Pět minut
Vložil mollyhana, Ne, 2009-10-25 16:20 | Ninja už: 6140 dní, Příspěvků: 548
Pět minut
Pět pouhých dlouhých minut,
Co by mohlo změnit?
Osud už byl dávno nadzvihnut,
Už nejde pozměnit.
Co by mohlo změnit?
Osud už byl dávno nadzvihnut,
Už nejde pozměnit.
Pamatuji si to jako by to bylo včera.
Rychlými kroky jsi kráčel osudem, tak dlouho, dokud tě nedonutil zastavit.
Tvé stopy ve sněhu měly vést ostatní vánicí, ale…
V tu chvíli ty stopy zmizely.
Je mi to líto.
Rychlými kroky jsi kráčel osudem, tak dlouho, dokud tě nedonutil zastavit.
Tvé stopy ve sněhu měly vést ostatní vánicí, ale…
V tu chvíli ty stopy zmizely.
Je mi to líto.
…
Není tomu tak dávno, stále to dělí pouhopouhý rok, přesto však mnozí zapomněli. Zapomněli na to, co jsi všechno dokázal. Všichni ostatní už prostě kráčí tou vánicí sami, ale dneska je zvláštní den. Kdybys tu byl, nejspíše by ses zeptal.
Jaký?
Já myslím, že ty víš. V tuto chvíli poprvé přemýšlím, zda by to bylo jiné … Zda by to bylo jiné, kdybychom měli jen o pět minut více. Vyhráli bychom? Prohráli bychom? Nebo by zemřelo mnohem více lidí… ?!
Jaký?
Já myslím, že ty víš. V tuto chvíli poprvé přemýšlím, zda by to bylo jiné … Zda by to bylo jiné, kdybychom měli jen o pět minut více. Vyhráli bychom? Prohráli bychom? Nebo by zemřelo mnohem více lidí… ?!
Vidím, to, co ty už nevidíš,
Slyším, to, co ty už neslyšíš.
Zdalipak mi závidíš?
Zdalipak to ještě rozlišíš?
Slyším, to, co ty už neslyšíš.
Zdalipak mi závidíš?
Zdalipak to ještě rozlišíš?
Neznám na ty otázky odpověď…
Křičím je do neznáma, doufajíc, že se opět zjevíš a na všechny mi odpovíš, ale…
Ty nikde.
Stále nepřicházíš. Necháváš nás vstříc osudu, kráčejíc vánicí. Bez stop, které by nás vedly. Bloudíme… Bloudíme osudem.
Křičím je do neznáma, doufajíc, že se opět zjevíš a na všechny mi odpovíš, ale…
Ty nikde.
Stále nepřicházíš. Necháváš nás vstříc osudu, kráčejíc vánicí. Bez stop, které by nás vedly. Bloudíme… Bloudíme osudem.
…
Dneska je to přesně rok, co jsi nás tu nechal.
Dneska je to přesně rok, kdy tvé mrtvé tělo padlo do sněhu a krev tu bílou barvu změnila … Změnila ji natrvalo, už to nejde vzít zpátky. Už to nejde změnit. A víš proč?
Myslím, že už stejně není co měnit. Moc toho nevím, ale tuším, proč se to stalo. Proč to udělali. Pamatuješ si ještě ten den? Jestli jsi teď někde jinde, na jiném světě, tak věřím kladné odpovědi.
Protože ty nezapomínáš…
Dneska je to přesně rok, kdy tvé mrtvé tělo padlo do sněhu a krev tu bílou barvu změnila … Změnila ji natrvalo, už to nejde vzít zpátky. Už to nejde změnit. A víš proč?
Myslím, že už stejně není co měnit. Moc toho nevím, ale tuším, proč se to stalo. Proč to udělali. Pamatuješ si ještě ten den? Jestli jsi teď někde jinde, na jiném světě, tak věřím kladné odpovědi.
Protože ty nezapomínáš…
Sněhová vánice tvůj život vzala,
Vítr bere s sebou pryč i náš osud.
Jindy bych se o tom hádala,
Tedy alespoň možná doposud.
Vítr bere s sebou pryč i náš osud.
Jindy bych se o tom hádala,
Tedy alespoň možná doposud.
Stále dělám to samé… Stále cítím to samé…
Cítíš to i ty? Děláš to i ty?
Pamatuji si dny, kdy jsme spolu kráčeli bok po boku.
Ruku v ruce.
