Ještě nezmizela ze světa láska - 26. kapitola - Podraz

Nějakou dobu trvalo, než lékařští ninjové rozhodli, že Lady Kazekage už smí opustit lůžko. Svou přílišnou zbrklostí si totiž většinu nových potíží způsobila vlastní vinou. Uklouznutí po podlaze ve vlastní ložnici bylo tím nejmenším trápením. Větší problém nastal, když v jakémsi zvláštním rozpoložení mysli chtěla vstát z postele a přitom se rozmáchla rukou a vrazila ji přímo do malé skříňky. Medikové ze Suny tak dospěli k závěru, že bude pro ni, a také pro ně, méně nebezpečné, když se dcera Čtvrtého bude pohybovat raději na veřejnosti, než aby ji zamykali v pokoji.

Shikamaru byl po celou dobu jejího zotavování s ní. I když to bral jen jako svou osobní, a především pracovní povinnost, kterou ho pověřil Temarin bratr, Kankurou, mladá žena si toho zvláštního druhu pomoci nesmírně vážila. S ním si nepřipadala sama, občas ji dokázal i rozesmát. A navíc… ji po fyzické stránce docela přitahoval.

Připadalo mu sice netaktní smát se dívčině ruce v obvazu, ale přece jen se nad tím párkrát v duchu pozastavil. Měl teď trochu více volna, protože povinností ubylo. O několik týdnů později dokonce nebyla práce téměř žádná a Shikamaru stále více zapomínal na to, že jeho velitelkou je pouze Temari, a tak, ve snaze zabránit nudě, začal plnit i příkazy dalších členů Rady.

Blonďatá si byla velice dobře vědoma svého nezáviděníhodného postavení, a i když se po nedávném útoku už nic dalšího v Suně nepřihodilo, něco ji stále znepokojovalo. Zdravou rukou nemohla ovládat vějíř, potřebovala k tomu obě, protože její zbraň nebyla stejná jako předmět, jímž si dámy ovívají tváře. Baki sice ji a její bratry naučil sebeobraně, ale dobře věděla, že boj zblízka je její slabou stránkou. Ona byla vždy jen štítem, který chránil všechny ostatní.

Shikamaru se procházel po chodbách písečné rezidence. Necítil se zde nejlépe, spíše stísněně, myšlenkami stále častěji zalétal k matce a otci. Když byl vyrušen, dobře si prohlédl toho smělce, který se odvážil využít jeho krátkodobé nepozornosti.
„Lady Temari vás čeká ve sklepení, pane. Hodlá něco probrat v soukromí.“
„Dobrá, hned tam přijdu,“ odpověděl mu a pomalými kroky se vydal ke schodišti.

Několik členů Rady požádalo Temari, aby se za nimi zastavila v jedné z pracoven, které kdysi její otec používal k tajným schůzkám. Vydala se na smluvené místo, přitom byla nazlobená na to, jak nešikovně jí medici z lékařského centra v Suně obvázali ruku.

Došla ke dveřím, vzala za kliku a vešla. Rozhlížela se, nikdo zde nebyl. Popošla několik kroků a zastavila se před velkým obrazem, bohatě zdobeným výjevem z velké války ninjů. Chvíli na něj zaraženě hleděla, teprve pak si všimla zakašlání. Obrátila se čelem k muži, kterého nikdy předtím neviděla, a zároveň si všimla dvou členů Rady, jak za sebou zavírají dveře.
„Kdo jste?“ Nepřicházela žádná odpověď. Místo ní přišel… útok.

Shikamaru sešel už třetí schodiště a dostal se do přízemí. Neznal písečný palác natolik dobře, aby mohl tvrdit, že se v něm vyzná. Potřeboval se tedy vyptat na cestu. Nemusel se příliš namáhat, protože mu právě přeběhla přes cestu Matsuri, po které chňapl a odchytil si ji.
„A proč tam potřebujete jít?“ vyptávala se dívenka.
„Kazekage prý chce se mnou mluvit mezi čtyřma očima,“ přiznal.
„Ale není to ani deset minut, co jsem jí viděla vcházet nahoru do patra!“ namítla Geninka. „Víte jistě, že jste se neměli sejít tam?“
Mladíka ta informace zmátla. Proč tedy ten muž tak naléhal, aby se vydal k podzemním chodbám? Mohla by to být léčka?
Jako střela vyběhl po schodech nahoru. Zanechal udivenou Matsuri stát na chodbě. Doufal jen, že nepřijde příliš pozdě.

Temari prudce uhnula, cizinec se k ní přibližoval. „Všichni si mysleli, že uzavírat spojenectví s ostatními skrytými vesnicemi bylo pošetilé, ale nakonec se ukázalo, že to byl dobrý tah. A pak to náhlé zmizení Kazekageho, kterého by se v životě nikdo neodvážil dotknout!“
Muž si byl zcela jist svou převahou, proto řečnil a Temarin údiv s každým dalším jeho slovem rostl.
„Ano, Kazekage zmizel a nahradili ho vámi, ženou, bojovnicí, která už za života otce dělala jenom potíže.“
Dívka pochopila. „Travnatá, to byl jen předvoj. A Rada… zrádci!“ Poslední slova už vykřikla.
„Velice správně, slečno!“ zachechtal se ninja. „A jistě pochopíte, že teď, když už toho tolik víte, je zcela nemyslitelné, abych vás nechal naživu.“
Vzápětí musela dívka znovu uhnout. S každým dalším výpadem nepřítele slábla. Kdykoli se chtěla pořádně bránit, zakřupalo jí v ruce, až se jí tvář zkřivila bolestí. Jak je možné, že to ještě neskončilo?

Snad poprvé v životě pocítila Temari úzkost, byl to strach o vlastní život. Nikdy si nepřipadala nepřemožitelná, ale vždy věděla, jak se bránit. O tuto jistotu ji pak připravil on, Shikamaru. Od té doby se nemohla na nic spoléhat a poslední naděje padla ve chvíli, kdy Gaaru přemohl Naruto.
Cizinec vycítil její strach. „Klidně křičte! Postarali se o to, aby rezidence byla vyčištěná!“ Blížil se k ní, teď už nebylo možné nikam uhnout. Vytáhl zbraň a chystal se zasadit poslední smrtelnou ránu. Odvrátila hlavu, už bylo stejně na všechno pozdě. Mužova ruka však ve vzduchu strnula a pak si všimla, že muž, stále s rukou napřaženou, couvá. Zamrkala. Na druhém konci místnosti zahlédla známou tvář. Vydechla úlevou. Shikamaru vyvedl toho podivného hosta na chodbu a chvíli trvalo, než se vrátil, tentokrát sám.

Našel ji schoulenou na zemi, neměla daleko k pláči. Pomohl jí na nohy. Byl udiven, že ho objala a pak přitiskla své rty na ty jeho. Když se od něj odtáhla, řekla jen jediné slovo. „Shikamaru…“
Nikdy ho tak neoslovila. Nevěděl, jak se má zachovat. Vycítil z jejího hlasu strach, přesto k ní byl nemilosrdný. „Lady Kazekage,“ opáčil stroze a kývl hlavou.
Nepřestávala se ho držet. „Co se stalo s tím mužem?“ zeptala se tiše.
„Je ve vězení.“
„Jistě.“ Pokusila se o úsměv, ale byla příliš vystrašená. „Tohle… naše malé střetnutí… nemluvme o něm, dokud se nevrátí Kankurou. Nesmím dopustit, aby Rada odhalila, že jsem… tak strašně slabá.“
Přikývl. Ani on to nechtěl.