Blind eyes 2/3

A poté mi sjede rukou po zádech a přitiskne si mě k sobě ještě blíž a spojí svoje rty s mými. Jeho rty jsou tak měkké, tak sladké a tak jemné. Je to jako bych políbila anděla. Když oba ztrácíme dech tak se od sebe oddělíme.
„Promiň.“ Řekne a já ho malinko nechápu.
„Za co se mi omlouváš?“ Zeptám se a poté sklopím hlavu na zem.
„Neměl jsem to udělat, vždyť si mě ještě neviděla a co když se ta operace povede a já se ti pak nebudu líbit.“ Já se tomu pousměji a chytnu ho za plášť a přitáhnu si ho k sobě a opět ho políbím.
„Tohle bych spíše měla dělat já ne. Měla bych říkat jak se ti někdo jako já muže líbit, jak se ti může někde slepí a úplně neschopný líbit.“ Řeknu a poté ho pohladím po tvářích.
„Nevěřím, že by ses mi nelíbil. Už teď vím, že si tě nezasloužím.“ Řeknu a opřu si hlavu a jeho hruť.
„Viděla jsi se někdy v zrcadle?“ zeptá se mě a já jen zavrtím hlavou.
„Nikdy jsem neviděla jak vypadám.“ Odpovím a podívám se na něj.
„Máš dlouhé, jemné stříbrné vlasy. Bílou hebkou pokožku. Jemné rysy a krásné křivky. Vypadáš jak anděl.“ Řekne mi a já si v duchu říkám, že to být já nemohu.
„Lžeš.“ Řeknu a na tvářích se mi objeví úsměv.
„Jo a proč asi?“ zeptá se mě a já jen pokrčím rameny.
„Najíme se a poté si půjdeme lehnout, budeš spát se mnou?“ zeptá se a já jen s úsměvem kývnu. Když se najíme tak mi Naruto pučí svoje tričko do, kterého se obléknu a poté si sednu na jemné hedvábné povlečení.
„Má bílou barvu?“ zeptám se a ukážu no povlečení.
„Jo má.“ Odpoví a poté mi pomůže si správně lehnou a přitulí se ke mně.
„Hm….o tomhle jsem snil.“ Řekne mi do ucha.
„O čem?“
„No že jednou takhle budu s nikým ležet a tulit se k ní.“ Odpoví a svou hlavu mi položí na rameno.
„Musí být strašlivě unavený.“ Řeknu s v duchu a také zavřu oči a během pár minut usnu.
Když se ráno probudím Naruto pořád spí vedle mě. Pomalu se zvednu a vstanu, ale jakmile udělám krok o něco zakopnu.
„Pane bože Yuki, jsi v pořádku?“ zeptá se mě starostlivě Naruto, kterého ta ráno probudila.
„Jo…omlouvám se, že jsem tě vzbudila.“ Omluvím se a poté s Narutovou pomocí se zvednu.
„To nic stejně bych musel vstávat.“ Odpoví a poté se hlasitě usměje.
„Víš co? Obdivuju tě.“ Řeknu a sednu si na postel.
„Jo a v čem prosím tě?“ Zeptám se mě.
„Ve všem máš se mnou trpělivost. Máš tu nejtěžší práci ve vesnici a přesto se stihneš o mě ještě postarat, a co já dělám pro tebe? Vůbec nic jenom ti ničím živo…“ Nestihnu doříct, protože mě zničehonic Naruto políbí.
„To neříkej, nezničila jsi mi život, spíše naopak.“ Odpoví a poté si mě strhne k sobě do náruče.
„Ale …“
„Žádný ale, teď ti pomůžu se připravit na ten trénink a poté se vydám do pracovny.“ Řekne rozhodným hlasem, hlasem vůdce vesnice.
„Dobrá.“ Zvednu se a s Narutovou pomocí si vyčistím zuby, učešu se a obléknu. Pořád jsme se smáli, bylo to prima zase si užívat života.
„Tak já jdu jo, hlavně se Kakashiho nelekni občas chodí jako duch.“ Upozorní mě a poté otevře dveře.
„Počkej.“ Křiknu za ním a padnu mu do náručí a poté si stoupnu na špičky a políbím ho.
„Promiň úplně sem zapomněl.“ Omluví se a poté se opravdu vydá do pracovny.
Čekám skoro tři hodiny, než uslyším otevíraní dveří.
„Klid jsem Hatake Kakashi.“ Řekne a já se usměju a kývnu.
„Děkuju, že jste si na mě udělal čas.“ Řeknu a pokloním se.
„Ale to nestojí za řeč stejně nemám co dělat.“ Zasměje se a já se k němu přidám.
„Sakura mi říkala, že umíš základy a to je všechno?“ Zeptá se a já kývnu.
„No myslím, že to zvládneš.“ Odpoví a já se usměju.
