkum hranic?“
„Jo, to je ono.“
„A kdože to vlastně jsi, že se zabýváš našimi misemi?“ Kakashi totiž zaslechl pouze zmíněné své jméno.
„Jmenuji se Akai Tora a sem z klanu Katon.“
Při těch slovech si Aki sundala kapuci. Rázem se objevila tmavě hnědá polodlouhá hříva vlasů stažená do culíku. Součastně vyšly na světlo i temně modré oči.
Akai Tora… Kakashi pátral v paměti, neboť mu to pořád něco připomínalo.
„Aki?“ najednou si vzpomněl.
„Ty si to pamatuješ?“ usmála se Aki příjemným úsměvem. „tak mi říkal Jiraija, když sem byla malá.“
„No jasně, už si vzpomínám.“ Konečně to jouninovi došlo. „Tys ale vyrostla.“
„Vždyť to je už devět dlouhých let, co jsem odešla od Jiraiji hledat svoji minulost.“
„Tak moment!“ do rozhovoru náhle vpadnul absolutně zmatený Naruto. „Co máš společného s Eros Seninem? A cos to říkala o té naší misi?“
„Pravda, mise.“ Uvědomila si zpětně Aki a otočila se ke Kakashimu. „Musím si s vámi promluvit. Nejlépe hned a o samotě.“ Naléhala Aki.
„Dobře,“ souhlasil Kakashi. „Naruto, neměl by si být v tuhle noční dobu v posteli? Běž si lehnout, zítra máme dost náročnou misi.“ Pohlédl Kakashi na Naruta.
„Nechci! Pokud se jedná o naší misi, nebo co, tak se jedná i o mě. Taky si to chci poslechnout!“ zaprotestoval Naruto.
„To je možná pravda, ale teď si běž lehnout. Vše se dozvíš v pravou chvíli.“ Odpověděla Akai.
„Fajn.“ Otrávený Naruto se líně otočil a ninja-skoky se ztratil v temnotě.
„Tak o čem se mnou chceš mluvit?“ znovu se ptal Kakashi.
„Zítra se k vám přidávám. Jdu na tu misi s vámi.“
„To si za mnou šla jen proto, že chceš jít s námi na misi?“ nechápal maskovaný. „Proč nejdeš rovnou za Hokage-sama a nepožádáš ji, aby tě k nám přidala?“
„Důvod je prostý.“ V klidu konstatovala Aki. „Pokud bych ji o něco požádala, a ona se dozvěděla moje jméno či původ, tak by mě v nejlepším případě vyhodila z Konohy a dala mi věčný zákaz vstoupit na toto území.“
Kakashi jen nevěřícně zamrkal.
„A přidávám se k vám taky proto, že pravý cíl vaší mise je někde úplně jinde.“
„Cože?“ tak tohle bylo na legendárního jounina už opravdu trochu moc.
„Tuhle misi si objednal jeden podplacený občan, ten fiktivní průzkum území. Ve skutečnosti je cílem přivést tebe a Naruta do hlavního města Katon klanu. Máte být ty i Naruto zabiti jako srovnání účtů s Konohou.“

Pokračování příště!!
Prosím, pište komentáře!