...Osud, aneb co se má stát stane se 10.díl...

Hned druhý den k nám přišel Sasuke na návštěvu. Byla jsem z toho dost nervózní, nevěděla jsem jestli to opravdu zvládneme. Vzít vše zpět a začít znova po tom všem, co se stalo, ale už kvůli maličkému jsem se rozhodla, že se budu snažit. Chtěla jsem, aby měl otce.
,,Sakuro… Co říkáš na to, kdybychom šli dneska večer společně na večeři?´´ optal se Sasuke, když se jeho nadpozemské tělo usadilo na židli v kuchyni. Ta sice vydala tiché nesouhlasné zavrzání, ale dál už nic.
Přemýšlela jsem, co říct. Uvažovala jsem jestli je to dobrý nápad, ale nakonec jsem na tom nenašla nic špatného, tak jsem tedy souhlasně přikývla.
,,Ano ráda… V kolik?´´ hlesla jsem, stojíc u kuchyňské linky a koukajíc na něj. Divila jsem tomu, že mě pohled na něj ještě neomrzel. Kolik jsem probděla nocí nad jeho fotkou a teď tu sedí a stojí o to, abychom byli pár…. Nepochopitelné…
,,Třeba v sedm… přijdu pro tebe.´´ mrkl na mě a nenápadně si prohlížel byt. A vůbec jsem se nedivila tomu, že se netvářil nijak nadšeně.
Musím přiznat, že to nebylo žádné přepychové sídlo, měla jsem tu to nejdůležitější a pár věci navíc a to mi stačilo. Maličkosti, jako to, že v obýváku na zdi opadává omítka mě nějak nezajímaly, už jsem je přehlížela. Žila jsem prakticky a snažila jsem se šetřit.
,,Není to žádné krásný byt já vím, ale jsem tu šťastná …´´ podotkla jsem, když se jeho výraz čím dál tím víc zhoršoval.
Podíval jsem na mě a zakroutil hlavou. ,,Zasloužíš si víc, budu se snažit pro nás tři vybudovat lepší bydlení.´´ vzdechl a dál kritický sjížděl pohledem kuchyň.
Automaticky jsem kývla hlavou. Jeho sliby jsem si ještě nechtěla brát moc k tělu. Věděla jsem, že když se na ně upnu a něco se nedej bože pokazí, tak se tentokrát už určitě složím. A opět kvůli maličkému se to stát v žádném případě nemůže.
Z mých myšlenek mě samozřejmě vyrušil Sasuke, když se ledabyle zvedl a přešel ke mně. Opřel se stejně, jako já o linku a pohlédl na mě.
,,Chyběla si mi.´´ šeptl a hypnotizoval mě očima, takovým způsobem jakým to uměl jen on.
,,Hmm…´´ vydala jsem ze sebe jen, jelikož jsem momentálně nebyla schopná slova.
Asi pocítil mou nervozitu a tak se ji snažil převrátit ve svůj prospěch. Zvedl se a postavil se přede mě. A naklonil se ke mně, rukama se chytl linky takovým způsobem, že jsem neměla kam utéct.
,,Sakuro..´´ šeptnul a já jsem čekala, kdy mi bude chtít dát pusu a já ho odmítnu. Přes noc jsem se rozhodla, že to, že začneme znovu budu brát opravdu vážně, což znamená, že žádný intimní kontakt nebude. Dokud mě nepřesvědčí, že všechno to co říká myslí vážně.
Ale on mě nepolíbil jen mě pevně objal a tak spočinul. Stáli jsme tak několik minut v objetí toho druhé a já jsem si v tu chvíli živě dokázala představit, jaké by to bylo sním žít. Byli by jsme šťastní já bych pečovala o domácnost, on by budoval náš společný domov a dohromady všichni tři by jsme tvořili nerozlučný tým.
,,Taky si mi chyběl…´´ hlesla jsem a trošku se odtáhla. Okamžitě to pochopil a naše objetí skončilo.
Pousmál se a věnoval mi jeden ze svých úsměvu. ,,Tak se uvidíme večer ano?´´
