Dlouhá cesta za štěstím: 10. Bojíš se výšek?

Od jmenování Sanninů uběhli čtyři měsíce. Sasuke a Sakura spolu trávili každou volnou chvilku. Často se spolu až do noci někde toulali a střídavě spali jeden u druhého, protože po krásných hodinách, kdy se jen dívali na hvězdy a rozuměli si beze slov, se jim nechtělo být sami.
Naruto a Hinata se dali dohromady a doháněli Konohu k šílenství, protože jich pořád bylo všude plno. Spolu teď byli také Kakashi a Anko, Temari a Shikamaru, Neji a Tenten a Iruka se Shizune, kterým to skvěle klapalo a čekali přírůstek.
Tsunade byla ve čtvrtém měsíci. Narostlo jí bříško a byli jí zakázány veškeré mise a pití. Kancelářskou práci hokageho to k její lítosti nezahrnovalo, takže byla ještě nabručenější než před tím.
Jirayovo chování se na rozdíl od Tsunade zlepšilo. Vědomí, že bude otcem ho zbavilo všech zvrhlých choutek, i když ostatní nepochybovali, že se k nim dřív nebo později vrátí. Podle morálního kodexu si musel vzít Tsunade ještě před narozením jejich dítěte, jinak by dítě i jeho matka mohli být vyloučeni ze společnosti. Svatba se měla konat v Srpnu, tudíž za dva měsíce.
Sasuke, Sakura a Naruto brzy zapomněli na staré křivdy a rychle se naučili znovu spolupracovat. Za tu dobu splnili mnoho misí, menších či větších, pro tento příběh ale nejsou důležité.
Tři měsíce po Sasukeho návratu přichystali Sakura a Naruto pro svého přítele zvláštní překvapení. Minulé tři měsíce na ně skoro na každém kroku číhal někdo s fotoaparátem. Vznikla z toho spousta fotek. Sakura a Naruto vybrali ty úplně nejlepší a umístili je do alba. Každý Sasukeho kamarád tam nějakou měl. Byly tam fotky veselé i vážné, vtipné i jiné. Mezi Sasukeho nejoblíbenější patřili Sakuřiny fotky. Na všech jí to moc slušelo a obzvlášť se mu líbil obrázek, který namaloval Sai. Sakura na něm seděla na okením parapetu svého pokoje a zamyšleně, tak jak to dělává, hleděla na oblohu. Sai ho původně chtěl dát přímo Sakuře, ale ta ho po domluvě s Narutem umístila do alba.
Byly tam třeba fotky z misí (ano, i tam sebou Naruto, týmový fotograf, tahal svůj aparát), fotky z jejich Sanninské párty, z boje o tituly Sanninů a společná fotka s bývalými devíti Rookies, týmem Gai, všemi jejich sensei plus Anko, Tsunade, Iruka, Jiraya a Izumo s Kotetsuem, kteří se tam nezváni vloudili, ale nikomu to nevadilo. Dále tam byli i fotky ze školky a kopie fotek všech čtyř týmů z jednotlivých období, kdykoli postoupili o další stupeň. Zkrátka to byla opravdu úžasná truhlice vzpomínek a Sasuke byl za to všem nesmírně vděčný.
Jednou rán Sakura otevřela oči. Bylo to probuzení jako z pohádky. Ptáčci zpívali, slunce se smálo vítr ševelil v korunách všudypřítomných stromů. Posadila se a slastně se protáhla. Odhodila peřinu a vyskočila z postele. Jindy by se ještě chvilku pokoušela usnout, ale v tak krásný den byla škoda lenošit. Oblékla se a šla si dát ranní kolečko kolem Konohy.
U brány se zastavila. V budce seděli otráveně se tvářící Izumo a Kotetsu.
„Dobré ráno!“ Pozdravila vesele.
„Á, náš Sannin!“ přivítal jí Kotetsu.
„To snad abychom šli otevřít lahve šampaňského, ne?“ vtipkoval Izumo.
