Všichni si zaslouží druhou šanci – Prvorozený, část 17.

Sendai byla ještě pořád rozrušená. To mohlo způsobit porod. I přes tak kritickou situaci si Hinata udržela chladný rozum.
Neměla na výběr. Byla jediná, která ji mohla pomoci. Protože na chlapy se nedá v těchto chvílích absolutně spolehnout.
Itachi ji rychle na Hinatin pokyn odnesl do obýváku, kde ji položil na sedačku.
„Tak Itachi, ty dones teplou vodu a ručníky. Ty zlato mi ji pomoz dát do té správné polohy. Sendai vydrž to!“ rozdělila rozkazy. Po celou dobu se Sendai statečně držela.
Itachi šel okamžitě splnit úkol.
„Hin, ty už jsi tohle dělala?“ zajímala se Sendai.
„Ne, ale jednou jsem pomáhala Sakuře a Shizune při jednom zvlášť těžkém porodu. Neboj, pamatuji se vše, co je potřeba udělat. Naruto, mohl by jsi sehnat deku, přikrývku a sterilní nůžky?“ zapřáhla i Naruta.
„Yosh, už běžím.“ Odběhl, Itachi se zrovna vrátil.
„Tady je, netekla teplá, tak jsem ji ohřál pomocí Katonu.“ Sdělil Itachi.
„Výborně, proto jsem tě pro tu vodu poslala a myslíš, že by jsi mi mohl potom sterilizovat jedny nůžky?“ zeptala se ho Hinata.
„Jistě, to není problém, udělám vše co řekneš.“ Itachi vzal Sendainu ruku do své.
„Tak, Sendai, jdeme na to. Chvíli to potrvá, tak se uvolni a mysli jen na dítě, jak ho držíš v náručí.“ Klidnila Hinata Sendai, aby porod šel co nejhladčeji. V tom přišel Naruto s požadovanými věcmi. Hinata se snažila o co největší pohodlí. Proto ji záda podložili dekou a přikrývkou přikryla Sendai.
„Stahy přicházejí každých pět minut. To jsme na začátku.“ Zkonstatovala Hinata situaci.
„Díky,“ na víc se Itachi nezmohl. Byl tak šťastný, že se oni dva objevili za pět minut dvanáct. Jeho srdce se radovalo z toho, že bude tátou, ale na druhou stranu se nechtěl utkat s bratrem. Toužil vidět svého syna či dceru vyrůstat. Učit ho nebo ji co je v životě nejdůležitější. Zajímalo ho, jaké bude jeho první slovo jestli máma nebo táta…
Podobné myšlenky táhly i Sendainou hlavou. Chtěla, aby dítě vyrůstalo v úplné rodině. Jen ji rvalo srdce, že se její rodiče ani bratr nedožili narození prvorozeného dítěte. Jak byla citlivá vyhrkly ji slzy zrovna v moment, kdy se dostavil další stah. Vykřikla bolestí.
„Tak je to správné, potom hodně zhluboka dýchej.“ Pochválila a poradila ji Hinata. Stahy se zkrátily na každé dvě minuty. „Za chvíli přijde ta těžší část, ale vše jde dobře a jsi ta nejstatečnější prvorodička, co jsem viděla. Nechci vidět sebe.“ Řekla v žertu Hinata. Sendai se zasmála, Itachi se pousmál a Naruto zbledl. Uvědomil si, že jednou to stejné prožije Hinata. Tomu bude muset zabránit. Chtěl dítě, ale jakmile viděl za jakých bolestí se narodí, rychle si to rozmýšlel. Z plánovaných pěti dětí budu mít jen jedno-ttebayo! blesklo mu hlavou.

Tohle pozorovala jedna osoba, která tam ani vůbec nebyla.
„To děcko… pokud by vyrůstalo u mě neměl bych se čeho bát. Sasuke zabije Itachiho, Sendai by mohla umřít při porodu a ty dva bych hravě zvládl…“ přemýšlel nahlas.