„Tak půjdeme na zahradu, tam zjistíme jakou máš podstatu a poté budeme trénovat ninjutsu, taijutsu a ….“ Nedořekne, protože se zasekne.
„Umím používat genjutsu, nevím jak, ale umím.“ Řeknu a potě se zvednu z gauče.
„Tak půjdeme.“ Řekne a s jeho pomocí se dostaneme na zahradu.
„Jak jsi na tom s chakrou?“ Zeptá se mě a já si připadám jak u výslechu, ale odpovím .
„Můj dřívější učitel říkal, že chakru ovládám nejlépe z celé vesnice, ale byl to jeho odhad, opravdu nevím, byly mi čtyři, když mi to řekl.“ Odpovím
„Počkej od kolika se u vás učí děti?“ to mě malinko zarazí, protože já jediná jsem se učila, už od tří let.
„No vlastně všichni od pěti, ale já už od tří, ale ve škole jsem vynikala.“ Řeknu a poté mi do ruky vloží takový jemný papírek.
„To je papír, který ukáže jakou máš podstavu, musíš pouze do něcho nashromáždit chakru.“ Řekne, já jen kývnu a soustředím se na ten papírek.
Najednou cítím v ruce něco ledového a mokrého.
„Hm… zajímavé.“ Řekne a já se na něj nechápavě podívám.
„Máš ledovou podstatu, proto také možná ta bledá pokožka.“ Odpoví a poté začneme s tréninkem. Sakura měla pravdu Kakashi je opravdu moc dobrý i když už není nejmladší, pořád je na dost vysoké úrovni.
„Nečekal jsem, že to zvládneš tak rychle, jsi opravdu dobrá.“ Pochválí mě a já celá udýchaná se zhroutím na zem.
„Děkuju, ale dal jste mi fakt do těla.“ Přiznám a usměju se.
„Tak už bys měla jít, Naruto bude už asi doma a zabije mě pokud přijdeš dlouho domů. Zítra tady ve tři odpoledne.“ Řekne, já jen kývnu hlavou a poté se vydám zpět do sídla. Doma ještě nikdo není. Svléknu se a poté zamířím do koupelny, kde nahmatám sprchu a vlezu si do ní. Nechám na sebe dopadat teplou vodu. Okolo pasu najednou ucítím něčí ruce a poté mě někdo políbí na krk.
„Tak jak si se měla.“ Zeptá se mě ten hlas a já v něm poznám Naruta.
„Naruto co…?“ Cítím jak moje tváře dostávají rudou barvu a kde jaký rak by mi záviděl.
„Promiň nemohl jsem odolat.“ Řekne a poté se usměje. Otočí si mě k sobě k čelem a poté mě vášnivě políbí. Odtáhnul mě, až do jeho ložnice kde mě položil na postel a poté se ke mně přidal. Byl tak něžný, že jsme si myslela, že snad za chvíli roztaji blahem.
„Naruto počkej já…“
„Neboj budu něžní.“ Pochopí velmi rychle a poté mu dovolím, aby si se mnou dělal co chtěl.
Když se ráno probudím, ležím na něčem tvrdém, ale přitom jemném, když po tom přejedu rukou zjistím, že je to Narutova hruď. Zčervenám, když zjistím co jsme včera vyváděli.
„Já nechci nic říkat, ale to jak mi rukou jezdíš po hrudi mě celkem lechtá.“ Řekne a já ji hned odvrátím, ale Naruto mi ji chytne a poté mi ji políbí.
„Jak si se vyspal?“ Zeptám se ho a poté se zachumlám do jeho deky.
„Ale víš , že dobře. Natož, že jsme spali fakt málo.“ Řekne a já se nad tím usměju.
„Hm… máš pravdu.“ Přiznám a ještě zavřu oči.
„Mluvil jsem se Sakurou prý by, už šla udělat ta operace.“ Řekne já vylítnu do sedu.
„Opravdu.“ Nevěřím vlastním uším.
„Hm… opravdu.“ Řekne Naruto a poté mě obejme kolem pasu. Já si ho k sobě víc přitáhnu a políbím ho do vlasů.
„Nemůžu se dočkat, až tě uvidím.“ Pošeptám mu do ucha a poté vstanu a došourám se do koupelny.
„No a právě toho se já bojím.“ Řekne, když jsem si začala čistit zuby.
„Není se čeho bát Naruto, už teď vím, že tě miluju jako nic na tomhle světě a kdybys umřel, umřela bych s tebou.“ Zastavím se v činnosti a podívám se směrem k na něj.
„Opravdu?“ zeptá se mě a já se jen usměju a kývnu.
„Tak to se nikdy nestane, protože bych ti to nedovolil.“ Řekne a ze zadu mě obejme a položí mi hlavu na rameno.
„Jo a abych nezapomněl dneska večer jdeme k Sakuře a k Sasukemu na večeři jo.“ Řekne a poté zase opustí koupelnu. Já se rychle utřu do ručníku a došourám se do ložnice.