„Myslím, že to nebude nutné,“ ozval se za Sakurou známý hlas. Sakura se otočila. O nejbližší strom se líně opíral Sasuke Uchiha. Usmíval se.
„Vida, už chybí jen Naruto,“ řekl Kotetsu.
„Nechybím, -ttebayo!“ ozvalo se od někud a objevil se Naruto.
„Novodobí Sannini pohromadě s námi u brány. Dostalo se nám velké cti, Kotetsu!“ zvolal Izumo. Sannini se rozesmáli.
„Radši nám řekněte, jestli nám někdo něco vzkazuje a pak budeme pokračovat v Sanninské procházce,“ vyzvala je Sakura.
„Málem bych zapomněl!“ plácl se do čela Kotetsu. „Stavila se tu Hinata Hyuuga. Nechala tu pro tebe tohle.“ Podal Sakuře malý svitek. Roztáhla si ho a dala se do čtení. Bylo to pozvání od HInaty do lázní dnes na třetí odpoledne.
„Ještě vám od Tsunade máme připomenout, že zítra začínají Letní slavnosti. Prý se u ní zítra ráno kolem desáté stavit, bude chtít pomoci s organizací,“ dodal Izumo, když Sakura dočetla. Sakura se zatvářila vyděšeně. Ruka jí bezděky vylétla k ústům.
„Já na to úplně zapomněla!“ vyjekla. „Nemám v čem jít a tak narychlo už nic neseženu!“ Naruto vypadal překvapeně.
„Ty sis vážně ještě nesehnala kimono?“ zeptal se. Sakura zavrtěla hlavou a krátce se zamyslela.
„Snad najdu nějaké staré kimono po mamce,“ zadoufala.
„Ať tak či tak, budeš vypadat skvěle ve všem,“ složil Sasuke kompliment a objal jí kolem pasu. Letmo ho políbila na tvář. Naruto obrátil oči v sloup.
Tým 7 pokračoval na cvičiště.
„ Tak co budeme dneska trénovat, -ttebayo?“ ptal se snad už posté Naruto.
„ No, co byste řekli okružnímu letu kolem Konohy?“ zeptala se Sakura.
„ Myslím na Arkunovi,“ dodala, když viděla, že Naruto vyděšeně couvl.
Návrh byl schválen, i když se Sasuke moc nadšeně netvářil. Sakura rychle složila několik pečetí a v oblaku kouře se objevil obrovský modrý pták. Zlehka na něj vyskočila a pohodlně se mu usadila za krkem. Sasuke si ptáka nedůvěřivě prohlížel. Arkuno k němu stočil hlavu na dlouhém krku.
„Proč váháš?“ zeptal se melodickým hlasem. „Máš snad strach?“
„Jsem jen obezřetný,“ odsekl Sasuke.
„Pokud strach, který vidím v tvých očích nazýváš, obezřetností, pak jsem nevyděl obezřetnějšího člověka,“ odvětil Arkuno.
„Sasuke, ty se bojíš výšek, správně?“ zeptala se Sakura. Sasuke sklesle přikývl.
„Není se čeho bát. Dokáži ti to tam nahoře,“ slíbila Sakura. Sasuke se neobratně vyškrábal na Arkuna a usadil se za Sakuru.
„Leťte sami. Poletím potom,“ nabídl Naruto, který cítil, že by nahoře jen překážel.
„Díky Naruto,“ usmála se vděčně Sakura.
„Připraven, Sasuke?“zeptala se a ohlédla se. Sasuke byl trošku bledý ve tváři, ale odhodlaně přikývl. Arkuno vzlétl. Vítr se mu opřel do křídel a pták rychle stoupal nahoru. Sasuke se chytil Sakury kolem pasu a vyděšeně sledoval, jak se cvičiště a Naruto pod nimi zmenšují.
