Hon na Sasukeho 02

Boj o svobodu/hon začíná

Když se Sasuke probral, uviděl opět tu dívku, která na něho mířila lukem a ještě dva muže, které neznal.
„Jsi v pořádku?“ zeptala se dívka a Sasuke přikývl na znamení souhlasu.
„Já se jmenuji Matsuri, tohle jsou Ar a Yumi.“ představila se dívka.
„Kde to jsem?“ zeptal se Sasuke a dostalo se mu pohotové odpovědi:
„Jsi v aréně různých zajatců. Scházejí se zde vězňové ze všech pěti vesnic, aby zde vytvořili čtyřčlenné týmy a bojovali proti sobě. Přeživší tým má právo na život. Naše čtvrtá členka bohužel zemřela během předchozího boje a tak nám dovolili najít si nového člena. To jsi ty, Sasuke. Již jsme se dostali do finále, zítra je náš poslední souboj Sasuke. Když vyhrajem, jsme volní.“ když to Matsuri dořekla, uvědomil si Sasuke, kde je. Byli v místnosti, kde nebylo jediné okno a jediné světlo procházelo do cely skrz mříže. Za mřížemi byl stojan ve kterém byla Susukeho kusangi a Matsuriin luk s toulcem. Na stojanu byla ještě čtyři pouzdra na shurikeny a podivná dřevěná hůl. Poté si ještě domluvili taktiku na zítřejší boj a pak šli spát. Ráno je vzbudil hulákající věznitel: „Vstávejte, lenoši! Okamžitě do zbroje a nástup do arény!“
Když všichni vstali z „postelí“ (dek položených na zemi), odsunul věznitel mříž a začal podávat věci ze stojanu vězňům. I když měl Sasuke u sebe konečně svou kusangi, nemohl se pokusit o jakýkoli útok, jelikož cela neumožňovala používat chakru. Když vstoupili do arény, Sasuke si oddychl, protože jeho chakra již nebyla ničím blokovaná. Asi po deseti minutách konečně nastoupil tým, proti kterému měl Sasuke bojovat. Byli to čtyři vysocí muži s obrovskými katanami. Půl minuty na sebe soupeři hleděli s úmyslem zabíjet. Netrpělivé pohledy náhle přerušil mohutný hlas: „Začněte s bojem o svobodu!“ V té chvíli Sasuke vytasil svůj meč a rozběhl se proti jednomu ze soupeřů, ten tasil svůj meč a obranně ho nastavil proti Sasukeho meči, ten ale projel soupeřovou čepelí jako máslem a zasáhl nepřítele do prsou. Muž bolestí zakřičel a padl na kolena. Sasuke nad ním stál a čekal, až se zvedne, aby mu mohl uštědřit poslední ránu. Ve stejné chvíli, kdy Sasuke tasil svůj meč, ozvalo se arénou zvolání: „Mokuton: Jubaku no Jutsu!“ Byl to Yumi, měl natažené ruce a z jeho rukou vycházely dřevěné trámy a obtáčely se okolo jednoho soupeře. Když se Yumiho oponent nemohl hnout, oddělily se trámy od Yumiho dlaní a „zavrtaly“ se do země. V tu dobu Ar tvrdě bojoval s nejvyšším z mužů, Ar stěží odrážel nepřítelovi útoky, ale stále se držel na nohou. Náhle arénou otřáslo zapraskání, Arova hůl byla na dvě poloviny a on byl bezbranný. Jeho soupeř se chystal dát mu poslední ránu, ale včas to zpozorovala Matsuri a vykřikla: „Yumi!“ Yumi okamžitě zpozorněl a zvolal: „Mokuton: Moku Shouheki no Jutsu!“ v ten okamžik obalily Ara dřevěné trámy a on byl v bezpečí. Nepřítel ještě chvíli tloukl do dřevěné kukly svým obrovským mečem, ale pak toho nechal. Arénu pohltilo ticho, jeden z mužů ležel před Sasukem a sbíral síly, aby se mu mohl postavit. Druhý muž byl „svázán“ dřevěnými trámy, a třetímu držela Matsuri u krku šípem „nabitý“ luk.
„Yumi? Co se děje v tý ochranný kouli? Jak je na tom Ar?“ ptala se netrpělivě Matsuri.
„Neboj se Mat. Ar je v pořádku…ale“ Yumi se zarazil a okem zachytil Matsuriin tázavý pohled. „přestal jsem cítit jeho chakru!“ vysvětlil Yumi a „rozbalil“ krunýř. Náhle se všem naskytl strašlivý pohled Ar byl naskrz propíchnutý nepřítelem který byl celou dobu v bariéře s Arem. Nikdo nechápal jak je možné že jeden muž pozoruje sebe samotného, jak zabijí jeho soupeře. Yumi okamžitě zareagoval a zachytil trám z bariéry, ještě než se stačil „schovat“ v zemi, pomocí Jutsu ho zašpičatil a vyslal ho proti muži, který probodl Ara, ten ho proklál a pokračoval směrem proti muži, který to pozoroval. Dřevěné kopí jím projelo, jako by to nebyla žádná překážka. Jen co Yumi stáhl dřevěné kopí, zpět ozvaly se dvě rány a probodnutí nepřátelé se proměnili v obláčky prachu.
