Cesta do nebe

Kdysi bys stála u okna a dívala se na červánky na letní obloze a vzpomínala. Znám tě moje černovlasá dámo. Rozdáváš úsměvy, ale ten nejvřelejší patří jen jednomu muži. Odpouštíme ti to, ba naopak, přejeme ti, aby on ten úsměv viděl.

Maminko, pamatuješ se ještě na otce? Na to jak vypadal, když jsi ho naposledy viděla? Na to jaký byl poslední polibek? Jeho obětí? Jeho poslední slova? Já vím, že pamatuješ. Znám ho jen z vyprávění, jen z toho co jsi mi kdy řekla. Jak se vznášel v nebesích, když byl s tebou. Říkal ti samé hezké věci. Vím že se ti stýská, vím že na něj myslíš každý den, celých těch 30 let. Já už dávno nejsem dítě, to už ani nemohu, ale víš… Stále mi na tobě záleží a rád poslouchám to vyprávění o něm, jako když jsem byl malý…
Mami prosím, řekni mi o něm posledy. Řekni mi, jak můj otec zemřel a já se stal jeho pohrobkem. Vzpomeň si naposledy na to, jaký byl můj otec.

Vím, maminko, že mě chceš opustit, nechat mě tu samotného s mou rodinou, s mým osudem. Ty jsi prožila život v bolesti a zklamání, ale já jím nebyl. Stal jsem se ninjou, jako ty, jako otec. Mám jeho talent, říkala jsi vždycky, prý jsem stejný jako on. On taky zůstával dlouho sám, nezamilovaný, jako já, ale pak se zamiloval do tebe, ženy, která byla celá léta poblíž, učila studenty z akademie, stejně jako on. Já se zamiloval teprve teď a ona mi změnila život, tak jako jsi ho změnila ty otci. Miluji tě, maminko, a jsem rád za to, jak jsi mě vychovala.

Vydrž, maminko, vydrž ještě chvíli. Chceš jít za ním. Chceš mu znovu dát svou lásku, znovu ho políbit. Chceš na něj dohlížet osobně. Vím, že on na tě dával pozor celou tu dobu, celá ta léta tě miloval a věrně chránil i z nebe. Chceš se jít projít? Chceš cítit chladný vánek ve tvářích. Vím, teplý letní vzduch ti připomíná jeho polibky, jeho pohlazení. V srdci cítíš prázdnotu, přesto že máš syna, máš jeho odkaz, přesto jsi tu ránu nedokázala zacelit. Miluji tě, ale moje láska nestačí, že? Chceš už jít? Po měsíci konečně za hranicí nemocnice, vezmu tě na vaše oblíbené místo. Vezmu tě k řece. Tak buť silná, mami.

Nastal ten čas viď. Cítím, jak se chvěješ. Jen to jen napětí? Je to jen krutá vzpomínka větrem vyfouknuta až ze srdce? Nebo jsou to tvoje poslední kroky na cestě životem? Tak, či tak, já tu budu s tebou, spolu to zvládneme. Budu tě držet za ruku, dokud nevydechneš. Dokud se neprojdeš na druhý břeh a nespálíš za sebou ten most do minulosti a hrozných vzpomínek. Budu u tebe dokud tvá duše nedojde klidu a zasloužené lásky. Budu truchlit, ale také se radovat. Budu se radovat za tebe, protože smrt je pro tebe spása, smrt ti přinese to štěstí. Buď klidná, už můžeš zemřít, vychovala jsi syna v muže, zajistila jsi svému životu smysl a taky mému otci. Ale i teď maminko musíš být silná protože:

R.I.P. Sarutobi Yuuhi Kurenai

Kdo by nepoznal o kom je řeč

Vypráví Kurenain syn