„Není se čeho bát,“zazněla Sasukemu v hlavě Sakuřina slova. Polkl a trošku uvolnil stisk. Arkuno zakroužil nad pasekou a prudce se stočil za pravým křídlem. Sasuke, zaskočen nenadálou změnou směru, vyjekl.
„V pořádku?“ zeptala se Sakura a ohlédla se. Sasuke se nezmohl na slovo, takže jen přikývl.
„Udělej to, co já,“ vyzvala ho Sakura, když Arkuno vyrovnal let. K Sasukeho hrůze rozpřáhla ruce. Nejistě zopakoval její gesto a cítil, jak ho zaplavuje vlna divoké radosti. Cítil se tak volný, jako kdyby nechal všechny problémy na zemi daleko pod ním. Jako kdyby existoval jen on, Sakura, Arkuno a vítr, který mu čechral vlasy. Nadšeně zavýskl.
„Líbí?“ pokusila se Sakura překřiknout a hukot větru.
„Je to jako kouzlo!“ zakřičel Sasuke.
„Chceš něco vidět?“ zaslechl Sakuru.
„Ano!“ vykřikl.
„Pořádně se drž!“ poručila mu. Arkuno se stočil do prudké vývrtky. Sasuke se pevně chytil jeho peří. Sakura se pustila a letěla k zemi. Obrovský pták se stočil tak, že se dostal pod ní a ona mu dopadla na hřbet přesně před Sasukeho.
Chvilku poletovali jsem a tam a Arkuno střídal různé akrobatické letecké kousky. Sasuke se sotva držel na jeho hřbetu, zatímco Sakura z Arkunova hřbetu často skákala a nacvičovala vzdušné manévry. Už se vůbec nebál výšek.
„Připraven na finále?“ zeptala se ho Sakura, když Arkuno kroužil nad cvičišti.
„Připraven!“ potvrdil Sasuke. Sakura zvedla ruku a na prstech odpočítala:
„Tři, dva, jedna, TEĎ!“ Arkuno zmizel v oblaku kouře a Sasuke se Sakurou se zase řítili k zemi. Oba dva dopadli na cvičiště přímo před Naruta, který celé představení sledoval ze země a nadšeně jásal.
Byly tři a Sakura zrovna doběhla k městským horkým pramenům. Její kamarádky už tam čekaly a odměnili jí potleskem.
„A zase pozdě Sakuro,“ peskovala Hinata, když se Sakura doběhla.
„I Novodobá Sanninka by mohla chodit v čas a že jsi skoro legenda na tom nic nemění,“ podotkla Tenten.
„Teď by ale legenda ráda trávila čas se svými nelegendárními kamarádkami,“ odvětila Sakura vesele.
„Tak jdeme dovnitř, ne?“ zvolala Ino a dívky se vydali do lázní.
V lázni bylo příjemně teplo. Sakura vklouzla do vody a slastně si povzdechla. Ostatní dívky jí následovaly. Dlouho bylo ticho, všechny se nechali laskat teplými proudy vody.
„Co budete mít na sobě zítra při Letních slavnostech?“ vyzvídala Sakura jen tak, aby řeč nestála.
„Já budu mít světle modré kimono se sněhovými vločkami,“ popsala Hinata.
„Mé bude oranžové a budou na něm padající listy,“ líčila Tenten.
„Já si na sebe vezmu zelené a budou na něm květy,“ oznámila Ino.
„A co ty, když už ses ptala?“ ptala se Hinata.
„Ještě nevím,“ přiznala Sakura.
„Ty ho ještě nemáš koupené?“ podivila se Tenten. Sakura smutně zavrtěla hlavou.
„To bude problém. Nejbližší kimono je k sehnání tak v Deštné,“ zhodnotila situaci Ino.
„Nebojte, já si poradím,“ uklidnila je Sakura. „Radši mi řekněte, kdo s kým jde, ať mám přehled.“
„No,“ začala Hinata „já jdu s Narutem.“
„Mě pozval Neji,“přiznala rudnoucí Tenten.
