Zvrhlík 1

Jednoho dne se mladík jménem Uchiha Sasuke rozhodl přestěhovat z jednoho konce Konohy do druhého, protože se mu znelíbil jeho fialový domeček a chtěl ho vyměnit za růžový. Ani ho nenapadlo ho přetřít. Sbalil si své saky paky a když to ohlásil na úřadě, jeho bývalí sousedé začali jásat, hlavně Shikamaru, a budoucím klesla čelist.

Na té druhé straně bydlela dívčina jménem Sakura se svou nevlastní sestrou Ino, macechou Tsunade, potrhlým tatíkem Kakashim a psem Akamarem. Její macecha na ni zase jednou řvala: „ Ty náno pisotmá! Je vidět, po kom seš, viď Kakashi?“
„Co?“ otázal se znuděně Kakashi a ani nevzhlédl od knihy. Tsunade to přešla jen se zvednutým obočím. Zato Sakura tak lehce nevyvázla. „Za trest mi vyčalouníš nový křeslo do kanclu a stihneš to do rána než pudu fachat, je ti to jasný?“
„A ci jsem provedla?“ zeptala se tiše Sakura.
„Ty budeš ještě odmlouvat, jo? Tak za trest mi budeš mejt každej den nohy!“ řekla naštvaě Tsunade a Sakura jen nakrčila nos.
„Nemusíš to tak přehánět, mámo!“ řekl jen tak letmo, nepřítomně Kakashi.
„Tak ty budeš stát proti mně, jo, ty plešoune s tim divnym účesem!“ řekla Tsunade a vrazila mu pěstí do nosu, až Kakashi vletěl k sousedům do chaloupky.
„Tak a ty teď běž makat!“ otočila se zpátky na Sakuru a nasupeně odešla z místnosti. Zpoza skříně vylezla Ino a začala se jí vysmívat.
„Hehe, Sakuro, Sakuro, nechtěla bych makat, hehe, hehehe.“
Sakura se smutně posadila a začala čalounit. Čalouní dvě hodiny, třei hodiny a práce pořád neubývá a neubývá …
A když se zase Sakura probrala ze snění, bylo už skoro ráno. Sakura se vylekala: „Copak budu dělat? Já to ještě nemám!“ A práce zase neubývá a neubývá …
Najednou se někdo začal dobývat z domu. Sakura rychle přistrčila skříň, kterou vyhrabala ze sklepa, před dveře a dala se do čalounění. Když už konečně Sakura očalounila, bylo již pozdě. Tsunade se dostala ven oknem.
„Co si to dovoluješ strkat tuhle skříň po bábrdli za dveře?!? Ale aspoň že to křeslo si dofachala fčas!“ A odešla do práce.
Najednou vylezla Ino ze dveří, zha kterými poslouchala a říká: „To si ale měla štěstí !!! Ale víc už tě ho nečeká, aspoň né takový jako mě. Dneska tu budu mít nápadníka, heč !!!“
Ale Sakura to ani moc nevnímala. Duševně se připravovala na to, až bude své maceše mýt nohy.
Odpoledne, když přišla Tsunade z práce, oznámila: Takže dneska k nám příde vzácnej host, Uzumaki Naruto a bude žádat Ino o roku. Ne aby ste to vy dva špindírové zkazili … Pojď Ino, musíme tě zkrášlit.“
„Ale maminko, vždyť já už krásná jsem!“ řekla Ino.
A Tsunade na to: „No to ano, ale musí to bejt ještě lepší, ty moje sluníčko, ***uňu!!!“

Sasuke se mezitím trmácel už asi čtyři dny a jeho nový domek byl stále v nedohlednu. Když v tom najednou uviděl domek se zelenými okny z kterých vykukovaly tři krásné dívky a láskyplně na něj mávaly. Jedna byla černovlasá, druhá blonďatá a ta třetí, nejmladší byla plavovlasá.
„Hej, hej! Pojď si s náma užít, ty jeden holomku!“ zařvala ta blonďatá.
Sasuke nahodil svůdný výraz a šel do domu. Ani si nepovšiml upozornění:

POZOR! POZOR!
KDO PODLEHNE A SPLNÍ PŘÁNÍ KTERÉKOLIV Z DÍVEK, NEVYJDE Z DOMU VE VLASTNÍ PODOBĚ!