„Počkej, ale….“ Opět mě přeruší.
„Pomůžu ti.“
Já jen kývnu a poté se obleču. A vydám se pomalu do kuchyně.
„Chceš snídani?“ zeptá se mě Naruto a já jen kývnu.
Když společně posnídáme, tak se s Narutem rozloučím a poté budu čekat, až do příchodu Kakashiho.
„Ahoj Yuki jak se máš?“ uslyším za sebou starší, ale moc milý hlas.
„Dobře Kakashi-san a jak se máte vy“
„Ale víš, že také dobře.“ Odpoví a já se zvednu z gauče a jdu s Kakashim trénovat. Tentokrát jsem mu celkem stíhala, byl pořád rychlí, ale díky mému dokonalému sluchu jsem ho moc dobře slyšela.
„Výborně tak pro dnešek by to, už stačilo, teď si dáš tak týden oddych a poté se domluvíme. Tak se měj.“ Rozloučí se, se mnou a já se vydám do sídla.
„Ahoj lásko, jak šel trénink.“ Zeptá se mě Naruto hned jak přijdu domů.
„Prý se hodně lepším.“ Odpovím a poté dám Narutovi pusu.
„Něco jsem ti koupil, snad ti to bude.“ Řekne a do rukou mi podá nějakou krabici.
„Co to je?“ Zeptám se a pomalu ji otevřu. Je tam něco hedvábného a strašně příjemného na dotek.
„Promiň Naruto, ale opravdu nevím co to je.“ Řeknu smutně a poté to položím na pohovku vedle mě.
„Možná, že ti to dám, až budeš vidět.“ Řekne si spíše pro sebe a já jen kývnu.
„A mohl bys mi, alespoň říct co to je?“ Zeptám se a když slyším negativní odpověď zamračím se.
„Dneska je to se Sakurou a Sasukem zrušený, protože zítra jdeš na tu operaci.“ Oznámí mi Naruto a já nevěřím svým uším.
„To jako opravdu?“ zeptám se a do očí se mi hrnou slzy.
„Jo opravdu, ale teď se půjdeme najíst a poté spát, aby si byla na zítra čilá jo.“ Jak řekl tak jsem také udělala, večeře byla výborná, ramen. Poté jsme šli opravdu spát a já ihned usnula v Narutově náručí a spala jsem, až do rána.
Když jsem se ráno probudila, vedle sebe jsem Naruta neměla.
„Naruto?“ řekla jsem.
„Ano, copak se děje.“ Zeptá se mě hlas na pravé straně.
„Ne nic, jen sem se lekla, když jsem tě tu nenašla.“ Řekla jsem upřímně.
„Neboj dneska tam půjdu s tebou vzal jsem si na dnešek volno.“ Řekne a já se malinko zarazím.
„Počkej nemůžeš tak jít se mnou, musíš se postarat o vesnici.“ Řeknu a poté pomalu vstanu s postele.
„Žádný takový jdu tam s tebou a nebudu se o tom dál bavit.“ Řekne hlasem na, který není dobré odporovat.
„Dobrá, dobrá.“ Řeknu a malinko se pousměju. Poté s Narutovou pomocí se obléknu, učešu a poté se i nasnídám a v ruku v ruce se vydáme do nemocnice.
„Ahoj Sakuro tak jsme tady.“ Řekne Naruto a já před sebe zamávám.
„Hele Naruto mávala jsem správným směrem?“ Zeptám se ho tichým hlasem.
„Ale víš že jo.“ Pousměje se a já jen kývnu.
„Tak pojďte za mnou.“ Uslyším Sakuřin hlas a poté mě Naruto vede za sebou. Zastavíme se v nějaké ordinaci a Sakura pošle Naruta pryč. Poté mě připraví na operaci a odvezou mě na sál. Poslední na co si pamatuji je Narutův hlas, že všechno bude v pořádku a dál nic. Tma.
Probudila jsem se a přes oči jsem měla pásku. Pomalu jsem zvedla ruku, ale někdo mě za ní chytil.
„Už jsi vzhůru, to jsem rád.“ Uslyším Narutův hlas a poté jeho rty na svých.
„Jsem zvědavá jak to dopadne.“ Řeknu ochraptělým hlasem a poté se malinko pousměju. Když Naruto odešel já jsem opět usnula a probudila jsem se, až příští den ráno.
Opět tu byl a držel mě za ruku.
„Neměl by si být v kanceláři?“ Zeptám se, už normálním hlasem.
„Jo půjdu tam chci jen vědět jestli se ta operace povedla a nebo ne.“ Řekne, ale než stihnu cokoliv říct do pokoje vejde Sakura.
„Ahoj tak jak se cítím Yuki?“ Zeptá se mě a já ji odpovím, že dobře. Poté zatáhne závěsy, aby v pokoji byla tma a poté mi pomalu sundává obvaz, když ho, už nemám pomalu otevřu oči.