„Namluvil si mě Sai,“ ozvala se Ino.
„To jsem jediná, kdo nemá rande?“ divila se Sakura.
„Ty nejdeš se Sasukem?“ zeptala se udiveně Tenten a Hinata najednou. Podívali se po sobě a rozesmáli se.
„Nepozval mě,“ povzdechla si Sakura. „Dneska s ním jdu na večeři, třeba se ještě vymáčkne.“
„To si piš, protože Sasuke je do tebe blázen,“ věštila Ino. Chvilku zavládlo ticho.
„A kdy že se to s ním máš sejít,“ vyzvídala Hin.
„V pět,“ odpověděla Sakura.
„To by sis měla pospíšit, už je půl páté,“ informovala Tenten.
„Fáákt?“ protáhla Sakura a vyskočila z vody. Ostatní kunoichy sborově kývly a Sakura pendlovala pryč z lázní.
Sasuke rozmrzele čekal u řeky. Bylo půl šesté a Sakura stále nikde. Nebyl to její styl, takhle se zdržet. Začínal se o ní bát. Konečně se objevila. Doběhla k němu, opřela se o zábradlí a pokusila se popadnout dech.
„Kde jsi byla?“ vypálil na ní neurvale.
„Byla jsem s Ino, Hin a Tenten v lázních. Hrozně se omlouvám,“ omluvně se usmála. Sasuke jí úsměv opětoval.
„V pohodě. Tak pojď, mám pro tebe překvakvapení,“ vybídl Sakuru Sasuke. Zavázal jí oči, zatočil jí párkrát dokola a pak jí vedl. Sakura se zahihňala.
„Kam mě vedeš?“ vyzvídala se smíchem.
„Jdu tě zchodit do nejbližší jámy!“ ušklíbl se Sasuke.
Asi po čtvrt hodině se Sasuke zastavil. Sundal Sakuře pásku z očí. A Sakuru čekalo nádherné překvapení. Nahoře nad hlavami hokageů byla na malé louce rozprostřená deka posypaná růžovými lístky. Ve tříramenném svícnu hořeli svíčky. Na talířích zde leželo chutné jídlo. Sakura zavýskla.
„Líbí?“ zeptal se Sasuke s úsměvem. Místo odpovědi se mu Sakura vrhla kolem krku. Přivinul jí k sobě.
„Je to nádhera!“ zašveholila mu do ucha. Trošku jí odstrčil.
„Pojď jíst, nebo nám to vystydne,“ špitl. Ochotně se od něj odtáhla a sedla si na deku.
Uplynuli asi dvě hodiny.Nádobí bylo v košíku, ve kterém bylo přineseno. Úplně se setmělo. Na zamračeném nebi nebyla ani hvězda. Sasukemu a Sakuře to ale moc nevadilo. Leželi na boku vedle sebe, natažení na dece. Drželi se za ruce a dívali se druhému do očí.
„Tenhle čas s tebou je z celého mého života nejlepší,“ zašeptal Sasuke a volnou rukou se dotkl Sakuřiny tváře.
„Také jsem s tebou ráda,“ špitla Sakura.
„Jen ráda?“ zeptal se Sasuke posmutněle. Sakura se krátce zamyslela.
„Ne,“ vypadlo z ní po chvíli.
„A co tedy?“ vyptával se Sasuke.
„Miluji čas strávený s tebou a chci,“ šeptla Sakura. Sasukeho tvář se trošku rozjasnila, přesto v ní ale zůstal stín.
„A mě nemiluješ?“ zeptal se a odtáhl dlaň od její tváře.
„Kdybych tě nemilovala, byla bych tu s tebou?“ zašeptala. Sasuke se lišácky usmál.
„Ptal jsem se první!“ sykl a přiblížil se k její tváři.
„Odpověz si a dostaneš odpověď,“ špitla Sakura a chtěla se odtáhnout, Sasuke jí ale velnou rukou chytil kolem a přitáhl jí tak blízko, že se jejich tváře téměř dotýkali.