„Naruto?“ ozvala se náhle Hinata.
„Ano, miláčku?“
„Mohl by jsi jít do našeho pokoje a vzít tam jeden předmět co tam nemá být?“ zeptala se Hinata.
„Yosh, ale nevím jestli to poznám…“ namítl Naruto.
„Neboj, poznáš.“ Ujistila ho.
„Tak fajn.“ Řekl a v tu ránu byl pryč.
„Pro co jsi ho poslala?“ chtěl vědět Itachi.
„Včas se to dozvíš.“ Jejich rozhovor byl přerušen dalším stahem, které se stávaly častějšími a častějšími.
„Ta těžší část nastala.“ Oznámila Hinata.
Sendai se již koupala ve vlastním potu a už myslela, že to nezvládne… Po odeznění stahu se snažila odpočívat, sbírat nové síly. Neušel ji rozhovor, který tu právě proběhl. Neměla čas se zeptat na podrobnosti. Nadcházející stah byl silnější než ty předchozí. Rychle dýchala, občas vykřikla bolestí, když už to nemohla vydržet být zticha.
„Jen si zakřič.“ Povzbudila Hinata. „Teď se budeš muset snažit na konci stahu co nejvíc zatlačit, ano?“
Sendai se nezmohla na slovo, tak jen kývla na souhlas.
„Dobře. Vedeš si skvěle.“
Sendai vykřikla a zatlačila jak nejvíc mohla.

Naruto se zarazil, protože Sen vykřikla, za chvíli pomračoval v cestě.
Hned jak vešel do pokoje ten předmět na něho křičel: „Já je zabil!“ myslel si, že se zalkne nenávistí, ale zvládl to už kvůli ostatním. Vzal to dvěma prsty jakoby se toho štítil. Zabalil to do tkaniny, kterou viděl ležet na stole. Schoval si to do bundy.

Sendai byla statečná, držela se. I když byla na pokraji sil.
„Jen to teď nevzdávej! Už vidím hlavičku. Musíš při další stahu zabrat co to nejvíc to půjde. Už se blížíme do konce. Vydrž to!“
Itachi obdivoval tyto dvě ženy. Svou manželku proto, že to snášela více než dobře a Hinatu za její neocenitelnou pomoc. Zachovala si chladnou hlavu, já bych to asi nezvládl, pomyslel si Itachi.
Ten stah přišel zároveň s Narutem, protože jakmile vešel, Sendai co nejvíce zatlačila.
„Tlač!“ řekla Hinata.
Náhle se ztichlým domem rozezněl dětský pláč. Sterilními nůžkami přiškrtila pupeční šnůru.
„Je to kluk.“ Oznámila Hinata hrdým rodičům.
Následně odstřihla nůžkami šnůru a opatrně omyla miminko. Zabalila ho do připravené ovinovačky. Podala ho matce. Dítě plakalo, ale jakmile se dostalo k mamince přestalo.
„Itachi,“ vydechla překvapená Sendai. Itachi se podíval na svého syna. Nemohl uvěřit svým očím, jakoby se díval na své mladší vydání.
Hinata ještě počkala až vyjde placenta, kterou zabalila do krvavého ručníku.

O pár hodin později

Sendai spokojeně spala stejně jako její syn, kterého pojmenovali Obito.
„Nevím jak bych ti měl poděkovat za záchranu mé ženy a dítěte.“ Řekl Itachi, když se Hin šla omýt a trochu si odpočinout i pro ni to bylo náročné.
„Není zač a určitě Sen by mi také pomohla. Navíc je to zdravotní sestra.“ Sdělila Hinata.
„Naruto?“ obrátil se na svého přítele.
„No?“ ozval se volaný.
„Můžu obejmout Hinatu?“ zajímal se.
„Proč by jsi nemohl?“ Naruto byl po pravdě úplně někde jinde.
„Nevím, ale aby si nenabyl dojmu, že podvádím Sendai.“ Osvětlil Itachi zcela zbytečně Naruto neposlouchal. Přemýšlel komu mohl ten předmět patřit. Zaměřil se hlavně na členy Akatsuki, které kdy potkal.
„Co je mu?“ ptala se Hinata.
„Nevím, ale jakoby byl myšlenkami pryč.“ Svěřil se Itachi.
Hinata ho probrala fackou. Naruto se lekl a když viděl před sebou Hinatu, tak se zeptal: „Co se děje?“
„Nad čím přemýšlíš?“
„Už vím, kdo je ten šmejd, co vyvraždil Sendainu rodinu a mám si důvod myslet, že bude chtít zabít i Sen i s dítětem.“ Řekl svoji obavu.
Itachi na sucho polkl, také měl svého podezřelého.
„Koho?“ zašeptal Itachi.
„Člověk, který ti pomohl vyvraždit klan.“ Naruto se musel kousnout do rtů, aby udržel vztek na určité hranici.
„To jsem si mohl myslet!“ ucedil Itachi.
„Neboj já ho dostanu, mě neunikne!“ slíbil Naruto.
„Bože! My jsme, ale idioti! Udělali jsme z ní návnadu!“ vyhrkl Itachi překotně. Všichni se řítili do obýváku.

Sendai klidně spala, dokud neucítila závan větru, který se sem dostal otevřeným oknem. Probrala se právě včas, aby zabránila únosu svého syna!