Minato a Kushina Láska na první pohled - Nenechte se vysmát VII

Věděla, že nemají dostatek čakry aby vydrželi bojovat pomocí živlů proti těm, co příjdou…
„Jiraiyo-san… vezměte madam a kluky pryč… mě nezabijí, potřebují mě živou, získám Vám nějaký čas…“
Všichni na ni vyvalili oči…
„To nemyslíš vážně!“ Zařval na ni Minato, měl stejný nápad, ale zůstat chtěl on…
„Pokud má někdo krýt cizí ústup, tak já, Namikaze Minato, budoucí Hokage…“
Kushina obrátila oči v sloup…
„To by bylo na nic, tebe k ničemu nepotřebujou, zabili by tě a nikdy by ses Hokagem nestal… a stejně ani nestaneš…“ neodpustila si štiplavou poznámku… viděla, že Jiraiya její plán zvažuje, ale že se mu moc nelíbí.
„Nemáte moc času, za pár minut příjdou další, kdybychom odešli všichni, dohonili by nás a mise by byla neúspěšná…. Navíc je moje vina, že jich tu je tolik…Mně nezabijí…“ z jejího hlasu byla znát absolutní jistota…
„Potřebují mě živou… nemám ale v plánu se nechat zajmout… běžte touhle cestou…“ ukázala mezi stromy, „asi za tři hodiny dojdete k hospodě, dřív jsem tam bydlela, snad vás dohoním ještě než se tam dostanete, ale kdyby ne…“
Zajíkla se.
„Nahoře v patře najdete truhlici, ve které jsou dlouhé cestovní pláště; vezměte si je, budete vypadat věrohodněji a nebude hned vidět, že jste ninjové… mají kapuci a splývají s okolím… Běžte!!!!“
„Neblázni, Kushino, sama je nezvládneš, když je nezvládneme ani všichni najednou!“ Přisadil si Mizure… Jiraiya na druhou stranu skoro neznatelně kývl…
„Chceš pronásledovat kočku myší?“ Zeptal se opatrně… Kushina kývla…
„Přísahala jsem, že madam ochráním i za cenu vlastního života… až dojdete k chatě, tak na mě můžete počkat další tři hodiny… tím mi dáte šest dodin… nu spíše tři na boj a tři na cestu… pokud nedorazím, předpokládejte že jsem mrtvá…“
Minato zpozorněl…
„Říkalas, že tě chtějí živou! Lhalas!“
Kushina se smutně usmála…
„Chtějí, ale nedostanou a i kdyby dostali… vy musíte jít do Sněžné… nesnažte se mě zachránit, nebude to možné..“
Slyšela je… byli už blízko…
„Běžte! Dělejte!“
Nepohnuli se z místa. Kushina začínala být zoufalá…
„Fuuton: Juuha Reppuu Shou!“ (živel vítr: Útok bestiální vlnou prudkého větru)
Odhodila celý Jiraiyův tým na lesní pěšinu a zopakovala příkaz.
„Běžte!“
Neochotně ji poslechli… Minato se ale přesto ohlédl a tak uviděl, že si Kushina posloužila vojenskou pilulkou a oddechla si… V hlavě se mu vyrojila zlá předtucha… “Ona snad chce umřít, ona neplánuje nás dohnat, ví, že to není možné a Jiraiya taky, jen nás chtěla bez dlouhých litánií dostat pryč…“ Chtěl se vrátit, ale Jiraiya ho chytil za límec oranžové kombinézy…
„Pojď, nebo její oběť bude na houby… to děvče se nezdá… ale já věřím, že se vrátí…“
Kushina si opravdu odechla, když se jí ztratili z dohledu. Už se o ně nemusí bát, teď může ty vodopádovce zabít a nemusí mít strach, že zraní někoho jiného… Na mýtinu u vody se vyrojilo snad dvacet ninjů…
„Kde jsou, kde je ta babka co máme chytit…? Kudy šli? Vodpovíš nám ty škvrně?“
Kushina se ně sladce usmála, ale její oči zůstaly ledové, stejně jako její hlas.