„Chci to slyšet od tebe, prosím,“ žádal jí. Sakura se zhluboka nadechla a podívala se mu do očí.
„Miluji tě,“ zašeptala konečně a opřela si své čelo o jeho, prsty jedné ruky stále propletené se Sasukeho prsty.
„Vidíš, šlo ti to skvěle a ani o nebolelo,“ pochválil jí Sasuke. Chystal se jí políbit, ale přitiskla mu ruku na ústa.
„A víc mi neřekneš?“ zeptala se Sakura šeptem.
„Miluji tě. Miluji tě strašně moc,“ šeptl. Ucítila na tváři jeho horký, mírně zrychlený dech, jeho rty se blížily a pak se dotkly jejích.
Polibky brzy začali nabývat na intenzitě. Zem, na které bokem leželi, začala překážet. Sasuke se překulil tak, že Sakura ležela na něm a to dokonce bez přerušení příjemné činnosti. Užuž sebral odvahu a sklouzl jí rukou pod tričko, když se nebe roztrhlo a začalo pršet. Sakura překvapeně vyjekla a krásný okamžik se rozprskl jako mýdlová bublina. Sasuke v duchu zaklel. Začínal mít pocit, že někdo nebo něco má potřebuje vždy přerušit, když to začne být zajímavé. Třikrát to byl Naruto. Nejdřív po boji s Orochimarem, pak v Tsunadeině kanceláři a u Sakury doma. Teď se k tomu přidal ještě déšť.
„Snad se nebojíš deště? Ten nás přece nezastaví!“ zasmál se. Doufal ve víc a nehodlal si nechat vzít příležitost. Znovu se proto přisál k jejím rtům. Sice se pokusila se mu vykroutit, ale držel jí pevně. Po chvilince to vzdala a sama se znovu zapojila do hry.
Počasí bylo tu noc vážně proti nim. Začala bouřka a pak padali i kroupy, takže radši, i když velice neochotně všeho nechali a utíkali do Konohy.
Zastavili se až u Sasukeho dveří. Oba byli mokří jak myši, ale smáli se.
„To se zase něco povedlo,“ chechtal se Sasuke, v duchu byl ale stále rozmrzelý.
„Kdo objednával dnešní počasí?“ smála se Sakura.
„Nevím, ale až ho najdu, něco uvidí,“ vyhrožoval Sasuke a odemkl dveře. Sakuře se naskytl do uklizené předsíňky. Když si zula zablácené boty, už tak uklizená nebyla a když se tam zul i Sasuke, byla z ní předsíň velice zaneřáděná. Společně se vydali do Sasukeho ložnice. Byl to malý, skromně zařízený pokoj. Jen postel skříň, noční stolek a pár obrázků na zdi. I tak to byl ale velice útulný pokoj.
„Máš tu něco na převlečení? V tom mokrém se mi spát nechce,“ požádala Sakura. Sasuke mlčky otevřel jednu zásuvku, vytáhl jeho tričko a hodil ho po Sakuře. Užuž otevřela pusu, aby se zeptala, kde je koupelna, on ale jen beze slova ukázal na druhé dveře, které vedli z místnosti.
Když se Sakura vrátila, měla na sobě jen Sasukeho tričko, které jí bylo do půli stehen a kalhotky. Sasuke jí věnoval krátký pohled a vytratil se do koupelny. Sakura z toho byla docela zmatená.
Sasuke se za chvilku vrátil. Pořád mlčky sebou plácl na postel. Sakuru to začalo štvát. Obkročmo si na něj sedla a naklonila se k němu.
„Ty budeš mlčet, Uchiho,“ zasyčela. Sasukemu se po tváři rozlil úsměv.
„Když budu chtít, tak ano,“ odvětil drze.
„To si jenom myslíš,“ sykla Sakura a laškovně ho štípla do ruky.