Jako nerozluční přátele vedle sebe, které nemohl nikdo ohrozit. Proč tomu tak už dneska není? Dneska se už jenom ptám, zda by to bylo jinak, kdybychom měli o pět minut víc. Zda-li by se něco stalo, co by nás změnilo…
Cítíš to i ty? Děláš to i ty?
Pamatuji si dny, kdy jsme spolu kráčeli bok po boku.
Ruku v ruce.
Jako nerozluční přátele vedle sebe, které nemohl nikdo ohrozit. Proč tomu tak už dneska není? Dneska se už jenom ptám, zda by to bylo jinak, kdybychom měli o pět minut víc. Zda-li by se něco stalo, co by nás změnilo…
…
Na něco tu pořád čekám.
Možná na to, zda splníš svůj slib a staneš se Hokage.
Zda… Zda přivedeš zpátky onu osobu. Dneska bych ji však už v Konohagakure no Sato nechtěla. Nenávidím ho, za to, co ti udělal. Nenávidím ho za spousty věcí, přesto však někde uvnitř cítím stále to samé…
Naučil jsi mě toho tolik, a co jsem ti za to dala já?
Možná na to, zda splníš svůj slib a staneš se Hokage.
Zda… Zda přivedeš zpátky onu osobu. Dneska bych ji však už v Konohagakure no Sato nechtěla. Nenávidím ho, za to, co ti udělal. Nenávidím ho za spousty věcí, přesto však někde uvnitř cítím stále to samé…
Naučil jsi mě toho tolik, a co jsem ti za to dala já?
Hledám odpověď na své otázky,
Hledám tu skrytou pravdu za mlhou.
Nejspíše proto tu sbírám i oblázky,
Mé oči naposledy zvlhnou.
Hledám tu skrytou pravdu za mlhou.
Nejspíše proto tu sbírám i oblázky,
Mé oči naposledy zvlhnou.
Ptám se kolikrát ještě budu moci nadechnout…
Ptám se kolikrát ještě budu moci něco říct…
Kolikrát?
Dneska už je všechno tak nejisté, nevím, komu věřit. Nevím, komu naopak nevěřit. Jednoduše se bojím, že už to nikdy nebude stejné. Nejspíše však mám pravdu. Ty se asi nikdy nevrátíš. Pamatuji si na ten den před rokem … Ptám se.
Ptám se kolikrát ještě budu moci něco říct…
Kolikrát?
Dneska už je všechno tak nejisté, nevím, komu věřit. Nevím, komu naopak nevěřit. Jednoduše se bojím, že už to nikdy nebude stejné. Nejspíše však mám pravdu. Ty se asi nikdy nevrátíš. Pamatuji si na ten den před rokem … Ptám se.
…
Změnilo by to pět minut?
Asi by to nezměnilo nic, jenom by to přidělalo více bolesti. Co bych však všechno dala za pouhých pět minut, kdy bych mohla říct jediné slovo.
„Děkuji.“
Tvé sebevědomé rázné kroky, tvá bílá křídla…
Křídla, které mi patřila, jenom jsem je nikdy neviděla. Nerozumím tomu, proč to tak je?
Už nikdo nešlape cestičku, po které bych mohla jít.
Dneska už musím jít sama za sebou.
Asi by to nezměnilo nic, jenom by to přidělalo více bolesti. Co bych však všechno dala za pouhých pět minut, kdy bych mohla říct jediné slovo.
„Děkuji.“
Tvé sebevědomé rázné kroky, tvá bílá křídla…
Křídla, které mi patřila, jenom jsem je nikdy neviděla. Nerozumím tomu, proč to tak je?
Už nikdo nešlape cestičku, po které bych mohla jít.
Dneska už musím jít sama za sebou.
Sedím zde uprostřed vánice,
A čekám jediné znamení.
Trpím tu sama velice,
Mé tělo na chvíli zkamení.
A čekám jediné znamení.
Trpím tu sama velice,
Mé tělo na chvíli zkamení.
A já se ptám…
„Změnilo by něco pět minut?“
Já myslím, že by toho změnilo hodně, ale nedovolím si hádat kolik.
Přála bych si mít alespoň pět minut na to, abych ti řekla, jak moc jsem ti vděčná… Jak moc jsem ti vděčná za všechno, co jsi pro mě udělal, udělal jsi toho totiž tolik, že to nedovedu už ani počítat.
Odpusť mi to tedy.
„Změnilo by něco pět minut?“
Já myslím, že by toho změnilo hodně, ale nedovolím si hádat kolik.