„Proč chcete tu paní?“ Jeden vodopádovec se jí přeci jenom rozhodl odpovědět…
„Protože umí regenerovat, chceme to prozkoumat…“ Kushina se usmála ještě sladčeji a její hlas zněl ještě ledověji…
„Je mi líto, ale madam zrovna nemá čas, pošlete zprávu…“ v duchu se vesele ušklíbla… Teď na ni vyjel jiný ninja…
„Uhni prcku, je nás dvacet a ty jsi sama, nechceme tě zbytečně zabít…“ Teď se usmála doopravdy a do jejího chladného hlasu se vkradlo pohrdání…
„Vy mě nezabijete…“
Všem vodopádovcům na mysl přišlo slovo blbá, ale Kushina pokračovala…
„Jsem Uzumaki Kushina…“
Ihned jim došlo, proč si je jistá, že ji nezabijí, vůdce ji chtěl živou a také jim došlo, že babku už nechytí, protože pokud tuhle mají chytit živou, tak je to šíleně zdrží a budou mít ztráty a to ji budou ještě muset dopravit do vesnice, než to udělají bude babka ve Sněžné… na tohle se ta malá potvora spolehla… Než stačili zareagovat, Kushina použila techniku vodního klonu a udělala si devět kopií; s ní tam tedy stálo deset Kushin a všechny začaly skládat pečeti… pět vytvořilo vodní tornádo a pět větrné… ne ale zvlášt, tahle technika se smísila a Kushiny vykřikly: „Gufuu Suika no Jutsu“ (Jutsu vodního hurikánu), pět nepřipravených ninjů zemřelo, protože je vír rozsekal na cucky… Kushina ale nezahálela, dva klony jí zmizely, protože je už nedokázala udržet… věděla že stejný trik už nezabere…Cítila, jak ji klony odčerpávají i ten poslední zbytek síly a zrušila je…ani vojenské pilulky nedokázaly doplnit plně čakru a většina jejích technik, když se použily v takovém měřítku, ji vyčerpaly hodně, v běžném boji to bylo něco jiného, ale tohle nebyl běžný boj… Rozhodla se. Musela to udělat…
“Promiňte, sensei…“
„Hachimon Kaimon Kai!“(Brána otevření)
Otevřela první bránu… okamžitě pocítila nával síly…
„Uzumakishou!“ (Vír Uzumaki) jeden ninja se rozletěl na kousky, Kushina toto justu zopakovala ještě pětkrát… pak jí došly síly… nyní proti ní stála přesila pouze deset na jednu…

Mezitím, co Kushina bojovala, se Jiraiyova skupinka prodírala houštinou, jak jim Kushina přikázala… Všichni mlčeli a Mizuremu se podezřele leskly oči… Každý přemýšlel o jiném a přece o stejné věci a osobě…
“Zklamal jsem Vás, sensei, ale jinak to nešlo a ona nás určitě dohoní, až se vrátíme, tak kdyby nás nedohonila, tak si pro ni dojdem…“ Tohle se honilo hlavou Jiraiyovi…
Minato si jen v duchu nadával…
Mizure neměl souvislé myšlenky, jen si neustále vybavoval poslední Kushinina slova, gesta, perfektně si vybavoval, jak s úsměvem a vztyčeným palcem přísahala, že stařenku ochrání i za cenu svého života; pak se mu vybavilo, jak zoufale se tvářila, když je odhazovala větrem pryč… Přemýšlel proč a náhle mu to došlo…
„Sensei?“ Ozval se Mizure…
Jiraiya kývl, ať mluví.
„Vy víte, že Kushina nemá v plánu nás dohnat, ale že nemá ani v plánu nechat se zajmout?“ zeptal se otevřeně.
Všichni se jako na povel zastavili. Babka vypadala vyděšeně, Minato překvapeně a Jiraiya ohromeně…
„Jak jsi na to přišel, Mizure?“ zeptal se ho Jiraiya, snažil se aby nebylo vidět, že Mizure trefil hřebík na hlavičku; to, že se nechce nechat ani zajmout, si ani on sám nechtěl připustit…
„Celou dobu jsem si analyzoval, co Kushina řekla, než nás odhodila pryč…“ přiznal Mizure…
„Co řekla, že tě to přivedlo k týhle doměnce?“ zeptal se Minato se staženým hrdlem…Mizureho napadlo totéž co jeho, ale on svou doměnku zaplašil…Mizureho odpověď na sebe nenechala dlouho čekat.