,,Ano.´´ usmála se jsem se taktéž.
On se otočil a zmizel v dětském pokojíku, kde dál pusu Narutovi na rozloučeno a následně odešel.
Hned, co za ním zaklaply dveře tak jsem se poplašeně rozběhla ke koupelně. No, nebyl to zrovna nejlepší pohled, vypadala jsem poměrně ztrhaně. Vaky a temné kruhy pod očima a barva mé pleti byli podivně bílá. Povzdechla jsem si a rozhodla, že bude nejlepší si dát sprchu a zjistit, co všechno za věci mám vůbec ve skříní.
Potom, co jsem se okoupala a umyla si vlasy, které jsem si následně vysušila. Odešla jsem do ložnice a začala jsem se nejistě přehrabovat v šuplíku. Bylo tam pár ponožek, nějaké kalhoty, nespočet triček, ale žádné šaty, sukně nebo něco podobného. Ani jsem se nedivila naposledy jsem šaty, které by měli být trochu společenské potřebovala před dlouhou dobou, kdo ví jestli tu vůbec nějaké mám. Panika se mě zmocnila, když už mi zbýval poslední šuplík ve skříni. Naštěstí jsem z něj vylovila červené šaty, které měli na boku provokativní rozparek. Nevypadaly špatně, střih byl stále v kurzu a dokonce nebyly ani vybledlé. Proto jsem je dala okamžitě prát, abych to všechno stihla.
Následoval krátký telefonát mezi mnou a Narutem , který mi přislíbil, že tu v sedm přijde a společně s Hinatou, s kterou byl mimochodem neskutečně šťasten pohlídají mého malého broučka.
Ve finále jsem se namalovala, oblékla si suché šaty a neskutečně dlouho se prohlížela v zrcadle. Byla jsem poměrně spokojená, což mi přišlo podivné, protože jinak bývám více kritická.
Pět minut před sedmou dorazil Naruto s Hinatou, kteří mi popřáli štěstí a s úculem se vyptávali, co máme v plánu. Neochotně jsem odpovídala a nakonec mě vysvobodil Sasuke, který konečně zazvonil.
Okamžitě jsem vyrazila ke dveřím a po pár sekundách je otevřela. Pak následoval několika minutový šok, z kterého jsem se nevzpamatovala ani v restauraci. Sasuke vypadal dokonale. Tmavý oblek mu seděl neskutečně a já měla dojem, že mě berou mrákoty.
,,Tak jsem tu mladá dámo… Sluší vám to.´´ zubil se a do ruky mi vtisknul pugét růží.
Omámeně jsem se usmála. ,,Vám také.´´ a pak už náš rozhovor běžel, jako na drátkách. Měla jsem strach , že nebude o čem mluvit, ale mýlila jsem se byl neskutečně dobrý vypravěč a taky často vtipkoval. Náš smích zněl Konohou do té doby dokud jsme v restauraci neusedli k dokonalému stolu s rozsvícenou svíčkou.
,,Je to tu krásné, jsem ráda, že si mě vytáhl ven.´´ zaculila jsem se.
Usměv mi ledabyle oplatil a jeho ruka přes stůl směřovala k té moji. ,,To jsem rád, že se ti tu líbí. Měl jsem strach, že se ti to tu nebude líbit… A taky, že se mnou vůbec nepůjdeš a dáš mi košem.´´ ušklíbl se a sevřel mou ruku.
Měl příjemně teplou dlaň,takže jsem neprotestovala. ,,Dát ti košem bych asi nebyla schopná..´´
Zasmál se. ,,To jsem rád.´´
Pak náš rozhovor přerušil číšník a my si objednali. Následně jsem vášnivě konverzovali o všech tématech našeho života. Hodně se mě vyptával na to dobu po tom, co odešel a já jsem musela neochotně přiznávat věci, které se mi neříkali lehce. Naproti tomu on se ošíval při věcech, které dělal pro Orochimara. Po půl hodině nám donesli jídlo a my se do něj pustili. Celou tu dobu na mě házel uhrančivé pohledy za svitu svíčky a já se musela neskutečně červenat.