„Kage bunshin.“ vydechl užasle Sasuke.
„Yumi!“ vykřikla Matsuri a otočila se na Yumiho. Ten za sebou ucítil slabý náznak chakry, pokusil se uhnout smrtícímu úderu, ale i přes to ho nepřítelův meč zasáhl do ramene. Ve chvíli, kdy se Matsuri ohlédla po Yumim, její „vězeň“ ji podrazil nohy a ona se skácela k zemi, chopila se luku a chystala se bránit, ale nepřítel si jí nevšímal a rozběhl se k Sasukemu. Sasuke ho nestihl zpozorovat a soupeřova noha ho tvrdě udeřila do obličeje, následoval tvrdý pád. Matsuri se přitiskla ke zdi a natočila hlavu tak, aby viděla na celou místnost.
„Raygan!“ pošeptala Matsuri. Čas okolo ní se zpomalil. Ne snad, že by Matsuriina technika zastavila čas, ale její oko a mysl byly tak rychlé a čas vnímala tak pomalu, že svět kolem ní vypadal, jako by se zastavil. Žlutě zbarvenýma očima s klikihákem místo zornice si prohlížela místnost a vymýšlela plán na záchranu. Odhadla, že jí, Sasukemu a Yumimu zbývá zhruba pět vteřin na záchranu.
Jeden z nepřátel bojoval s bezbranným Yumim, druhý běžel s napřaženým mečem k Sasukemu, třetí ležel vedle Sasukeho a bral si meč a poslední se vymotal z dřevěných pout a běžel k Matsuri. Matsuri měla připravený plán a zbývalo jen rychle se pohnout, aby se technika deaktivovala a čas běžel normální rychlostí. Její pravá ruka vystřelila k toulci. Technika se zrušila a čas běžel normální rychlostí, počítala kolik času jí ještě zbývá, než čtyři meče dopadnou na jejich těla. Matsuri uchopila mezi prsty čtyři šípy a vystřelila je do vzduchu. *JEDNA* Když byli šípy ve vzduchu, *DVA* zakřičela: „Ray!“ šípy se „obalily“ blesky a změnili směr. *TŘI* Každý z šípů si našel svůj cíl v jednom z nepřátel a vyrazil proti němu. *ČTYŘI* Šípy se zabodaly do hrudí všech nepřátel. *pět* Obraz před Matsuri se zavlnil a pak „políbila“ dlažbu v aréně. Neviděla, jen občas zaslechla mohutný hlas, jak říká: „Gratuluji…svobodu…volní“ a pak bylo ticho a tma. V té černo-černé tmě se najednou objevili dvě kapky vody, modré kapky vody, které na ni jakoby zíraly, pak ty kapky cosi překrylo a zase odkrylo, pod kapkami se objevila hora a pod horou obří trhlina ve tmě. Trhlina se pohybovala a při každém pohnutí zavál okolo jemný vítr. Ale nebyl to vánek ani vichřice, byl to vítr který šeptal. Šeptal pomalu, písmenko po písmenku: „M-a-t-s-u-r-i.“. Písmenka jí v hlavě pobíhali a motali se a převalovali jedno přes druhé. *M-a-t-s-u-r-i, Ma-tsu-ri, Matsu-ri, Matsuri, Matsuri, MATSURI!* „To je mé jméno, tak se jmenuji,“ uvědomila si dívka a otevřela oči. Kapky, hora a trhlina se proměnily v obličej, velmi známý obličej. „Yumi, kde to jsem?“ vykoktala Matsuri. „Souboj jsme vyhráli a přežili, -teda až na Ara- pak Sasuke našel tuhle bezvadnou jeskyni a usídlili sme se tu.“

„Tsunade! Kde jsou? Prej jste je našli?!“ rozrazil chlapec –skoro muž- dveře a odraz světla od žlutých vlasů zableskl místností. Naruto uhodil dlaněmi do Tsunadina stolu a křičel „Tak kde je? Já to musím vědět, prosím! Mluv!“ „Naruto, uklidni se. Shikamarův tým vyrazil na to místo, ale se Sakurou byste měli jít za nimi, Sai má od Rootu zakázáno spolupracovat s vámi. Běžte sem!“ na ta slova zabodla prst do mapy rozložené na stole. Pak ji rychle sbalila a podala Narutovi. Ten ji rychle sevřel v ruce a prosvištěl Tsunade kolem hlavy a proskočil oknem Tsunadiny kanceláře, bílý blášť se zatřepetal ve vzduchu a sklo se roztříštilo na maličké čepele. Naruto utíkal směrem k bráně z Konohy, myšlenky mu vířili hlavou, ale jedna se stále vracela: „Sasuke kde jsi?“