„Řekla tohle: mě nezabijí, potřebují mě živou, získám Vám nějaký čas… nemáte moc času, za pár minut příjdou další, kdybychom odešli všichni, dohonili by nás navíc je moje vina, že jich tu je tolik. Potřebují mě živou… nemám ale v plánu se nechat zajmout, až dojdete k chatě tak na mě můžete počkat další tři hodiny… tím mi dáte šest dodin… nu spíše tři na boj a tři na cestu… pokud nedorazím, předpokládejte že jsem mrtvá… Tohle řekla, ona neplánuje nás dohnat, až si bude jistá, že jsme dost daleko, se chystá sama zabít!“
Jiraiyovi zatrnulo, tohle ho nenapadlo, ale dávalo to smysl s tím, co o ní věděl, naletěl jí…
„Sensei, vy jste to věděl?“ zeptal se Minato… v hlase mu nebyla znát žádná emoce…
Jiraiya zakroutil hlavou, ale pak jemně a neznatelně přikývl… podvědomě to tušil… Minato se rozčílil… „Vy jste se rozhodl ji obětovat… To jsem si o vás nemyslel, sensei!“ Mizuremu se z očí vyřinulo pár slz které už nestačil zaplašit… Jiraiya se najednou rozhodl…
„Minato…“ Jmenovaný zvedl hlavu a pozorně naslouchal…

Na Kushinu zbýbalo už jen pět protivníků, jenže již měla otevřené čtyři brány a právě se rozhodla otevřít pátou…
„Hachimon Toumon Kai!“ (Hraniční brána)
Potom co pužila Vír Uzumaki pětkrát za sebou už mohla používat jen taijustu a svou katanu… Věděla, že nemůže nechat nikoho na živu a pak musí ještě zahladit stopy po prchajících, to bude její poslední justu… Zavřela na chvilku spokojeně oči, ale ten luxus se jí nevyplatil, dostala ránu do žaludku a vyplivla krev…
Zhluboka se nadechla, koncentrovala větrnou čakru do podpatků a vyrazila… Pomocí své rychlosti a pružnosti, které získala pomocí otevření bran, začala točit tělem a rozdávala kopy a rány pěstí všem, co byli v dosahu…. Pak se rychle přemístila pod jednoho ninju, vykopla ho do vzduchu a rychle se dostala nad něj a silným kopem do hrudníku ho poslala k zemi a zlomila mu vaz… už zbývali jen čtyři… Teď se zaměřila na dalšího… vedla mu silný úder dlaní do hrudníku, tím ho odhodila o deset metrů; pak provedla tvrdý úder ramenem, následovaný tvrdým úderem kolena. Svou kombinaci doplnila o silný útok pěstí, soupeř už nebyl schopný se ani pohnout a ona ho probodla katanou… necítila k němu soucit, protože věděla, že zabil spoustu nevinných lidí co znala, připravila se na další útok, přestože mezitím schytala několik ran a táhla za sebou nohu… Najednou zaslechla výkřik…
„Rasengan!“
Přes bolavé oko zahlédla Minata, jak likviduje dva vodopádové niji nějakou modrou koulí… “Co ten tady k čertu dělá?“ problesklo jí hlavou, ne že by za pomoc nebyla vděčná, jen měl být na půli cesty k hospodě… Začala útočit katanou napuštěnou větrem, po krátkém boji soupeři odsekla hlavu, otočila se, aby zkontrolovala Minata, ale technika bran si vybrala svou daň a jí se podlomila kolena, dopadla na ně a z úst vykašlala ktev, pak jí po bradě stékal jen pramínek… Minato už byl také hotov, nikde ale najednou Kushinu neviděl, až ji nakonec zahlédl u jednoho stromu na kolenou…Doběhl k ní…
„Kushino, no tak, tohle mi nedělej…“ začal vyplašeně, když uviděl v jak zbídačeném stavu je… Popadl ji do náručí a ona se nezmohla ani na protest, krom nesouvislého zamumlání…
„Zamažeš se, pusť mi dolů…“ Minato se začal potichu smát na celé kolo… Rychle se s ní přemístil ke své skupince…

„Pane bože ta je ale zřízená…“ povzdechla si babka a dala se do léčení… Jiraiya kývl na Minata a odešli spolu stranou…
„Jak to vypadalo, když jsi tam dorazil?“ Minato mu bez radosti odpověděl…