Přála bych si mít alespoň pět minut na to, abych ti řekla, jak moc jsem ti vděčná… Jak moc jsem ti vděčná za všechno, co jsi pro mě udělal, udělal jsi toho totiž tolik, že to nedovedu už ani počítat.
Odpusť mi to tedy.
…
Odpusť mi, že už nemáme pět minut.
Poznámky:
Mírné zamyšlení, které by mělo být ze strany Sakury k Narutovi. 
Více už si z toho musíte odnést sami. 
Je to takový můj první pokus něčeho na tento styl ...
Více už si z toho musíte odnést sami. Je to takový můj první pokus něčeho na tento styl ...
POZOR! Tato povídka obsahuje věnování!
Chtěla bych ji věnovat někomu, komu snad tato povídka řekla o něco více. Mou upřímnou omluvu, že se nechávám vést a pokud možno i vyjádření toho, jak si ho cením. Jednoho z nejlepších přátel, které jsem mohla mít.
Parymu. Nevím, nejspíše je to spíše urážka něco takového věnovat, ale já alespoň trošku věřím, že to dokázalo něco málo říct. Pary, pro mě jsi něco jako Onii-sama. Rozumíš mi, ne?
Odkaz na předchozí díl:
Na FF seznam. (11 hlasů)
Moc se mi to líbilo, bylo to krásně napsaný!!
U něčeho takovýho nejde nezanechat aspon krátkej komentář... 
Orokanaru otouto yo. Kono ore o koroshitakuba, urame! Nikume! Soshite minikuku ikinobiru ga ii. Nigete... nigete... sei ni shigamitsuku ga ii. Soshite itsuka, ore to onaji me o motte ore no mae ni koi.
Vždy jsem ho miloval...on mě bude nenávidět. To je spravedlivé.
>>>MOJE FF KNIHA<<<
Chtěla bych poprosit kdyby měl někdo zájem o psaní spoluautorský FF tak ať mi pls napíše!!! :)
První pokus?!Tak to je božíííííí!
Já povídky tohohle stylu mám ráda,jen když nejsou dlouhý..pak mě začnou nudit.Tahle tedy byla fakt akorát!
Páni..doufám,že si od tebe něco ještě přečtu ^^
92% teenagerů poslouchá hiphop. Jestli patříš k zbylým 8%, přidej si tohle do podpisu
95% teenagerů by brečelo, kdyby vidělo Zaca Efrona na vrcholu mrakodrapu, kde by se chystal skočit. Zkopíruj a vlož si to do podpisu pokud patříš k těm 5%, kteří by si přinesli popcorn a řvali by skoč, skoč !!!
Deožákš ttoo períčatť ??? len 55% ľduí dážoke. Nohemol som ueirvť že som nmáornle rzomeul tmou,čo som čaítl.Na Cmabrigde Uinervtisy zsiilti,že nzelážeí na tom v aokm prdoaí sú psíenmá v sovle,hanlve aby pvré a pseolndé bloo na srpváonm meitse.peroč?perožte ľduksý moozk nčetía kždaé psíenmo smasoatňte,ale sovle ako cleé. nueevireťnľé, čo? ak to dkožeáš períčatť,tak si to daj na porifl.
Tak som sa už konečne dostal k niečomu čo si napísala a musím povedať, že neľutujem...
Je to fakt pekné. Neviem ako ostatné, ale tento štýl... tento tvoj prvý pokus sa ti strašne podaril a som rád, že som si to prečítal.
(Jnao - ak by si zabudla
)
Moja FF
Narutov návrat - chuuninská skúška <- DOKONČENÁ 
ehm... som chlapec xD (píšem to tu pre istotu kvôli nicku
)
První pokus, jo? tak to čučím, páč je to naprosto kawaine, úžasné, pstě nepopsatelné... doufám že ještě někdy něco takového napíšeš a jesi jo, tak se už hoooodně těším XD
Pokémon Go: 5898 3500 2445
), IG
Můj FanClub (díky, Uchiha-Mariko
"You did well. My boy... you did so well."
Prvý pokus... Hm.. Vieš, Slniečko, vydarilo sa ti to skvele
Celkom si viem predstaviť tento jej prejav.. Moc sa mi to páčilo ^^
Autori poviedok čítajte Pravidlá FF!!
Inak vaše poviedky skončia na našom externom blogu ^^
A takisto čítajte aj Důležitá sdělení pro spisovatele a čtenáře FanFiction!!!
Ak si nie ste istí písaním, nájdite si nejakú betu - Inzertní FF nástěnka.
----
Čiarka, taká maličkosť, ale dokáže úplne zmeniť význam vety.
Nezabúdajte na to.