„Kroťte se, slečno Haruno,“ doporučil jí Sasuke a úsměv na tváři se mu ještě rozšířil. Moc se mu líbila, když jí mokré vlasy splývali kolem tváře a na tváři jí hrál úsměv. Popadl jí za ruku, kterou se opírala o postel a prudce trhl. Výsledným efektem bylo, že na něj Sakura spadla.
„Hele!“ vyjekla, ale Sasuke uzamkl její rty polibkem. Odtrhla se od něj a překulila se na postel. Stulila se s jeho pevnému tělu a za chvilku spala.
Druhý den nebylo po dešti ani památky. Sakura se probudila do nádherného slunečného dne. Sasuke ještě spal. Chtěla ho nechat, když se ale podívala na hodiny, zpanikařila. Chtěla s ním pořádně zacloumat, místo toho ho ale políbila a trošku s ním zatřásla. Něco zabrumlal ze spaní a přetočil se na druhý bok. Zatřásla s ním trošku víc.
„Ještě deset minut, mami,“ zabručel a přetáhl si přikrývku přes hlavu. Sakura jí popadla a rázným pohybem jí ze spáče stáhla. Sasuke ospale zamrkal a posadil se.
„Čemu vděčím za tak něžné probuzení?“ zeptal se a prohrábl si rozcuchané vlasy.
„Promiň, ale za dvacet minut máme být u Tsunade a já se ještě musím zaběhnout převléknout domů.“ Vysvětlovala. Sasuke vyskočil z postele.
„To abychom si pospíšili,“ řekl a bez ohledu na přítomnost dámy se převlékl. Sakura měla alespoň tolik zdvořilosti, že zapadla do koupelny.
Sotva za minutku z ní vylétla. Na sobě měla zmačkané a stále trošku vlhké oblečení ze včerejška.
„Můžeme?“ zeptal se Sasuke, který už seděl na otevřeném okně.
„Můžeme,“ přisvědčila Sakura. Sasuke z okna vyskočil a Sakura ho následovala.
Po krátké zastávce u Sakury doma už jako o závod hnali k hokage. Aby se vyhnuli davům na zemi, skákali po střechách.
Do kanceláře hokage dorazili asi tak deset minut po desáté. Tsunade je kupodivu vítala úsměvem. Naruto je vesele pozdravil. Oba mu pozdrav neméně vesele opětovali.
„Takže,“ začala Tsunade, „ Sasuke a Naruto, ráda bych, aby jste pomohli zařídit pár věcí jako výzdoba a tak. V jedenáct se s Anko, která má výzdobu spolu s vámi na starost, sejdete u Ichiraku. Sakuro, ty přijď ve tři sem, potřebuji někoho, kdo provede delegaci několika málo významných shinoby z Písečné a Kazekageho po Konoze. Je to významná návštěva a navíc se jí budeš věnovat až do začátku slavnosti, takže ti doporučuji si na sebe rovnou vzít kimono. To je vše.“
„A proč my máme zdobit vesnici a Sakura bude provázet delegace? Jsme také Sannini, -
-ttebayo!“ stěžoval si Naruto a Sasuke důrazně přikyvoval.
„Protože Sakura je mnohem kultivovanější, chytřejší a reprezentativnější. Hodí se mnohem víc jako zástupce naší vesnice. Tebe by se naši hosté maximálně tak lekli, nebo by si o naší vesnici mysleli bůhvíco. Sasuke, ty jsi byl před týdnem vymazán ze seznamu hledaných ninjů a zločinců třídy S. Vážně nemyslím, že by bylo dobré, abys provázel naše hosty, když si jí čtyři roky pořádně neviděl,“ vysvětlovala ochotně Tsunade.
„To dává smysl,“ přiznal Sasuke a Naruto kývl.
„Výborně! Tak a teď jděte a připravte se, všechny vás čeká spousta práce,“ vyzvala je Tsunade.
„Hai, Tsunade-sama!“ vykřikli Novodobí Sannini sborem a vyrazili z kanceláře.