Po chvíli přemýšlení jsem z ničeho nic vypálila přímou otázku. ,,Miluješ mě?´´ optala jsem se a pohlédla ně něj. V očích mi hráli plamínky, odrážející se od svíčky.
Nejistě zamrkal asi nechápal proč se ptám, když mi to už řekl. ,,Samozřejmě, že tě miluju.´´
,,Proč?´´´
Vykulil oči a odložil hůlky. ,,O co ti jde Sakuro?
Zakroutila jsem hlavou. ,,O nic jen mi odpověz.´´ neříkala jsem tak úplně pravdu měla jsem v plánu ho vyzkoušet. Ptá se ho, zkoušet jeho reakce, abych si o něm mohla udělat větší obrázek. Došlo mi, že jeho nitro, myšlenky a pocity moc neznám.
,,Si vtipná, chytrá, krásná, charismatická a přitažlivá. A taky jsem si za tu dobu stihnul všimnout, že si ta nejlepší mamka na světě.´´ zazubil se. ,,Tak proto tě miluju.´´
Jeho odpověď, která byla velice lichotící by asi uspokojila každého proto jsem opět pokračovala v jídle. Když jsme dojedli galantně zaplatil jídlo a společně jsme se vydali domů.
,,Doprovodím tě.´´ hlesl a stikl mi ruku. Nebránila jsem se a pohlédla na něj. Byla jsem na rozpacích po takhle krásném večeru plném štěstí a smíchu jsem nechtěla začínat znova a spíš pokračovat v místě, kde jsme skončili.
,,Jasně.´´ mrkla jsem a ruku v ruce jsme kráčeli po ulici. Hvězdy kvapně vyšly na oblohu a do toho nám svítil na cestu měsíc v úplňku. Romantika byla na spadnutí.
Po deseti minutách chůze a podivného mlčení z jeho strany, které jsem si nedokázala vysvětlit jsme dorazil k místu mého bydliště.
Sasuke se zastavil a ztrápeně sledoval zem. Jeho počínání jsem nechápala a mrzelo mě, měla jsem obavy, že jsem něco udělala špatně.
,,Co je ti?´´ hlesla jsem a dál ho svírala za ruku.
,,Nevydržím to!!´´ zahučel útrpně a přitiskl mě k sobě. ,,Tak dlouho jsem na tu chvíli čekal až budu s tebou a ty si mě teď nechceš pustit k tělu.´´
Nevěděla jsem proč, ale rozesmálo mě to. ,,Chováš se jak malé děcko, co si něco chce vydupat.´´ bublala se mezi smíchem. ,,Víš co rovnou si dupni.´´
Pobaveně se zašklebil a opravdu si dupnul. ,,Já chcu!!´´ hučel a tisknul mě k sobě.
Smáli jsem se v objetí.
A pak se stalo něco zvláštního, jako by se zpomalil čas. Naše těla, která se k sobě tiskla toužící po sobě. Měsíc v úplňku a pár sklenek saké. To všechno se slilo v jedno a Sasuke mě vášnivě políbil. Nebránila jsem se spíš ho v tom ještě podpořila. Přimáčkl mě ke zdi a něžně mě hladil po tváři. Líbali jsme se, jako nikdy předtím a se mnou se točil svět. Ten večer jsme nakonec neskončili u mě doma, kde čekal Naruto s Hinatou, ale u něj. Nemusím komentovat, že jen co ze námi zaklapli dveře tak jsem ho svalila na postel a dál už asi každý ví, co probíhalo. A my byli šťastní a veselí z toho, že nám osud přeje.

...Jak to celé dopadne? Budou nakonec opravdu spolu, nebo jim dá osud ještě zabrat?... To se dozvíte v dalších dílech...PS: Dílek bude bohužel až o víkendu:-(

Poznámky: 

POZOR! Spoiler!

...Dlouho jsem nic nenapsala, chyběla isnpirace... Omlouvám se...
K příběhu: A chudák Hinata s Narutem hlídali to škvrně celý večer :-D