Asi po třech hodinách vyšel spokojeně z domu a zpíval si písničku: „Když se dívám na sebe, tak se musím pochválit, nevypadám já věru zle, prostě chlapik jak má být,“ a ani si nevšiml zvláštních výrazů kolemjdoucích. Poté potkal Kabuta, svého dávného přítele, a ten zděšeně vykřikl: „Uff, to jsem se lek! Co se ti to stalo, brachu?! Co to máš s xichtem???“
Sasuke tupě odpověděl: „Co mám mít s xichtem???“
Kabuto vždy připraven vytáhl z kapsy zrcátko: „Jen se koukni, cos to proboha vyváděl???“
„Waaaaaa! Co to je??? Ze mě je prase!!! Co mám dělat??? Zůstaly mi jen moje krásné vlásky,“ pohodil hlavou.
„Běž za čáryfukem Sarutobim, ten ti jistě poradí!“
Sasuke šel tedy směr dům čáryfuka Sarutobiho, který ovšem bydlí zase kousek od bývalého fialového domu Sasukeho. Proto se Shikamaru zese lekl, když uviděl Sasukeho. Myslel si, že se Sasuke zase vrací a začal si balit své saky paky, aby se mohl odstěhovat na druhý konec vesnice sám. Po cestě Sasuke potkal nějakého dědka, kterému uvízl podpatek od boty v poklopu kanálu. Sasuke pohotově vytáhl z kapsy páčidlo, které nosí pořád při sobě, kdyby ho náhodou někdo obtěžoval, protože by si myslel, že je to sličná dívka, a pomohl tomu starýmu paprikovi z kanálu.
„Děkuju moc! Kam kráčíš, hošánku?“ zeptal se mile dědula.
„Spěchám za čáryfňukem, nebo jak se tomu nadává, Sarutobim…“ odpověděl znuděně Sasuke.
„To jsem přece já! Nepoznáš čáryfuka Sarutobiho?!? CO potřebuješ, hochu?“
„Jen chci vypadat zase normálně…“
„Děláš si ze mě šoufky, blázne!!! Mně připadáš naprosto normal!“ a odkráčel pryč.
Když se Sasuke podíval do jedné z výloh, uviděl zase svůj krásný obličejíček a začal skákat radostí.

Blížila se hodina „H“ a všichni byli slavnostně oblečení, až na Sakuru, která seděla zašitá v komoře s notebookem a pařila Counter-Strike. Venku zatím všichni očekávali Naruta, když v tom ho uviděli jak skáče na stromech směrem k nim. Když přišel, rozhlédl se kolem sebe a hloupě se zeptal: „Kde je ta krasavice, kterou si mám vzít za ženu???“
Všichni mlčeli, jen Kakashi byl slyšet, jak hbitě otáčel stránky knihy. Když tu se najednou ozval strašlivý řev a umělé vlasy Ino byly v plamenech. Když to uslyšela Sakura v komoře, pohotově vylítla s hasičákem v ruce a opěnila Ino od hlavy až k patě, až byla celá bílá.
Když Naruto spatřil Sakuru, řekl: „To je dívka mých snů, s tou chci strávit svou budoucnost. Teda pokud umí ramen.“
To už Tsunade nevydržela a rozkřičela se na celé kolo: „Néééé! Vždyť ty sis měl vzít Ino a né tuhle nánu!“
Jen Kakashi se pobaveně usmíval. Už však není jasné, zda-li se smál své knize nebo tomu, co se dělo v domku.
Tsunade vyhodila Naruta z domku se slovy: „S tim u nás nepochodíš, kamaráde. A VEN!“
Poté, co Naruto opustil dům, sbalila Tsunade těch pár švestek i Sakuře a vyhodila ji na mráz… Sakura byla vcelku ráda, že se vyhnula mytí smradlavých nohou Tsunade. To však netušila, co ji potká v lese.