„Když jsem tam dorazil tak už kolem ní bylo patnáct mrtvých a ona volala něco čemu jsem nerozuměl… Hachimon Toumon Kai… Pak neuvěřitelnou rychlostí na to jak byla zraněná začala provádět taijustu, než jsem se vzpamatoval zabila další dva, ale byla už dost zubožená, ale asi by je zabila všechny i beze mě, já zabil jen dva rasenganem…“ Minato byl smutný, čekal že dorazí včas aby tomuhle zabránil, vždyť uplynula sotva hodina, co ji tam nechali, čekal že dorazí do největší bitvy a zatím… dorazil z jeho pohledu pozdě… Viděl že Jiraiya svraštil obočí…
„cCo se stalo, Jiraiyo - sensei?“
„Kushina použila sebepoškozující techniky, aby nám zachránila životy, netušil jsem, že to umí, nikdo to netušil… rád bych věděl, čím nás ještě překvapí…“ Jiraiya si promnul oči… mezitím došel k babce… ta se na něj pokřiveně usmála…
„Bude v pořádku, když ji někdo ponese, tak můžeme dorazit do té hospody o které mluvila a tam počkat, než se probere, to by mělo být za pár hodin…“ Jiraiya se zatvářil vážně…
„Nebude mít nějaké trvalé poškození svalů?“
Babka se na něj podívala zvláštním pohledem…
„Nebude, to kinjustu (sebepoškozující justu které je zakázané až na vyjímečné případy…) si trvalé poškození nevyžádalo, abych byla upřímná, viděla jsem už hodně samopoškozujících technik, ale takovouhle ne, normálně působí trvalé následky, tahle ale nezpůsobila nic trvale, vše se jí zahojí, ale kdyby tu techniku použila silnější, tak by okamžitě po jejím ukončení zemřela…“ Jiraiya přikývl…
„Bude nám o ní muset něco říct… Minato, poneseš Kushinu… “ víc už neřekl jen se ponořil do vlastních myšlenek…

Když se Kushina probudila, viděla všechno oranžově… nepatrně se zavrtěla…
„Sensei, už je asi vzhůru…“ Zavolal Minato… jemně ji položil do mechu, chtěla ho praštit, ale chytil ji za ruku…
„Jo, vypadá to, že si už v pořádku, normální člověk by řekl děkuju a ty mě chceš mlátit…“ usmíval se Minato od ucha k uchu… Mizure se taky přidal…
„Děsně jsi mě vystrašila, vlastně nás všechny…“
Kushina se ale neusmívala…
„Jak je možné, že Vás vidím… jak je možné, že ještě žiju?“ zeptala se přímo…
S odpovědí si pospíšil Jiraiya…
„Sebeobětování je krásná věc, ale v Konoze se nepoužívá… když Mizuremu došlo, co máš v plánu, tak se za tebou přemístil Minato… trochu ti pomohl a donesl tě k nám, kde tě paní Hacumijo vyléčila…“ Kushina neznatelně přikývla… pokusila se vstát, ale silná bolest hlavy ji od toho odradila…
„Co tě bolí, Kushino-chan?“ zeptala se babka…
„Hlava a záda, ale to je v pořádku, za několik hodin to přejde… měli bychom jít co nejrychleji do té hospody… tam si můžeme všichni bezpečně odpočinout…nestačila jsem už zahladit všechny stopy, pokud vyšlou pátrací tým, tak nás najdou… v té hospodě budu moci vztyčit obranou bariéru…“ znovu zkusila vstát, ale ta bolest byla velice silná…“Aha, tak takové jsou následky pěti bran, nikdy jsem nedošla až tak daleko…“
Jiraydrovi už došlo, že není schopna chůze…
„Minato, poneseš Kushinu až na místo…“
Babka zatím Kushině dala na hlavu ledovou látku a použila lékařské ninjustu na obnovení spojů… hlavu Kushině předtím radši ošetřila jen základním… nechtěla nic riskovat… Kushině bylo mizerně a tak ani neprotestovalam když ji Minato vzal do náručí… jen zavřela oči…
„Minatom jak jí je?“ zeptal se Mizure…
„Je vyčerpaná, jinak by ze mě byly kousky na barbecue. Potřebuje si odpočinout….nejlépe někde, kde se to s ní nebude pohybovat….“ zakřenil se Minato…
Kushina si sama pro sebe řekla… „Až se mi nebude houpat celej svět, tak ti to přání o těch kouscích splním a Mizure si užije svoje taky…“